Copak jmelí, ale Lomeril

30. prosince 2011 v 22:30 | Lomeril |  Around Lomeril
Vcelku se nic neděje, ale chci sem aspoň něco napsat, abyste věděli, že stále odolávám lákání Nuseláku, do Bohnic mě ještě nedovezli a na blog jsem nezanevřela.

Děje se hodně věcí, svátky, zkouškové a podobně. To by ale takový problém nebyl, protože tvořím o sto šest. Jen zatím nic do publikovatelného stavu.
O Zlaté bráně jsem tu už mluvila. A víte co? Ona to asi ani Zlatá brána nebude. Zatím je plánovaný název Devátý kámen. Příběh prochází určitými změnami, mazáním a přidáváním postav a zásadními změnami, co se týče směřování. Ale tentokrát mám i pomoc a kritika, který mě snad u psaní udrží, než to dodělám. Jen abych připomněla, povídka se zabývá dnem, kdy se fantazie stala realitou, a jeho následky. Vysoce normální, až dursleyovsky normální novinářka Tabitha je vtažena do víru událostí, ale zdá se, že v něm hraje větší roli, než se na první pohled zdá.


"Proč?" přerušila ho. "Proč jste nás sem vytáhl?"

"Jak jsem říkal, kvůli Glorii a Warrenovi a jeho menhirům. Abychom zjistili, co se tu vlastně děje. A pokud možno to zastavili," oznámil Langford vážně.

Tabitha nevěřila svým uším. Zdá se, že bláznivý spisovatel se rozhodl, že si zahraje na jednoho ze svých románových hrdinů. Jenom nechápala, proč by to vůbec měl chtít zastavit.

"Zastavit?" zvolal Bradley. "Tohle je jedna z nejúžasnějších věcí, jaká se v historii lidstva stala. Samotná existence těch tvorů je zázrak."

"Já myslela, že to je to, o čem vy lidi sníte," dodala Tabitha jedovatě. "Nebo ne?"

"Ne," odpověděl Langford dokonale vážně. "O tom nesníme. Krása draků a fénixů a všech jim podobných spočívala právě v tom, že nebyli skuteční. Proč jsme si vybírali za své hrdiny čaroděje a upíry a vlkodlaky? Protože jsme je neznali a v naší fantazii mohli být čímkoliv, co jsme chtěli. Nepsali jsme o svých sousedech, protože soused nevyvolá stejné pocity jako faun. Sousedy známe, o těch číst nechceme. Jenomže co teď, když je faun degradován na souseda?"


Aniž bych dopsala Devátý kámen, už se tvoří pokračování. Hlavní hrdinkou je dcera někoho z prvního dílu. Z nějakého důvodu to vzniká anglicky, ale budu to zase překládat. Já a moje hlava...


"Are you all right?" Nerissa asked. We were used not to ignore these things like sudden shudders, dropping things, tics et cetera. They could mean anything from a random premonition to a beginning of demon possession, so they deserved our attention.

Visions of someone's past or future or whatever the vision was at the point I had seen it shouldn't be ignored either.

"Nerissa, is it possible to become a psychic at our age?" I asked straight out.

She frowned and looked at me questioningly. She and her boyfriend Jared specialized in psychic powers and as far as I knew, they were good. Very few people would guess, that underneath Nerissa's blonde hair and fashionable clothes worked one of the best brains I've ever met.

"I don't know," she said slowly. "But I'll ask Jared. What kind of psychic?"

"I'm not sure."


Dál se pracuje na pokračování Vae Victis, je to zatím jen jednorázovka z pohledu nové postavy. Také vzniká anglicky, také se bude překládat a ještě to nemá jméno.


"Slavers," whispered Becky like she still couldn't believe it. "The world has ended and they still look for profit."

"I guess we all try to survive," said Ewan Miller. "They just picked up a little more disgusting way to do it."

Finn chuckled, but Becky nudged him in the ribs. "Behave yourself," she hissed.

"What's the joke?" asked offended Ewan.

"Just the way you assume everyone's trying to survive," said Finn, but he suppressed the laugh this time.

"Oh, don't mind him," grunted Becky. "He just enjoys pissing people off. Especially depressed and lonely people," she added with a pointed look in Finn's direction.


Poslední projekt je lehce dystopická "sci-fi". Náčrt ještě není hotový, ale inspiraci jsem pobírala z klášterních škol, indického kastovního systému, série Hunger Games a knihy Inkarceron, kteoru právě čtu. Když pevně zavedený složitý systém znamená pro zemi vše, co se stane s těmi, kdo se mu postaví?


"Měla jsem to být já," hlesla Ariavne provinile.

"Ty ses přece nevloupala do pracovny slečny Bilmy," připomněla jí Parvana. A měla by sis to zapamatovat, dodala v duchu. Jestli ti něco uklouzne, dělala jsem to všechno zbytečně.

Ta slova jako by do Ariavne vlila nový život. "Poslouchej," naklonila se dopředu, "dostala jsem se do Administrativy. Možná se mi povede tě odtamtud dostat."

"Do té doby už budu mrtvá," zavrtěla Parvana rezignovaně hlavou.

"Musíš se udržet naživu. Nemám tušení, jak to ve Slumu chodí, ale určitě se ti povede někoho přesvědčit, aby ti pomohl. Vydrž, já něco vymyslím," slibovala Ariavne.

"Než se dostaneš na místo, kde doopravdy něco zmůžeš, bude to trvat léta," namítla Parvana. "Život takových jako já se ve Slumu počítá na hodiny."


To je ode mě asi tak vše. Jakmile projdeme první kapitoly Devátého kamene, snad sem něco přihodím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 8:15 | Reagovat

Tak všechno vypadá zajímavě, akorát anglické části jsou pro mě nečitelné takžee si počkám až to po soěb zase přeložíš :D Jinak tenhle zmatek absolutně dobře znám. Nejobtížnější je držet se jednoho tématu... :) Tak budu držet palce ať se ti zadaří :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama