Kapitola 3 - Lekce

8. listopadu 2011 v 20:12 | Karri Justina Shea, překlad Lomeril |  Hodiny tance (Learning to dance)

V předchozím díle byla Taz přivedena na loď Hvězdných Strážců a její nezvyklé přátelství s Upem pokračuje. Jak se bude vyvíjet dál?
Autorkou je Karri Justina Shea, originál najdete zde.
Jedná se pouze o fanfiction na muzikál Starship, postavy jako Taz a Up patří skupině Team Starkid.

Tělocvična páchla potem a starými kraťasy. Z boxovacích pytlů létal prach, jak si Strážci ve svém volnu vybíjeli agresi na neživých protivnících. Taz seděla se zkříženýma nohama vedle hromady špinavých ručníků a pozorovala poručíka Upa, jak po ringu prohání skupinu vojínů. Většinou to byli kluci jen o málo starší než ona a předváděli dost ubohé výkony.

"Vojíne Lucasi!"

"Ano, pane!"

"Řeknete mi, co je to na vaší hlavě? Ty věci pod vašimi řasami, o kterých si vaše máma myslí, že jsou tak hezký?"

Ticho. Někdo se zasmál.

"Ehm, moje oči, pane?"

"Dejte tomu klukovi medaili!" zařval Up. "Vaše oči jsou i na něco jiného než na mrkání po hezkých holkách, vojíne. Příště je používejte, nebo zase skončíte na zadku na podlaze. Musíte vidět, co se na vás v bitvě řítí, nebo vás usmaží dřív než buřt u táboráku. Další!"

Další vojín neudělal o nic lepší dojem. "Měl bych vás poslat zpátky na Akademii, všechny!" prohlédl si Up své svěřence a povzdechl si. "Moc o tom přemýšlíte, děcka. Válečník musí vycítit, co se děje, a reagovat - nemáte čas zatěžovat se s mozkem." Shodil kabát svojí uniformy a Taz se u zdi narovnala. Však víte, jen aby lépe viděla na ring.

"Tak," řekl Up a vojíni s úzkostlivými výrazy ucouvli. "Kdo to chce zkusit? Žádní odvážlivci? Parkere, co vy?"

Vojín, zavalitý chlapec, který vypadal, že by raději psal složitý kód na počítačovou obrazovku, než aby se postavil nejpůsobivějšímu bojovníkovi na lodi, neochotně pokročil kupředu.

"No tak, na mě, Parkere," lákal ho Up. "Ukažte, co umíte."

Parker vrhl nervózní pohled na ostatní, než zaútočil. Up se pohnul tak rychle, že Taz nezjistila, co se stalo, ale vojín skončil na podlaze a Up se ani nezadýchal.

"Pamatujte si, nespouštějte oči z nepřítele. Nenechte ho, aby vás překvapil," řekl Up a pomohl chlapci na nohy. "Další!"

Pokračovali, dokud zapískání neohlásilo jídlo. Vojíni, pokulhávající nebo držící si opatrně různé končetiny, opustili tělocvičnu. Taz se kousla do rtu a pak se přiblížila k Upovi.

"Hloupá děcka," mumlal si při odchodu. "Nedělal jsem si legraci, měli by je poslat přímo zpátky. Byly doby, kdy se jen ti nejlepší vojáci mohli modlit, že vyjdou z Akademie jako Hvězdní Strážci. Dneska vezmou každého."

Taz se ze všech sil snažila nedívat se na jeho paže, které byly díky bílému tílku odhalené.

"Proč?" zeptala se.

Shlédl na ni a natáhl si kabát. "Roboti, Taz. Myslíš, že za půl roku bude půlka těch kluků ještě naživu?"

Podívala se na dveře, kterými odešli.

"Praví Hvězdní Strážci se stávají vzácným druhem," řekl Up a zvedl svojí tašku do tělocvičny.

Otočil se k odchodu.

"Můžete učit mě," vyhrkla Taz. Nechtěla to říct úplně tak nepokrytě.

Poručík se zastavil a otočil se, aby se na ni mohl podívat. Vytáhla se tak vysoko, jak mohla, a plně si uvědomovala, jak směšně musí v té příliš velké uniformě vypadat.

"Učit tě?" zopakoval bezvýrazně.

"Jak bojovat," řekla a v uších se jí ozýval tep srdce. "Možná jsem malá, ale jsem rychlá. Škrábala jsem na ulicích od doby, co jsem byla malé niño, a vím, že jsem lepší než kterýkoliv z těch vojínů."

Tvářil se skepticky.

"Myslím to vážně, ty idiotas porazím kdykoliv. Ale vy mě můžete vylepšit - jste nejlepší bojovník, jakého jsem viděla."

On se červenal? Připsala to námaze. "Proč chceš umět bojovat, Taz?" zeptal se.

Na chvilku znovu slyšela rrrr, rrrr, zvuk robotova smrtícího příchodu. Zavřela oči, znovu je otevřela a podívala se přímo na Upa.

"Protože už nechci nikdy být znovu bezmocná. Až příště potkám robota, ten hijo de puta bude ten svázaný na stromě. A já budu ten, kdo se bude smát."

Dlouho mlčel. Pak přikývl.

"Setkáme se tu, až se zhasne. Uvidíme, co v tobě je."



***



Byla tak dobrá, jak říkala, rychlá a dokázala uhnout ráně jako nikdo. Ale její styl byl drsný, surový.

"Bojuješ jako divoká kočka. Používáš svoje instinkty, to je dobré, ale musíš i taktizovat. Jsem dvakrát tak velký jako ty. Silou mě neporazíš." Uhnula další ráně. "Nebo tancováním kolem mě celou noc."

"Já netancuju," zafuněla a přehodila si tlustý cop přes rameno. "Kromě toho jste vojínům říkal, že moc myslí."

"To rozhodně není tvůj problém," řekl a ona ho probodla pohledem. Snažil se neustoupit před divokostí, kterou tam viděl.

Trvalo to čtyři další pozdní noční sezení, než se jí povedlo praštit ho, ale i to bylo víc, než se kdy povedlo nějakému vojínovi. Nebyl to tvrdý úder, ale Up si stejně mnul rameno.

"Dobré," řekl. "Teď to udělej znovu."

Upova hodnost a pověst držela drby o jeho "mazlíčkovi" na minimu, když byl v doslechu, ale slyšel, jak šepot začal, jakmile odešel, a věděl, že Taz to slyší také. Hodně se držela v jejich pokoji, odvažovala se ven jen na jídlo a aby se dívala, jak trénuje. Její neustálý pohled ho znervózňoval, ale nedal to najevo. Vojíni ani nebyli soupeři - přemýšlel, jestli ho bude považovat za tak skvělého bojovníka, až bude čelit sobě rovnému.

Taz byla na lodi týden a čekala ve frontě v jídelně, když ji oslovil opilý vojín. Up už měl svoje jídlo a šel si sednout, když zaslechl rozhovor.

"Ahoj, krásko," zamumlal vojín. "Proč si na chvíli neodpočineš od toho staříka? Nezkusíš to s náma, co?"

Up se podíval přes rameno. Taz o krok ucouvla a vojín se naklonil blíž.

"No jo, ty jsi ale hezká, no ne? Co bych mohl dělat s..."

Praštila ho a byl to dobrý úder, do nosu. Up už byl na půl cesty, když se vojín pozpátku zapotácel.

"Blbá děvko!" zařval přes proud krve, ale zmlkl, když uviděl, že nad ním stojí poručík Up. Celá místnost zmlkla.

"Takže co teď uděláte, Strážce," řekl temným, tichým hlasem. "Otočíte se, odejdete a budete se od ní kurva držet dál."

Vojín neodpověděl. Up se k němu otočil zády. "Pojď," řekl Taz, která se pořád třásla, pěsti pevně zaťaté.

"Předpokládám, že se nerad dělíte o hračky, co, poručíku?"

Up se zastavil.

"O-ou," řekl někdo.



***



Up byl pokárán za zmlácení vojína do kuličky, ale Taz už potom nechali na pokoji. Pokračovali ve svých nočních bojových schůzkách. Ještě párkrát ho trefila a Up už nemusel předstírat, že ho to bolí. Zlepšovala se.

Takže na ni začal být tvrdší. "Vstávej!" zahulákal jednu noc, když ležela na podlaze, omráčené po obzvlášť tvrdém úderu do hlavy. Potlačil pocit viny z toho, že jí ublížil. Byl to jediný způsob, jak se něco naučit.

Podívala se nahoru na něj a v jejích očích viděl porážku. "Nikdy vás neporazím, Upe."

"Ne, když zůstaneš ležet na zemi," řekl. Nadechla se a vytáhla se nahoru.

Znovu zápasili a brzy se ocitla zpátky na podložce. Byla únavná.

"Vstávej!" řekl znovu.

"Nemůžu," řekla a tentokrát se na něj nepodívala.

"Taz," řekl a sklonil se, aby se mu musela podívat do očí. "Až příště potkáš ty roboty a oni tě srazí na zem, uděláš tohle? Budeš ležet a vzdáš se? Utečeš a schováš se?"

"Ne," řekla.

"Jestli tě mám něco naučit, Taz, je to tohle: ať se ti stane cokoliv, ať je to jakkoliv drsné, ať se to zdá jakkoliv nemožné, jediný způsob jak vyhrát - jak přežít - je pořád znovu vstávat." Narovnal se a natáhl k ní ruku. "Takže vstávej."

Přijala jeho ruku a on ji vytáhl na nohy.

"Dobře," řekla. "Znova."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama