23. Persona non grata

8. února 2016 v 15:04 | Lomeril |  Kudy chodí bludičky

Rupla se mnou moje společenská příčka,
je to mimo jiné pěkná slovní hříčka,
kůži ze mě zatím nikdo nestáh
tak se učím chodit po vedlejších cestách.
(Marek Eben - Chůze)




Neil okamžitě k Lauře skočil a chytil ji za ruku. Dýchal, jako by uběhl maraton, a i když k nim byl zády, Cynthia ho podezírala, že pláče. Nevyčítala mu to, sama měla podezřele vlhké oči.

Je naživu. Ten příšerný pitomý nápad vyšel. Ta holka má víc štěstí než rozumu...

"Kayla ji našla na pláži asi před pěti dny," řekl Armand. "Byla v bezvědomí a v ruce držela tohle," ukázal na náhrdelník s kamínkem, položený na dřevěné bedně, která sloužila jako noční stolek. "Nemohli jsme ji vzít do pevnosti, tak jsem zařídil tohle místo. Kayla se o ni stará, ale moc práce s ní není. Propašoval jsem sem jednoho léčitele a ten tvrdí, že neví, co se s ní stalo. Jediné, co objevil, je zásadní nedostatek magie v jejím organismu."

"Co to znamená?" zeptal se Rémy přiškrceně.

"Přišla o svoje schopnosti. Jestli dočasně nebo trvale, to teď nejsme schopni říct."

"Proč jste ji nevzali do pevnosti?" zajímala se Orla.

"Přijeli Vyjednavači," řekl Armand temně. "Rozhodli se, že zločiny Tintagelu jsou neodpustitelné a převzali vládu nad Útočištěm. Bereniku a Alenu uvěznili a sledují každého, kdo by s nimi mohl mít něco společného. Lauře by v pevnosti stejně nepomohli a jen by ji uvěznili taky. Na vás na všechny je vypsaná odměna."

"Řekněte mi, že aspoň zbrojí," zaúpěl Neil. "Že to nedělala zbytečně."

"Zbrojí. Ale vás nesmí najít, jinak přijdeme o Melusine a o svobodu a to by teď bylo nanejvýš nepříjemné..."

"Je máma v pořádku?" přerušila ho Orla.

"Nikomu v pevnosti se nic nestalo. Shromáždili se makhai," kývl na Cynthii, která se pyšně usmála. "Až přijdou elfové, zastihnou Tintagel připravený. Teď ale musíme vymyslet, co s vámi."

Armand si všechny čtyři chvíli prohlížel a něco si mumlal pod vousy. Pak pokrčil rameny. "Asi bude nejlepší vás nechat pohromadě a poslat vás na pevninu. Někde v Nevadě existuje bunkr, který patří Paktu. Když se dopracujete tam, postarají se o vás. Bohužel nevím, jak se tam dostat, takže se budete muset trochu snažit, abyste se dostali do kontaktu se správnými lidmi. Dám vám pár telefonních čísel do začátku. Vyplujete zítra v noci, přes den se pokusím dostat sem nějaké zásoby."

"Díky," kývl Rémy vděčně.

"Dám ti i kontakt na člověka, který schová Melusine, zatímco budete na pevnině, a postará se o posádku," dodal Armand.

Rémy mu potřásl rukou a poplácal ho po rameni. Do vztahu mezi strýcem a synovcem tomu ještě trochu chybělo, ale byli na dobré cestě.

"Už musím jít," pokračoval Armand, "nesmím být pryč tak dlouho, aby to bylo nápadné. A víte co?" oslovil je všechny. "Dobrá práce."



***



Druhý den dopoledne si Neil šel na chvíli odpočinout a Rémy, Orla a Cynthia zůstali u Laury. Orla seděla u její hlavy, Rémy na zemi vedle ní a Cynthia se opírala o stěnu jeskyně vedle vchodu.

"Až se probudí, budou ji oslavovat jako hrdinku," prohlásil Rémy.

"Není o co stát," poznamenala Cynthia. Už viděla pár makhai, ze kterých se někdo pokusil udělat hrdiny, a věděla, jak to vypadá.

"Proč ne?" zajímala se Orla.

"Nikdo si nebude pamatovat, že byla milá nebo umanutá, jenom že byla hrdinka. Celá její osobnost, celý její život se scvrkne na tu jednu jedinou věc, kterou udělala. Budou ji zmiňovat v proslovech a napíšou o ní jeden nebo dva zoufale nepřesné životopisy. Všichni o ní budou mluvit a nikdo ji nebude znát."

"Aspoň o ní budou mluvit," pokrčila Orla rameny. "To není tak zlé."

"Budou používat její jméno a nalepí ho na osobu, která nikdy neexistovala. To není to samé," namítla Cynthia.

"Ty bys byla radši, kdyby se na tebe zapomnělo?" zeptal se Rémy.

"Zapomene se na každého, i na hrdiny. Jediný rozdíl je, že z hrdinů vzniknou fiktivní postavy, ve které lidi věří."

"Mně by to nevadilo," řekla Orla.

"A to je ten rozdíl mezi námi, siréno," prohlásila Cynthia, teď už bez jakéhokoliv nepřátelství.



***



Armandovi se povedlo poslat jim dva čluny zásob, hlavně čerstvé vody, a většinu odpoledne zabralo nakládání. Jako poslední nalodili Lauru a Cynthia pomohla Neilovi uložit ji v její kajutě.

"Ty máš nějaké zkušenosti s léčením," nadhodila Cynthia. "Kdy se probudí?"

Neil pokrčil rameny. "Těžko říct. Viděl jsem lidi, kteří použili příliš mnoho magie a upadli do kómatu. Někteří časem umřeli. Jiným trvalo několik měsíců, než se probrali. U dalších to trvalo jen pár dní. Nejde předpovědět, co se stane s ní."

"Je to škoda. Z nás pěti se nejlíp orientuje v lidském světě," poznamenala Cynthia. Věřila, že Laura neumře. Už teď měla pocit, že vypadá lépe než večer, že má růžovější tváře a lépe dýchá. Bude to v pořádku, slíbila jí u Brány a Cynthia měla v Lauru plnou důvěru.

"Kromě toho bude trochu divné, když budeme pobíhat po pevnině s někým v bezvědomí," přisadil se Neil.

Cynthia souhlasně přikývla. Pak si něčeho všimla. Přišla blíž, aby se ujistila, že se jí to nezdá, ale nezdálo. Upozornila na to Neila.

Laura tichounce, skoro neslyšně, téměř bez pohnutí rtů, mumlala ze spaní.

"To je dobré znamení, ne?" ujišťovala se.

Neil sotva zadržoval šťastný smích. "To znamená, že se probudí. Bude to v pořádku."

Cynthia měla pocit, že kdyby byla Laura při vědomí, uslyšeli by něco jako Já jsem vám to říkala.



***



Opustili Tintagel a zamířili do Savannah, kde na ně prý čekal iluzionista, jeden z Podvržených dětí se skutečnou magickou mocí, který dokázal schovat Melusine. Cesta proběhla naprosto klidně a iluzionistu snadno objevili. Vlastnil rozsáhlé doky a slíbil jim, že nebude problém tam uklidit jak loď, tak posádku.

"Dlužím Armandovi laskavost," řekl na vysvětlenou. "A co můžu udělat pro vás čtyři?"

"Potřebujeme schovat. Máme informace, které nás dovedou k dlouhodobému úkrytu, ale chvíli potrvá, než se tam dostaneme. Hodila by se nám základna," řekla Orla.

Iluzionista se ošil. "Můžete dostat pokoj v jedné z mých ubytoven, ale byl bych rád, kdybyste se nezdrželi dlouho. Jste docela nápadná skupina a obchodník jako já si nemůže dovolit dostat se do křížku s Aliancí..."

"Zmizíme, jakmile najdeme něco jiného," ujistila ho Orla s úsměvem.

"Zvládnete to do tří dnů?" zeptal se s nadějí v hlase.

"Do tří dnů? Zbláznil jste se?" vyjela Cynthia.

Orla zvedla ruku, aby ji utišila, a Cynthia se stáhla, přestože to v ní vřelo. "Máme to brát jako ultimátum?" zeptala se Orla nebezpečně tichým hlasem.

Iluzionista zaváhal. Očividně nečekal takovou reakci. "Doporučení," řekl nakonec. "Můj kontakt s Armandem Latierem není zrovna tajemství. Jak dlouho myslíte, že jim bude trvat, než se sem přijdou podívat?"

"Ale loď bude v bezpečí?" vložil se do debaty Rémy.

"Budou místo ní vidět úplně jinou. Lidi ale schovat nedokážu. Budete si muset pomoct sami," pokrčil rameny. Cynthia v těch slovech ale slyšela Tak velký dluh u Armanda nemám.

"Odejdeme odtud, jak jen to bude možné," prohlásila Orla a její tón nenechával nikoho na pochybách, že určovat, kdy je to možné, bude ona.

"Potřebujete něco dalšího? Mohl bych vám pořídit auto..."

Cynthia neuměla řídit a z výrazů ostatních se jí zmocnil nepříjemný pocit, že jsou na tom stejně.

"Děkujeme za ochotu," usmála se Orla. "Dáme vám vědět."

Dostali jeden stísněný pokoj v ošuntělé ubytovně přímo u doků. Nebyl to žádný palác, na druhou stranu se tam neplánovali nastěhovat natrvalo. Rémy se ještě krátce sešel se Saídem, aby mu vydal pokyny pro dobu své nepřítomnosti. Ostatní mezitím uložili Lauru na postel do rohu a když se Rémy vrátil, sesedli se na Orlinu postel.

"Nikdo tu neumí řídit, co?" začala Cynthia.

"Hlavně potřebujeme úkryt," zavrtěla Orla hlavou. "Neile, co tvoje rodina?"

Zavrtěl hlavou. "Ti s tím nebudou chtít mít nic společného. Kromě toho se přestěhovali do Los Angeles a nevím, jak bychom se tam dostali s Laurou."

"Můžeme se vykašlat na iluzionistu a tajný bunkr a zase se nalodit," navrhl Rémy s nadějí v hlase. "Když budeme pořád v pohybu, nechytí nás."

"Jde po nás celá Aliance!" rozhodila Orla rukama. "Melusine není zrovna nenápadná. Nedopluli bychom ani na Floridu, než by nás našli."

Rémy se zatvářil uraženě a mlčel. Cynthia chápala, že je pro něj těžké opustit svojí milovanou loď, ale Orla měla pravdu. Zůstat na Melusine nebyla možnost.

"Takže co teď?" zeptala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama