Únor 2014

Neslavte předčasně...

8. února 2014 v 22:04 | Lomeril |  Obyčejní hrdinové
Zdá se, že moje radost byla poněkud předčasná. Už jsem se někdy zmiňovala, že nenávidím psát prostředky příběhů? Ty chvíle, kdy se má vysvětlit, o co vlastně jde, mě vždycky bavily jen proto, že jsem v nich vymýšlela, co se tam vlastně děje. Teď to vím, ale prostředek stejně potřebuje předělat. Částečně proto, že když chcete, aby měla smrt postavy nějaký emoční význam, musíte ji ukázat častěji než na začátku a na konci.

Kolem a kolem...



I když pasáže jako tahle mě baví:

"Anouk!"


"Langforde?" zeptal se Warren, jako by nevěřil vlastním očím. "Tabitho? Bradley?"

"Vy dva se znáte?" zamračila se Tabitha.

"Víš, jak jsem ti vyprávěl o té jednotce, kam nás převeleli?" ozval se Bradley. "Tihle dva tam byli s námi."

"Ty si to pamatuješ?" obrátila se Anouk k němu.

"Ty máš křídla?" nechápala Tabitha.

"Ty si to nepamatuješ?" zamračila se Anouk.

"A co tu sakra dělá Langford?" chtěl vědět Warren.