X. Zrození

24. října 2011 v 20:34 | Lomeril |  Vae Victis
A poslední kapitola, vlastně spíš takový epilog, kterým si nechávám tak trochu otevřená dvířka. Zamávejte Finnovi a Becky.

Doporučený poslech: Poutníci - Pár chromejch koní


Tu noc jsme strávili v Pensacole. Finn a Becky dlouho mluvili s profesorem a Grantem a profesor se pak zavřel na zbytek noci k počítačům. Finn, Becky a Grant se zmocnili dvou lahví, zavřeli se do jedné z místností a do rána jsem je neviděli. Ten, kdo náhodou prošel kolem dveří, mohl slyšet zpěv, smích nebo usedavý pláč. Nebo jen ticho.

Ráno nám profesor předal nahrávku, kterou vytáhl z mozkových implantátů zabitého Lokiho, a vytratil se. Potom nám Finn a Becky oznámili, že odjíždí a profesora berou s sebou.

"Vy tři?" zamračil se Ray. "Spolu?"

Finn přikývl. "Lokiové viděli naše obličeje. Jsme nebezpečí pro každého, kdo by nám poskytl pomoc. Chceme dát Týrům trochu zabrat. Když nebudeme mít žádnou osadu, nic, co by mohli vypálit, nejsme tak zranitelní. Profesor toho o nich dost ví, pomůže nám. Grant jede taky."

"Já taky," vstal Ray rozhodně a setřásl z ramene Tessinu ruku.

"Ne, kámo, nejedeš. Máme jednu podmínku - nebereme nikoho, kdo má rodinu," odvětil Finn pevně. "Bereme si dva džípy a munici ze skladu. Zamíříme na sever, odvedeme pozornost od vás. Dáme o sobě vědět, když bude potřeba."

"A já?" zeptal se Phil. Vypadal trochu jako opuštěné štěňátko.

"Profesor měl pravdu," odpověděla Becky skoro něžně, "musí žít někdo, kdo ví, jak to je. Schovej se a věř, že pokud by se s profesorem něco stalo, ozveme se ti."

To už se objevil Grant a zaparkoval před budovou s jedním džípem. Profesor za ním přivezl druhý. Někdy v noci je museli naložit, protože byli připravení odjet.

"Měli bychom je pojmenovat," řekla Becky s pohledem upřeným na auta. "Je to stejný model, jestli je nějak neodlišíme, bude v tom za chvíli bordel."

Finn po ní vrhnul unavený pohled. "A mašličku do vlasů jim koupit nechceš? Jsou to auta, ne jorkšírci."

"Já pojmenuju jeden, ty druhý," rozhodla Becky. "Tenhle," ukázala na džíp, ve kterém seděl Grant, "bude Lon. Tak se jmenoval můj brácha," dodala tišeji.

Finn najednou zvážněl. "Tak dobře. Nejsem originální. Ten druhý bude Blake. To byl pro změnu můj brácha."

"Tak jedeme, nebo si ještě budete pojmenovávat bouchačky?" zavolal Grant zpoza volantu Lona.

Finn se jenom usmál a nasedl do Blakea s Becky vedle sebe a profesorem na zadním sedadle.

"Tak ahoj," zamávala nám Becky. "Pošleme pohled."

Pak se Grant rozjel a Finn ho následoval. Nejdřív jeden a pak i druhý džíp zmizely za zatáčkou. To bylo naposledy, co jsme ty čtyři viděli.

Ne, že bychom o nich neslyšeli. Zničená klonovací stanice v Nebrasce, základna v Severní Karolíně vyhozená do povětří, okradená zásobovací kolona v Tennessee a spousta dalších incidentů, menších nebo větších. Kam to povede, nikdo neví.

Týrové začali skupovat lidské otroky od lidských otrokářů. Finnova a Beckyina válka je najednou i proti svým vlastním, nejen proti Týrům. Nevím, jestli je v jejich silách vyhrát ji, ale vím, že jsou tam venku a bojují. Nejsou sami. Lidé se začínají bránit, přidávají se k nim nebo tvoří vlastní skupinky. Malé počty snáz unikají pozornosti nepřátel, ale dokáží napáchat dost škody.

Kdo ví? Třeba jednoho dne budeme zase moct volně dýchat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 18:13 | Reagovat

Super Epilog tak tohle je jedna z nejlepších věcí co jsme od tebe kdy četla:)

2 Lomeril Lomeril | Web | 27. října 2011 v 18:21 | Reagovat

[1]: Myslíš Vae Victis nebo tenhle epilog? Děkuju moc, moc si toho vážím, protože múza v poslední době tak spolupracuje-nespolupracuje, takže každé povzbuzení je vítané. Utvrzuje mě v tom, že povídky vzniklé na základě jednorázového impulzu mi jdou :-) a taky jsou to jediné, které jsem schopná dopsat.

3 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 18:24 | Reagovat

To mi povídej, takové jsou zkrátka nejlepší :)
Myslela jsem celou tuhle povídku, je prostě dokonalá. Já jsme uznala že možná mi nejde psát poslední dobou protože málo čtu od jiných tak jsme se vrhla na tohle protože to bylo sci-fi a musím říct, že moc povedené sci-fi...

Videla jsem i ten tvůj trailer na to a jako všechno je to dokonalé :D

4 Lomeril Lomeril | Web | 27. října 2011 v 18:25 | Reagovat

[3]: Tak teď už se natvrdo červenám :-)

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 18:25 | Reagovat

Myslím že důkazem toho jak mě tvá povídka uchvátila je i to že jsem ji celou přečetla za odpoledne a že i přes svou riodinnou vytíženost jsem si dokázala najít čas :)

6 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 20:13 | Reagovat

Jo a ještě... :D ta písnička je super, sice sysi jí musím poslechnout víckrát, ale je bomba :)

7 Lomeril Lomeril | Web | 27. října 2011 v 20:38 | Reagovat

[6]: Njn, Robert Křesťan je Robert Křesťan :-)

8 Jana Jana | 29. května 2012 v 13:35 | Reagovat

juhů závěr trochu ala Jesse James, ale vůbec mi to nevadí. Škoda že byl příběh tak krátký. Určitě ti dal spoustu práce, a moc se mi líbí, ale pár dalších kapitol ze života tohohle zvláštního neštastného světa bych uvítala. Jak už jsem psala těším se na další sci-fi z tvojí tvorby:-)

9 Lomeril Lomeril | Web | 29. května 2012 v 15:27 | Reagovat

[8]: Díky moc :-) Vae Victis byla spíš taková rychlovka, právě moc práce nedala. Teď se pracuje na jedné sci-fi, ale kdoví, co z toho vyleze :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama