13. Napětí a odpor

12. září 2011 v 19:30 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Nová kapitola Neříkej mi pravdu s fyzikálním názvem, v pořadí třináctá. Momentálně se Lovcům příliš nevěnuji, protože na mě spadla z nebe jiná povídka. Vážně, prostě jsem koukla na jeden obrázek a najednou přede mnou stála nová hrdinka a čekala, až začnu psát. Mám z toho hroznou radost, protože takový spisovatelský amok se mi už dlouho nestal, ale práce na NMP to poněkud odsouvá do pozadí (já jestli to dopíšu, tak to bude zázrak, ale nehodlám se hned tak vzdát).

Nicméně ke kapitole. Stále se řeší následku útoku Prokletých, tentokrát z pohledu Calvina, Stephanie a poprvé nakoukneme i k osobnosti Orly Greyové, kožoměnkyně, jejíž smečku Stephanie žádala o spolupráci. Přeji příjemné počtení.




středa, 9. července



Bylo devět ráno. Někteří z nich se dostali do postele kolem čtvrté, jiní zase museli vstávat v pět. Nikdo z nich se pořádně nevyspal a všichni měli starosti a strach. Podmínky pro zásadní poradu nemohly být lepší.

Sešli se v prázdném přednáškovém sále. Kromě lovců, kteří vedli kurz, se tam sešli ještě náčelníci Frank a Ryan, zkušení lovci Jim Quincey a Dylan Beresford a samozřejmě Erica.

"Začal bych známými fakty," řekl Frank a krátce shrnul, co se stalo minulou noc. Nakonec nechal kolovat jednu fotografii.

"Carl Rochester. To je pravé jméno Prokletého, kterému jsme říkali Vránobijce," oznámil.

"Ne!" vyjekla Erica. "Rochester je mrtvý. Už.. už léta."

"Nikdo nikdy neviděl tělo," odpověděl Calvin. "A já ho včera poznal. Nechápeme, jak se to stalo, ale byl to Rochester."

"Pracoval v Enderville, jestli se znal s Travenem, mohl ho přivést na nápad vzít si Dárce," přisadil si Rafael.

"Ale proč Crowe?" uvažoval Jim. "Jak přišel zrovna na něj? Copak se znali?"

"Znali," řekla tiše Nancy. "Restauroval pro Rochestera pár obrazů."

"Ale Rochester přece nebyl Ztracený!" namítla Erica.

"Nebyl Ztracený, když vyplouval," podotkl Carey. "Ale představ si, že by se na moři opravdu dostali do problémů. Nemusela to být bouře, mohlo to být cokoliv, ale loď se převrhla nebo něco takového. Rochester i jeho kožoměnec bojují o život, jeho kožoměnec se tam utopí. Rochester se nakonec dostane na břeh, ale trauma z blízkosti smrti a ztráty kožoměnce způsobí, že přijde o své schopnosti. Trošku mu hrábne a tak jde, zabije Croweho a máme Vránobijce na světě."

"To by muselo hrábnout víc než trošku," odsekla Erica.

"A ty jsi Ztracená, že víš, jak to vypadá?" zvedla Lynn obočí. "Proč se tu vůbec hádáme, jak se to stalo? Já ho viděla taky, byl to on, není jedno, jak se k tomu dostal? Já bych spíš řešila, co budeme dělat dál."

"Otázky jsou jednoduché. Byli tu náhodou nebo za nějakým účelem? Jestli za nějakým účelem, zajímalo je Orákulum nebo někdo jiný? Jestli někdo jiný, kdo?" předestřel jim Ryan jádro problému.

"Nejbezpečnější bude předpokládat, že tu náhodou nebyli," usoudil Rafael. "Kdo je zajímal, to je ovšem otázka. Ale to načasování..."

"Kdyby je zajímalo Orákulum, mohli přijít kdykoliv jindy," doplnila ho Nancy.

"Takže kdo?" zeptala se Lynn.

"První, kdo se nabízí, je Diana Harrisonová," povzdechl si Calvin. "Přišel jí ten anonym, blíží se desáté výročí smrti jejích rodičů... Diana je nejpravděpodobnější terč."

"To je pravda, ale stojí za úvahu i jiné možnosti," namítl Jim. "Například mladý Ian. Brocklehurstové proti Prokletým bojují od nepaměti, zlikvidovat nejmladšího pokračovatele rodu by dávalo smysl. A samozřejmě je tu Leslie."

"Ian to nebude," zavrtěla Lynn hlavou. "Měli ho doslova pod nosem a vůbec si ho nevšímali. Diana a Leslie jsou daleko zajímavější cíle."

"Vůbec nemuseli vědět, kdo to je," namítl Ryan. "Já bych ho nevyřazoval."

"Souhlasím," přikývla Nancy. "A co s tím budeme dělat?"

"Líp to hlídat tady a snažit se najít je dřív, než se jim povede dostat se k Dianě, Ianovi nebo Lesliemu. Co jinýho bys chtěla dělat? Uspořádat závody v plivání a doufat, že se objeví?" protočil Carey oči v sloup.

"Drž hubu, buď tak laskav," požádala ho Nancy přátelsky. "Viděla bych to tak, že my, organizátoři, tady budeme trávit víc času," povzdechla si.

"A Tina bude asi dělat doma co?" naježil se Ryan. "Máš malý dítě, tak si ho hleď."

"Tina má i tátu, co já vím," otočila se k němu Nancy.

"Nechte toho," zarazil je Frank. "Nancy, nemůžeme po tobě chtít, abys zanedbávala dceru. Požádáme o policejní posily. Jsou tu tři dvojice lovců, s policisty to tady zvládnou. Koneckonců, pokud se vám bude chtít, můžete zaučit i mladého Iana."

Calvin se znechuceně zašklebil. Trávit s Ianem hodiny navíc bylo to poslední, co se mu chtělo.

"Něco musíme udělat!" naléhala Nancy.

"Jakmile se někdo uvolní, pošlu ho sem," slíbil Frank. "Včera volal Alex, že našli nadějnou stopu a brzo budou hotoví. Jakmile budou k dispozici, půjdou sem hlídat."

"A kdo byl ten druhý, kdo nám utekl?" zajímala se Lynn.

"No, napadlo nás..." vytáhl Rafael nějakou fotku, "nemohl to být on?"

Lynn se podívala na obličej na obrázku a podala ho Calovi. Druhého Prokletého v noci dobře neviděl, takže raději nesoudil a podal fotku Careymu.

"Mohl by to být on. Je mu hodně podobný, ale byla tam tma a zmatek," přiznal Carey. "Kdo to je?"

"Jack Cartwright," řekl Rafael. "Jediný dosud žijící Prokletý, který byl u vraždy Clementa Harrisona."

"Že by to přece jen byla Diana?" zvedla Lynn obočí.

"Je to pravděpodobné," přikývla Nancy, "ale nespoléhala bych na to. Takže jsme domluvení. Vracíte se do Londýna?" otočila se k Ryanovi. "Máme tam dva Prokleté na výslech."

"A já s Ericou se zastavíme za Rochesterovou dcerou," oznámil Carey. "Rovnou jí můžeme sdělit tu radostnou novinu, že její tatíček se přece neutopil."

Rafael se ušklíbl. "Ta bude skákat radostí do stropu."



***

Carl Rochester ani nezvedl hlavu, když Stephanie Mylesová vstoupila do pokoje.

"Jack říkal, že jste včera byli u Orákula. Proč jste nepočkali, než vám seženu svoje lidi?" zeptala se rovnou.

"Jen jsem si chtěl prohlédnout okolí. Neměl jsem v úmyslu bojovat. Kromě toho, čím méně budou lovci vědět o našich spojencích, tím lépe. Co tví přátelé? Přesvědčila jsi je?" zeptal se.

"Skoro. Mikově družce se ten nápad ani trochu nelíbí a Mike váhá. Je proti naší přirozenosti spojit se s Prokletými."

"Slíbila jsi mi vlky," připomenul jí Rochester.

"Oni přijdou," ujistila ho Stephanie. "Mike je moc ambiciózní na to, aby si takovou příležitost nechal proklouznout mezi prsty."

"I to děvče?" zeptal se Rochester.

"Je nejvýše postavenou ženou ve svojí smečce. Znovu takovou pozici hned tak nevybuduje. Půjde také. A když ne..." odmlčela se významně.

"A co ty? Tobě by se nelíbilo vládnout vlastní smečce? Třeba místo téhle zdráhavé holčičky?" vstal Rochester a přistoupil ke Stephanii. Zachvěla se. Všechny její instinkty na ni křičely, ať se otočí a prchá, ale nedokázala se pohnout.

"Ne hned," vydechla Stephanie. "Až bude Cassie volná."

"To už bude brzy. A pak jí seženeme i toho jejího chlapce. Timothy by z nás měl radost," pohladil ji po vlasech. "Postaráme se o jeho dceru. A o Williamova syna také."

"Hlavně o Cassidy," zašeptala Stephanie. "On si jde vlastní cestou."

"Vybrala sis správnou stranu," ujistil ji a vzal její obličej do dlaní.

Utíkat už nemohla a nechtěla. Strach ji opustil a uvědomila si, že jeho dotyky se jí přestaly hnusit. Naopak se v ní probouzela zvědavost. Jaký by asi byl sex s Prokletým?

Natáhla ruku a váhavě ho pohladila po tváři. Vzal její ruku do svých a políbil ji do dlaně. Pak přesunul své rty k zápěstí. Tichý zvuk, připomínající prokřupnutí kloubu, Stephanii napověděl, že Rochester právě vytáhl tesáky. Zachvěla se a vzápětí pocítila krátkou, ostrou bolest na zápěstí. Dávat pít jinému upírovi než tomu, který jí byl přidělen, se považovalo za nejzávažnější společenský prohřešek vůbec. Dávat pít Prokletému se považovalo za zločin. Celá situace byla zvrácená a Stephanie dělala věci, za které by ji ještě před sto lety ukamenovali. Přesně to ji na tom tak vzrušovalo.

Z úst se jí vydral slabý sten. Rochester ji umlčel polibkem, který chutnal po její vlastní krvi.



***

"Micky, to nemůžeš myslet vážně!"

Kožoměnkyně Orla přecházela po malém ošuntělém bytečku jako lvice v kleci.

"Smrtelně. Dyť má pravdu? Je to otroctví, v čem žijou. Musíme je osvobodit!" naléhal Mike, který seděl na rozvrzané pohovce.

"Meleš nesmysly!"

"Zrovna ty... zrovna ty přece musíš chtít svobodu pro..."

"Jenže to, co chce on, je hovno svoboda. Tak akorát nás pozavírá na nějakou farmu jako ovce, aby se z nás mohli krmit, kdykoliv budou chtít," odfrkla si.

"Heleď, já smečku vedu za nim, buď poď s náma nebo běž do prdele," vyskočil Mike na nohy.

Orla zavrčela a její černé vlasy najednou jako by získaly popelavý nádech.

"To ani nezkoušej," varoval ji Mike a přikrčil se, připravený spustit přeměnu.

Chvíli stáli proti sobě, oba lehce nahrbení, pozorovali se přivřenýma očima a balancovali na samé hranici mezi člověkem a zvířetem. Až pod chvilce se oba uklidnili a znovu se začali ovládat. Narovnali se a Orliným vlasům se vrátila jejich přirozená barva.

"Já do toho jít nechci," řekla tiše.

"Já vím, taky se mi nelíbí, že se musíme spojit zrovna s nimi," ujišťoval ji.

"Tak na to sereme," naléhala. "Řekneme Stephanii, že nemáme zájem."

"Ne."

To slovo zaznělo tvrdě, rozhodně a Mike se netvářil, že by se nechal přemluvit. Neptala se na důvody. Znala tenhle jeho výraz dost dobře na to, aby věděla, že nemá cenu se hádat. Proto se otočila a vyšla ven. Potřebovala takříkajíc upustit páru. Z těchto důvodů bydleli na samém kraji města. Po pár krocích se skrčila a během vteřiny už z jejího místa odklusával sněžný levhart.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 17. září 2011 v 20:19 | Reagovat

WOW! Po nějaké době (jo promiň) jsem sem opět zabrousila a musím říct, že tahle kapitola je boží!!!!
Ani nevíš jak moc jsem se těšila na Ryana s Nancy :D A konečně tu byla zmínka o jejich životě :D Tina ♥
Už se těším na další to se Stephanie i orlou vypadá dobře :D

2 Eillen McFir Eillen McFir | Web | 18. září 2011 v 16:59 | Reagovat

Krásné přivítání po dovolené. Byla bych radši, kdybych nečetla v úvodu, že odsouváš práci na NMP do pozadí... Ale tak co :)

Kapitola byla zajímavá. Přečetla jsem jí jedním dechem. A protože se nudím, tak se asi vrhnu na celou sérii Lovců znovu :)

3 Lomeril Lomeril | Web | 18. září 2011 v 18:57 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že tě zmínka o Tině potěšila. Je tu spíš jako taková pralinka pro čtenáře Lovců.

[2]: Práce je odsunuta do pozadí, ale určitě dovydám aspoň první čáast :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama