7. Skrytá hrozba

23. července 2011 v 21:49 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu
Sedmá kapitola Neříkej mi pravdu právě přichází k vám. Opět se vrátí Cal a Carey, ale tentokrát se dozví něco, co by mohlo být určitý význam. Také se tu poprvé objeví nová postava, kterou budeme sledovat. I když, nová postava. Je vlastně hodně stará, objevovala se tu už před rokem. Vzpomínáte na Stephanii, kožoměnkyni Cassidy Travenové?


neděle, 6. července, Orákulum


To kafe se nedá pít, zaškaredil se Cal nad blátivě hnědou tekutinou ve svém hrnku.
Protože seš rozmazlenej, rýpnul si Carey, který si vždycky pečlivě vybíral kvalitní alkohol, ale v ostatních nápojích ve kvalitě nijak nerozlišoval.
"Hele, vy dva," zaťukal Kamal Careymu na rameno, "za pět minut končí túra. Snad o to nechcete přijít?"
"Už jdeme," ujistil ho Cal. "Tuhle břečku stejně vzdávám."
Vyšli z jídelny a mířili do konferenčního sálu, když si Carey všiml dívky, postávající u schodů.
Hele, naše kamarádka detektivka, poznamenal a oba zamířili k Erice.
"Ahoj. Co se děje?" pozdravil Ericu Calvin.
Erica zalovila v tašce a vytasila nějakou složku. "Můžeme si někde v klidu popovídat?"
"U nás v pokoji," navrhl bryskně Carey.
Erica mu věnovala skeptický pohled, očividně ho podezírala z postranních úmyslů.
"Tady jinde pořádný klid není," zastal se Calvin svého kožoměnce. "Neboj, dohlídnu na něj, aby se choval slušně."
Erica se sice pořád tvářila nedůvěřivě, ale přesto Calvina následovala. Jejich pokoj byl o patro výš hned vedle schodiště, takže nešli nijak daleko.
"Pozor, je tam bordel," upozornil ji Carey, než otevřel dveře. Cal nabídl Erice židli a rychle sházel oblečení ze druhé židle, na kterou se usadil sám, zatímco Carey se uvelebil na parapetu.
"Tak o co jde?"
Erica vytáhla fotografii muže kolem padesátky. Měl obličej, jaký by si Calvin představoval u hobita - kulatý, blahobytný, s velkýma očima. Kolem ramen držel o něco málo mladší ženu, která si i přes svůj věk zachovala půvab.
"Carl Rochester," poklepala Erica na mužův obličej. "Posledních deset let pohřešovaný. Dostala jsem za úkol přešetřit jeho zmizení. Oficiální verdikt zní "nehoda," ale jeho dcera si to nemyslí, proto si najala nás. Myslím, že ho někdo zabil, dost možná nějaký Prokletý."
"Proč?" zajímal se Cal.
"Rochester a jeho kožoměnec si vyjeli na malé plachetnici. Nevrátili se a to odpoledne se strhla bouře. O dva týdny později našli lodičku rozbitou na skalách."
"A co je na tom divného?" zvedl Carey obočí.
"Jeho dar bylo ovládání vzduchu. Nedokázal manipulovat s velkými vzdušnými masami, ale vyznačoval se vysokou přesností. Souviselo s tím i vnímání různých vzdušných proudů. Poznal by bouřku ještě než by spadla první kapka a dokázal by se vrátit, než by se to strhlo."
Po Eričině vysvětlení zvládlo ticho. Venku na chodbě se zplna hrdla smály dvě dívky a na parkovišti nastartovalo auto, ale tyhle zvuky jako by jen prohlubovaly tíživé mlčení uvnitř pokoje.
"A pak jsou tu ještě dvě věci - o tři měsíce později zemřela jeho žena," ukázala na fotografii. "Angela Rochesterová. Uškrcená, její krve se nedotkli, ale její kožoměnkyně byla vysátá. Nějaký Prokletý. "
"A ta druhá věc?"
"Měl doma obraz, který restauroval - hádejte kdo. William Crowe z Blackpoolu. Rochesterovo zmizení a Croweho smrt dělí sotva dva týdny."
Cal a Carey se po sobě podívali. Slova mezi nimi v tu chvíli nebyla potřeba.
"Byl nějak v kontaktu se Ztracenými?" zeptal se Carey.
Ztracení, upíři, kteří přišli o své schopnosti, je mohli znovu získat, když zabili jiného upíra, který svoje schopnosti stále měl. Stali se tak Prokletými a zabíjeli vesele dál. Kupodivu si jako svou přelomovou oběť často vybírali někoho, koho znali.
"Pracoval jako psychiatr v sanatoriu pro Ztracené," odvětila Erica.
Calvin a Carey se narovnali tak prudce, až sebou Erica škubla.
"Kde?" vyhrkli jednohlasně.
"Soukromé sanatorium. Jmenovalo se..." nakoukla do papírů, "Enderville," potvrdila jejich nejhorší obavy. Carey dlouze vydechl a zavřel oči. Calvin znovu zatoužil po cigaretě.
"Co se děje?" nechápala Erica a těkala očima z Cala na Careyho a zase zpátky.
"Kdysi tu byl jeden kapitální průšvih s Prokletými, který měl svoje kořeny v Enderville. Timothy Traven, vrah Clementa Harrisona, dlouhou dobu žil právě tam."
Jestli je to náhoda, tak sežeru balík octových chipsů! zapřísahal se Carey.
Myslíš, že je zabil jeden člověk? uvažoval Cal. Ale proč?
Rochester musel na něco přijít a museli se ho zbavit. Možná proto oddělali i jeho ženu. Možná si ani neuvědomovala, co ví, ale musela být umlčena, rozvíjel Carey svojí teorii.
Možný to je. Zavolej, prosím, Rafaela, požádal ho Calvin.
"Díky," obrátil se k Erice. "Kdybys ještě na cokoliv přišla, určitě nám dej vědět."
"A dáte vědět vy mně?"
Tahle otázka Calvina zaskočila. Musel pomalu zamrkat a uvědomit si, co právě řekla.
"Zodpovědnost za případ přebírají lovci, už se o to nemusíš starat," řekl pomalu.
"Vím o Rochesterovi ledacos, něco z toho možná ani není ve spisech. Můžu se sem přestěhovat a pomůžu vám s tím. Budu na tom dělat stejně, jsem za to placená, ale dohromady spíš dojdeme k nějakému výsledku."
Cal a Carey se na sebe podívali. Erica vypadala vcelku rozumně a schopně, ale oba se rozhodli, že si ji ještě trochu proklepnou. Pokud nenarazí na nic podezřelého, její pomoc jim určitě přijde vhod.
"Domluvíme se s ostatními, kdo na tom pracují, a dáme ti vědět. Nadiktuješ mi číslo?" vylovil Cal mobil.

***

"Stephanie Mylesová!" vykřikl Jack.
"Vy si mě pamatujete?"
Ta věta byla vyřčená bez překvapení, ať už příjemného nebo nepříjemného, zdálo se, že Stephanii Mylesové ani za mák nezáleží na tom, jestli si ji nějaký Prokletý pamatuje nebo ne.
"Proč jste se sem snažila dostat?" zeptal se Jackův tmavovlasý společník, vůdce malého kruhu Prokletých.
"Hledala jsem Jacka od chvíle, kdy mě pustili z vězení. Je jediný z vás, koho znám," pokrčila Stephanie rameny.
"A proč?"
"Chcete zničit..." začala, ale pak se zarazila a začala znova. "Vězení je noční můra. Cassidy, svojí upírku, jsem viděla jednou za rok. Nesměla jsem ji krmit přímo, abychom neposilovaly pouto, moji krev jí jen posílali. Už pár let je Ztracená. Pustí ji až za pár let, ale do té doby jsem tu já a nabízím vám svou pomoc."
"A co bychom od tebe asi tak mohli získat? Co nám přineseš?" zvedl tmavovlasý muž skepticky obočí.
"Přivedu vám vlky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen McFir Eillen McFir | 25. července 2011 v 17:49 | Reagovat

Já jsem spokojená. Mám tu svojí oblíbenou postavu, příběh se ubírá dál, co víc si přát. :)
Díky za zlepšení nálady po namáhavém dni v práci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama