Books in my thoughts

Tanec s draky (Píseň ledu a ohně)

19. července 2011 v 16:14 | Lomeril


Tanec s draky - George R.R. Martin. Pátý díl Písně ledu a ohně. Musím říkat víc, když si brečím do klávesnice? Čtvrtý díl, Hostina pro vrány, už mě místy trochu nudil, ale Tanec vlastně taky. Kapitoly Victariona Greyjoye opravdu nemusím. Uvedl nové, úžasné postavy. Některé postavy zabil. Někdy dost odporným způsobem. Nakoukli jsme do hlav několika těch, které jsme zatím sledovali očima někoho jiného. Takhle se dá říct, že se neliší od ostatních. Je zvláštní v tom, že velmi málo sleduje dění v centru Západozemí, ale soustředí se spíš na okrajové části - za mořem, Zeď.

Jak tedy Tanec změnil moje mínění o postavách Písně? Kupodivu mou přízeň pomalu opouští chytrý trpaslík Tyrion. Ztratil svoji jiskru. Přestože se jedná o přirozený vývoj charakteru, není to vývoj, který by se mi líbil. Naopak jsem si vytvořila něco jako zdráhavý respekt vůči čarodějnici lady Melisadře. Obránce říše Jon, kapitánská dcerka Aša a zmrzačený Bran s nadpřirozenými schopnostmi se drželi svého standartu. Nové postavy, princ Quentyn a žoldák Griff mě zaujali. Exilová královna Daenerys, na tu mám takový nijaký názor. Nijak zvlášť jí nemiluju, ale vážím si toho, co dokázala. Námořní kapitán Davos je nuda jako obvykle. Theon, tentokrát zajatec, přes to všechno, co udělal, má skvělé kapitoly, které v něčem připomínají 1984. Aryu, učednici v chrámu Boha mnoha tváří, jsem přetrpěla.

Tanec s draky, stejně jako celá Píseň, je osobité čtení. Má spoustu pasáží, které by se podle mě daly prostříhat, opravdu je mi jedno, co Daenerys snídá. Ale některé části jsou nervy drásající. Ti, co Tanec četli, ví, ti, co četli aspoň něco z Písně nebo viděli Game of Thrones by mohli být navnazeni. Za všechny jmenuji scény s draky, jak tu s Drogonem, tak tu s Viserionem a Rhaegalem (přestože poslední dvě stránky této jsem jen opakovala Ne, ne, ne, ne, ne, ne!), potom scénu "For the Watch!" (kde jsem na jisté černé bratry řvala urážky), Cerseinu procházku městem (kiš, kiš) nebo znovuobjevení jisté krásky (opovaž se vydat Jaimeho zombiem, ty ludro!).

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
První díl Písně zmiňoval jeden článek o Tolkienovi a když jsem na ni o mnoho let později narazila v knihovně, sáhla jsem po ní. Od té doby jsem uchvácena.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
(Dvěma slovy? Píseň? No dobře...) Oheň a led (a má to větší symboliku, než si myslíte :-))
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zradit.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Mám ráda Jona, to je moje tajná láska už od prvního dílu. Chudák čestný, inteligentní a vždycky se kolem něj něco zvrtne. Líbil se mi Quentyn, chudák kluk, který z povinnosti musí přeplout půl světa a ucházet se o ženskou, které se spíš bojí.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Víc akce, než v předchozích dílech, nová odhalení, perfektní draci.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Spousta cliffhangerů. Vážně, když vám hlavní postavy končí s dýkou v zádech (doslova), mrtvé, zajaté nepřáteli nebo ztracené, možná mrtvé, docela to naštve. A já nechci čekat dalších šest let, než vyjdou WInds of Winter...

Holubice smrti

11. července 2011 v 9:28 | Lomeril



Třetí knihou výzvy je historická detektivka Holubice smrti od Petera Tremaynea. Je to x-tý díl série Případy sestry Fidelmy, která se odehrává v druhé polovině sedmého století (nejen) v Irsku. Skoro zajímavější než vlastní příběhy jsou reálie, které autor (historik) do příběhů vkládá, a tak se dozvídáme, že celibát jako pravidlo v sedmém století teprve začínal a v té době existovaly jak smíšené kláštery, tak manželství mezi řeholníky. Sestra Fidelma je jeptiška, která ovšem nepatří k žádnému klášteru, naopak, slouží jako právnička u dvora svého bratra, krále jednoho z pěti irských království. (V raně středověkém Irsku měli ženy možnost stát se i právničkami, panovnicemi nebo válečnicemi.) V době, kdy se odehárává Holubice smrti, už má za manžela saského mnicha Eadulfa, se kterým má dokonce i malého syna.
Holubice smrti začíná ve chvíli, kdy se Fidelma a Eadulf vrací z koncilu v burgundském Autunu. Na moři je jejich loď u pobřeží Bretaně přepadena a Fidelma a Eadulf jen taktak uniknou. Fidelma je odhodlaná piráty odhalit a pomstít tak vraždu svého příbuzného. V cizí zemi, kde mají problém domluvit se s lidmi, se Fidelma a Eadulf zaplétají do hry, ve které jde podle všeho o víc než jen námořní lupiče.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Sestra Fidelma je předmět sběratelské vášně naší rodiny. A tak, když jsem viděla, že vyšel nový díl, jak bych ho mohla nekoupit?
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Dvojí hra.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Pátrat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jako obvykle se mi líbí stará známá Fidelma, trochu cholerická a občas arogantní, vždycky tvrdohlavá. Naprosto se ztotožňuji s jejími názory na odpovědnost za činy a nutnost přemýšlet. A mám ráda hodného, mírného Watsona Eadulfa. Chudák, není díl, kdy by se se svou ženou nepohádal a není díl, kdy by si navzájem nezachránili život. Z nových postav se mi líbila dcera místního pána, paní Trifina. Na první pohled nepříjemná a odtažitá, ale zároveň velice schopná žena.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jsem moc ráda, že Fidelmin doktor Watson, zosobněn jejím manželem Eadulfem, není takový pitomec, jaký pomocník detektiva obvykle bývá. Je plnohodnotným detektivem a jeho lékařské vzdělání přichází občas vhod.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Vadilo mi to samé, co v předchozích Fidelmách - opakování stejného motivu. Holubici smrti jsem vlastně četla už několikrát, jen se postavy jmenovaly jinak. Tremayneovi dochází nápady, tak prostě opakuje osvědčené schéma, jen ho zasazuje do nových kulis.

Cesta slepých ptáků

1. června 2011 v 9:06 | Lomeril




Tak a jsem tu s další knihou. Rychlík, co? :-)
Jedná se o sci-fi českého autora Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků.
Hrdiny je česko-islandská výprava amatérů, která se vydává po stopách Verneova románu Cesta do středu země. Doktor Kameník, doktor Bjelke, fotografka Alena Králová a horský vůdce Leif Thorgunn sestupují do Díry sv.Patrika v kráteru Sneffels na Islandu, kudy má udajně vést cesta do samotného středu Země. Tam se sice nedostanou, zato objeví něco daleko fantastičtějšího...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Slyšela jsem z několika stran, že je to dobré počtení, a taky se mi hrozně líbí ten název.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Verne, mimozemšťani
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Lézt.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
S žádnou postavou jsem se úplně neztotžnila. Přirozeně mi byla blízká jediná ženská hrdinka Alena, ale nejvíc se mi líbil mlčenlivý horský vůdce Leif Thorgunn.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Fascinovalo mě, kolik energie autor věnoval vyhledávání reálií a pečlivému popisu. Chvílemi bylo opravdu zatěžko uvěřit, že mu to sami aktéři nevyprávěli.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Vadila mi místy opravdu výrazná komunistická propaganda.

Vykladačka smrti

15. května 2011 v 12:38 | Lomeril

Takže i já přicházím se svou troškou do mlýna v této knižní výzvě. První knihou je Vykladačka smrti od Ariany Franklinové.
Historická detektivka se odehrává v Anglii za vlády Jindřicha II. (tedy 12.století). Ve Cambridgi dojde ke zrůdné vraždě malého dítěte a zmizení několika dalších. Jsou obviněni Židé, což se nelíbí králi Jindřichovi, jelikož se bojí, že by mohlo dojít k masovému exodu Židů z Anglie, což by znamenalo zhroucení ekonomiky království. Proto povolává neobvyklý tým vyšetřovatelů - Adélii, lékařku, specializovanou na pitvy; židovského špiona Simona Neapolského a arabského eunucha Mansúra. Je to ale hlavně Adélie a králův věrný služebník Rowley Picot, na kterých leží tíha odpovědnosti za dopadení bestiálního vraha, který mučí malé děti.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Doporučil mi ji kamarád, zmínila jsem se o ní mamce a pak jsem ji dostala k Vánocům.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Předsudky, odlišnost
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vyšetřovat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Líbila se mi Adélie. Vždycky se mi líbí intelektuální ženské hrdinky.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Líbily se mi výtečně propracované, originální postavy, a to, že se příběh nezaměřoval jen na kriminální zápletku, ale i na detektiva a osobnosti kolem něj.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nelíbily se mi občasné historické nepřesnosti (např. srnčí kýta na kukuřici) a upřímně, moc nemusím psychopatické sériové vrahy.
 
 

Reklama