19. Kolotoč

7. prosince 2015 v 11:41 | Lomeril |  Kudy chodí bludičky
Další kapitola, tentokrát spíše akční.



Je osamělá karavela
i nenasytná muréna
hřbitov pro lodě.
(Robert Křesťan - Kýbl krve)




Ráno ji vzbudila Cynthia. Neomaleně s ní zatřásla a sotva Laura pootevřela jedno oko, začala ji tahat za ruku. "Honem pojď na palubu, blížíme se k Moři za mořem."

Laura na sebe aspoň natáhla kalhoty a košili a rozespale se vypotácela ven. Všimla si, že fouká víc než obvykle, a zdálo se, že loď jede rychleji.

Zahlédla Rémyho a když k němu přišla blíž, zjistila, že se široce usmívá.

"Co se děje?" zeptala se.

"Blížíme se k Moři za mořem. Tenhle proud je náš vstup."

"Proud?" zamračila se Laura.

"Slyšela jsi někdy jméno Charybda?"

"To myslíš ten vír z Odyssey?" řekla opatrně a z celého srdce doufala, že Rémy myslí jinou Charybdu.

"Přesně ten. Moře za mořem je kapsa v realitě, ne tak úplně v našem světě, ne tak úplně v Elfii. Je ale propojeno s našimi moři a to právě Charybdou, která v jednom moři vodu nasaje a ve druhém vyvrhne."

"To mi chceš říct, že abychom se dostali na Avalon, musíme se nechat utopit?" zvedla Laura obočí.

"Neutopíme se. Už jsem tudy plul. Kajuty jsou vodotěsné, všechno pořádně přiděláme a zavřeme se dovnitř. Problém začne na druhé straně, kde budeme mít asi tak půl hodiny na to, abychom všechno rozbalili a dostali se z dosahu, než začne Charybda zase nasávat," prohlásil s úsměvem. "Neile, Orlo, tady jste."

"Co se děje?" těkala Orla pohledem mezi Rémym a Laurou.

"Rémy se nás rozhodl utopit," rozhodila Laura rukama.

"Cože?" Neil vypadal dokonale vzhůru, i když podle kruhů pod očima nejspíš v noci vůbec nezamhouřil oka.

"Údajně jediný způsob, jak se dostat na Avalon, je nechat se vcucnout mořským vírem!" rozčilovala se dál.

"Klídek, už jsme tudy projeli dvakrát. Všichni ví, co mají dělat. Hej, Esperanzo, přitáhni tu plachtu pořádně, jinak se uvolní, až pojedeme nahoru! Vidíš? Není se čeho bát!"

"O kolik lidí jste zatím přišli?" zeptal se Neil.

"Při druhém průjezdu o dva."

"A při prvním?" nedal se Neil oklamat.

Rémy sklopil oči. "Čtrnáct," hlesnul.

Lauru zamrazilo. Nemohli si dovolit tak rozsáhlé ztráty, šlo o rychlost, jakmile zavřou Bránu, budou muset co nejrychleji utíkat. Na druhou stranu, to byl první průchod, od té doby to zvládli výrazně lépe...

"Nemáme na výběr, nebo snad ano?" rozsekla diskuzi Orla. "Kapitáne, co máme dělat?"

"Běžte do mojí kajuty. Čeká tam Saíd, připoutá vás. Timmy, co tam sakra děláš? To vám pořád musím stát za zadkem, aby se to tu nerozpadlo?"

S tím Rémy zmizel a ostatní se vydali do kajuty. Saíd jim ukázal křesla, do kterých se usadili a kolem těla si zapnuli postroje. Cynthia sice protestovala, že to nepotřebuje, ale nakonec se nechala přemluvit, když jí Saíd vypočítal, kolik z obětí zemřelo, protože měli špatné postroje. Připoutali se a čekali. O půl hodiny později se k nim připojil Rémy. Zavřel dveře a škvíru kolem nich potřel kašovitou hmotou ze zavařovací sklenice.

"Co to je?" zajímal se Neil.

"Zapečetí to dveře před vodou i magií. Isla to sehnala přes nějaké čarodějky," odpověděl Rémy a uložil sklenici do truhly, vystlané senem. Pak se usadil do posledního volného křesla a připoutal se.

Jen co dotáhl poslední popruh, loď se otřásla.

"Začíná to," prohlásil Rémy. Jeho úsměv zmizel.

"Mně se chce na záchod," poznamenala Cynthia.

Jak Laura, tak Rémy se zasmáli. Neil se tvářil, že je mu špatně, a Orla byla bílá jako stěna.

"Kdo řídí loď?" zeptala se Laura.

"To si myslíš, že v tomhle se dá řídit? Je to zkouška víry, skok do neznáma. Teď jsme v moci Charybdy."

Lauře se taky začalo chtít na záchod. Melusine se znovu otřásla a někde něco zaskřípalo. Neil se otočil po zvuku a v tu chvíli do oken kajuty udeřily vlny. Otřesy zesílily a začalo to s lodí házet. Brzy za okny viděli jen tmavě zelenou vodu.

"Rémy?" ozval se Neil slabě. "Měli byste to tu vybavit pytlíky na zvracení. Jako v letadle."

"Promiň, příště," odpověděl Rémy. "Nejsme zařízení na turisty."

Světlo rychle ubývalo, jak je Charybda stahovala pořád níž. Laura za oknem zahlédla dobře šestimetrového žraloka, jak se zmítá v proudu. Pak to s ní prudce hodilo dopředu, popruhy se jí zakously do břicha a hrudníku a musela uznat, že na Neilově kritice něco je.

V posledních zbytcích světla zahlédla za oknem chobotnici. Otočila se, aby se naposledy podívala na Neila, než zavládne tma, ale už ho nerozeznala. Loď udělala kotrmelec a Laura zaslechla dávení. O chvilku později se všechno přestalo hýbat úplně.

"Jsme na dně," ozval se ze tmy Rémyho hlas. "Teď si Charybda dává přestávku, než nás vyvrhne."

"Takže to nejhorší je za námi, ne?" Orla zněla plná naděje.

"No..."

"To mi ani neříkej!"

"Když loď vydržela nasávání, vydrží i tu druhou část. Jen to bude o trošku divočejší..."

"Divočejší jak?" zazněl Cynthiin podezíravý hlas.

"Trochu to hází..."

"A co to bylo doteď?" zaúpěla Orla.

"Doporučuju přestat mluvit, jestli si nechcete překousnout jazyk."

S tím Charybda popadla celou loď a vrhla jí do temnoty. Laura stiskla zuby a sevřela opěrky křesla. Brzy přestala mít přehled o tom, kde je nahoře a kde dole. Někdo, nejspíš Cynthia, křičel jako pominutý. A je to, tady to skončí, bludička Laura Kentová se utopí, protože selkie Rémy Latier neodhadl svoje schopnosti. Křik byl přerušený krátkým, ostrým vyjeknutím a šťavnatou nadávkou. Rozhodně Cynthia. Někde vpravo od Laury se ozývaly přidušené vzlyky, jak se někdo snažil plakat se zavřenou pusou. Nahoru, dolů, doprava, doleva, byli lapení v nejšílenější horské dráze.

Pak najednou letěli. Laura se vznesla ze své sedačky, nakolik jí to popruhy dovolily, a pak tvrdě dopadla zpátky. Vzápětí si uvědomila, že do kajuty svítí slunce a loď se nezmítá, ale houpe. Rozhlédla se po ostatních. Cynthia měla na rtech krev, obličej přeměněný v démona bitvy, a probodávala Rémyho rozzuřeným pohledem. Neil byl bílý jako stěna a klepal se tak, že to viděla i na vzdálenost dvou metrů. Orla se někde v průběhu pozvracela a vypadala, že možná ještě neskončila. Rémy už měl rozepnutou polovinu popruhů a taky kontroloval ostatní.

"Říkal jsem ti, že máš zavřít pusu," poznamenal směrem k Cynthii, která právě odplivovala krev z pokousaného jazyka.

"Zavři tu svojí," vyštěkla Cynthia.

Orla se vymotala z postroje, padla na kolena na zem a znovu se vyzvracela. Laura se dostala z vlastních popruhů a když se ujistila, že Orla to zvládne sama, pomohla Neilovi, kterému se třásly ruce tak, že nedokázal rozepnout přezky. Jakmile ho vysvobodila, vrhl se jí kolem krku a políbil ji. Orla se teprve sbírala ze země a Cynthia jí opatrně pomáhala. Rémy už zmizel ven, aby loď odvedl co nejdál od Charybdy - a možná taky trochu proto, aby se dostal co nejdál od Cynthie, která měla v očích vraždu.

Laura si sundala košili, kterou měla přes tričko, aby se Orla mohla převléct ze svého potřísněného oblečení. Náhradní kalhoty neměli, ale Orla s pomstychtivým výrazem vytáhla z truhly jedny Rémyho. Potom všichni čtyři společně vyšli na palubu, Laura jako první.

Jen co udělala dva kroky z kajuty, podjela jí noha a přistála obličejem přímo ve vyplaveném tuňákovi. S nadávkami se vyškrábala na nohy, zatímco dva pochechtávající se námořníci rybu někam odnesli. Konečně se mohla rozhlédnout po palubě.

Dvě z menších plachet byly ošklivě potrhané a z lanoví zrovna vymotávali chobotnici. Stěžně a ráhna ale vydržely a zdálo se, že Melusine je bez problémů schopná další plavby. Posádka se míhala podle Rémyho úsečných rozkazů a k roztřesené skupince před kapitánskou kajutou přistoupil Saíd. Byl promáčený na kůži a křídla měl načepýřená.

"Co se stalo?" zeptala se Laura.

"Na poslední chvíli nám začalo do kajuty zatékat," odpověděl rozmrzele. "Naštěstí dost pozdě na to, abychom se neutopili."

"Nějaké oběti?" zeptala se Orla.

Saíd ji přejel vědoucím pohledem. "Kromě tvojí snídaně žádné."

Laura si oddechla. Obrátila se ke kapitánskému můstku a uviděla, že se na ně Rémy dívá. Ukázala mu palce nahoru a on na ni mrkl, než znovu nasadil přísný výraz a začal vydávat rozkazy.

"Víte, co je na tom smutné?" nakrčila Cynthia nos. "Že tohle nebyla ta sebevražedná část."



***



O dvacet minut později se Melusine pohnula kupředu. Rémy nahnal, koho mohl, k veslům, jen aby vyvinuli co nejvyšší rychlost. Když se z dálky ozvalo dunění a hučení, ohlašující, že Charybda nasává vodu, už se dostali z dosahu a Rémy seběhl z kapitánského můstku.

"To byla krása," prohlásil.

Orla se tvářila, že se ho brzy pokusí uškrtit.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama