Jsou i jiná jména

18. října 2011 v 17:57 | Lomeril |  Co jsem kde pochytila
Dnes následuje další lament na téma kliše. Jsem si vědoma, že se většina článku zaměřuje na jeden úzký žánr, ale bohužel tam se autorky opakují nejvíce a v poslední době jsem na ně narážela nejčastěji. Prosím tedy, abyste přimhouřili n-1 očí. (Za n si dosaďte váš aktuální počet očí. Jsme politicky korektní a nechci diskriminovat případné hmyzí a pavoučí čtenáře. A ano, mám divnou náladu.)


Existují věci jako archetyp a klišé. A pak existuje to, čemu říkám lenost myslet. Některé "amatérské spisovatelky" (zde dosaďte ten nejironičtější tón, jaký si dovedete představit) prostě splácají pár nejotřepanějších klišé a nazvou to vznešeně příběh (když jsou skromné), povídka (když to obsahuje alespoň jedno "neboť" nebo "jenž") nebo román (když je to delší než pět stránek). To, že jejich veledílo neobsahuje ani náznak pokusu o originalitu, ve mně vyvolává obavy o budoucnost lidstva. Já vím, ambiciózní troubové jsou základním kamenem druhu Homo sapiens, ale stejně...



Pokud chcete, aby vás někdo bral aspoň jako člověka pokoušejícího se o literární tvorbu, musíte ukázat snahu o uvedení vlastních nápadů. Většinu příběhových prvků už jsme viděli, ale co nové, nezvyklé prostředí? (Např. František Novotný smíchal letadla z První světové války a svět nordických mytologií. Ano, stíhací piloti teď létají za Ódina.) Nové zajímavé postavy? (Příklad sice nepochází z literárního díla, ale třeba lehce zmatený hrdina, který se probere po téměř smrtelném zážitku, načež během deseti minut naprosto zesměšní mimozemšťany, kteří poslední hodinu vyhrožují celé planetě, porazí jejich vůdce v souboji na meče na palubě vesmírné lodi a nakonec zachrání svět pomocí mandarinky. Celou dobu na sobě má jen pruhované pyžamo.) Nemusíte si vymýšlet divukrásné mytické země, kde na lukách voní jednorožci a pobíhá kvítí, ani hyperexaktní vědecké fikce na bázi magneticky usměrněného proudu elektronů. Fantazie se meze nekladou a dobrý příběh určitého žánru se může odehrávat i v naprosto reálném světě (podívejte se, kam to dotáhla Jane Austenová).



Takže co bych označila jako věci, které mě vytáčí nejvíc?




- Jsou i jiná jména, než Isabella.Chápu, že zasazujete svoje příběhy do cizích, většinou anglofonních, zemí. Já to dělám zrovna tak, ani nevím proč. Prostě mi to zní lépe, exotičtěji. Ale když už, tak pořádně. Postava z New Yorku se nebude jmenovat Eliška Králová (pokud se nejedná o imigrantku). Ne všechny dívky v Americe se jmenují Isabella, Elena, Rose nebo Elizabeth. Naopak myslím, že jen málo z nich se jmenuje Darkness nebo Shadow. Co třeba Judy? Carlie? Harriet? Abigail? Sophia?

(Pozn. Ano, za rok 2010 byla Isabella ve Spojených státech nejčastější jméno. Zajímalo by mě, jestli na to má vliv nějaká konkrétní Isabella. Ovšem např. na 5. místě se umístila Ava. Zvláštní, Av žije v Americe tolik, ale ani jedna se nikdy nezaplete do dobrodružství.)

Jak s dívkou, tak s chlapcem. Alexů, Tomů, Samů, Jamesů a Johnů jsme už viděli tolik! Jak se vám líbí jména jako Boyd, Ethan, Jayden, Noah nebo Aiden? Všechny v první desítce nejčastějších chlapeckých jmen v USA za rok 2010.



- Jsou i jiné věky než sedmnáct. Prostě jsou. Zajímavé věci se můžou dít i starším lidem. Svou pravou lásku můžete potkat dokonce i po dvacítce. (Já vím, těžko se tomu věří.) Dokonce i upírem se můžete stát v jiném věku než v sedmnácti. Vážně. A upíři vznikali i v jiných obdobích než mezi válkou Jihu proti Severu a Druhou světovou. Povídal to nějaký Stoker. (Ale ten o upírech nic nevěděl. Nečetl Stmívání.) A dokonce, přátelé, a teď se držte, když jste nesmrtelní, víte co? Už nemusíte chodit do školy. Dokonce ani když vás přeměnili v sedmnácti letech.



- Jsou i oblíbené dívky. Všechny zajímavé věci se ději dívkám buď úplně bez přátel nebo s jednou či dvěma kamarádkami na život a na smrt. Jakmile máte více než tři přátele, nedejbože všechny stejného pohlaví jako vy, ztrácíte tím vstupenku do cizích světů? A pokud nemáte úhlavního nepřítele, znamená to, že nemůžete najít pravou lásku? (Pravda, vysvětlovalo by to určité aspekty mého života, ale stejně...)



- Neobsazujte poustevníky. Pokud hodláte jít klasickou cestou "obyčejná školačka zjistí, že její spolužák je upír/vlkodlak/čaroděj/zombie/bubák/proměněná špinavá ponožka," zkuste se trochu zamyslet. Představíte-li hrdinku jako tichou dívku, která čte všechno, co jí přijde pod ruku, je pravděpodobné, že jí přišla pod ruku i nějaká ta fantasy. Tedy předpokládám, že když uvidí, jak jejímu spolužákovi rostou špičáky /roste srst/ tryská z dlaní světlo /chutná mozek/ straší ve věži/ povolilo oko, hrdinka si nejspíš aspoň vzpomene na nějakou knížku nebo film, který by jí nabídl vysvětlení celé situace. I když to zamítne jako hloupost a celou příhodu přičte nějaké halucinaci, přece na to aspoň pomyslí, ne? A proč, když ji popisujete jako bláznivou, tomu neuvěří rovnou? (Například já jsem v noci slyšela divné zvuky. Co mě napadlo? "To přece zní jako TARDIS!" Zjistilo se, že se jedná o naši prahorní ledničku, která zase předváděla astmatický záchvat.)

(Pozn. Tenhle bod je tak trochu sporný. Většina lidí by se zachovala jako řadová hrdinka a snažila by se najít přirozené vysvětlení. Ale no tak, naivní snílek by tomu uvěřit mohl. Upír čeká, že náhodná svědkyně jeho aktu vampyrismu řekne něco ve smyslu: "To není možné!" a s tím, co viděla, se nesvěří živé duši. Představte si jeho překvapení, když lepá děva vytáhne mobil a začne esemeskovat všem známým, že upíři jsou skuteční a je to hupr dupr čupr, načež se mu vrhne kolem krku s výkřikem: "Tak jsme se přece jen našli, Bílý tesáku!")

Taktéž, člověk by řekl, že padouši už by mohli pochopit, že efekt není všechno a když chtějí hrdinu skutečně mrtvého, mají ho zabít hned, jak se naskytne příležitost. Zajatý hrdina = chystaný útěk, který se rozhodně povede.



- A už se nevracej! Jen krátce - jakmile někoho zabijete, nechte ho odpočívat v pokoji. Když si začnete mrtvé oživovat, přestane mít smrt postavy jakýkoliv emoční účinek, protože všichni budeme jen čekat, kdy se všechno dá zase do pořádku. Ať už se vaši hrdinové milují sebevíc, síla lásky ještě nikoho zpátky nepřivedla. Tečka. Pro zmrzačení platí to samé. Pokud chcete odstrašující příklad, přečtěte si poslední díly Písně ledu a ohně nebo se podívejte na 5. a 6. sezónu Doctora Who (Ne, ne, ne! Ten výtah spadnul! Jsme mrtví. Už zase. A ono jich je tam víc takových. Ministerstvo zdravotnictví varuje - cestování s Doktorem může přinášet nesmrtelnost.)



Jako u všech opakovaných věcí, žádný z výše uvedených prvků není v zásadě špatný. Jen už to začíná být trochu únavné. Nemyslím si, že by se neměly používat, jen mě potěší, když je nevidím po sto padesáté. U některých slečen mě napadá jediné - kdyby měly stejné tričko jako spolužačka, nastal by konec světa, ale to, že napíší a prezentují za svou originální tvorbu něco, co už tu bylo tisíckrát, jim nevadí. Ale co, já nebyla o moc lepší, a od klišé jsem se neosvobodila nikdy.

Takže kolem a kolem, můžete mít sedmnáctiletou outsiderku Isabellu, která spatří upíra, kterak vysává jejího otce. Napadne ji, že mu nejspíš doktor odebírá krev na vyšetření. Pak může dotyčného otce oživit tím, že ho miluje. Ale nedivte se, když lidi budou mít pocit, že už to někde četli.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 18. října 2011 v 18:20 | Reagovat

Pravda, když oibčas čtu některé povídky, příjde mi, že čtu pořád o té samé postavě, protože se všechny jmenují stejně, jsou všichni stejně staré a všichni mají stejné problémy.Strašná nuda.Osobně si vybítám jména pro postavy v cizích kalendářích, nemám ráda otřepaná jména, hledám cizí, neznámá, ale ne divná, prostě jen hezká.Mám radši vyzrálejší postavy, takže každá má nad dvacet pět a každá má jiný charakter a problém a dost často postavy vraždím, jako na běžícím páse, ale nikdy by mě nenapadlo je následně do děje vracet.Občas mi příjde, že je to epidemie, když někteří lidi píšou.Skvělý článek...

2 Lomeril Lomeril | Web | 18. října 2011 v 18:30 | Reagovat

[1]: Děkuji. Já osobně chystám postavu jménem Tabitha...

3 Carolina Carolina | Web | 18. října 2011 v 19:00 | Reagovat

Isabella. Mám neblahé tušení že to má co do činění s jistou knižně-filmovou mánií jménem Twilight Sága... no nic. Ale Isabella... ano, je to hezké jméno. I Edward. Dokonce i Marcus je hezké jméno. Ehm... a abych nebyla zlá, i Jasper nebo Carlisle je hezké jméno. Ale PROBOHA, další fanfikce na Twilight už nechci ani vidět.

Zkrátka a dobře jde o to, že ANO, v českých internetových vodách se najde i pár originálních lidí a ANO, dokonce i pár, co by to mohli někam dotáhnout. Ovšem poměr originální:neoriginální tu máme tak 2:500 minimálně a proslavit se dokáže tak jeden z X set lidí.

A možná to je důvod, proč mám radši psanou tvorbu, ať už fanfiction, nebo originální, od zahraničních tvůrců (hlavně z Anglie nebo Ameriky). Ostatně Tumblr, LiveJournal a spousta dalších fór je toho plná. Kdyby většina československých autorů - zdaleka neříkám, že všichni, ale přece - neflákala cizí jazyky a pár těch povídek si přečetli, možná bychom tu těch Isabel a Edwardů měli míň.

4 Lomeril Lomeril | Web | 18. října 2011 v 19:16 | Reagovat

[3]: Ten poměr je všude stejný, takže dobrých anglických a amerických tvůrců je přirozeně víc, ale na ně logicky připadá i daleko víc odpadu, jen na něj možná tak nenarazíme.

5 Awia Awia | Web | 18. října 2011 v 19:21 | Reagovat

Ach... jsem ráda, že fantasy nepíšu. A Ovečka se nepočítá. To je jen taková ... bokovka. Ale ten nápad s hrdinou v pyžamu se mi líbil. Nechceš něco takového (klidně i úplně krátkého) zkusit napsat? Nebyla bych proti... :D

6 Lomeril Lomeril | Web | 18. října 2011 v 19:28 | Reagovat

[5]: Hrdina v pyžamu = Doktor ze seriálu Pán času (Doctor Who). Vánoční speciál The Christmas Invasion. Má nejoblíbenější scéna...

7 Neriah Neriah | 18. října 2011 v 21:20 | Reagovat

Píšeš právě o tom, nad čím jsem zrovna dnes se zoufalstvím uvažovala.
Když si chce člověk počíst, musí hodně hledat, aby našel něco, kde není klišé každé slovo.
S vymýšlením jmen problém ani moc nemám, už od malička jsem ráda pro svoje budoucí děti vymýšlela tak neobvyklá jména, že je už předem ostatní litovali a dodnes u mě platí, že čím neobvyklejší jméno, tím lépe… A stejně u mě vždy povede Eriel, i když nevím, kde jsem to jméno vzala a doteď v mé fantazii neexistuje hrdinka, která by si ho zasloužila. :D Horší je to u příjmení. Teď se mi z hlavy vybaví jen Smith. :D A přitom je jich tolik… Po přečtení nějaké knihy si vždy musím udělat seznam alespoň několika, abych měla kam sáhnout ve chvíli naprostého zoufalství, kdy se v psaní zaseknu jen kvůli tomu.

S tím věkem je to těžké. Čtrnáctileté dívky ani moc nemohou psát o starších hrdinkách, protože si prostě nedovedou představit, jak smýšlejí… Ale je pravda, že číst o těch náctiletých je nuda a něco nového už to může přinést jen minimálně.

8 Siwa Siwa | Web | 18. října 2011 v 21:40 | Reagovat

Pravda, pravda...

9 ratuska ratuska | Web | 19. října 2011 v 9:21 | Reagovat

Nijak extra nepíšu, ale tvůj článek mě pobavil :-).

10 Nakano Miharu Nakano Miharu | Web | 19. října 2011 v 13:09 | Reagovat

Kdysi mi slovo klišé nic neříkalo, dnes se mu snažím vyhábat... ale někdy... to bez toho prostě nejde! xD
uspokojuje to mou pisatelskou duši :)

Mimochodem v příběhu mám dokonce dva Johny xD jeden je tak pojmenovaný schválně a ten druhý... no ten byl tak jen nechtěně nazvaný tím prvním Johnem, takže mu to zůstalo xD ale neobvyklá jména jsou mi taky mnohem sympatičtější :>

11 Lomeril Lomeril | Web | 19. října 2011 v 17:52 | Reagovat

[7]: Na příjmení většinou náhodně proklikávám články z Wikipedie, dokud nenarazím na příjmení, které by se mi líbilo.

[10]: Však ono klišé sem a tam neškodí, dokonce i Johnové se snesou...

12 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 20. října 2011 v 18:18 | Reagovat

Tak to je mazec no, jako ve všem máš pravdu a se vším souhlasím. Prostě tohel se četlo fakt samo někdy lituji, že taky neumím napsat něco tak vtipného... :)

13 Viviana Viviana | E-mail | Web | 11. dubna 2013 v 18:27 | Reagovat

To je perfektní. Perfektní! :D Možná jsem se tak bavila proto, že jsem se moc nepoznala, a takovej krásnej pocit spokojenosti se sebou samou u většiny článků nemám, páč se aspoň nějaký z uvedených prasáren dopouštím, ale prostě... perfektní, tečka! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama