4. Dopis

13. července 2011 v 22:54 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu

Vracíme se opět k Dianě Harrisonové. Ona a její kožoměnkyně Anita se musí na chvíli rozdělit, než se společne vydají na soustředění k Orákulu. Co je ale obsahem tajemného dopisu, který Diana dostala? Je možné, že v její minulosti existují tajemství, které ona sama nezná?
Komentáře a názory potěší a povzbudí k další tvorbě. (Ale já to dopíšu, i kdybych měla potit krev. U dvacáté osmé kapitoly to nemůžu vzdát!)



neděle, 29. června, Bristol


Přiznej se, žes mi nevrátila ten lesk na rty! obvinila ji Anita.
Diana si povzdechla a došla si pro tašku. Nebyla si jistá, jestli tam lesk najde, ale dokud to nezkusí, nenechá ji Anita na pokoji. Zašátrala v hlubinách své tašky a překvapilo ji, že narazila na nějaký papír. Vytáhla ho a zjistila, že to je zmuchlaný dopis, který jí někdo nechal na vrátnici na internátu. Od té doby na něj úplně zapomněla, ještě ho ani neotevřela. Položila ho na postel a prohledala tašku. Lesk tam nenašla, takže obrátila svou pozornost k obálce.
Uvnitř byl jediný papír, na kterém stála jediná věta, vytisknutá velkými písmeny.
Musela se ujistit, že dobře vidí, ale ani když zamrkala, znění dopisu se nezměnilo. Pak se rozběhla za Anitou, co jí nohy stačily. Její kožoměnkyně ji už čekala v obývacím pokoji.
Vrazila jí papír do ruky.
"Řekni mi, že to, co tam vidím, tam není," zaprosila.
I když ho četla Anita, Diana pořád viděla černá písmena vytištěná na bílém papíře. Jedna jediná věta. Jedna otázka. Stačilo to.
JAK VÍŠ, JAK TVŮJ OTEC ZEMŘEL?
"S tím se musí něco udělat," řekla Anita okamžitě.
"A co?" rozhodila Diana rukama. Nejspíš si jen někdo dělá legraci, dodala v duchu.
A co když ne? Co když někdo ví o smrti tvých rodičů něco víc?
A co by věděli? Jejich vraha chytili. Případ uzavřen, vzala si Diana dopis zase zpátky.
Musíme to někomu říct. Pro jistotu. I kdyby to nic nebylo, trvala si na svém Anita.
A komu?
Anita se zamyslela. Ianovi, řekla nakonec. Ianovi nebo tvojí babičce.
A co s tím udělají? zavrtěla Diana hlavou.
Ianův táta šéfoval lovcům. Ti už budou vědět, co s tím, argumentovala Anita.
Diana se na chvilku zamyslela. Dopis ji vylekal, ale už se uklidnila a sílilo v ní přesvědčení, že jde jenom o hloupý vtip. Věděla, jak její táta umřel. Zabil ho Timothy Traven, kterého ulovili v Praze. Tlustá čára, konec. Co se o tom mohla asi tak dozvědět dalšího?
I kdyby ten člověk nic nevěděl, pořád to může být nějaký šílenec, přesvědčovala ji Anita dál.
Dokud posílá jen dopisy, je neškodný, odvětila Diana. Nemá smysl někomu nasazovat brouka do hlavy.
Anita si dala ruce v bok, jako vždycky, když se rozzlobila. Povím to Aidenovi, pohrozila.
Diana překvapeně zvedla obočí. Anitě se v očích bojovně blýskalo a Diana cítila, že její kožoměnkyně nehodlá ustoupit. V jiné situaci by asi tu drobnou ironii ocenila, protože to vždycky bývala Anita, kdo věci přecházel mávnutím ruky, zatímco Diana se stresovala.
Dobře, povím to babičce, stačí? zavrčela Diana neochotně. Anita svou hrozbu myslela smrtelně vážně a jedna z nevýhod pouta byla, že se ten druhý nedal jednoduše obelhat.
"Tak co, Di, připravená?" ozvalo se ode dveří. Stál tam Joel, upír Anitina staršího bratra, a významně cinkal klíčky od auta.
"Jo, jen si skočím pro věci," odpověděla Diana a vyběhla o patro výš do Anitina pokoje. Joel jí pomohl s kufrem a naházeli zavazadla do malého Renaultu, kde už se kupily Joelovy věci, načež se Diana otočila, aby se rozloučila s Anitou. Musely se rozdělit a měly se setkat až za týden na soustředění pro zájemce o pokročilé magické metody, protože Anitini rodiče se vraceli ten den večer a chtěli aspoň chvíli vidět své děti a Diana se taky musela aspoň na chvíli ukázat doma. Bylo štěstí, že Joelova rodina bydlela taky na severu a tak jel přes Gloucester, kde mohl Dianu vysadit.
Tak v sobotu, objala ji Anita na rozloučenou, než Diana nasedla do auta.
S Joelem prohodili jen pár zdvořilostních vět o plánech na prázdniny a pak zavládlo ticho. Joel se soustředil na silnici a Diana zírala z okna.
Jak víš, jak zemřel tvůj otec?
Ačkoliv to nedělala moc ráda, vrátila se v myšlenkách do toho dne. Vraceli se s maminkou, maminčinou kožoměnkyní Jane a Dianiným mladším bratrem Hankem z procházky. Hank běžel napřed a během chviličky zase couval ze dveří. Ve dveřích se objevili dva Prokletí. Diana tehdy nepoznala, že jsou Prokletí, jen cítila, že s nimi není něco v pořádku. Zavřela oči a pokusila si vybavit jejich obličeje. Žena a muž. Žena měla pískové vlasy asi tak po bradu a byla dost vysoká. Muž v sobě musel mít černošskou krev. Ví se, kdo to byl? Zahynuli také?
Cesta jako by tentokrát utíkala hrozně rychle a chvíle, kdy bude muset babičce přiznat dopis, se nebezpečně blížila. Nakonec Joel zabrzdil před velikou vilou a oba vystoupili. Pomohl jí vytáhnout věci na chodník a to už se od domu blížil Charlie, kožoměnec jejího dědečka.
"Tak se měj," zamával jí Joel a zmizel za zatáčkou, než se Diana s Charliem dostali na půl cesty k hlavním dveřím.
Babička a dědeček seděli v obývacím pokoji a tak Diana s Charliem složili zavazadla pod schody a Diana šla obejmout svoje prarodiče.
"Máš další náušnici," poznamenal dědeček nesouhlasně.
"To se stává," pokrčila s uličnickým úsměvem rameny.
V tu chvíli Dianě hromově zakručelo v břiše. Ráno nesnídala, protože se krmila z Anity, a v poledne shltla jen malý sendvič.
"Pojď, něco ti uvařím," usmála se babička. "Dáš si vajíčka?"
Diana souhlasila a následovala babičku do kuchyně. Rozhodla se využít toho, že budou chvíli samy, protože dědeček by nejspíš vyváděl ještě víc než Ian. Nechala babičku, aby jí v klidu usmažila vajíčka a slaninu, a zatím se usadila u stolu. Vytáhla z kapsy mikiny už značně pomačkanou obálku a položila ji před sebe. Vypadala naprosto nevinně, kus ušmudlaného papíru na nažehleném ubrusu. Skoro zakrývala jednu ze slunečnic, natištěných na sytě modrém pozadí.
Babička se vyptávala, jak se má Anita, kdy Diana odjíždí, jaký byl ten rozhovor s novináři. Diana odpovídala tak nesoustředěně, že by i hlupák pochopil, že se něco děje. Proto babička brzy přestala s otázkami a dokud na stůl nepoložila talíř, ze kterého nádherně voněla vajíčka na slanině, vládlo v kuchyni ticho.
Diana jí, jako výměnu za jídlo, podala obálku.
"Přišlo mi to v pátek," řekla. "Zapomněla jsem na to a otevřela jsem to až dneska."
Babička se podívala na dopis a k Dianinu překvapení si jen povzdechla.
"Tak ty taky?" zamumlala a nespokojeně mlaskla.
"Babi? Co se děje?" zeptala se opatrně.
"Hattie dostala něco podobného," odpověděla babička. "Ve čtvrtek."
Dianě spadl kousek vajíčka ze lžičky, ale naštěstí přistál zpátky na talíři.
"Co jí psali?" vypravila ze sebe.
"Něco ve smyslu, aby ti zabránila mluvit o smrti tvých rodičů, nebo to udělají za ni," pokrčila babička rameny.
Tentokrát Dianě upadla i lžička a hlasitě cinkla o keramiku.
"Chceš říct, že vyhrožovali, že mě zabijí?" vyjekla o něco hlasitěji, než měla v úmyslu.
"Myslím, že přesná formulace byla postarej se, aby byla zticha," upřesnila babička. "Už to předala lovcům."
Vidíš? Já ti říkala, že bys to měla řešit, ozvala se Anita.
"A co s tím lovci budou dělat?" Dianě strachy přeskakoval hlas.
"Doporučili Hattie, aby chvíli moc nevystupovala a vyřídila to i tobě. Mají pocit, že kdyby to ten anonym myslel vážně, sotva by vás předem varoval," uklidňovala ji babička.
I přesto se ale Dianě třásla ruka tak, že se musela soustředit, aby se najedla a nezničila přitom ubrus. Ale ani strach jí nezabránil v přemítání.
Anonymy přišly tak krátce po sobě, že bylo bezpečné předpokládat, že je poslala jedna a ta samá osoba. Nemohla se zbavit pocitu, že se jí neznámý snaží naznačit Nemluv o něčem, o čem nic nevíš.
Ale to přece nedávalo smysl.
Pohled jí sklouzl na obálku, kterou babička odložila na stůl. Nikdy by nevěřila, jak se takový kus bílého papíru může tvářit výsměšně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronica Star Veronica Star | 14. července 2011 v 9:16 | Reagovat

Super :) Začíná to být zajáímavý :)

Jinak...28....jseš slušně napřed :D

2 Lomeril Lomeril | Web | 14. července 2011 v 11:44 | Reagovat

[1]: Zajímavý to teprve bude, tohle je jen ochutnávka :-)
A musím být napřed, protože jsem se už několikrát vracela a mazala třeba i několik kapitol. Sama nevím, jak to dopadne. Mám naživu postavy, které už měly umřít, některé povahy se začínají podezřele měnit a nemám ponětí, kdo jak dopadne. Momentálně se kloním k názoru, že vyvraždit na konci všechny postavy možná nebude tak špatné :-)

3 mardom mardom | 14. července 2011 v 13:21 | Reagovat

Ale to by se ti po nich stýskalo a ještě bys je pak chtěla oživovat :D.

4 Lomeril Lomeril | Web | 14. července 2011 v 13:53 | Reagovat

[3]: Oživovat postavu je největší tabu, které jsem si dala. Ale ne, všici tam neumřou. Někdo musí odvyprávět epilog. I když, přece jen třetí osoba je třetí osoba :-) Ne, jak se znám, tak nebudu mít žaludek na to zabít nikoho.

5 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 14. července 2011 v 19:35 | Reagovat

[4]: Celkem mi naháníš hrůzu

6 Lomeril Lomeril | Web | 14. července 2011 v 21:33 | Reagovat

[5]: Neboj :-) Jak říkám, ve výsledku mi umře daleko míň lidí, než jsem původně plánovala. V Lovcích jsem původně chtěla zabít Andreje a Olega, možná i Ramirezovy a Dominica a co z toho? Nic.

7 Eillen Eillen | 15. července 2011 v 15:24 | Reagovat

[6]: No nic se tomu fakt říkat nedá. Myslím, že by bylo lepší je zabít, než jim připravit takový osud... ale já mlčím :D

8 Lomeril Lomeril | Web | 15. července 2011 v 21:30 | Reagovat

[7]: Na to můžu citovat jeden rozhovor z Písně ledu a ohně:
Jaime: Dokonce i když ten chlapec zůstane naživu, do smrti bude mrzákem. Víc než mrzákem. Netvorem. Já bych dal přednost rychlé, čisté smrti.
Tyrion: Mohu-li já mluvit za netvory, dovol mi vyslovit odlišný názor. Smrt je tak strašlivě definitivní, zatímco život je plný možností.

Zas tolik jsem jim toho neudělala :-) Věř mi, že jsou postavy, které týrám hůř.

9 Rabe Rabe | Web | 5. listopadu 2011 v 10:34 | Reagovat

Diana je velmi sympatická a příběh se rozjíždí skvěle, máš talent zaujmout svým příběhem, že člověk musí číst dále :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama