Říjen 2011

6 let blogu

27. října 2011 v 22:18 | Lomeril |  Around Lomeril

Dnes je velký den. Tento blog má dnes 6 let od zveřejnění prvního článku. Než se tedy pustím do velice obsáhlého přehledu celé historie mé tvorby a tohoto blogu (což je v podstatě to samé), ráda bych vám položila pár otázek. Kdy a jak jste na blog narazili? Co vás zaujalo natolik, že jste se vrátili? Jakou povídku nebo postavu jste si oblíbili?

A teď už něco o tom, co že se tu posledních šest let dělo


X. Zrození

24. října 2011 v 20:34 | Lomeril |  Vae Victis
A poslední kapitola, vlastně spíš takový epilog, kterým si nechávám tak trochu otevřená dvířka. Zamávejte Finnovi a Becky.

Doporučený poslech: Poutníci - Pár chromejch koní

IX. Výbuch a výstřel

24. října 2011 v 20:07 | Lomeril |  Vae Victis
Rozhodla jsem se Vae Victis konečně ukončit. Lepší už to nebude. :-) Takže vrcholná kapitola, ve které se přeživší pokusí osvobodit zajatce a Becky a Finn učiní jedno důležité rozhodnutí. Dejte mi vědět, jestli vás to překvapilo...


Jsou i jiná jména

18. října 2011 v 17:57 | Lomeril |  Co jsem kde pochytila
Dnes následuje další lament na téma kliše. Jsem si vědoma, že se většina článku zaměřuje na jeden úzký žánr, ale bohužel tam se autorky opakují nejvíce a v poslední době jsem na ně narážela nejčastěji. Prosím tedy, abyste přimhouřili n-1 očí. (Za n si dosaďte váš aktuální počet očí. Jsme politicky korektní a nechci diskriminovat případné hmyzí a pavoučí čtenáře. A ano, mám divnou náladu.)


Existují věci jako archetyp a klišé. A pak existuje to, čemu říkám lenost myslet. Některé "amatérské spisovatelky" (zde dosaďte ten nejironičtější tón, jaký si dovedete představit) prostě splácají pár nejotřepanějších klišé a nazvou to vznešeně příběh (když jsou skromné), povídka (když to obsahuje alespoň jedno "neboť" nebo "jenž") nebo román (když je to delší než pět stránek). To, že jejich veledílo neobsahuje ani náznak pokusu o originalitu, ve mně vyvolává obavy o budoucnost lidstva. Já vím, ambiciózní troubové jsou základním kamenem druhu Homo sapiens, ale stejně...



Pokud chcete, aby vás někdo bral aspoň jako člověka pokoušejícího se o literární tvorbu, musíte ukázat snahu o uvedení vlastních nápadů. Většinu příběhových prvků už jsme viděli, ale co nové, nezvyklé prostředí? (Např. František Novotný smíchal letadla z První světové války a svět nordických mytologií. Ano, stíhací piloti teď létají za Ódina.) Nové zajímavé postavy? (Příklad sice nepochází z literárního díla, ale třeba lehce zmatený hrdina, který se probere po téměř smrtelném zážitku, načež během deseti minut naprosto zesměšní mimozemšťany, kteří poslední hodinu vyhrožují celé planetě, porazí jejich vůdce v souboji na meče na palubě vesmírné lodi a nakonec zachrání svět pomocí mandarinky. Celou dobu na sobě má jen pruhované pyžamo.) Nemusíte si vymýšlet divukrásné mytické země, kde na lukách voní jednorožci a pobíhá kvítí, ani hyperexaktní vědecké fikce na bázi magneticky usměrněného proudu elektronů. Fantazie se meze nekladou a dobrý příběh určitého žánru se může odehrávat i v naprosto reálném světě (podívejte se, kam to dotáhla Jane Austenová).



Takže co bych označila jako věci, které mě vytáčí nejvíc?


Jak (ne)líbat podle Holywoodu

8. října 2011 v 23:07 | Lomeril |  Co jsem kde pochytila
Asi zase blázním, ale vyplodila jsem další z článku, zabývajících se mým oblíbeným tématem - klišé. Tentokrát filmovým a z trochu jiného úhlu. Přátelé i nepřátelé, známí i neznámí, dnes se naučíme, jak (ne)líbat podle (nejen) Holywoodu. (Následující článek může obsahovat ironii, nadsázku a některé věci, které nejsou myšleny úplně vážně. Berte na to ohled.)


Všichni chceme zažít "pusu jako z filmu," že? Filmové polibky představují ideál, božstvo, nejvyšší metu. Chcete svou hvězdami určenou lásku završit polibkem jako vystřiženým ze stříbrného plátna? Tak to jste tady správně.


15. Pan Montek a slečna Kapuletová

1. října 2011 v 19:29 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Vracíme se k Neříkej mi pravdu. Rozhodla jsem, že ho dovedu až k místu, kde mělo původně končit, než sem přivedu Zlatou bránu. Taky bych měla dočesat a vydat poslední dvě kapitoly Vae Victis... Začínám si nějak zvykat psát otevřené konce, to bude objevením seriálů. Stále oplakávám desátého Doktora. A taky se nejsem schopná držet tématu.

No nic, takže po útoku se dění u Orákula vrátilo do starých kolejí a sledujeme, jak se Diana srovnává s následky všeho, co se stalo, konkrétně s odhalením Leslieho tajemství.



čtvrtek, 10. července, Orákulum