Co jsem kde pochytila

Lesní moudrost pro začínající hrdiny 2

10. března 2012 v 23:39 | Lomeril
Druhá část série o přírodě ve fantasy a literatuře vůbec. Více přehledová, méně metodická, ale dojde i na drogy.


ČÁST DRUHÁ - ŽIVÁ PŘÍRODA: MATKA A MACECHA



aneb o zvířátkách a kytičkách, jak je ve Sněhurce neuvidíte


Slash a Old Shatterhand

1. února 2012 v 20:43 | Lomeril
SLASH A OLD SHATTERHAND

Tak mě napadlo... když vidím moderní adaptace Sherlocka Holmese a čtu šílené fanynky, které "shipují" Sherlocka a Watsona, přemýšlím, která klasika bude příště. Artušovská legenda už byla znásilněna snad ze všech možných úhlů, z Doyleových děl to kromě Sherlocka Holmese odnesl ještě Ztracený svět, a snad každá dekáda má své Tři mušketýry, ještě o něco vzdálenější od originálu než ti předchozí. Teď očividně přišlo do módy předělávat pohádky. Sedm statečných má seriálový remake.

Tak kdo je na řadě teď?

Lesní moudrost pro začínající hrdiny 1

8. ledna 2012 v 21:04 | Lomeril
První část minisérie o těžkém životě hrdinů. Dojde v ní k několika brutálním vraždám nevinných lesních tvorů, rozbíjení naivních představ a navádění ke krádeži.


Všichni tu situaci dobře znáte. Náš ultra-slušný farmářský chlapec musí opustit svou vesnici a vydat se na cestu divočinou. Rebelové si musí postavit město v lesích. Svět postihla katastrofa a v civilizaci není bezpečno. Prostě a jednoduše jste se rozhodli popsat život bez luxusů civilizace. Pozor, přátelé, vstupujete na tenký led.

Život v minulosti nebyl žádná pohádka. To vám jistě nemusím nikomu vyprávět, všichni jsme měli dějepis a většina z nás má v hlavě mozek s fantazií. Ale popsat skutečné přežití v divočině, aby nepůsobil jako naivní představy někoho, kdo celý den prosedí u počítače, není jen tak. Proto se tu pokusím vypíchnout několik věcí, které mě štvou na knihách, filmech a seriálech, obvykle americké výroby.

Dobrá, pokud se chcete vydat "zpátky do lesů," doporučuji si aspoň něco zkusit. Pokud jste v životě nespali pod širákem, těžko si asi představíte, jak zatraceně tvrdý dokáže být jeden malý kořen. Pokud jste nikdy nešli dál než na autobusovou zastávku, těžko popisovat, jak hrdinu tížila jeho přenosná kamna. Já jsem měla to štěstí, že mě vychovával skautský oddíl, máma, která vyrostla na Londonovkách a Setonovkách, a táta, odchovaný skautským oddílem. Ale dobře, ne každý má někoho, s kým by mohl vyrazit, a vyrazit v jednom člověku není úplně ono. Tak si zkuste aspoň něco přečíst. Za nejlepšího v tomhle směru považuji Ernesta Thompsona Setona, například knihu Dva divoši. Seton znal tyhle věci z první ruky a určitě bude dobrým pomocníkem.

Ale teď už ke konkrétním prohřeškům.

ČÁST PRVNÍ - JÍDLO V DIVOČINĚ

Jsou i jiná jména

18. října 2011 v 17:57 | Lomeril
Dnes následuje další lament na téma kliše. Jsem si vědoma, že se většina článku zaměřuje na jeden úzký žánr, ale bohužel tam se autorky opakují nejvíce a v poslední době jsem na ně narážela nejčastěji. Prosím tedy, abyste přimhouřili n-1 očí. (Za n si dosaďte váš aktuální počet očí. Jsme politicky korektní a nechci diskriminovat případné hmyzí a pavoučí čtenáře. A ano, mám divnou náladu.)


Existují věci jako archetyp a klišé. A pak existuje to, čemu říkám lenost myslet. Některé "amatérské spisovatelky" (zde dosaďte ten nejironičtější tón, jaký si dovedete představit) prostě splácají pár nejotřepanějších klišé a nazvou to vznešeně příběh (když jsou skromné), povídka (když to obsahuje alespoň jedno "neboť" nebo "jenž") nebo román (když je to delší než pět stránek). To, že jejich veledílo neobsahuje ani náznak pokusu o originalitu, ve mně vyvolává obavy o budoucnost lidstva. Já vím, ambiciózní troubové jsou základním kamenem druhu Homo sapiens, ale stejně...



Pokud chcete, aby vás někdo bral aspoň jako člověka pokoušejícího se o literární tvorbu, musíte ukázat snahu o uvedení vlastních nápadů. Většinu příběhových prvků už jsme viděli, ale co nové, nezvyklé prostředí? (Např. František Novotný smíchal letadla z První světové války a svět nordických mytologií. Ano, stíhací piloti teď létají za Ódina.) Nové zajímavé postavy? (Příklad sice nepochází z literárního díla, ale třeba lehce zmatený hrdina, který se probere po téměř smrtelném zážitku, načež během deseti minut naprosto zesměšní mimozemšťany, kteří poslední hodinu vyhrožují celé planetě, porazí jejich vůdce v souboji na meče na palubě vesmírné lodi a nakonec zachrání svět pomocí mandarinky. Celou dobu na sobě má jen pruhované pyžamo.) Nemusíte si vymýšlet divukrásné mytické země, kde na lukách voní jednorožci a pobíhá kvítí, ani hyperexaktní vědecké fikce na bázi magneticky usměrněného proudu elektronů. Fantazie se meze nekladou a dobrý příběh určitého žánru se může odehrávat i v naprosto reálném světě (podívejte se, kam to dotáhla Jane Austenová).



Takže co bych označila jako věci, které mě vytáčí nejvíc?

Jak (ne)líbat podle Holywoodu

8. října 2011 v 23:07 | Lomeril
Asi zase blázním, ale vyplodila jsem další z článku, zabývajících se mým oblíbeným tématem - klišé. Tentokrát filmovým a z trochu jiného úhlu. Přátelé i nepřátelé, známí i neznámí, dnes se naučíme, jak (ne)líbat podle (nejen) Holywoodu. (Následující článek může obsahovat ironii, nadsázku a některé věci, které nejsou myšleny úplně vážně. Berte na to ohled.)


Všichni chceme zažít "pusu jako z filmu," že? Filmové polibky představují ideál, božstvo, nejvyšší metu. Chcete svou hvězdami určenou lásku završit polibkem jako vystřiženým ze stříbrného plátna? Tak to jste tady správně.

Antirada pro spisovatele

22. září 2011 v 11:14 | Lomeril

aneb malé zamyšlení o radách a návodech


Promýšlejte si jakýkoliv příběh, který chcete napsat. Musíte přesně vědět, kam vaše postavy půjdou, co tam budou dělat, kdy a kam se vyvinou. Nesmíte napsat ani čárku, dokud váš svět nebude tak živý, že ho budete muset držet v akvárku a dvakrát týdně mu měnit vodu. Pokud začnete tvořit, aniž byste zpaměti odříkali všechny učitele, které vašeho hrdinu trápili na základní škole, propadnete se do nejhlubšího pisálkovského pekla, vyhrazeného pro duchovní rodiče Mary Sue a těch, kteří píší zbytečné scény. Plánujte! Plánujte! Plánujte!

Lomeril říká: Kašlete na to!


Také hrajete o trůny?

23. srpna 2011 v 13:34 | Lomeril

S články o Hře o trůny, prvním díle Písně ledu a ohně od G.R.R.Martina, se v poslední době roztrhl pytel. Seriál Game of Thrones byl mimořádně úspěšný a přitáhl spoustu nových fanoušků. Sice by mě zajímalo, jestli se diváci, kteří neznají předlohu, orientují v postavách a reáliích, ale předpokládám, že alespoň rámcově ano. Přece jen, když nebudete vědět, že matka bratrů Baratheonů se jmenovala Cassana a pocházela z rodu Estermontů, že Hodor je ve skutečnosti pravnuk staré chůvy, že lord velitel Noční hlídky je otec Joraha Mormonta, rytíře královny Daenerys, nebo že královna Cersei měla být původně provdána za Daenerysina nejstaršího bratra, prince Rhaegara, nijak vám to neublíží.

Nehodlám popisovat děj (to bychom tu byli do večera) ani vypisovat svoje oblíbené postavy (Jon, Tyrion, Robb, Quentyn Martell, časem i Sansa, Jaime, Aša a Theon). Raději bych se podívala na historickou událost, kterou se sám autor inspiroval, a která je jen tak náhodou mým nejoblíbenějším historickým obdobím - Válku Růží a její vztah k Písni ledu a ohně.


Zlým pánem světa snadno, rychle a bez rizika

14. července 2011 v 23:06 | překlad Lomeril
Být zlým pánem světa není vůbec jednoduché. Tato práce požaduje stylové sídlo, bizardní oblečení, obskurní choutky a prapodivné průpovídky. Nehledě na to, že vás stejně dříve či později zabije a) hlavní hrdina nebo b) vaše vlastní hloupost/pýcha/příšera/přístroj/špinavá ponožka. Pořád máte zájem?
Pokud ano, tady jsem vám přeložila 100 pravidel, podle kterých byste se měli zařídit, abyste přežili útok průměrného hrdiny.
Původní verzi můžete najít tady, překlad je můj.

Kdo Hledá, najde

30. června 2011 v 20:09 | Lomeril

Krátká recenze seriálu Legend of the Seeker (česky Legenda o Hledači)
Pro začátek řekněme, že LotS je pro mě únik od žaberních oblouků, hlavových nervů, pletenců a chrupavek. Po nějaké době učení se morfologie živočichů totiž nastává chvíle, kdy můj mozek vypovídá službu, a tehdy zapínám příběh Richarda, Kahlan a Zedda, abych nabrala nové síly. První série je zdárně za mnou, druhá teprve začíná.




Příběh je klišé samo - chudý dřevorubec Richard Cypher se dozví, že byl vyvolen jako Hledač pravdy, který má jediný moc vládnout Mečem pravdy. Podle proroctví je Richard jediný, kdo dokáže zabít Darkena Rahla, zlého čaroděje, který chce ovládnout svět. Jako pomoc dostane Richard Zpovědnici Kahlan, která dokáže kohokoliv zotročit pomocí své magie, a potrhlého čaroděje prvního řádu (a svého dědečka) Zeddica Zu'l Zorandera, zvaného Zedd. V druhé sérii ještě přibude krásná chladná bojovnice Cara (chyběla tam blondýna a Kahlanin výstřih už se asi okoukal). Tým shromážděn, hurá na zabíjení zlého čaroděje, zachraňování lepých děv, hledání ztracených členů rodiny, rozdávání lízátek dětem, sbírání odpadků po lese a dalších hrdinství.

Že už jste tohle někde slyšeli? Nejste sami.

Co nás naučil seriál Merlin

24. května 2011 v 15:59 | Lomeril

Něco o seriálu:

"You really are a complete idiot, aren't you? " ("Ty jsi vážně úplný idiot, viď?")
"Look, I've told you you were an ass. I just didn't realize you were a royal one." ("Podívej, řekl jsem ti, že jsi osel. Jenom mi nedošlo, že korunovaný.")
Poznali jste krále Artuše a jeho dvorního kouzelníka Merlina? Ne? Nevadí, protože tahle série BBC má s legendou společného jen málo.


Severus Snape a jeho černí bratři

16. dubna 2011 v 22:07 | Lomeril

Co mají společného čarodějové Severus Snape a Draco Malfoy, upír Eric Northman, Fantom Opery, student Light Yagami, upír Lestat de Lioncourt, matematik Ian Malcolm, jižanský švihák Rhett Butler, dračí jezdec Murtagh, kapitán Jack Sparrow, mutant Wolverine, šlechtičtí bratři Jaime a Tyrion Lannisterovi, mág Zavulon a agent 007 James Bond?
Odpověď vám asi nedá moc práce. Nikoho z výše uvedených by si většina z nás domů nevzala ani za úplatu. A přesto je tak trochu milujeme.

Holkám se může líbit dobrodruh, ale domů ho nezvou. Vezmou si klaďase. (Jean Greyová v X-men 2)

Ano, dnes bude řeč o "bad boys."

Kdopak by se Mary bál?

31. března 2011 v 1:01 | Lomeril

Kdopak by se Mary bál?
Mary Sue. Nemůžu si nepřisadit.
"Většina Mary Sue je až příliš nerealistická a nedůvěryhodná. Nemívají prakticky žádný charakter; jsou bezchybné, často morálkou, inteligencí a schopnostmi dalece převyšují své vrstevníky. Povídky bez nich prakticky ztrácí svůj smysl." cs.wikipedia.org

Top 10 a Bottom 10 zakončení

28. ledna 2011 v 19:06 | Lomeril
S koncem kniha i film stojí a padá. Taky se vám stane, že se celou dobu, co čtete nebo se díváte na plátno, těšíte na závěrečné rozuzlení a když konečně přijde, zůstanete sedět s nevěřícným výrazem a jedinou myšlenku: "A to je jako všechno?"
Přiznávám se, jsem na konec velmi náročná. K některým budu možná až přehnaně kritická. A samozřejmě následují spoilery.
Takže co považuje za 10 nejlepších a 10 nejhoších filmových/literárních konců?

A Very Potter Musical

30. června 2010 v 17:23 | Lomeril
Na tohle jsem narazila úplnou náhodou - a ležím v tom od neděle.

Je to muzikálová parodie na Harryho Pottera a je to "totally awesome!" Autory je skupina StarKid a první díl můžete najít zde.
Potěšily mě jak kvalitní herecké výkony, tak výborné autorské písničky. Kvalita videa je sice slabší (jedná se o záznam divadelního představení), proto je skoro nutné dívat se na to s titulky (verze na YouTube je bez titulků). Příběh spíš využívá motivy a postavy předlohy, než že by se držel některého z dílu a tak sice přijdeme o Poberty, většinu Weasleyových, celý Fénixův řád, baziliška, Fleur a Kruma, ale užijeme si spousty Quirella a podobně. A spousty narážek na High School Musical.

Z ústředního tria mi přijde nejslabší Ron, ale i to znamená, že je dost dobrý. Harry a Hermiona vypadají skoro přesně tak, jak je Rowlingová popisovala. Harry krásně hraje na kytaru (a dokonce mu to jednou za seriál zachrání život), snaží se nejdřív získat srdce Cho Changové a poté Ginny Weasleyové, a je správně egocentrický. Hermiona samozřejmě všechny okouzlí na Vánočním plese a nakonec se dá dohromady s Ronem, který ji sice ze začátku shazuje, ale nakonec se na ni vrhne uprostřed bitvy.

Ginny je sice ztvárněná tak trochu jako slepice, ale před hlasem její představitelky smekám. Její písnička "Harry," která vyvolá vzpomínky na Pomádu, je docela drsná. Brumbál se mi líbil asi nejméně, ale to je asi tím, že nemám ráda, když se překrucuje Brumbálova postava. Zvláštní, že u jiných mi to nevadí.

Přestože Draca Malfoye hraje holka a Draco má občas zvláštní způsob pohybu (můj pracovní název je "blazeované plazení"), je úplně dokonalý. Je tu zdůrazněné, že chce z Bradavic předstoupit, tentokrát do Prdkovic (Pigfarts). Dokonce se i zamiluje do Hermiony. Jeden z dua Crabbe-Goyle (nevím, který) je úplně úžasný se svým odporem ke šprtům.

Cho a Cedric mají málo prostoru, ale hlavně Cedric s ním dělá zázraky. To samé platí pro Bellatrix, i když ta tam má jednu téměř erotickou scénu s Voldemortem, a Snapea, který kromě úlohy dvojitého agenta zastoupil Červíčka při Voldemortově vzkříšení. A jako špek prozradím, že ho zabije had, ale tentokrát ho nekousne do krku... Neville, Levandule, Molly a Pansy tam mají vyslovené štěky.

Ovšem to nejlepší si nechávám na konec.
Voldemort a Quirell. Proč nikdo nenapsal tenhle pairing? Tahle dvojka tu prostě válí, hlavně Voldemort, u jeho scén jsem se řezala smíchy. Například jeho první scéna, když vyskočí z kotle. Nebo když kýchá pod turbanem. Nebo jeho záverečná scéna. Voldemort válí a Quirell mu více než zdatně sekunduje.

Několik hlášek:

Poznatky ze svatého týdne

9. května 2010 v 21:50 | Lomeril
Dneškem končí můj předmaturitní svatý týden, lidově zvaný svaťák, a zítra mě čeká zkouška dospělosti. Po pěti dnech (na mě) intenzivního učení jsem se odměnila oddechovým víkendem na Klubové výstavě retrívrů. Vzhledem k tomu, že nám ještě doma zůstávalo poslední štěňátko, které odešlo do nového domova v pátek, měla jsem učení zpestřené neustálým ohlížením se, jestli ta malá potvora zase něco nevyvedla. Ale protože mozek dostával drsnou stimulaci, dospěla jsem k několika zásadním poznatkům, o které bych se s vámi chtěla podělit:

 
 

Reklama