20. Civilní ztráty

12. listopadu 2011 v 22:45 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Je opravdu všechno tak zlé, jak se zdá? Co se doopravdy stalo s Dianou? A co Cal a Lynn, vydrží křekhý plamen, zažehnutý ztrátou a bitvou? Uzdraví se zraněné Orákulum nebo se Rochesterovi jeho záměr zdařil? Jak se zdá, ještě není všechno hotovo a jsou ceny, které teprve čekají na zaplacení - ale od koho budou požadovány? A bude mít dotyčný sílu je zaplatit?


neděle, 13. července, nemocnice v Cheltenhamu




V pokoji panovalo hrobové ticho, rušené jen pravidelným pípáním EKG. Dianin bledý obličej by splýval s nemocničním polštářem, nebýt tmavých vlasů, které jediné poskytovaly ostrý kontrast. Hlavu měla nakloněnou na stranu, aby si neležela na pořezaném a sešívaném temeni. Zpod náplasti na ruce vykukovala kanyla, která jí přiváděla živiny. Pod peřinou nebyl vidět krunýř, který fixoval pánevní kost, kterou si při pádu zlomila.

Anita se krčila Aidenovi v náručí a už ani neplakala, jen tupě zírala před sebe. Ian seděl vedle nich, pravou nohu, naštěstí jen zhmožděnou, měl nataženou před sebou. On a Aiden utrpěli jen lehká zranění, i když jich schytali hodně.

Dianini prarodiče a její mladší bratr Hank seděli proti nim. Babička držela Hanka za ruku.

Lovci seděli za dveřmi. Nancy a Ryan Feltonovi se dívali do prázdna. Rafael tam s nimi nebyl, protože jeho žena zrovna předchozí noc porodila jejich první dítě. Carey také chyběl - seděl o patro níž u Ericy, které jeden vlk málem ukousnul ruku nad loktem. Strávila, podobně jako Diana, dopoledne na sále a zatím se neprobrala. Cal držel v náručí Lynn. Ráno šel s ní, když se setkala s Jerryho rodinou, a od té doby ji neopustil.

"Vůbec o ni nešlo," zamumlala Nancy. "Prostě jen stála ve špatnou chvíli na špatném místě. Kdyby zůstala v tom sále s ostatními, mohla to přežít."

Nezemřelo zrovna málo účastníků kurzu, ale vzhledem k podmínkám boje jich mohlo být mnohem víc. Z osmatřiceti studentů ztratili osm upírů a pět kožoměnců. Tři upíři, včetně Diany, utrpěli vážná zranění.

"Kamal?" zavrtěl Ryan nechápavě hlavou. "A Bruce? Proč?"

"Rochester unesl Amy," vysvětlil Cal dutě. "Měli jsme si toho všimnout. Že by Bruce byl tak roztržitý jen kvůli výletu do Francie? Blbost."

"Našli ji dneska ráno," doplnila Lynn stejně mrtvým hlasem. "Musel ji zabít, když se vrátil."

"A ta ošetřovatelka?" zeptal se Cal.

"Podlehla někdy brzy ráno. Její upírka vlastně zachránila Orákulum. Podle toho, co říkala Anita, tak se pokusila odvrátit jeho druhý pokus. Moc se jí to nepovedlo, Orákulum pořád zasáhl, ale ne přímo. Usoudil, že ta rána bude stejně smrtelná, a nechal to být," odpověděla Nancy.

"Ví někdo, co se stalo s tím Caineovým klukem?" nadhodil Ryan.

"Vcelku nic. Nikdo se mu ani nepokusil ublížit. Rochester moc dobře věděl, čí je to syn, a rozhodně si nechtěl naštvat Prokleté tím, že by nechal zabít potomka jejich legendy," řekl Calvin.

Pozorovali úřednicky vyhlížejícího upíra, jak kráčí chodbou přímo k nim. Zastavil se před Lynn.

"Slečna Lynn Wilsonová? Můžeme si s vámi promluvit?" požádal.

"Kdo jste?"

"Arthur Macken, ve službách Orákula," představil se.

Lynn se s udiveným výrazem vymanila z Calova objetí a následovala Arthura Mackena. Bez ní mu jeho vlastní paže připadaly podivně prázdné.

Dveře Dianina pokoje se otevřely a vykulhal Ian. Ztěžka dosedl vedle Cala.

"Jak je jí?" vyzvídala Nancy.

"Pořád stejně. Podle Anity ji nic nebolí, prostě tvrdě spí. To je ta lepší varianta," povzdechl si.

"Měl bys jít spát," konstatoval Ryan. "Vypadáš strašně."

"Nepůjdu, dokud nepůjde i Aiden, a toho nedostanu od Anity, která se nehne od Diany," ušklíbl se Ian.

Znovu zavládlo ticho. Calvin na chvilku vklouzl Careymu do hlavy. Erica se právě probouzela.

"Jak ti je?" zeptal se Carey.

"Bolí to," zakňourala.

"Tak spi, když budeš spát, nebude to bolet," slíbil jí a pohladil ji po vlasech. Po narkóze potřebovala pořádný přirozený spánek.

Erica poslušně zavřela oči a Carey ji políbil na čelo. Otočil se a zjistil, že kousek za ním stojí baculatá kožoměnkyně.

"Ty budeš Joyce, viď?" ujistil se. "Eričina kožoměnkyně."

Joyce přikývla. "Je mi to líto," zašeptala.

"Co? Ty jsi přece nic neudělala," odvětil Carey. "Nechám tě tu s ní."

Věnoval Erice poslední pohled a odešel. Cal se vrátil do vlastní hlavy právě včas, aby zjistil, že se vrací Arthur Macken, ve službách Orákula. Kupodivu sám, bez Lynn.

"Pane Bailey? Slečna Wilsonová si s vámi přeje mluvit," oznámil jako nějaký lokaj.

"A kde slečna Wilsonová je?"

"V jídelně. Na konci chodby doleva."

Ve čtyři hodiny odpoledne nemocniční jídelna zela prázdnotou. Lynn se choulila u stolu v nejzazším rohu a s nepřítomným pohledem si hrála se zipem od mikiny. Calvin si přitáhl židli proti ní a čekal, až promluví. Nemohl si nevšimnout, že má oči zarudlé od pláče.

"Mám dvě zprávy," začala. "Dobrou a špatnou. Kterou chceš slyšet první?"

Calův žaludek udělal salto pozpátku. Tohle říkala vždycky, když ta špatná byla opravdu špatná a ta dobrá vůbec nebyla dobrá.

"Tu špatnou." Tak odpovídal vždycky. Ať to má za sebou.

"Orákulum umírá."

Samozřejmě. Vlastně byl div, že s tak rozsáhlým zraněním vydrželo tak dlouho. Leželo v přísně střeženém pokoji v té samé nemocnici, ale doktoři mu nedávali přílišné naděje.

"A ta dobrá?"

"Vybralo si nástupce."

Tón, kterým to říkala, se mu vůbec nelíbil. Nechtěl si domýšlet možná pokračování rozhovoru, protože každý scénář, který ho napadl, znamenal víc bolesti než ten předchozí.

"Mě," potvrdila vzápětí jeho nejhorší obavy.

"A ty to přijmeš?" chytil se Calvin poslední naděje. Když to odmítne, nemůžou ji přinutit. Orákulum ztrácelo samo sebe. Z upíra, který prošel příslušnou procedurou, zůstala prázdná skořápka, která sice viděla do budoucnosti a do duší těch, kteří k němu přistoupili, ale nedokázala si sama dojít na záchod. Orákulum trávilo svůj život v transu. K tomu ji přece nemohli přinutit.

"Už jsem to přijala," odpověděla tiše.

"Lynn, vykašli se na ně. Nemůžeš je přece nechat, aby ti udělali tohle. Pošli je do háje," prosil.

"Když odmítnu, Orákulum neurčí nikoho nového. Umře bez nástupce a bude po přidělování. Rochester vyhraje, což by znamenalo, že Jerry umřel zbytečně. Nechci říkat, že jsem připravená, ale jsem rozhodnutá."

Cal cítil, jak se v něm cosi tříští. Tu noc se stala jediná dobrá věc, která mu pomáhala přestát celou tu hrůzu - on a Lynn zase tvořili tým. Konečně odložili dětinské hádky a zdálo se, že by se časem mohli udobřit. Tahle naděje ho držela nad vodou jako záchranný kruh, který teď někdo zlomyslně propíchl.

"Kdy?" vypravil. S tím, jak měl stažené hrdlo, se divil, že ze sebe vydal vůbec nějaký zvuk.

"Teď hned, než si to stačím rozmyslet."

Sebral všechny síly. Potřebovala ho, jinak by si ho nenechala zavolat. Musel ji podpořit, tvořili přece tým a téhle ráně se postaví společně, jako těm všem předchozím. Pro Lynn by toho dokázal ještě víc.

Do jídelny vstoupil Arthur Macken. Lynn i Cal vstali.

"Určitě nechcete pár dní, urovnat si svoje záležitosti, rozloučit se s rodinou...?" zeptal se.

To zní jako by umírala, napadlo Calvina.

"Ne."

"Dobře. Chcete, aby šel někdo s vámi?"

Zaváhala a otočil se ke Calovi. Přikývl a vzal ji za ruku. Kráčeli chodbou za Arthurem Mackenem a jedině zvuk bubnů scházel k dotvoření atmosféry odsouzenců jdoucích na smrt. Pravděpodobně museli projít kolem ostatních lovců, ale nevnímali je. Nevšímali si ani vojáků, kteří hlídali pokoj Orákula. Protože tahle krátká cesta nemocniční chodbou měla být ta poslední, kterou spolu kdy půjdou, a tahle chvíle, jakkoliv krátká, patřila jen a pouze jim.

Když Lynn uviděla nehybnou upírku, ostře se nadechla a sevřela Calovu ruku, až to zabolelo. Arthur Macken opatrně otočil hlavu Orákula na bok.

"Musíte z ní pít, kolik jen do sebe dostanete," vybídl Lynn.

Přikývla a otočila se ke Calovi. "Starej se za mě o Jerryho hrob. Vysvětli to všechno mámě," požádala ho. "A Robinovi. Nepochopí to, ale zkus mu vysvětlit, proč tu nemohl být."

"A to proč?"

Neodpověděla, jen ho naposledy políbila. Přitáhla ho k sobě s nezvyklou silou, jako by doufala, že ji jeho polibek může zachránit. Objal ji, jako by ji chtěl zaštítit před celým světem, a snažil si zapamatovat každý detail - tvar jejích měkkých, teplých rtů, vůni jejích vlasů, slanou chuť slz, které si nakonec znovu probojovaly cestu skrz řasy. Cítil ji ve svém náručí, ale zároveň mu připadalo, že líbá přízrak, který se mu rozplývá pod rukama.

Když se vymanila z jeho sevření a osušila si tváře, už neplakala. S kamennou tváři se otočila a přistoupila k Orákulu. Calvin stál za ní, když zabořila tesáky do upírčina hrdla. Krmila se dlouho a když se konečně odtrhla, dívala se do prázdna. Arthur Macken ji odvedl k připravené posteli a s Calvinovou pomocí ji položil. Potom ji vpíchnul do žíly dávku drogy, která Orákulu navozovala trans, a vzal ji Calovi navždycky.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 12. listopadu 2011 v 23:28 | Reagovat

To vypadá dost zajímavě. Asi si to přečtu od začátku. :)

2 Eillen McFir Eillen McFir | Web | 13. listopadu 2011 v 10:20 | Reagovat

Jen mi tak napadá - dozvíme se někdy, proč se Cal a Lynn pohádali? Nebo už to někde bylo řečeno a já si to prostě jen neuvědomuji?
Stát se Orákulem není čest, ale spíš prokletí. A přesto se Lynn nedivím, že to bez váhání přijala. Moc dobře si uvědomuje, že bez Orákula by nastala panika a svět jak ho zná by se řítil do záhuby. I přesto všechno ji obdivuji. Já sama bych potřebovala minimálně nějaký čas, abych se rozhodla, jestli opravdu chci zahodit svůj vlastní život...

3 Lomeril Lomeril | Web | 13. listopadu 2011 v 13:19 | Reagovat

[2]: Mno, s Calem a Lynn to začalo tak, že Lynn chtěla svatbu a eventuelně děti a Calvin ne. Tím to začalo a pak se Lynn začala podezřele kamarádit s jedním fyzioterapeutem (v té době ještě úplně nevinně), Cal začal žárlit a už to jelo. Carey to vysvětloval před pár kapitolami.
A co se týče Orákula - Lynn se ten den ocitla tak sama, jako už nebyla spoustu let. Její kožoměnec umřel. Myslím, že si konečně uvědomila, co v Calvinovi ztratila. Možná někde hluboko uvnitř možnost úniku tak trochu vítala. A věděla, že kdyby se rozmýšlela jen o chvilku déle, kdyby si dovolila připustit možnost odmítnutí, nedokázala by to. Musela to udělat rychle, jinak by to neudělala vůbec.

4 Eillen Eillen | 13. listopadu 2011 v 17:12 | Reagovat

Jo, to Careyho vysvětlení si pamatuji, ale říkala jsem si, že v tom muselo být ještě něco víc... Přeci jen byla na začátku fakt hnusná, tak jsem čekala, že musel Cal něco udělat, co jí tak naštvalo. "Obyčejný" rozchod mi nepřišel tak podstatný na takovou nenávist...
Ano, tu možnost necítit samotu chápu. Ale stejně mi to přijde jako útěk, vzdávání se. I když to bylo pro "vyšší dobro"

5 Lomeril Lomeril | Web | 13. listopadu 2011 v 21:34 | Reagovat

[4]: To "na začátku" je jedna scéna, kde se v tu chvíli pohybovala další osoba - Erica. Lynn v tu chvíli jednala z čisté žárlivosti, nikdy nepřestala doufat, že se Cal vrátí, a možnost, že by si mohl najít jinou, ji děsila.
A nepřijala to, protože by chtěla utéct, to jen rozhodnutí napomohlo. Kdyby ji Orákulum nevybralo, rychle by zase začala žít. Jenže si ji vybralo a v podstatě nemohla dělat nic jiného. Nechtěla jít, ale byla ve stavu, kdy na tom viděla alespoň maličké, velmi pochybné pozitivum.

6 Eillen McFir Eillen McFir | Web | 14. listopadu 2011 v 20:04 | Reagovat

Takhle se to dá chápat. Je mi líto Cala. Ve chvíli, kdy se to mezi nimi mohlo urovnat - neříkám vrátit vztah, to by asi už nešlo... - tak o ni zase přijde. A tentokrát definitivně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama