6 let blogu

27. října 2011 v 22:18 | Lomeril |  Around Lomeril

Dnes je velký den. Tento blog má dnes 6 let od zveřejnění prvního článku. Než se tedy pustím do velice obsáhlého přehledu celé historie mé tvorby a tohoto blogu (což je v podstatě to samé), ráda bych vám položila pár otázek. Kdy a jak jste na blog narazili? Co vás zaujalo natolik, že jste se vrátili? Jakou povídku nebo postavu jste si oblíbili?

A teď už něco o tom, co že se tu posledních šest let dělo




Vlastně tu najdete několik velkých projektů, plus sem tam menší jednohubky.


Nejstarší je Dědictví ohně a jeho pokračování Jiskra slunce, psané v letech 2006-2007, tedy na samém začátku mé tvorby. Příběh Lavinie a bratrů Degrika a Velvrika je ubohým vykrádáním Narnie, stylisticky hrůza, ale cca funguje.


Rok 2006 ještě viděl povídku Osada čistých duší, která je momentálně v rekonstrukci, protože si myslím, že má potenciál, který by se dal využít. Je to v podstatě indiánka z Kanady cca 17.-18. století. Vypráví příběh skupiny zbožných kolonistů, kteří se chtějí usadit v Novém světě, ale nemají ponětí, co je tam čeká. Jejich nadějí na přežití jsou dva míšenečtí bratři, kteří přišli o domov.


A téhož roku začal Birlen, moje země, která zemřela na nedostatek promyšlenosti. Birlen je vlastně tak trochu plod lenosti - než abych si dohledávala informace o skutečném světě, vymyslela jsem si vlastní. Začal povídkou Jestřáb a lilie, romantickým příběhem o lásce rytíře Yalna a krásné kněžny. V Birlenu se ocitlo ještě mnoho příběhů - napínavý detektivně-akční příběh Operace Rocolia (2007), romantický příběh o lásce a svobodě Spravedlivé skály v Kís (2007), balada o životě jednoho barda Velká píseň pouště (2007), drama ve stylu romantismu Znamení (2008) a vášnivá zpověď elitního válečníka Zlomená křídla (2009).


Následovala, stále v roce 2007, Doba strachu, postkatastrofický příběh o hledání bezpečí ve světě chaosu. Krátké a nepříliš propracované, ale ušlo to.


Na tu tak trochu tématicky navazovaly dvě delší "jednohubky" Rozvratitel státu a Zrádkyně milosti. Obě pojednávaly o mladých lidech, žijících v totalitním státě, a jejich způsobech, jak se vyrovnat s realitou. Hrdina první je bratr hrdinky druhé ze zmíněných. (2007-2008).


Po dvou letech jsem také volně navázala na Osadu čistých duší a to povídkou Divoká země (2008), kde se hlavní hrdinové Osady objeví jako vedlejší postavy.


A pak, na samém sklonku roku 2008 začala Aldorma. V povídce Cesta zpátky jsem navštívila Aldormu a vznikla láska na dlouhou dobu. Po tvůrčím útlumu v roce 2008 jsem konečně měla čas a potřebu psát. Povídky začaly vznikat daleko rychleji a v lepší kvalitě. Na původní Cestě zpátky je znát, že jsem se zas tak moc nesnažila, proto se teď na webu Aldormy postupně objevuje přepracovaná verze.


Na počátku roku 2009 jsem se pustila do historické fantasy Dračí růže, inspirované Písní ledu a ohně a historickou Válkou růží. Příběh Catherine Tudorové mě stál opravdu hodně dohledávání, ale přestože nedopadl tak, jak jsem si představovala, užívala jsem si každou minutu psaní. Obzvlášť epizodickou postavu lady Woodvillové.


A pak... a pak... A pak to přišlo. Zlomová povídka pro blog, pro mě i pro moji tvorbu. Mnoho z vás ví, kam tím mířím. Ano, mluvím o Krvi na sněhu. Obnažila jsem sama sebe a kupodivu to získalo čtenáře. Najednou přibyli lidi, kteří se mnou sdíleli příběh o Corannovi, Aodhanovi, Fianovi a Hrůze. Fandili hlavní hrdince a tím fandili mně. Konečně jsem se mohla uvolnit a bez zábran nacpat do povídky všechno. Krev na sněhu dodnes zůstává jednou z nejlepších věcí, kterou tento blog může nabídnout. Vypráví příběh samotné autorky, tedy mě, která se (už podruhé, protože se to odehrává po Cestě zpátky) dostala do jiného světa. Nachází společnost, která se nápadně podobá raně středověkému Irsku, ohrožovanou příšerami, které útočí jen když venku leží sníh. Tara (jméno odvozené z mé skautské přezdívky) musí nejen zjistit, co přesně je ona tajemná Hrůza zač, ale musí se rozhodnout, jestli bude věřit králi nebo jeho bratrovi, kterého všichni viní z katastrofy, která je postihla.


Následoval rok 2010, loňský rok, kdy jsem dokončila Krev na sněhu a začala Lovce prokletých. Neodolala jsem a napsala jsem upířinu, kde upíři nejsou ani temná stvoření noci, ani třpytivá stvoření z dívčí fantazie. Až na potřebu krve jsou docela jako my, mají své dobré a špatné vlastnosti, své lásky a nenávisti. A uprostřed toho všeho jsou trochu osamělí, trochu ztracení, stateční Rafael a Nancy. Lovci prokletých, Lovci v soumraku a Lovci temnot dohromady tvoří můj nejrozsáhlejší počin, na který volně navazuje Neříkej mi pravdu (2011).


Rok 2011 se táhl ve znamení trápení se s Neříkej mi pravdu. Opakované přepisování, začínání od píky a vracení se o desítky stránek je vyčerpávajícím kolotočem, který zatím neskončil. Mezitím jsem jako bokovku stvořila Vae Victis, další
postkatastrofickou sci-fi plnou střílení, sarkasmu a Finleyho Wallace.


Právě teď pracuji na projektu Zlatá brána. Opět jsem se několikrát vracela do jednoho bodu, ale myslím, že teď jsem se vydala po cestě, která by mohla někam vést. Bude asi chvíli trvat, než se tu Zlatá brána objeví, protože s touhle povídkou mám velké ambice. Zatím ji píšu na základě jednoho velkého impulsu, ale už došlo i na velké editace. Pomáhají mi moji kamarádi Bekspejs a Dylít.


A budoucnost? Kdo ví. Zatím mě to baví. Nevypadá to, že by se titulní stránka blog.cz navždy zbavila mých rýpavých článků o klišé nebo mých ubohých pokusů o něco, co není klišé. A co vy? Vydržíte se mnou? (Jestli jste přečetli celou historii až sem, tak nejspíš ano.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 27. října 2011 v 22:29 | Reagovat

6 let jo? Páni, máš můj respekt. Když to vydrželo takhle dlouho, tak určitě vydrží ještě pár let. :)

2 coglinalisy coglinalisy | Web | 27. října 2011 v 22:29 | Reagovat

Поздравляю !!! И успехов !

3 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 27. října 2011 v 22:33 | Reagovat

Tak to gratuluju, takových blogerů moc není, všichni buď ruší nebo se nesmyslně stěhují.Taky mám blog už víc, jak šest let, mám dojem, že už skoro sedm :)

4 Pesimista co žije Pesimista co žije | Web | 27. října 2011 v 22:34 | Reagovat

Páni 6let....moc gratuluju...:)

5 jane. jane. | Web | 27. října 2011 v 22:43 | Reagovat

wow. 6 let je vážně hodně. gratuluju :). já sama nevim, jestli to takhle dlouho s blogem potáhnu :)

6 Goldík Goldík | Web | 27. října 2011 v 22:49 | Reagovat

Fíha, to je ale doba - 6 let. Gratuluju!!! :-)
Na tvůj blog jsem narazila dnes (na titulní stránce).
Pořádně se tu porozhlédnu. Vypadá to tu zajímavě :-)

7 Kerol Kerol | Web | 27. října 2011 v 22:49 | Reagovat

:) Já jsem tady na blogu dnes poprvé ale gratuluji k výročí a snad to ještě alespoň dalších 6 let vydrží.

8 Fantaghira Fantaghira | Web | 27. října 2011 v 22:56 | Reagovat

Gratuluju k šestiletému výročí a přeju mnoho dalších, na psaní a nápady plodných, let :)

9 Hannah Hannah | Web | 27. října 2011 v 22:58 | Reagovat

Připojuji se ke gratulaci :). Za svůj ani ne tříletý blogerský život jsem měla čtyři blogy, tomu poslednímu (a snad už trochu lepšímu) bude zítra teprv rok...;)

10 S. S. | Web | 27. října 2011 v 23:11 | Reagovat

Gratulace, myslím že málokdo vydrží takhle dlouho:)

11 Bylinka Bylinka | Web | 27. října 2011 v 23:28 | Reagovat

Téda, a já jsem si myslela, že jsem se svým téměř čtyř a půl letým blogem blogová stařenka :-) Blahopřeju a přeju dalších úspěšných 6 blogových let :)

12 Kája Kája | Web | 28. října 2011 v 8:11 | Reagovat

Páni, tak to gratuluju. My dnes slavíme rok :D

13 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 28. října 2011 v 9:21 | Reagovat

Víš že už si ani nějak nepamatuju, jak jsem na tebe tehdy natrefila? Vím, že jsi začala chodit na můj povídkový blog. Přidalas pár komentářů k Neznámé jezdkyni (Ach, kdy už jí konečně dokončím...) a pak jsi mi nabídla jít na Hladinu, kde jsi byla ty a Eillen a ještě někdo a už nevím kdo :D

Nečetla jsem zdaleka všechno co jsi vydala. Nemám ráda upířinu v jiném podání než od Brama Stockera a asi bych si nikdy netroufla něco takového psát, ačkoliv i já mám výpadky a v Před světem na útěku by se měly upíři objevit v jeho druhé nebo snad až třetí části? Kdo ví, stejěn se tam nikdy nedopíšu...

Proč jsem se sem začala vracet? Atlantis jsem od tebe tehdy nečetla, nějak mě to nechytlo, ale zaujalo mě Děditcví ohně i když ani to jsem nedočetla a jiskru ani nezačala. Nějak mě hrozně přišlo líto že Lavinie a Velvrik jsou pořád jen kamarádi a nic víc, přesto že dneska už bych se na tuto problematiku dívala jinak :D

Osada čistých duší měla tuším zajímavý začátek, ale nějak mě prostě v daném období nesedla. I Birlen jsem četla s několika letým zpožděním, ale zato jsem ho zhltla během krátké chvíle :D

A pak sama nejspíš víš, u čeho jsem byla a u čeho ne. S většinou jsem nevydržela dlouho, ale byly tu věci co jsem dočetla. Zlato a stříbro, Cesta zpátky, Vae Victis, kromě Zlomených křídel celý Birlen.... Je škoda Onyxové královny. I když jsem ti nestačila napsat komentáře přečetla jsem všechny kapitoly co jsi měla na blogu. Nevím jestli je tu ještě máš. Každopádně kdyby jsi se k té chtěla vrátit, nezlibla bych se. Zlatá brány mě zatím svým tématem nezaujala, ale kdo ví, co přinese čas :)

14 leilafrank leilafrank | Web | 28. října 2011 v 9:57 | Reagovat

6 let? Gratuluji a přeji dalších pár úspěšných let! Narazila jsem na tenhle blog teprve dneska, zaujal mě název článku ...

15 graphic-forum graphic-forum | Web | 28. října 2011 v 10:07 | Reagovat

gratuluji =)

16 zivot-teenageru zivot-teenageru | 28. října 2011 v 10:19 | Reagovat
17 Verča&HeDDy ;) Verča&HeDDy ;) | 28. října 2011 v 10:50 | Reagovat

6 let...ty jo..tak to je dost dobrý ;)...náš blog existuje teprv měsíc :P

http://iloveitnow.blog.cz/

18 pomasssubtaa pomasssubtaa | Web | 28. října 2011 v 18:05 | Reagovat

Congratulations! Good luck ...

19 Awia Awia | Web | 29. října 2011 v 12:38 | Reagovat

Tvůj blog se kdysi ukazoval ve výběru blogů na titulce. A já na něj občas klikla. A pak přišla Krev na sněhu a tím impuls pro mou osobu, abych to tu začala pravidelně navštěvovat. A už mi to zůstalo. :)

Jinak taktéž ke krásné šestce gratuluji. Je to poměrně dlouhá doba. Alespoň dle mého. Já nikde nevydržela dlouho. Tedy kromě mého momentálního sídliště, které prozatím nehodlám opouštět. Na to tam mám moc ráda. Je to takové moje miminko.

A teď ti jdu popřát dalších šest úspěšných let blogování. A těším se na Zlatou bránu. ;) A jak jsme se bavily, tak kdyby jsi chtěla kritiku, můžeš se klidně ozvat. Jen neříkám, že to, co by ze mě vylezlo, by se ti muselo všechno líbit. Takže jen na vlastní nebezpečí... :D

20 mardom mardom | 31. října 2011 v 10:43 | Reagovat

Ahoj, gratuluji k tak dlouhé době (je fakt, že já už tu straším skoro pět a půl roku). Myslím, že jsem na tebe narazila někdy v roce 2007-2008 a to nejspíš na popud Eillen, která tě četla a doporučovala a pokud to nebyla ona, tak to byla Jackie. Vím, že tenkrát jsi moc čtenářů neměla, uvažovala jsi o změně adresy kvůli přezdívce a celkově až díky Aldormě (která díky tobě hodně ožila) jsem tě začala navštěvovat pravidelně. Můžu říct, že zatím se mi od tebe nejvíc líbí série Lovců a jejich originální zpracování. Btw. co takhle se někdy sejít? Už jsem se v Praze přestěhovala do vlastního, tak by to možná chtělo načerpat inspiraci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama