Já už to vím...

22. října 2012 v 19:41 | Lomeril |  Around Lomeril

... vím už co to všechno znamená.
Hodně dlouho jsem tu nebyla. Tak dlouho, že mě vyloučili i z AK. Důvody jsou jednoduché.

Už nemůžu psát. Všechno, co jsem za poslední rok napsala, stojí za houby. Postavy ploché a nudné, na pořádnou zápletku by člověk nenarazil. Ne že by nebyly nápady. Cestování časem, invaze mimozemšťanů, budoucnost v totalitním režimu ovládaném fanatickou církví. Měla jsem kulisy, ale chyběl mi scénař a herci. A teď už vím proč.

Vždycky jsem psala o věcech, které jsem chtěla, aby se staly. Když jsem si připadala zrazená a osamělá, napsala jsem hrdinku, která na tom byla podobně, ale našla svou pravou lásku. Psala jsem o změnách, po kterých jsem toužila.
Jenže teď nechci nic měnit. Není to všechno procházka růžovým sadem, ale to nevadí. Poslední rok se počítá k nejlepším obdobím mého života. Nevím, jestli je to ten Velký Šťastný Konec nebo jen konec jednoho dílu a čeká mě další průšvih, ale zjistila jsem, že na tom nezáleží.

V životě se za všechno platí. Dostala jsem příležitost být s někým daleko lepším, než si zasloužím. Cena za to bylo moje psaní. Ale i když mi to bude chybět, příběhy, postavy, napětí, když člověk vymýšlí velké finále, víte co?
Pořád to za to stojí.

Možná se sem vrátím. Třeba se naučím psát jinak. Jak říkám, materiálu mám spoustu. Idony, Tabitha, Bonnie, Nerissa, ty všechny čekají na svou chvíli. Jednou za čas se sem podívejte. Blog určitě rušit nebudu. A možná jednoho dne najdu způsob, jak mít obojí - psaní i realitu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mardom mardom | 22. října 2012 v 21:05 | Reagovat

Nějak mi to připomíná můj vlastní příběh i příběh dalších známých. Člověk chce psát, ale jaksi už to není tak prožité. Já cítím, že po třech letech spokojeného reálného života začínají přicházet chvilky, kdy se dá dobře psát, ale pořád jsou to jen útržky, ale i tak bych to neměnila... život je víc než jen psaní. Tak hodně štěstí v životě a pozdravuj svou drahou polovičku a hlavně užívej, co ti život nabízí.

2 Lomeril Lomeril | Web | 22. října 2012 v 21:26 | Reagovat

Děkuju :-)

3 Brigita Brigita | Web | 25. října 2012 v 23:58 | Reagovat

Měla jsem - a mám - ráda tvůj styl psaní, bylas inspirací i pro některá má dílka... Proto tedy doufám, že se ti bude v životě dařit a snad se ti jednou zachce sem zavítat. Budu se těšit :)

4 Lomeril Lomeril | Web | 26. října 2012 v 16:48 | Reagovat

[3]: Děkuju, jak říkám, vrátila bych se sem ráda, ale momentálně nemám s čím.

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 16:04 | Reagovat

Budu držet palce, nechci tě ztratit. Užívej života, třeba to časem přijde. Mě štěstí potkalo a pořád píšu. Musím psát. Potřebuju to. Je to droga, je to smysl mého života. Ten jediný, který je skutečně můj. Manžel je úžasný, děti jsou budoucnost. Ale děti žijí své života, a já v nich jsem jen pilíř, jen kulisa. Jsou to jejich života. Prožívám jejich část se svými dětmi, ale jednoho dne odejdou. Psaní je jen mé.

Tvé povídky se mi vždycky líbili a určitě tomu nebude v budoucnu jinak, když se k nim vrátíš. Budu doufat, že ano...

A když ne? No tak buď hlavně šťastná, to je nejdůležitější :)

6 Lomeril Lomeril | Web | 8. listopadu 2012 v 23:49 | Reagovat

[5]: Děkuju moc. Upřímně, u mě bylo vždycky psaní závislé na momentálním rozpoložení, a závidím lidem, kteří to tak nemají. Pokud se vrátím, dám vědět :-)

7 SILASTRA.Orion SILASTRA.Orion | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 18:08 | Reagovat

Ahoj, já taky píšu a musím ti něco říct leč tě to možná nezajímá a nazveš mě otravnou ale, oboje mít nemůžeš chceš psát? No ale to by ses musela vzdát reality, vzdát všeho,pro mě bylo rozhodování snadné jako pro šikanované, introvertní dítě s velkou fantazií jsem měla odmalička jasno - a vlastně možná předurčeno - zůstat sama. Neměla a vlastně nemám moc ráda lidi, já vím je to smutné ale musíš si vybrat, naposledy jsem psala v devíti - když jsem začala pak jsem taky několik let žila v takové té napůl realitě - víš co myslím na půl tady na půl tam - a pak jsem se rozhodla že už v realitě nebudu, školu si odtrpím, občas se něco naučím a život trávím v posteli u počítače. A píšu o životě - o tom jaký je a jaký ho chci - jsem možná trochu cynická ale co, takže se měj hezky a já jen doufám že si vybereš.

8 Lomeril Lomeril | Web | 19. ledna 2013 v 12:37 | Reagovat

[7]: Já si myslím, že je určitě možné obojí, naopak, myslím, že je důležité zažít hodně věcí, aby člověk mohl psát. Jen jde o to, z čeho psaní vychází. U mně vždycky vycházelo z nenaplněných snů a teď, když už tak nějak žádné nejsou (buď se splnily nebo jsem se jich vzdala poté, co jsem zjistila, že nejsou reálné) musím prostě najít jiný pramen inspirace. Ale pokud bych si měla vybrat, ve své současné situaci beru určitě realitu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama