9. Konflikty

5. srpna 2011 v 22:40 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Devátá kapitola. Calvin a Carey nemají nejlepší den. Nejen že musí najít společnou řeč s Ericou, což není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, ale navíc se jim pod nohy připlete ještě jedna dvojice. Prostě když máte den blbec, máte den blbec.

P.S. Neříkej mi pravdu aspiruje na mou nejdelší povídku vůbec. Právě jsem úspěšně překrošila hranici 30 kapitol. Krev na sněhu měla 39 + prolog a epilog, aldormské Zlato a stříbro mělo 43 + epilog, s tím, že u Zlata a stříbra byla průměrná délka kapitoly cca 2 stránky. A protože se obávám, že NMP během devíti kapitol opravdu nezakončím (i když už se pomaličku chýlím), máte se ještě na co těšit.



úterý, 8. července, Orákulum





Erica seděla na židli proti Calovi, nohu přes nohu, a střízlivé kalhoty, blůzka zapnutá ke krku a drdol jí propůjčovaly vzhled staropanenské úřednice nebo přísné fyzikářky. Jediné, co dokonalému dojmu chybělo, byly brýle. Carey, který se rozvaloval na posteli jen metr a půl od ní, tvořil výborný protiklad - bosý, košile zapnutá nakřivo, rozcuchaný a neoholený.

"Takže, kde začneme pátrat?" zeptala se Erica tónem, který naznačoval, že je ochotná se okamžitě zvednout a vyrazit na lov třeba i v parádních kalhotách.

"Pátrat po kom?" položil Cal propisku.

"Po vrahovi Carla Rochestera," odvětila, jako by to bylo samozřejmé.

"Klidně okamžitě, pokud máš nějaký nápad, jak to udělat," promnul si Cal oči.

"Lovci jste tu snad vy dva, ne?"

"Ani nevíme, jestli to Prokletý skutečně udělal. Dali jsme dohromady fakta. Prokletých jsou po Anglii stovky a i kdyby to jeden z nich byl, jak ho chceš najít? Nejspíš si na to ani nepamatuje, prostě viděl upíra a kožoměnce na lodičce, tak šel na ryby."

"Tak proč jste tak vystartovali, když jsem vám řekla, kde Rochester pracoval?"

"Protože tohle je dlouhodobé pátrání po Prokletém, který dost možná ani neexistuje! Pokládáš ty otázky špatně. Nejde o to, kdo zabil tvého Rochestera, ale o to, jestli Rochestera zabil Prokletý, kterého hledáme," odsekl Calvin.

"Tak můžete některé Prokleté vyslechnout," navrhla Erica.

"Jo? A předtím nebo potom, co se mě pokusí zabít?" zvedl Carey obočí.

"Lovci to přece dělají! Zatýkají je, když od nich potřebují něco vědět. To to neumíte?" odfrkla si posměšně.

Carey sevřel pěsti a potlačil zavrčení. Nevěděl, proč ho Eričino pohrdání tak rozzuřilo, ale Cal tušil, že pokud teď Erica řekne jediné špatné slovo, Carey vyletí jako čertík z krabičky.

Uklidni se. Nechceme problémy, napomenul ho.

"Samozřejmě, že to umíme," obrátil se rychle Erice. "Ale je to jako bys chtěla chytit dejme tomu každého, kdo se v posledních pěti letech přistěhoval do Manchesteru, a zjistit od nich, jestli pan Smith z té a té ulice měl někdy zlatého retrívra. Můžeš to udělat a možná se i dopracuješ k výsledku, ale možná bude lepší zamyslet se nad efektivnější metodou."

"Před chvilkou jsi tvrdil něco jiného," uzemnila ho Erica. "Něco o tom, že o odpověď na moji otázku nejde, zatímco odpověď na vaší otázku je životě důležitá."

"To se určitě zase špatně vyjádřil. Neumí se vymáčknout," mávl Carey rukou. Jakmile se přestala řešit jeho kompetence, podařilo se mu uklidnit.

To si budu pamatovat, zavrčel Cal.

"Vyjádřil se perfektně jasně," odsekla Erica a vstala. "Nechápu, proč tu s vámi ztrácím čas."

"Věříš, že to byl Prokletý, a chceš pomoc odborníků," ozval se Carey. "Jsi na správné adrese, pokud o tom přestaneš pochybovat a necháš nás dělat svou práci, vůbec žádný čas neztrácíš."

Erica zaváhala. "Takže jsme pořád kolegové?" ujišťovala se.

"Jo," potvrdil Carey.

"Takže?"

"Kožoměnec," pronesl Calvin. "Díval jsem se do materiálů a na kožoměnce tam máme strašně málo informací. V tom sanatoriu pracovali nějaký čas oba, ale pak tam zůstal jen Rochester. Vůbec jsem nenašel, proč jeho kožoměnec..."

"Daniel Smith," přerušila ho Erica. "Tak se jmenoval."

"Smith. Proč ze sanatoria odešel?"

Erica pouze pokrčila rameny.

"Zjisti," vztyčil Calvin prst. "Dál - jaký měli vztah? Byli si hodně blízcí nebo spíš ne? Jaký měl Rochester vztah se svou ženou? Svěřoval se jí? Mohl jí prozradit něco, co později zapříčinilo její smrt? Všechno je třeba vědět."

"Mohla bych zajet za jejich dcerou," navrhla Erica.

"Skvělý nápad. Zítra máme pouto, to zvládnu odučit sám, Carey může jet s tebou," rozhodl Calvin.

Jestli ji po cestě uškrtím, je to na tebe, varoval ho Carey.

Nikoho škrtit nebudeš, prostě vyslechneš Rochesterovu dceru. Vždyť Erica není tak hrozná.

Většinou ne.

"Takže já jdu zavolat Janine Rochesterové," zvedla se Erica a odešla.

Calvin si povzdechl a přešel k oknu. Po několik deštivých dnech vysvitlo sluníčko a tak účastníci kurzu po přednáškách vylezli ven. Posedávali na lavičkách, upíři ve stínu, kožoměnci většinou na sluníčku, ukusovali sendviče a povídali si. Všiml si Emily, která jako obvykle poletovala nad ostatními, všiml si, že Ian Brocklehurst právě diskutuje s Rafaelem, a neušlo mu, že kousek stranou sedí dvě postavy, které by spolu opravdu nečekal - Diana Harrisonová a Leslie Carter.

Ironie, co? poznamenal směrem ke Careymu.

Trochu. A měli bychom jít, měli bychom si připravit terče.

Když sestupovali po schodech, z chodby vedoucí k Orákulu vyběhli dva rozesmátí chlapci, upír a kožoměnec. Podle toho, co říkali, se zdálo, že to jsou dva kamarádi, kteří si byli přiděleni. Rodiče jednoho z nich kráčeli za nimi.

Calvin si dovolil krátký pohled za ně. V chodbě Orákula panovalo vážné ticho, ne nepodobné tichu v kostele. Tady se rozhodovalo o životech. Sem přicházely děti, které se měly stát dospělými, a dospělí, kteří přišli o nejbližšího člověka, kterého měli.

Jeho ale v tu chvíli napadlo, jaké to asi je být Orákulem samotným. Žádný vrozený dar nedával schopnost vidět do budoucnosti, to dokázalo jen a pouze Orákulum a platilo za to strašlivou cenu. Nevidělo, neslyšelo, necítilo. Ztrácelo vlastní osobnost, zůstávala z něj prázdná skořápka, která jen vyslovovala jména. Odpovídalo by i na otázky, ale zákon zakazoval ptát se ho. Co asi všechno ví? přemítal.

Právě teď ví, že jestli sebou trochu nepohneš, Lynn nám utrhne hlavy, ozval se Carey.



***



První skupina si vedla docela slušně, zatímco Carey pracoval s kožoměnci, Cal učil upíry, jak zasáhnout magií terč. Ne, že by někdo dokázal něco úžasného, ale ke konci se už většinou trefovali do terče, na který mířili. Lynn měla i tak dost práce, aby nepodpálili nějaké keře v parku.

Mezi skupinami měli čtvrt hodiny přestávku, proto Cala udivilo, když si ke konci lekce s první skupinou všiml vysokých postav Iana Brocklehursta a jeho kožoměnce.

Oba mladíci nervózně přešlapovali a čekali, až první skupina odejde. Lynn stačil jediný pohled na ně, zamumlala, že si půjde pro něco k jídlu, a zmizela.

"Co potřebujete?" zeptal se Cal a napil se kávy z otlučeného termohrnečku.

"Přimluvíte se za nás u Franka a Ryana?" vysypal ze sebe Ian.

"A proč?" zajímal se Cal.

"Táta nechce, abychom se přidali k lovcům," vysvětloval Ian. "A Frank o tom ví. Tak jsme si říkali, že kdyby se za nás někdo přimluvil..."

"Počkej, počkej," zarazil ho Cal, "jak to myslíš, že nechce, abyste se přidali k lovcům? On snad strávil u lovců celý život, ne?"

Ian znovu přešlápl.

"Právě. A Brada, jeho kožoměnce, jeden Prokletý docela hnusně zřídil, málem to nepřežil. Táta říká, že nechce, abych někdy zažil to, čím si procházel on, takže se nám snaží všemožně zabránit, abychom se přidali," vysvětlil. "Mluvil jsem s Rafaelem, ale ten tátu nechce obcházet."

"Tak to zkoušíte tady," doplnil ho Carey.

"A přimluvíte se za nás?" ozval se Aiden.

Cal a Carey se po sobě podívali.

Nechce se mi do toho, začal Carey.

Ale spíš proto, že nevíme, jací lovci by z nich byli. Pokud by si to zasloužili, klidně se za ně přimluvím.

Asi tak. Teď bych jim nic nesliboval.

"Počkáme. Pokud se osvědčíte, budeme o tom uvažovat," vyslovil Cal jejich myšlenky nahlas.

"Jak, osvědčíme?" naježil se Ian.

"Prostě se nechceme přimluvit za nějakého budižkničemu," upřesnil Carey.

Ian pouze zalapal po dechu a do tváří se mu nahrnula krev. "Jsem Brocklehurst!" vykřikl. "Z naší rodiny pocházelo tolik náčelníků..."

"A já jsem Sullivan. Z naší rodiny nepocházel, alespoň co já vím, náčelník ani jeden. Tak jsme se představili, co dál?" utnul ho Carey.

"Prosím," zkusil Aiden jinou strategii, "chceme přece to samé, co děláte vy. Copak to nestačí?"

"Poslyšte, kluci, tady nevybíráte na charitu," řekl Cal. "Pokud byste se stali lovci, nejspíš budeme dříve či později bojovat bok po boku a na vašich schopnostech budou záviset i naše životy. Tak se nedivte, že se chceme ujistit, jestli vám můžeme věřit."

"A upřímně, zatím neděláte nejlepší dojem," přisadil si Carey.

"Jenom chceme pomoct!" Ian už byl rudý jako krocan.

"Zatím jste tu jenom fňukali jako mimina," odvětil Cal a otočil se. Chtěl jít narovnat terče a poopravit poničené kresby na nich, protože v dálce viděl, že se blíží Lynn, Tom a Rhonda. Najednou ale měl pocit, že vkročil do ledničky. Vzpomněl si na Ianův dar kontrolovat teplotu a otočil se. Ian ho pozoroval přivřenýma očima, zatímco Aiden balancoval na samé hranici přeměny, některé jeho rysy dokonce chvílemi nabíraly typický tvar psovitých šelem. Na Calově otevřené dlani vyskočil plamínek.

"Tak počkej, chlapečku," zavrčel. Carey se přikrčil a vycenil zuby, ale zatím se nepřeměnil. Kdyby to udělal, rvačce by se nevyhnuli, a oni se prát nechtěli. Ovšem dát těmhle klukům, kteří si myslí, že se před nimi svět posadí na zadek, za vyučenou... to znělo lákavě.

"Hou, hou," vykřikl náhle ženský hlas a mezi Calem a Ianem se jako zázrakem objevila Lynn. "Zchlaďte hlavy, oba dva. Pane Brocklehurste, prosím, připomeňte si pravidla slušného chování. Pane Bailey, prosím, věnujte se své práci."

Calvin měl takový vztek na Iana, že mu ani nevadilo, že ho zrovna Lynn vypeskovala jako školáka. Věděl, že si to zasloužil, vůbec na Ianovu provokaci neměl reagovat. Jenomže použití jakékoliv magie během hádky se dalo vykládat jako hrozba a dotyčný se nesměl divit, když na ni ten druhý odpověděl.

"Co to mělo znamenat?" zasyčela mu do ucha Lynn. "Chováš se jako puberťák! Ne, že by mě to překvapovalo, ale tohle jsi trochu přehnal, nemyslíš? To je Shaunův syn. Prasynovec Elliota! To ses s ním chtěl porvat nebo co?"

"Začal si," odsekl Calvin.

"To je mi jedno! Do háje, vždyť je to ještě kluk!"

"Co já vím, tak tys v jeho věku měla první zabití za sebou," podotknul Cal. Už jím nezmítala zuřivost, ale rozhodně neměl náladu chovat se laskavě a vstřícně.

"To sem netahej," mávla Lynn rukou, ale očividně se i ona trochu uklidnila. "A zkus se chovat trochu přiměřeně svému věku, buď tak laskav."

"Dáš stejnou přednášku i jemu?" zajímal se Cal jedovatě. "Nebo si myslíš, že je moc malý a nepochopil by to?"

"Trhni si nohou, Calvine," odsekla a odešla stranou.

Výborně, bráško, jsem na tebe pyšný, ozval se Carey. Jsi na nejlepší cestě bavit se s ní normálně.

Odkdy je hádka normální? povzdechl si Cal.

No, když shrneš všechny naše rozhovory za dnešní den, tak jsme skoro nic jiného než hádky neměli. Oprav mě, jestli se mýlím.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 6. srpna 2011 v 16:20 | Reagovat

:D

2 Eillen McFir Eillen McFir | 7. srpna 2011 v 14:13 | Reagovat

Bože, prominentní dítě na obzoru. Je škoda, že Cal neměl možnost ho srovnat do latě. Ten smrad by si to zasloužil.

3 Lomeril Lomeril | Web | 8. srpna 2011 v 21:52 | Reagovat

[1]: Děkuji za podrobný komentář :-D

[2]: U Iana je jeho původ jeho největším požehnáním a největším prokletím. Ianův otec je velice panovačný člověk, který by nejraději měl plnou kontrolu nad synovým životem. Zároveň ale Ian pochází z rodiny špičkových lovců - je to prasynovec náčelníka Elliota z Lovců. Chce se jim vyrovnat a je ochoten pro to zajít kamkoliv.

4 mardom mardom | 10. srpna 2011 v 15:04 | Reagovat

Zajimavé a doufám, že se to ještě pořádně rozjede :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama