11. Hannibal ante portas

15. srpna 2011 v 20:50 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Hannibal ante portas, Hannibal před branami, zvolal kdysi římský voják, když uviděl nepřítele, přicházejícího neočekávaně. Jak se to vztahuje k Neříkej mi pravdu a kdo je Hannibal? Uvidíte. Kapitola je celá Calvinova. Je výsledkem jedné šílené noci, kdy jsem v hospodě nechtěla pít a tak jsem si dala tři zelené čaje za sebou. Domů jsem přišla o půlnoci a do čtyř do rána jsem psala jako kdyby mě někdo honil. Možná proto je jedenáctá kapitola, která navazuje přesně v místě, kde skončila desátá, vyprávěním jedné takové noci.


úterý, 8.července, Orákulum




Mejdan na chodbě byl v plném proudu. Cal původně předpokládal, že Carey někde někoho balí, o to větší bylo jeho překvapení, když si uvědomil, že jeho kožoměnec se toulá o patro níž.

Co se děje? zeptal se polekaně. Nestávalo se často, že by se Carey vyhýbal zábavě.

Nic, prostě nemám náladu, odvětil Carey. Cal rychle zkontroloval jeho vzpomínky a myšlenky, ale zřejmě se nestalo nic, co by tuhle náladu způsobilo. Neřeš to, bráško. Prostě jsem utahanej.

Cala rozpoložení jeho kožoměnce zneklidnilo a proto ho opatrně sledoval. Carey chvíli bloudil sem a tam opuštěnými tmavými chodbami, než zamířil na terasu nad hlavním vchodem. Ke svému překvapení tam našel Bruce. A Bru plakal.

"Co se děje?" vyhrkl Carey.

Bruce si rychle otřel slzy. "Nic, to je dobrý."

Jenomže očividně to bylo všechno, jen ne "dobrý."

"Děje se něco s Amy?"

Bruce se kousl do rtu a jen přikývl.

"Pohádali jste se?" vyptával se Carey dál.

Další přikývnutí.

"No tak, Bru, víš, kolikrát se to ještě stane? Víš s kolika ženskýma už jsem se hádal já?" utěšoval ho Carey.

"Asi jich bylo víc než jedna, co?" uchechtl se Bruce. "Jenže ona teď odjela. Do Francie, kvůli inspiraci." Amy byla spisovatelka a občas ji popadl amok, sbalila kufry a vypadla. Většinou ale končila u kamarádky v Yorkshiru.

"No tak je ve Francii, no. Vždyť tam nezůstane na trvalo."

"Jo. Asi blbnu," promnul si Bruce čelo.

"To ty vždycky," zazubil se Carey.­

"Ale copak tobě se nikdy nestalo, že by ses bál, že třeba vztah brzo skončí?" zajímal se Bruce, který se rychle dával dohromady.

"Ale jo," přiznal Carey. "Většinou se ten pocit dostaví asi tak pět minut po tom, co ten vztah začne."

Bruce rezignovaně zavrtěl hlavou. "Prosímtě, jak dlouho ti vydržela holka nejdýl?"

Carey zapátral v paměti a pak chvilku předstíral, že počítá.

"Osmdesát hodin, dvanáct minut a čtyřicet osm vteřin," řekl nakonec. "Sedmnáct minut a šest vteřin, pokud započítáš i tu část, kdy na mě už jenom ječela."

Bruce se zamračil, očividně si nebyl jistý, jestli si Carey dělá legraci nebo ne. V tu chvíli Calvina vyrušil poprask na chodbě a on se musel vrátit do vlastní hlavy. Doprostřed párty přiběhl vlk, který se přeměnil v udýchaného vrátného.

"Útok Prokletých!" zaječel.

Všem přítomným trvalo tři vteřiny, než začali panikařit, ječet a strkat se všemi směry. Calvin okamžitě vyrazil k Lynn, která byla za všech lovců nejblíž. V tu chvíli šly všechny pocity stranou a Lynn nebyla víc než spolubojovnice.

"Zjisti, co se děje!" zahulákal. "Já to tu uklidním!"

Lynn jen kývla, popadla vyděšeného vrátného a táhla ho stranou. Calvin mezitím zvedl ruku a vypustil dlouhý ohnivý jazyk.

"Klid!" zakřičel. "Uklidněte se! Poslouchejte mě!"

Potřeboval ještě několik ohňů a spoustu křiku, než dostal dav pod kontrolu. Mezitím se k němu přitočila Lynn.

"Ve vesnici zahlédli Prokleté. Nikoho nezranili," řekla mu.

"Tak klid! Nic se neděje, jen byli nedaleko spatření Prokletí. Tady jste v bezpečí, takže jděte do svých pokojů. Dva z lovců tu zůstanou a budou hlídat, další dvě dvojice se vydají obhlédnout situaci. Nedělejte nic nepředloženého a nic se vám nestane!"

Pak se otočil ke kolegům. Carey a Bruce se právě objevili na konci chodby, Lynn, Jerry a Kamal už stáli kolem Cala.

"Kamale, Bru, ohlídáte to tady?" zeptal se. Kamalův dar, výjimečně citlivý sluch, se na takový úkol hodil. "Kdyžtak si vezměte k ruce Ericu."

Oba přikývli bez reptání. Cal se obrátil k Lynn a Jerrymu.

"A my jdeme na lov," oznámil.

Všichni čtyři si bleskově vzali trochu vhodnější oblečení, respektive si oblékli bundy a Lynn vyměnila sukni a balerínky za kalhoty a botasky. Během pěti minut už seděli v autě a mířili do blízké vesnice. Ukázalo se, že Prokleté zahlédl mladý kožoměnec, který se vracel od děvčete, a oni ho zřejmě neviděli. On okamžitě běžel k Orákulu, kam to ze vsi bylo v lidské podobě pěšky ani ne čtvrt hodiny, zatímco jeho upír varoval vesnici. Díky tomu se Carey a Jerry mohli chytit stopy sotva dvacet minut staré. Něco takového se hned tak nepoštěstilo.

Kožoměnci se vydali po stopě napřed. Jejich úkolem bylo Prokleté vypátrat a v případě potřeby zadržet, než je upíři dohoní. Cal a Lynn vyběhli za nimi.

Jsou čtyři, oznámil Carey po pár metrech běhu lesem. Moc nechvátají, ale blíží se k Orákulu.

Odhadneš, kdy tu prošli?

Takhle přesně ne. Zatím je neslyším.

I přes důsledný trénink se Cal po nějaké době začal zadýchávat a píchalo ho v boku. Vycítil, že vedle něj si Lynn pomáhá magií. Když byl upír šikovný a věděl, co dělá, bylo možné transformovat magickou energii do chemické a tu využít pro své svaly. Cal to ale nechtěl dělat, už nějakou magii vyplýtval na uklidnění paniky v Orákulu a rozhodl se držet se zpátky. Lynn samozřejmě mohla díky svému daru čerpat energii od svých protivníků, ta si s šetřením nemusela lámat hlavu.

Carey a Jerry se zarazili. Prokletí očividně uslyšeli pronásledovatele a otočili se. Proti nim stáli jen dva kožoměnci. Cal a Lynn od nich byli asi šest set metrů. Až teď si uvědomili, že se ocitli jen kousek od zahrad Orákula.

Cal a Lynn ještě přidali a Cal si tiše přál, aby měl Dianin nebo Emilyin dar.

Asi sto metrů od Prokletých vycítil jejich magii. Jeden z nich měl magii nevídaně silnou.

Vránobijce, blesklo mu hlavou. Byl tam, byl skutečný, z masa a kostí, a on se mu měl postavit.

V tu chvíli zakopl a rozplácl se na lesním podrostu. S tichými nadávkami se vyhrabal zpátky na nohy a proklínal vodku s džusem. Necelých sto metrů od něj se rozpoutala bitva. Calvin se přidal pozdě, ale jako vždycky se jeho dar hodil, protože kromě useknutí hlavy nebo probodnutí srdce byl oheň další poměrně spolehlivý způsob, jak Prokletého zabít.

Jakmile měl slušný výhled, začal čarovat. Obehnal celé bojiště ohnivým kruhem. Pak hodil hrstí plamenů po jednom ze dvou Prokletých, kteří se sápali po Jerrym. Sice ho nevyřadil z boje, ale aspoň ho zdržel. Zamířil k muži, který bojoval s Lynn. Ve světle plamenů zahlédl jeho tvář a okamžitě se ho zmocnil pocit, že už ho někde viděl. Ale kde to bylo?

Dotyčný přetékal takovou silou, jakou Calvin ještě nikdy neviděl. Lynn se zatím dařilo jeho útoky pohlcovat a vracet mu je, ale Cal se o ni bál. Nejradši by ji odstrčil a zaujal její místo, jenže Carey ho potřeboval. Povalil blonďatou Prokletou a potřeboval ji zneškodnit. Cal věděl jak na to - rychle jí za pomoci magie způsobil taková zranění, aby je přežila, ale aby díky nim zůstala ještě aspoň několik hodin v bezvědomí. Bylo to kruté a barbarské, Cal to nenáviděl, ale neměl čas nad tím spekulovat. Carey skočil na pomoc Jerrymu, Cal se vrátil k Lynn.

Ještě se držela, ale začínala ji dohánět únava. I když dokázala pohlcenou magii znovu použít, její schopnosti po dlouhém používání ochabovaly. Calvin vychrlil dlouhý jazyk ohně směrem k Vránobijci, ale ten jen zvedl ruku a oheň se rozptýlil, jako by narazil na neviditelný štít.

Vránobijce se usmál.

Cal rychle usoukal celou stěnu z plamenů, do které začal Vránobijce balit jako do zavinovačky. Jenže oheň se dva metry od Prokletého zastavoval a dál se nedal dotlačit. V tu chvíli Lynn vyrazila kupředu. Cal otevřel svou ohnivou stěnu a Lynn Prokletého srazila k zemi. Proti rozběhnuté upírce jeho štít zřejmě nefungoval.

Skočil jí na pomoc, ale už podruhé té noci zakopl. Tentokrát to ovšem nebylo o kořen, ale o kožoměnce, který se tam zničehonic připletl.

"Kreténe!" ulevil si Cal bezděčně.

I ta chvilička stačila, aby Vránobijce Lynn odstrčil a dal se na útěk. Jeden z Prokletých, který čelil Jerrymu, se k němu připojil. Vránobijce svým štítem prorazil Calův ohnivý kruh, takže Cal raději přestal plýtvat energií na jeho udržování. Všichni vyběhli za prchajícími a Cal si moc dobře všimnul, že se k nim připojil ještě jeden upír.

Vránobijcův společník se otočil a z jeho prstů vystřelila hustá mlha. Během dvou vteřin neviděli na krok před sebe. Kožoměnci se dokázali orientovat čichem, i když je to zpomalilo, ale upíři se museli skoro zastavit. Cal si zkusil posvítit na cestu, ale nepomohlo to. Světlo plamínku se jen odráželo od mlhy a viděl ještě méně.

Kožoměnci, teď tři, jak si Cal všiml, je pronásledovali dál, ale Prokletí je bombardovali paprsky magie, které házeli naslepo za sebe, takže vlci měli co dělat, aby jim to nesežehlo kožichy. Carey si také moc dobře uvědomoval, že Prokletí míří k silnici. Už dokonce slyšel motor čekajícího auta.

Těsně před autem Jerry jednoho z Prokletých málem dostal. Skočil po něm, ale Prokletý ho srazil úderem magie. Jerry zakňučel a svalil se na zem. Cal zaslechl, jak pár kroků od něj Lynn zasténala bolestí. Prokletí mezitím naskočili a auto se rozjelo.

Mlha se rychle rozptýlila a Lynn se rozeběhla k Jerrymu. Carey u něj už klečel v lidské podobě. Na boky se Jerrymu táhla dlouhá tenká popálenina, ale i když to muselo bolet jako čert, nešlo o život ohrožující zranění.

Calvina mnohem víc zajímal ten upír a kožoměnec, kteří se objevili uprostřed boje a kteří se mu tak nešikovně připletli do cesty v tu nejméně vhodnou chvíli. Podíval se do míst, kde tušil upíra, a zjistil, že tam stojí Ian Brocklehurst.

"No to si děláš prdel!" ujelo Calovi.

Ian nervózně přešlápl. Věděl, že jeho pokus udělat dojem se nepovedl, ale ještě nevěděl, jak to lovci vezmou.

"Promiň," zamumlal.

"Promiň? Ty vole, co vás to popadlo?" křičel Cal. "Mohli vás zabít! Mohli kvůli vám zabít někoho z nás! Kvůli vám utekli! Proč jste neseděli doma na prdeli? Už jsme je mohli mít, kdybyste si nehráli na supermany!"

"Chtěli jsme jen pomoct," bránil se Ian.

"No to se vám teda povedlo! Fakt díky! Toho chlapa lovci honí deset let a nebýt vašeho grand entrée, tak jsme ho měli! Víš, kam si tu vaší pomoc můžeš strčit?"

"Hej, všichni jsme naživu, zas tolik se toho nestalo, ne?" pokusil se Ian o protiútok. Dost nešťastně.

Calovi v uších ještě pořád znělo Jerryho zakňučení, když ho trefili. Pár vteřin se snažil najít slova, která by vyjadřovala pocity, které v něm Ianovo prohlášení vyvolalo. Pak to vzdal a vyjádřil se úplně jinak.

Dal Ianovi pěstí.

Lovci se netrénovali jen v ovládání magie a pátrání. Obyčejný fyzický boj tvořil důležitou součást jejich výcviku a Calvin měl několikaletou praxi, protože lov Prokletých občas vyžadoval i méně elegantní řešení. Proto byla jeho rána dost účinná. Mladík se zapotácel a chytil se nejbližšího stromu, aby neupadl. Ohromilo ho to natolik, že se ani nevzchopil na protiútok.

"Nikdy," zavrčel Cal, "nikdy nepoužívej v souvislosti se mnou slovo my."

"Hej, ty tam," zavolala Lynn, "pojď sem. Jerry potřebuje zchladit tu popáleninu."

Ian se odšoural k silnici. Cal zaznamenal, že zatímco on hulákal na Iana, Carey podobným způsobem zpracovával Aidena. I on pořád soptil vztekem, vlastně měl co dělat, aby se nepřeměnil.

"A můžete se vsadit, že si s Frankem a Ryanem popovídáme," zakončil Carey svůj monolog. "Teď sypej zpátky k Orákulu a řekni Kamalovi a Bruceovi, co se stalo. Všechno," zdůraznil.

"A ať sem pošlou auto!" zavolala za odcházejícím Aidenem Lynn. "Doufám, že ho Kamal a Bruce přetrhnou. Jak jste jim vlastně proklouzli?" obrátila se k Ianovi.

"Přes zahradu," přiznal Ian. Levé oko si přikrýval rukou a Cal doufal, že ho to pořádně bolí."Když vypukla ta panika, proběhli jsme ven. Je tam jeden strom u plotu, dalo se tam přelézt."

"Cale, zkontrolujete zahradu? Já zatím zajistím ty, které jsme dostali," navrhla Lynn. "A když jsme u toho, rovnou můžete zavolat Shaunovi a vyprávět mu, jak má šikovného chlapce."

"Jo, asi bude lepší, když půjdeme teď, než tu udělám grilovaného Brocklehursta," souhlasil Calvin.

S Careym se zvedli a pomalu se vydali zpátky k vesnici a odtud k Orákulu. Konečně je dostihla únava a než přišli domů, měl Cal pocit, že už neudělá ani krok. V hale je přivítal Kamal.

"Frank a Ryan a Jim a Dylan už jsou na cestě," řekl. "Rafael a Nancy přijedou zítra ráno."

"Dobře. My se půjdeme podívat do zahrady, je to slabé místo, tak pro všechny případy," odpověděl Cal. "Všichni účastníci na místech?"

"Kromě těch dvou idiotů jo," potvrdil Kamal, než Calvin a Carey odešli.

V zahradě samozřejmě nikdo nebyl, ale brzy se objevila policie. Museli si o incidentu sepsat protokol a tak je ještě trápili hloupými otázkami. Mezitím dorazili Frank a Ryan a chtěli vidět místo bitky, takže než se Cal a Carey dostali do svého pokoje, už skoro svítalo.

Cal ale kupodivu nezamířil přímo do postele. V hlavě mu pořád strašila tvář, kterou zahlédl ve světle ohně. Vránobijce existoval a dnes v noci, nebýt dvou pitomců, by ho bývali dostali. Nejen že to bylo určité zadostiučinění a dobře se poslouchalo, že celá ta léta nepracovali zbytečně, ale Calvin by dal ruku do ohně za to, že už Vránobijce někde viděl.

To je šílenost, bráško, zavrtěl Carey hlavou. To nedává smysl.

Jen si to chci ověřit. S tím se Cal spustil na všechny čtyři a vytáhl zpod postele zamčený kufřík, ve kterém měl materiály od Ericy. Nastavil správnou číselnou kombinaci a během chviličky držel v ruce fotografii, kterou hledal.

Svět se zbláznil, vydechl Carey.

Jo.

Zdálo se, že tu noc našli nejenom Vránobijce, ale i pohřešovaného pana Rochestera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 16. srpna 2011 v 9:40 | Reagovat

Wow! Juchůůů akce! Ten závěr se mi líbí :D
A Ian s Aidenem......:D:D:D Magoři :D

2 Eillen McFir Eillen McFir | Web | 16. srpna 2011 v 17:19 | Reagovat

Ta musela sednout. Třeba se mladýmu v hlavě trošku rozsvítí. Docela má štěstí, že mu Cal nezlomil nos.

Jen víc takových kapitol. Škoda, že už tu nemáš celý příběh vydaný. Nesnáším čekání na další části  :)

3 Lomeril Lomeril | Web | 16. srpna 2011 v 17:34 | Reagovat

Takže jsem pochopila, že trocha akce konečně potěšila :-) Ani se nedivím, jestli to ještě někdy budu přepisovat *běhá mráz po zádehc* tak ten úvod asi ještě seškrtám. Ian a Aidenem mají ještě pořád občas nápady jako malí. To je ale brzy přejde. Snad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama