Lovkyně

9. dubna 2012 v 21:21 | Lomeril |  Týká se Lovců
Krátká jednorázovka o jednom dni v životě Nancy Rabnottové, inspirovaná ilustrací, kterou namalovala Awia. Doufám, že jí nebude vadit, že jsem obrázek k povídce přiložila. O čem to bude? Řeknu jediné - jestli jste si mysleli, že v jejím životě něco probíhalo tradičně, tak jste se vážně pletli.



Seděla na posteli, dívala se na bílé šaty, které visely na skříni, a říkala si, že tohle je vážně ironie. Jak se mohla vdávat zrovna dneska? Po tom všem?

Před týdnem objevili hnízdo Prokletých. Mělo to jít hladce, práce jen pro pár lovců. Jenže Prokletých bylo víc než čekali a skončilo to pěkně krvavě. Nikdo neumřel, ale Monica a Karen byly ještě pořád v nemocnici a Franka propustili teprve včera.

"Nancy?" April strčila hlavu do dveří. "Pojď, musíme tě zkrášlit."

"A to chceš udělat jak?" odtušila a ukázala na svůj obličej. "Nech toho!" varovala ji, když ucítila, že se na ni April snaží použít svůj dar.

"To se chceš na svojí svatbě tvářit jako kakabus?" zeptala se April.

"Nevím, ale rozhodnu se sama, jak se budu tvářit."

"Fajn, hlavně pojď. Sandra už šílí, myslí si, že máme zpoždění."

"Máme zpoždění," připomněla jí Nancy, ačkoliv už nezmínila, že je to její vina.

"Tak proč na sobě ještě nemáš tohle?" sundala April šaty z ramínka. Nancy ji nechala přetáhnout jí je přes hlavu. Pak ji následovala do kuchyně, kde už soptila Sandra.

"Posaď se, Nancy Rabnottová, a neříkej ani slovo!" vyštěkla a přisunula jí židli.

Mlčela. Nechala Sandru pracovat s hřeben, sponkami a lakem na vlasy, zatímco April rozbalila celý arzenál líčidel.

Kdyby bylo po jejím, tak by svatbu odložila, ale už bylo příliš pozdě měnit plány. Protože po neúspěšném nájezdu trvala na tom, že vystopují tři Prokleté, kteří jim utekli. Ona, Rafael a Ryan na to měli stačit, ale chtěla zálohu, a tak vytáhla jejich techniky. Jaime a Huxley nebyli žádní lovci, nejblíž k boji se dostali, když vyřizovali SOS telefonáty. Chtěla po nich, aby jen hlídali zadní dveře a zavolali jim, kdyby něco viděli. Nechtěla je dostat do boje.

"Teď se podívej nahoru," přikázala April.

"Nevrť se tak, potřebuje, abys pohnula očima, ne celou hlavou," napomenula ji Sandra.

Ale Prokletí je přechytračili a napadli je ze zálohy. Omráčili Rafaela a utekli, zatímco se o něj starala. Jamie a Huxley volali, ale když nikdo neodpovídal, pokusili se Prokleté zastavit sami.

"Jessico, můžeš mi prosím podat ten závoj?" požádala Sandra Aprilinu kožoměnkyni a Nancy ucítila na ramenou dotek lehké látky.

Pohřeb Jaimeho a Huxleyho se konal včera.

"No, lepší už to nebude," povzdechla si April.

A celé to byla její vina, to ona to vymyslela, oslovila je, přesvědčila. To ona je zabila.

Tak jak se mohla s klidným svědomím vdávat?

V tu chvíli vstoupil Rafael. Jednu ruku měl v sádře a pořád trochu kulhal. Nancy okamžitě zablokovala jeho myšlenky, protože v tu chvíli vážně nepotřebovala vidět svůj obličej.

Nancy, podívej se na mě!

Poslechla. Jemu se těžko odporovalo. Levé oko měl trochu nateklé, ale tvářil se odhodlaně. Vypadalo to na další přednášku "dneska je tvůj velký den."

Nancy se ohledně Rafaela nemýlila příliš často, ale tohle byl jeden z těch vzácných případů.

Řekni mi, jestli si nedovolíš být šťastná dneska, tak kdy?

Samozřejmě. Rafaelovi vždycky stačila jediná věta, aby jí ukázal zároveň problém i řešení. Jamiemu a Huxleymu už nijak nepomůže, udělala chybu, kterou nemůže napravit. Vždycky ji bude něco trápit - nedávné úmrtí, nevyřešený případ nebo jinými slovy vrah na svobodě, nějaká hádka nebo jen tíha minulosti. Rozdrtí ji to, když se nechá - pokud si kvůli tomu nedovolí být šťastná, když může.

A teď se na sebe podívej, řekl a ona otevřela mysl obrazu, který viděl on.

Je to netradiční, poznamenala.

Jsi to ty. Ty nedokonalosti ti na kráse neubírají.

April a Sandra dokázaly nemožné. Šaty samy o sobě byly jednoduché, čistě bílé bez ozdob a výšivek, jen s malou vlečkou. Sandra jí vyčesala vlasy a spletla je do účesu hodného královny a April se vyřádila na líčení. Nancy by vypadala jako princezna nebo víla, nebýt škrábanců na krku, které se táhly až do výstřihu, a popáleniny od magie, která pokrývala polovinu její tváře. Popáleniny, ze které se časem stane jizva.

"Omlouvám se, nechtěla jsem na to dávat makeup," vysvětlovala April.

"Ne, takhle je to dobrý," odpověděla Nancy. "Jen ať to všichni vidí."

Protože to je ta, kterou si Ryan bere. Žádná dáma, žádná princezna. Lovkyně.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 11:56 | Reagovat

Zajímavá povídka. Neznám moc postavy ani děj lovců všechno jen z doslechu, ale tady jsi opět předvedla své mistrné umění něco dokonale popsat bez přílišných detailů. Dokonale vložit problém za nicotný děj příprav na svatbu. Vlastně je v tom úplně všechno. Nancyina povaha. Probloém jejího nitra, který musí řešit. Její povaha. Čtenář se dozvídá vše co potřebuje k tomu aby příběh pochopil i bez znalosti poměrů, kožoměnců, lovců nebo prokletých... Pro tuhle část z Nanyina života není třeba vnímat okolí. Stačí jen ta malá chvíle, která vysvětlila úplně vše. Hezky se to četlo.

2 Lomeril Lomeril | Web | 16. dubna 2012 v 9:04 | Reagovat

[1]: Děkuju, takovou chválu si snad ani nezasloužím :-)

3 Leome Leome | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 14:42 | Reagovat

To mi připomnělo - musím si vybrat šaty na svatbu - jdu tam jako sestra ženicha (je to jen svatba "naoko", kvůli občance) :-D.
Jó, to mi také říká, jeden učitel - "Posaď se Elo ........ (hoodně dlouhé jméno - to je složitější :D) a neříkej ani slovo!" :D.
Páni, krásně napsané! Fakt se ti to povedlo :-). A krásný obrázek! :-).

PS: Četla jsem si tvé komentáře na mém blogu - moc bych ti za ně chtěla poděkovat :-). U některých máš odpovědi :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama