15. Porušená dohoda

11. září 2015 v 19:36 | Lomeril |  Kudy chodí bludičky



Těžký jdou časy, teď znova a znova,
skončila válka a chystá se nová.
(Robert Křesťan - Telegrafní cesta)



Laura měla pocit, že by se měla plížit, skrývat se ve výklencích a mít na sobě černý plášť s kápí. Místo toho celou večeři s úsměvem přijímala pozdravy, odpovídala na zvědavé dotazy a po jídle vyklouzla z místnosti. Podle instrukcí, které nakonec vytáhla z Neila, našla starou míčovnu. Do budovy na východním konci pevnosti dorazila téměř zároveň s Rémym.

Míčovna byla prostorná obdélníková místnost s vysokými okny. Zapadající slunce ji barvilo do všech barev ohně a skoro uprostřed, každá u jedné stěny, stály Cynthia a Orla a jedna druhou si podezíravě prohlížely.

"To nemůžeš myslet vážně," obořila se Orla na Rémyho. "To, že s ní hrajeme volejbal, neznamená, že ji můžeme do všeho zasvětit. Lauře jsme to řekli jen proto, že je Alenina vnučka a máma nám to povolila. Ale makhê?"

"Já jsem ji nepozval," bránil se Rémy. "O tomhle setkání řekla ona mně."

Orla se prudce otočila k Cynthii, jako by čekala, že jeho slova vyvrátí. Ta ale jen pokrčila rameny. "Smůla, siréno. A když jsme u těch nezvaných hostů, dělala jsem posla a nepamatuju si, že bych mluvila s tebou."

"Takže kdo nás všechny sezval?" zeptal se Rémy zmateně.

"Já," ozval se ze stínů hluboký hlas a do světla vstoupil Armand Latier ve svém klobouku jako padouch z bondovky. Laura si vzpomněla na babiččina slova. Vlkodlaci. Rozené herečky, všichni do jednoho. Za Armandovými zády dovnitř vklouzl Neil a postavil se vedle Laury.

Rémy protočil oči v sloup. "Vážně?" prohlásil. "Konečně ses rozhodl navázat vztahy s mládeží?"

"Posadíme se?" ukázal Armand na prázdnou podlahu uprostřed míčovny.

"Koukám, že to bude nóbl. Mám čekat kaviár? Foie gras?" založil si Rémy ruce na hrudi.

Orla si povzdechla a zavrtěla hlavou. Armand svého synovce ignoroval a uvelebil se se zkříženýma nohama na parketách. Ostatní postupně udělali kruh kolem něj, dokonce i Cynthia se svými zraněními se nakonec nějak poskládala na zem.

"Jistě všichni chápete, že Islin prohřešek byl závažný," začal Armand vážně. "Křídla z Daidalovy dílny sirény kdysi používaly ke svým cestám a ta, která jsem přivezl, byla původně opravdu určená pro ni, aby mi okamžitě mohla podat zprávu, až najde Avalon."

"Ona hledala Avalon?" vyprskla Cynthia a pak se rozhlédla. "A vás to nikoho nepřekvapuje," konstatovala.

"Všichni jsme o tom věděli," pokrčil Rémy rameny.

"Jistě chápete, že Aliance musí podniknout určité kroky proti Tintagelu. Obávám se, že ale nechápete plný dosah důsledků Isliny zbrklosti..."

"Bude tohle přednáška na téma zodpovědnost? Protože jestli jo, tak já jdu pryč," ozval se Rémy.

Orla seděla se skloněnou hlavou a mnula si kořen nosu. "Rémy? Sklapni," prohlásila.

Armand na ně nijak nereagoval. "Začnu tím, proč je zakázáno Avalon hledat. Kdysi, když elfové začali lovit Podvržené děti, vznikala Útočiště. To nejstarší z nich, Atlantis, se s elfy pokusilo vyjednávat. Jejich snahy vyústily v dohodu - elfové budou přicházet jen jeden den v roce, Podvržené děti nebudou hledat Avalon. Rémy si jistě vzpomíná, že Melusine měla rozkazy nepřibližovat se k ostrovu víc, než je nutné k tomu, aby potvrdili, že se jedná o Avalon. S výjimkou slunovratu měla platit přísná dohoda o neútočení..."

"Počkej, počkej," zarazil ho Rémy. "Chceš mi říct, že jsme s těmi slunovratovými jatky souhlasili?"

"Jednou za rok je pořád lepší než neustálá válka. Ale tvoje reakce je skvělým příkladem, proč tu dohodu držíme v tajnosti," pousmál se Armand. "Naše strana se snažila zajistit plnění dohody tím, že ustanovila Vyjednavače a Alianci. Ti měli dohlížet, aby žádní odvážlivci nic nepodnikali na vlastní pěst. Ty, co na Avalon náhodou narazili, zlikvidovali sami elfové. Pokud jim náhodou někdo utekl, Aliance se postarala, aby ho potkala nějaká nehoda, než to mohl vyžvanit."

"Tak proč je Isla takový průšvih?" zajímala se Orla. "Můžeme říct, že se tam dostala náhodou, že zabloudila, a stejně už nikomu nic nepoví."

"Tintagel se za ni ale postavil," povzdechl si Armand. "Vzali jsme ji k sobě a bojovali s elfy, kteří na ni měli právo. Tím se dohoda ruší."

"Proč jste nás v tom případě nezastavil?" nechápala Laura. "Nic jsme o dohodě nevěděli, kdybychom ji vydali..."

"Vydali? Ty ses zbláznila!" vyprskla Orla. "Zachovala se jako idiot, ale vydat ji elfům?"

"Vidíš?" ukázal Armand na Orlu. "Vydat jednoho ze svých vlastních je nemyslitelné. Kromě toho, elfové by to stejně nepřijali. Z jejich hlediska je obrovský ústupek jen to, že dohodu nezruší, když se tam někdo zatoulá omylem. To, že se Isla dostala až do Útočiště považují za selhání naší strany, a mezi selháním a zradou nejsou schopni vidět rozdíl. Neměla nikdy doletět tak daleko, a jestli se jí to povedlo proto, že jsme neschopní, nebo proto, že jsme porušili dohodu úmyslně, to jim je jedno."

"To jsme rádi, že uzavíráme smlouvy s tak inteligentními a logicky uvažujícími bytostmi," zabručel Rémy. Všichni ho ignorovali.

"Co teď?" zeptala se Laura.

"Příběh pokračuje," řekl. "Jak se v lidském světě vyvíjela věda, my jsme začínali lépe chápat magii a už v dobách renesance vznikla myšlenka, že by se dalo elfům zamezit v příchodech úplně. Problém byl jediný - zavření Brány se muselo povést na první pokus. Kdyby elfové odhalili naše úmysly příliš brzy, dohoda by padla a rozpoutala by se válka jako za starých časů."

Laura a Neil si vyměnili významný pohled. Jejich debata v knihovně dospěla ke stejnému závěru.

"Proto mezi Vyjednavači vznikla skupina, které dnes říkáme Avignonský Pakt podle města, kde byl oficiálně založen. Pakt si kladl za cíl v tajnosti najít způsob, jak zavřít Bránu navždy, aniž by rozpoutal novou válku.

Vy jste nyní také součástí Paktu. Melusine je jedna z lodí, které mu slouží už celá léta. Když Bereniku odvolali z kapitánského můstku na Tintagel, přes moje protesty na její místo nastoupila Isla. Dopadlo to tak, že svojí netrpělivostí zmařila všechno, o co se Pakt snažil stovky let."

"Byli jsme blízko," bránil ji Rémy. "Už jsme to skoro měli, když se přihnala bouře a ztratili jsme stopu. Než jsme ji našli, museli jsme se vrátit na slunovrat, ale všichni jsme hořeli nedočkavostí se tam vrátit a zkusit to znovu."

"V tomhle případě platí, že kdo je zvědavý, bude brzo mrtvý. Začala válka a my ani nevíme, kde přesně Avalon je," odsekl Armand

Laura si všimla, že Rémy má celou dobu jednu ruku položenou na kapse u kalhot. Teď tu ruku sevřel v pěst a ona si vzpomněla na tu chvíli, kdy se Isla na pláži probrala. Musel její vzkaz tajit a pokud ho bude Armand ještě chvíli provokovat, nikomu o něm neřekne a udělá nějakou zbrklou hloupost.

"Rémy?" oslovila ho tiše. Překvapeně se k ní otočil. "Stojí ti to za to?"

Zahanbeně sklopil hlavu a vytáhl z kapsy papírek. "Víme, kde je," řekl. "Isla mi napsala navigační údaje, než umřela."

Armand na svého synovce chvíli zíral, jako by uvažoval, jestli mu má vynadat, ale nakonec se podíval na vzkaz. "Dokážeš podle toho Avalon najít?" zeptal se.

Rémy přikývl.

Armand se na chvíli zamyslel, zřejmě musel upravit plány. Potom se obrátil k Cynthii. "Uděláš pro mě laskavost? Vím, že většina makhai se toulá po světě a hledá války, ale mohla bys je zkusit svolat zpátky? Ať už se věci vyvinou jakkoliv, budeme je potřebovat."

"Půjde to těžko. Spousta z nich je zahrabaná kdovíkde..."

"Sežeň jich co nejvíc."

"...a spousta z nich nebude chtít opustit svoje oblíbená jatka. Musí je zavolat někdo, koho respektují. Možná matka, ale ta už poslední dva roky zůstává v afrických Útočištích a ani se nevrací na Tintagel. I když příslib války s elfy by ji mohl vylákat," uvažoval Cynthia nahlas. "Zkusím kontaktovat ji a pár dalších známých a zpráva by se měla dostat k většina z nich do týdne, dvou."

Orla se na ni dívala, jako by ji viděla poprvé v životě, a Cynthia si toho všimla.

"Co je?" zašklebila se na ni.

"Jsi jiná, než jak jsem si makhai představovala," zamumlala Orla skoro zahanbeně.

"Jako jak? Že nejsem krvežíznivé vraždící mostrum? Ještě chvíli na mě takhle zírej, princezno, a budu," zabručela Cynthia, ale podle jejího tónu to myslela jen napůl vážně.

"Ale ne zas tak jiná," dodala Orla, ale koutky úst jí cukaly.

"Už jste doflirtovaly?" přerušil je Rémy. "Že bychom se vrátili k té, však víte, válce?"

"Jestli je tohle tvoje představa o flirtování, tak se nedivím, že jsi ještě nesbalil ani poleno," zamumlala Orla a tvářila se, že veškerou pozornost věnuje Armandovi.

"Takže to je tvůj úkol, Cynthie," oslovil ji Armand. "Sežeň nám armádu. Čím dřív začneš, tím lépe."

"To znamená, že mám vypadnout?" zvedla obočí. Armand pouze přikývl. Cynthia se otočila na Rémyho a až když i on neznatelně kývl hlavou, s bolestivým syknutím se vyškrábala na nohy. "Nezachraňte svět beze mě," zamumlala, než odkulhala pryč.

Armand počkal, než se za ní zavřou dveře, a pak mluvil dál: "Rémy, je Melusine připravená?"

"V bitvě se nestalo nic, co by jí znemožnilo plavbu."

"V tom případě mám pro vás čtyři něco, co se mi žádá jenom těžko. Pakt samozřejmě už stovky let zkoumá, jak Bránu zavřít a jaké by to mělo důsledky. Zatím máme jenom možnost, jak ji dočasně vyřadit z provozu. Dokonce jsem to i přivezl s sebou, chtěl jsem ho schovat v Bereničině pevnosti. Je to stříbrný řetěz opatřený nějakými zaklínadly. Bránu tvoří dva vzpřímené kameny a řetěz je třeba kolem nich omotat ve tvaru osmičky."

"Tak to je paráda!" zvolal Rémy. "Proč jsme to neudělali dávno?"

"Protože ta osmička musí procházet oběma světy. Jeden člověk obtočí jeden konec řetězu kolem jednoho kamene na naší straně. Druhý člověk musí udělat to samé kolem druhého kamene v Elfii a pak oba konce spojit." Armand sklopil hlavu.

"Jenže když spojení těch konců uzavře Bránu, ten, kdo ji zavíral z té druhé strany..." Orla si zakryla ústa rukama.

"Zůstane tam." Lauru překvapilo, jak její vlastní hlas zní klidně. Uvědomila si, že nějaký takový háček celou dobu čekala. "Se všemi zabijáky Elfie."

"Tohle nevydrží navždycky. Síla Brány řetěz nakonec roztaví a průchod se znovu otevře. Ale mohlo by nám to získat čas. Dnes ráno jsem dostal zprávy z Útočiště Lyonesse. Včera na ně zaútočila osamělá elfí loď. Vypořádali se s nimi rychle, ale je jasné, že je po dohodě," pokračoval Armand. Laura ho poprvé viděla rozrušeného. A to už jsem si skoro myslela, že city nemá, pomyslela si.

"Jak dlouho ten řetěz vydrží?" zeptala se Orla klidně. Zdálo se, že už se uklidnila a teď měla ve tváři stejný výraz, jako když na pevnost útočili elfové a její matka odmítala vstát.

"Nevíme, jak jsou naše propočty přesné, ale i ten nejpesimističtější odhad nám dává alespoň dva měsíce. Dost na to, abychom varovali všechny Podvržené děti v lidském světě a shromáždili armády a zbraně," odpověděl Armand.

"V tom případě to uděláme," oznámila Orla. "Rémy nás doveze na Avalon a někdo z nás projde na druhou stranu. Jsem ochotná to udělat." Laura se jen tak tak udržela, aby nevykřikla. Rémy a Neil začali okamžitě protestovat, ale Orla zvedla ruku, aby je utišila. V očích se jí leskly slzy, ale nedostaly se za řasy. "Neříkám, že na to dojde. Ještě musíme vymyslet, jak rozhodneme, kdo z nás tam půjde."

"To je hovadina!" zaprskal Rémy. "To budeme hlasovat, kdo z nás si nejvíc zaslouží umřít nebo co?"

"Nějak to vymyslíme," řekl Neil. "Půjdu já. Můžu za Bránou usnout, ani nebudu smrt cítit..."

"Zkusíme přijít na jiné řešení," vyhrkla Laura okamžitě. Ani sama nevěděla, kde se to v ní vzalo, jen věděla, že nemůže nechat Neila nakráčet na smrt. Jeho ne.

"Myslíš, že kdyby existovalo jiné řešení, tak bych to po vás žádal?" prohlásil Armand.

Laura nešťastně sklopila hlavu. Už si zkusila, jaké by to bylo přijít o Neila, a nehodlala si to zopakovat naostro. A při představě, že by měla pozorovat Orlu nebo Rémyho, jak kráčí vstříc hordám elfů, se jí svíralo srdce, až měla pocit, že to nevydrží.

"Musí být," naléhala, jako by doufala, že tím něco změní. Armand se na ni podíval s nerozluštitelným výrazem a na zlomek vteřiny se zdálo, že chce něco říct, ale pak zavrtěl hlavou, jako by si to rozmyslel.

"Zatím o něm nevíme a není čas ho hledat. Je mi to líto, ale tak to je. Jestli nechcete, pochopím to, vyberu někoho jiného..."

"Ne," přerušil ho Rémy tvrdě. "Uděláme to. Já tam klidně zůstanu, když mi slíbíte, že o mně potom složíte baladu," dodal a v očích se mu zablýsklo.

"Já jsem nejlogičtější volba," protestoval Neil. "Nebudu o ničem vědět..."

Laura koutkem oka postřehla, že se Armand usmívá. Proč sakra? Jeho jediná rodinu se tu nabízí na sebevražednou misi a on se ještě směje?

Orla zvedla ruce, aby kluky utišila. "To je moc pěkné, ale jestli už jste přestali s tím dokazováním vlastního hrdinství, tak mě chvíli poslouchejte," řekla důrazně a její hlas zněl jinak, než byla Laura zvyklá. "Vyrazíme všichni čtyři a po cestě se domluvíme, kdo z nás to bude. Teď rozhodují spíš emoce než rozum, potřebujeme čas na rozmyšlenou. Třeba nás všechny ty sebevražedné choutky do zítřka přejdou."

"To je rozumné slovo," přikývl Armand. "Děkuji, Orlo."

Rémy a Neil neochotně přikývli, ale Laura jim na očích viděla, že tahle debata ještě neskončila. Neil tam nepůjde, slíbila si. I kdybych ho měla přivázat ke stěžni, tak zůstane v tomhle světě.

"Kdy máme vyrazit?" obrátila se Orla k Armandovi.

"Jak dlouho bude trvat, než bude Melusine připravená zvednout kotvy? Přípravy na cestu musí proběhnout co nejtajněji," zeptal se Rémyho.

"Přístav je plný, bude to ošemetné, aspoň dvě noci budeme potřebovat, a to nepočítám dnešní."

"Pozítří přijedou Vyjednavači, aby vyšetřili Islin případ. Jakmile tu budou, bude ještě těžší vyklouznout," oznámil Armand. "Všichni si ušetříme spoustu problémů, když do té doby budete pryč."

"Udělám, co bude v mých silách," kývl Rémy. "Můžu o tom říct Berenice? Mohla by pomoct."

Armand zavrtěl hlavou. "To si myslíš, že by to strpěla, kdyby zjistila, o co jde? Zamkla by vás do věže a vyrazila by sama."

A ty bys pak musel ostatním Vyjednavačům vysvětlovat, kam se poděla, napadlo Lauru.

"Dobře, tak my abychom vyrazili. Pokud pro nás nemáte ještě něco?" oslovila Orla Armanda, který jen zavrtěl hlavou.

"Jen běžte, já tu chvíli počkám," řekla Laura. "Ať se nevyhrneme ven všichni najednou."

Rémy a Orla se vytratili hned, ale Neil ještě chvilku nejistě přešlapoval. Laura ho nenápadným gestem popohnala a nakonec i on odešel. Osaměla s Armandem Latierem.

"Nezklamala jsi mě," řekl Armand tiše. "Čekal jsem, že se mnou budeš chtít mluvit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brigit Brigit | 21. září 2015 v 9:54 | Reagovat

Super! Začíná jít do tuhého a vypadá to slibně. Jsem zvědavá, kdo nakonec bude muset Bránu zavřít ze strany Elfie... nedokážu se rozhodnout, koho z nich bych postrádala nejmíň...

A copak asi Laura potřebuje s Armandem probrat, to mi taky vrtá hlavou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama