Sto Třicet Šest

24. ledna 2018 v 16:18 | Lomeril |  Around Lomeril
Co znamená číslo 136? Aktuální počet stran Krve na sněhu, verze 2. Další relevantní čísla by mohly být 26 (aktuální počet kapitol), 53 439 (počet slov) nebo 459 (počet hodin úprav, ale nedejte se mýlit, velká část úprav se skládá z toho že dokument je otevřený na pozadí a jinak běží seriál).
Nebo také 1 (počet proroctví, které plánuji vyhodit, alternativně také počet tragických loučení s koněm), 3 (počet dosavadních mrtvol - ještě naroste) nebo 2 (počet postav, u nichž bylo během přepisování změněo pohlaví).

Krev na sněhu mě nepřestává překvapovat. Začala před necelými devíti lety, kdy jsem si na základě jednorázového impulsu sedla a začala datlovat příběh o tom, jak se hrdinka, inspirovaná mou osobou, dostane do jiného světa. Takových příběhů bylo všude kolem nespočet a já ani neměla jasnou představu, o čem by měl být ten můj. Jak se ale brzy ukázalo, moje představy a plány jsou během psaní Krve na sněhu naprosto nepodstatné.
Příběh vzal věci do vlastních rukou. Postavy se objevovaly a mizely, hádaly a zamilovávaly, chovaly se hrdinsky i zbaběle, a já jsem se jen zoufale snažila udržet s nimi krok. Když jsem neseděla u klávesnice, nevěděla jsem, co se bude dít dál, ale v momentě, kdy jsem začala psát, to bylo naprosto jasné a logické - dokud jsem zase nevstala. Ve škole jsem se těšila, až přijdu domů a dozvím se, jak to pokračuje. Několik měsíců stavu, kdy jako bych doopravdy tenhle svět opustila a brodila se sněhem s Corannem.

Od té doby jsem chtěla příběh několikrát zrevidovat, ale vždycky se urputně bránil. Za momentální stav může jako vždy Aldorma, která mě vrátila ke psaní ve velkém. Je to vlastně příznačné - k napsání Krve na sněhu mě přivedlo to, že jsem napsala Cestu zpátky a díky tomu jsem si chtěla zkusit něco ve vlastním světě. K revizi mě opět přivedla revize Cesty zpátky, kde jsem si dokázala že to jde, a když to šlo s Cestou, půjde to i s Krví, ne?

Krev jsem ale těžce podcenila. Opět jsem podcenila, že tohle není příběh, tohle je živý organizmus a divím se, že na snímcích mého mozku není vidět. Krev se totiž opět chopila otěží, postavy prohlásily, ať jim nekecám do života, a celé se to rozjelo nanovo. Už zase se jen snažím udržet s nimi krok a nevím, jak se příběh bude vyvíjet, dokud si nesednu ke klávesnici.

Takže 136 stran a přibývají každým dnem, protože chci vědět, kam spolu po těch letech dojdeme.

Kam to vede? Jak to všechno skončí? Co všechno se od původní verze změní?

To se ptáte mě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama