Vánoční talkshow podruhé

24. prosince 2011 v 0:17 | Lomeril |  Around Lomeril
Zase po roce jsme se sešli ve studiu Lomeril. Opět tu místo povídky máme sesazené nejrůznější hrdiny, kterých se můžete ptát na nejrůznější zvídavé otázky. Odpovídáme všem a skoro na všechno. A kdo že to jsme my?

Já, Lomeril První.

Ze světa Lovců prokletých: Rafael Costa, Nancy Rabnottová, Ryan Felton, Frank Aubrey, Sandra Leddinová, Ivy Jeffersonová, Diego a Ines Ramirezovi, Calvin Bailey, Carey Sullivan, Diana Harrisonová, Ian Brocklehurst, Leslie Carter, Erica Lyndham-Jonesová, Lynn Wilsonová

Z Krve na sněhu (speciál pro pamětníky): Tara a Corann z Rícasealu, Eoghan, Brenna, Raitefían (Fian)

Z Vae Victis: Seržant Finley Wallace, Rebecca Nemorayová, Ray Collins, Philip King, profesor William Lyttle, Grant Kennedy

Letos je tu navíc ještě jedna možnost - postavy na přání. Tři lidé mohou požádat o jednu postavu, která ve výběru není, může se jednat o jakéhokoliv člověka, upíra nebo vlkodaka mého stvoření. Ráda je přizvu a zapojíme je do debaty.

Těšíme se na vaše dotazy.

Kamera, klapka aaa... Akce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 25. prosince 2011 v 15:09 | Reagovat

Tak dobře, když už tu ta možnost je, ráda bych se zeptala Phila na jednu otázku: Necítíš se v příběhu jako nedoceněná postava? Mě by docela zajímalo jak to s tím profesorem bylo, že jsi se prostě najednou rozhodl všechny tam nechat a utéct sám. Alespoň Becky jsi s sebou tedy vzít mohl, ne?

2 Philip King Philip King | 25. prosince 2011 v 17:31 | Reagovat

[1]: William mi často vyprávěl o svých dobách u projektu Týr a byli jsme dobří přátelé. To ráno, co přišli Týrové, jsem měl hlídku a William, který nemohl spát, seděl se mnou a povídali jsme si. Když jsme viděli Týry, William spustil poplach. Já jsem zpanikařil a nebyl jsem vůbec k ničemu. William mě táhl pryč a když jsem se vzpamatoval dost na to, že jsem se začal ptát po Becky, začaly výbuchy. Byla by sebevražda se tam vracet a když Týrové skončili, nevypadalo to, že by někdo mohl přežít.

3 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 25. prosince 2011 v 19:09 | Reagovat

No to je smutné, no... A co později? Když jsi ji opět uvidíěl a zjistil jak se změnila? Když se ti vyhábala a nechtěla tě ani vidět... Jaké to bylo? Jak jsi se s tím sám v sobě srovnal?

4 Philip King Philip King | 25. prosince 2011 v 19:36 | Reagovat

[3]: Moje Becky zemřela při tom prvním útoku Týrů. Finleyho Becky připomíná nějakou nadpozemskou bytost, bohyni pomsty. Je zuřivá, nesmiřitelná, nádherná, plná života a nedosažitelná. Můžu ji obdivovat z dálky, ale to je všechno. Uvědomil jsem si to, když jsme osvobodili Pensacolu a já jsem ji viděl vynořit se z kouře po Finleyho boku.

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 25. prosince 2011 v 20:30 | Reagovat

Tady se bohužel nedá než souhlasit...
Ale tak aspoň znám tvůj náýhled na věc.

Pro Williama Lyttla: Pane profesore, muselo být těžké nést takovou dobu ono tajemství. Ale několik věcí přeci jen nechápu. Proč jste se už dávno nepokusil vybudovat odpor Proti Týrům a jejich šéfům? Proč jste si pro své tajemství vybral právě Philipa? A jak jste se s ním seznámil? A když už jste to řekl jemu proč ne zbytku kolonie?

6 William Lyttle William Lyttle | 25. prosince 2011 v 23:26 | Reagovat

[5]: Jak jsem měl vybudovat nějaký odpor, když jsem měl plné ruce práce s tím, udržet se naživu? Nikde jsem se nemohl zdržet dost dlouho na to, abych někoho poznal natolik, že bych se mu svěřil. Po pár letech jsem utekl až na Floridu, dost daleko na jih, abych se cítil bezpečně, a tam jsem potkal Philipa - kluka dost moudrého na to, aby věděl, jak důležité je, aby naše vědomosti přežily, a s dost otevřenou myslí na to, aby mě neodsoudil. ZBytek kolonie by asi reagoval dost podobně jako Rebecca.

7 Rebecca Nemorayová Rebecca Nemorayová | 25. prosince 2011 v 23:27 | Reagovat

[6]: Samozřejmě, protože zbytek kolonie se neskládal z megalomanských psychopatů s iluzí vlastní nepostradatelnosti.

8 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 25. prosince 2011 v 23:37 | Reagovat

Tak k nevoli slečny Nemorayové, musím konstatovat, že profesor není megaloman. Jehom domněka byla nakonec tím cojí i jejím přátelům pomohlo přežít a jí samotné dalo i nový smysl života.

Na druhé straně ani s profesorovým jednáním se nedá plně ztotožnit. Ačkoliv, kdo ví jak by jednal na jeho místě, že? :D

Ne, myslím že každá z výs jednal dle svého nejlepšího vědomí a svědomí...

Teď ještě k panu seržantu Finlymu: Zajímalo by mě co bylo dál. Potom co jste se s Rebecou oddělili. Konkrétně jestli mezi vámi vznikl nějaký vztah...

Popřápadě otázka příámo na Lomeril: Plánuješ nějakou další povídku z tohoto světA? :)

9 Lomeril Lomeril | 26. prosince 2011 v 10:40 | Reagovat

[8]: Plánuju sérii kratších povídek, která bude popisovat osudy Becky, Finna a jejich přátel po událostech, popsaných ve Vae Victis.

10 Finley Wallace Finley Wallace | 26. prosince 2011 v 10:41 | Reagovat

[8]: Já a Becky momentálně jezdíme křížem krážem po světě a zabíjíme společně všechny kolonovaný bastardy, ale to neznamená, že přestala být otravná jako osina v zadku, že?

11 Rebecca Nemorayová Rebecca Nemorayová | 26. prosince 2011 v 10:42 | Reagovat

[10]: Někdo tě musí otravovat, jinak bychom to tvoje ego ani nenaložili do auta, jak by vyrostlo.

12 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

Rozumím, vypadá to na opravdu tuhé přátelství, ze kterého ani jeden nedovolíte aby bylo víc :D

Fakt jste se mi líbili a bylo moc dobré o vás číst. Už abyste zase narazili na nějakou zvádavou novinářku, aby bylo zase co číst :)

Koneckonc. kdo by nechtělmít osinu v zadku, že? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama