10. Leslie

10. srpna 2011 v 10:47 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Desátá kapitola, která se odehrává víceméně paralelně s devátou, ale sleduje Dianu Harrisonovou a, kupodivu, Leslieho Cartera. Dozvíme se něco víc o Lesliem a v příští kapitole už se začne něco dít, slibuju...



úterý, 8. července, Orákulum




Dnešní přednášku, která se zabývala magií Prokletých, Diana poslouchala obzvlášť pozorně. Ale jakkoliv se snažila soustředit na slova profesora Danielse, nemohla si nevšimnout pohledů, které se k ní čas od času stočily. A nejhorší část přišla na konci, když profesor dal prostor pro otázky. Jedna kožoměnkyně, Diana měla pocit, že se jmenuje Sophie, zvedla ruku.

"A co se stane, když Prokletý použije k přeměně Dárce?"

Diana měla pocit, že se na ni v tu chvíli dívají úplně všichni. Zabodla pohled do svých poznámek a tvářila se, že tam vůbec není.

"To nikdo neví. Pracují na tom někteří špičkoví vědci, bohužel neustále narážejí na technické problémy. Prokletí se špatně simulují. Nějaké další otázky?"

Nikdo otázky neměl a tak se všichni začali balit.

"Slečno Harrisonová?" zavolal ještě a Diana si v duchu povzdechla. "Pojďte sem na chvilku."

Anita na chvilku zaváhala mezi Dianou a Aidenem, který postával u dveří.

Jen běž. Pak si tě najdu, slíbila.

Pak se přišourala k profesoru Danielsovi.

"Jste v pořádku?" zeptal se jí starostlivě. "Jestli vám něco vadilo, můžu citlivá témata v příštích přednáškách vypustit."

"Ne, určitě nic nevypouštějte," zděsila se Diana. "Mně to nevadí."

"Opravdu?" prohlédl si ji profesor zkoumavě.

"Vážně. Ale děkuju za starost."

"Nemáte za co," usmál se profesor. Diana usoudila, že to je asi všechno, a tak se rozloučila a vydala se na oběd. Překvapilo ji, když ve dveřích málem narazila do Leslieho Cartera.

"Co tu děláš?" vyhrkla.

"Vzhledem k tomu, že tvoje kožoměnkyně utekla, tak tu na tebe čekám," pokrčil rameny. "A někdy si říkám, že jsem vážně rád, že tu nikdo neví, kdo byli moji rodiče. Asi bych nesnesl, kdyby se na mě dívali, jako bych se měl každou chvíli zhroutit."

Diana jen zvedla obočí. Od seznámení s Lesliem nikdy nemluvila o samotě. Většinou se zdržoval buď s nimi nebo s Emily a Ree, ale do rozhovorů se zapojoval málokdy. Rozhodně se nepřátelili natolik, aby na ni čekal po přednáškách. Nebo si to aspoň myslela.

"Můžu mít osobní otázku?" odvážila se po cestě do jídelny.

"Můžeš, ale vyhrazuji si právo neodpovědět."

"Jak tvoji rodiče umřeli?"

Leslie se neradostně pousmál. "Jako bych to nečekal. Zabil je jeden Prokletý," odpověděl. "Jak jsem říkal, máme toho společného víc, než si myslíš."

Diana nasucho polkla a zčervenala jako růže. Čekala autonehodu, nějakou nemoc, ale ne Prokleté. Ale na druhou stranu ji to zaujalo. Už dlouho neměla možnost mluvit s někým, komu se stalo něco podobného, a ti, se kterými se dřív setkala, se většinou uměli jenom litovat. Leslie oproti tomu bral smrt rodičů jako fakt, nad kterým už nemá cenu plakat. Napadlo ji, že Leslie by jí mohl docela dobře rozumět.

"A byl jsi u toho?" zeptala se tiše.

Zavrtěl hlavou.

"Já... promiň, nechtěla jsem vyzvídat. Jenom moc nemluvím s lidmi, co jsou na tom jako já."

"Ne?" podíval se na ni Leslie překvapeně. "Měl jsem pocit, že takoví si u vás doma podávají dveře."

"To jo, a teta se pořád snaží, abych s nima byla v kontaktu," ušklíbla se Diana. "Ale protože mi kontakty vybírá teta, je to většinou sbírka ufňukaných kašparů, co umí jen řvát, jak jsou Prokletí strašný."

Nechtěla se bavit o svojí tetě a Leslie to vycítil, takže mezi nimi zavládla chvíle ticha. Mlčení jim vydrželo, zatímco si vybírali a kupovali sendviče k obědu. Když měla jídlo, zkontrolovala Anitu. Seděla venku s Aidenem a i když zaznamenala, že se Diana baví s Lesliem, věnovala se spíš svému příteli. Ian s nimi nebyl.

"Nesedneme si s tím ven?" navrhl Leslie a Diana souhlasila.

Sluníčko sice moc nepálilo, ale i tak to Diana díky své citlivé upíří kůži nepřehlédla. Rozhlédla se a zamířila k lavičce pod košatým stromem. S Lesliem se tam uvelebili a pozorovali kožoměnce, jak se vyhřívají ve slunečních paprscích.

"Dneska s vámi budu na praxi," řekl. "Slíbili mi, že se můžu dívat."

"A co z toho budeš mít?"

"Snažím se to pochopit. Jaké to je, když magii používáte. Jak moc ji ovládáte. Co všechno s ní dokážete," pokrčil rameny.

"Chtěl bys to umět?"

"Samozřejmě," odfrkl si Leslie. "Kdo by nechtěl?"

"A co bys dělal jako upír?" vyptávala se Diana dál. "Stal by ses lovcem?"

"Proč bych to dělal?" podíval se na ni překvapeně.

"Aby ses pomstil za rodiče," vysvětlila Diana.

"A chceš se ty stát lovcem?"

"Ne, nechci," zavrtěla Diana hlavou. "Chci pracovat se Ztracenými. Aby se Prokletí netvořili."

"Tak vidíš. Já zase chci studovat magii, abych zjistil, proč jsem takový, jaký jsem. Nepotřebuju pobíhat po světě a trhat hlavy," odpověděl.

Diana se zadívala na motýla, který seděl kousek od její nohy. V tuhle chvíli se celý svět zdál tak poklidný. Noc byla daleko, v letním poledni neexistovali Prokletí ani výhružné anonymy a ona byla jedna holka z tisíce, která si prostě povídala se sympatickým klukem.

"Co je?"

Trhla sebou a podívala se na Leslieho. "Co?"

"Směješ se tu jako měsíček na hnoji," řekl, ačkoliv se sám také usmíval. "Na co myslíš?"

"To bys chtěl vědět, co?" škádlila ho.

"Proto se ptám."

"Na nic," odbyla ho. "Kolik je hodin?"

Leslie mrknul na hodinky. "Za chvíli začíná první skupina," řekl. "Měl bych jít, slíbil jsem kolegovi, že mu s něčím pomůžu."

"Kolegovi?"

"Jo. Pracuju na půl úvazku v propagaci pro SOS vesničky," přiznal Leslie. "A teď právě chceme zahájit novou propagační vlnu na podporu sirotků, které připravili o rodiče Prokletí, a náš grafik se chtěl dohodnout, co chceme na plakáty."

"Půjdu kousek s tebou, stejně bych měla jít ze sluníčka," zvedla se Diana.

Společně se vydali do domu. Leslie bydlel v druhém patře, kde se rozloučili, a Diana šla do svého pokoje. Emily tam zrovna nebyla a Ree ležela na palandě a četla si. Diana si pustila film a začala si lakovat nehty. Asi o hodinu později se vrátila Anita, protože Aiden někde zmizel s Ianem.

Film jí vydržel až do chvíle, než je Ree upozornila, že je nejvyšší čas jít. Seběhly do zahrady, kde na ně čekali Calvin, Carey a Lynn Wilsonová. Z nějakého důvodu vypadali oba jejich učitelé i Ian s Aidenem vysloveně rozzuřeně.

"Co se stalo?" zeptala se tiše Rhondy, která stála vedle ní.

"Calvin a Ian se pohádali, neptej se mě proč, ale málem si dali pár po hubě."

"Cože?" vyprskla Anita o něco hlasitěji, než měla v úmyslu. Diana byla stejně překvapená. Ian uměl být až přehnaně sebevědomý, paličatý a všechno muselo být po jeho, ale fyzické násilí nebylo jeho styl.

"Nevím, co se stalo, ale pěkně tu jiskřila magie," pokračovala Rhonda šeptem.

Jak na něj člověk chvíli nedává pozor, hned se dostane do průšvihu, povzdechla si Anita a přitočila se k Aidenovi.

"Co se stalo?" zeptala se ho. Aiden ale k překvapení jak Anity, tak Diany, zavrtěl hlavou. To bylo snad poprvé, kdy Anitě něco nechtěl říct.

"Teď ne," zašeptal.

Anita chtěla odporovat, ale to už Calvin zahájil cvičení. Kožoměnci si měli procvičovat svoje schopnosti s Careym, zatímco upíři měli na programu míření magií pod vedením Calvina a Lynn. Dianu upřímně potěšilo, když se do terčů, nakreslených křídou na plechových deskách, trefovala častěji, než ostatní. Brala to jako zadostiučinění za včerejší fiasko. Těšilo ji to o to víc, že těsně po začátku cvičení se nedaleko od ní posadil Leslie a pozoroval jejich trénink.

Dneska máš lepší náladu, proto ti to líp jde, poznamenala Anita. Leslie je sympaťák, co?

Lehni, Punťo! odbyla ji Diana.

"Výborně," zhodnotil Calvin na konci hodiny jejich práci. "Jde vám to všem slušně. Diano, skvělá práce, Iane, ty sis nevedl nejhůř. Emily, příště se zkus líp soustředit, jsi hrozně zbrklá, a ty, Tome, zase nemávej rukama jak větrný mlýn, jde ti o přesnost, ne o efekt. To je pro dnešek vše, večer si ale zkuste něco s poutem, zítra budeme dělat na poutu."

S tím se rozešli na večeři. Po jídle se Diana vrátila do pokoje a rozhodla se, že je čas konečně zjistit něco o vrazích svých rodičů. Zapnula notebook a vyťukala otcovo jméno do okénka vyhledávače. Objevily se jí desítky odkazů a začala se jimi pomalu probírat.

Zrovna pročítala článek o otci na webu Nadace Maud Harrisonové, když někdo zaklepal a nakoukl dovnitř. Byl to jeden z upírů z Calovy druhé skupiny, Simon Townsend.

"Hele, u nás na třicítce je párty, pojďte taky!" zval je.

Diana zaváhala.

Pojď, přemlouvala ji Anita, která se už přehrabovala ve skříni, aby našla nějaké reprezentativnější tričko. Bude sranda. Tyhle věci počkaly deset let, do zítřka to ještě vydrží.

Diana se ještě pár vteřin rozmýšlela, než notebook zaklapla a ponořila se do skříně vedle Anity. Během půl hodiny byly obě se svým zevnějškem spokojené a seběhly o parto níž. Protože ve volných pokojích tu noc nikdo nebyl, Orákulum bylo umístěno v jiném křídle a pokoje tu byly dost malé, většina zábavy se přesunula na chodbu.

Diana zahlédla Iana, jak se baví s jedním upírem a jednou kožoměnkyní, Anita se vítala s Aidenem a Simonův kožoměnec Jack už jí podával pití.

"Co to je?" zeptala se.

"Vodka s džusem," odpověděl Jack a zase zmizel.

"Hej, Di, pojď sem!" zavolal ji Ian. "Zrovna řešíme, jestli, když míříš, je důležitější jak pohybuješ rukou, nebo jak se snažíš ovládat magii vůlí?"

Diana se usmála a zapojila se do debaty. Už podruhé ten den se cítila jako naprosto obyčejná holka a to se jí opravdu líbilo.­
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Grafické centrum Grafické centrum | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

Ahoj,
potřebuješ pomoci s grafickými úpravami?
V našem grafickém centru nabízíme designy, tlačítka, oddělovače a různé grafické doplňky pro blogery. Design si můžeš navrhnout sám/a, nebo si vybrat z naší nabídky.
S pozdravem
Grafické centrum

2 Eillen McFir Eillen McFir | 10. srpna 2011 v 20:21 | Reagovat

Diana se mi líbí. Hlavně to, jak je stále obyčejnou dívkou, ač si toho hodně prožila.

Nejvíc mě asi na kapitole potěšila ta část, kdy se Diany profesor Daniels zeptal, zda-li má vynechávat "citlivá" témata. Úplně jsem to živě viděla.

Jo a asi se budeš neskonale smát, až si tohle přečteš, ale jak jsem si zamilovala Calvina a líbí se mi Diana, tak mi nějak ti dva k sobě krásně pasují... Ani ti nevím proč... :-)

3 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 14. srpna 2011 v 11:06 | Reagovat

Další skvělá kapitola :D Diana se mi začíná dostávat pod kůžu (sláva po 10 kapitolách :D) a všechny ostatní charaktery už začínám i pomalu odlišovat, atd. Někdy jsem v tom měla zmatek :D

4 Lomeril Lomeril | Web | 14. srpna 2011 v 18:26 | Reagovat

[2]: Nejsi jediná, koho tenhle pár napadl. V jedné ne zas až tak staré verzi se právě tady měli začít dávat dohromady - než se do toho připletli Leslie a Ian a celé to pro mě a Dianu zamotali. ALe kdo ví? Stát se může všechno...

[3]: Jsem ráda, že vás Diana zaujala. A já se budu muset naučit psát postavy nějak osobitěji...

5 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 14. srpna 2011 v 19:40 | Reagovat

[4]: Nejde o to je psát osobitěji....jen mi někdy (a to ne jen u tebe, ale i někdy v knížkách) dělá problém zorientovat se...někdy znám všechny po první kapči a jindy až po 100 stránkách

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama