2. Poslední den školy

4. července 2011 v 22:01 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu


V druhé kapitole Neříkej mi pravdu se seznámíme s Dianou Harrisonovou, její kožoměnkyní Anitou a jejími problémy s rodinou a médii. Také se setkáme s Dianiným nejlepším kamarádem Ianem Brocklehurstem.
Tak jak se vám povídka líbí? Nějaké oblíbené postavy, někdo nesymaptický? Komentujte, klidně negativně, každý konstruktivní komentář pomáhá povídku vylepšit.

Opět děkuji Temnářce za rady a pomoc.


pátek 27. června, kampus střední školy Gilberta Spooka, Telford


Upíři většinou nechovají psy a kočky. Oba druhy zvířat totiž mate, když se jeden z jejich páníčků občas zničehonic přemění v něco jako oni, a proto s kožoměnci většinou nevychází moc dobře. Diana s Anitou chovaly dvě andulky, ale občas byly chvíle, kdy by byly radši bez domácích zvířat.
"Jestli nezmlknete, půjdete na pekáč," pohrozila Diana vřeštícím opeřencům.
"Z nich by byly tak jednohubky," ozvala se Anita, která seděla na posteli a přebírala hromadu papírů.
"Já se svého dílu klidně vzdám," zamumlala Diana a vrátila se k skládání kalhot do velkého kufru.
Náhle někdo zaklepal a bez vyzvání vpadl dovnitř. Tohle dělal jeden jediný člověk.
"Co potřebuješ, Kelly?" zeptala se Diana, aniž by zvedla hlavu.
"Víš, říkala jsem si, že bychom mohly udělat aspoň výstavu. Dala bys mi nějaký fotky a tak a já bych to všechno zařídila..."
Dál se nedostala, protože Diana se otočila tak rychle, že jí křuplo v zádech. Kelly, malá, dobře vyvinutá hnědovláska, ucouvla.
"Tak poslyš. Ani já, ani moji rodiče nejsme pouťová atrakce a nehodlám to měnit," odsekávala Diana každé slovo. Přešla až k ní. Kelly začala ustupovat, až vycouvala zpátky na chodbu. "A teď, jestli dovolíš, bych se potřebovala sbalit. Díky, čau!"
S tím jí zabouchla dveře před nosem. Anita se protáhla a zívla, Diana se vrátila k balení, ale nesoustředila se na něj.
Když vám umřou rodiče, je to dost hrozné samo o sobě. Ale když se jejich smrt využije pro propagandu a všichni si začnou myslet, že je jejich soukromí veřejnou záležitostí, je to k zbláznění. A teď, když se blížilo desáté výročí jejich úmrtí, se všechno jenom zhoršovalo. Za Dianinou babičkou už dokonce přijela nějaká filmová společnost, že by o nich chtěla udělat dokument. Babička s nimi odmítla spolupracovat, ale stejně začali natáčet. Našli dost a dost lidí, kteří jim ochotně řekli všechno, co věděli, a ještě přidali to, co si domysleli nebo vymysleli.
Diana ani nevěděla, co je horší - jestli ti, kdo mluvili tlumeným hlasem a chodili kolem ní po špičkách, nebo ti, kdo ji považovali za rozmazlenou princezničku.
Nejhorší je teta Hattie, poznamenala Anita.
Ano, to musela Diana uznat. Teta Hattie byla sup. Sice hezký, upravený, milý a zdvořilý, ale pořád sup, a Diana ji za to od chvíle, kdy si to uvědomila, nenáviděla. Vypadalo to, že Harriet Petersonová je neúnavnou bojovnicí proti Prokletým, ale Diana pozorovala, jak si pozvolna může dovolit dražší a dražší kostýmky, dražší a dražší úpravy na domě a dražší a dražší restaurace.
Její vztah k tetě ještě komplikoval fakt, že Diana byla závislá na jejích penězích. Babička s dědečkem moc chtěli, aby ona i její bratr studovali na telfordské Střední škole Gilberta Spooka jako její matka, ale Spook jaksi nebyl ve finančních možnostech dvou důchodců, takže prakticky celé školné platila teta Hattie. Podpora neteře na studiích, aby splnila přání své mrtvé sestry, se skvěle hodila do jejího PR obrazu.
Proto se Diana cítila provinile. Jako by tím, že s bratrem přijali možnost studovat u Spooka, souhlasili se zneužíváním jmen rodičů. Jenže Spook představoval nejlepší vzdělání v Anglii. A tak se s tetou Hattie aspoň dohodla, že až začne pracovat, postupně jí svoje školné splatí. To jediné jí bránilo, aby se začala nenávidět.
Její úvahy přerušilo zaklepání a vzápětí vkročil vysoký blonďák, kterému do očí padal jeden tmavý pramínek vlasů. Když ho Anita uviděla, radostně vypískla a vrhla se mu kolem krku.
"Ahoj, Aidene," povzdechla si Diana rezignovaně, hodila nesložený svetr na vrch kufru, sebrala tašku přes rameno a začala se obouvat.
"To si klidně dobal," oslovila ji Anita, ačkoliv se mezitím tiskla co nejtěsněji ke svému příteli.
"A být tady s vámi nadrženci? To tak," odfrkla si Diana. "Kde je Ian?" oslovila Anitina přítele. Diana a Aidenův upír Ian byli kamarádi už spoustu let a od té doby, co spolu Anita a Aiden začali chodit, spolu trávili ještě víc času než dřív.
"Tisíc a jedna noc," odpověděl Aiden.
Diana dotáhla glády a po krátkém pohledu z okna popadla deštník. "Tak se tu mějte," zamumlala a rychle zmizela.
Procházela kolem vrátnice, když vrátná zvedla hlavu.
"Slečno Harrisonová, máte tu dopis," zavolala na ni.
"Dopis?" zarazila se.
"Takový papírový obdélníček," upřesnila vrátná a podala jí obálku. Diana ji zběžně přelétla pohledem, pokrčila rameny zastrčila ji do tašky a pokračovala ven.
Padal drobný déšť, takový, kterého si člověk skoro nevšimne, dokud nezjistí, že je mokrý. Diana vteřinku přemýšlela a pak strčila deštník do tašky a rozběhla se. Nechala svou magii, aby ji prostoupila, a zrychlovala, dokud neletěla s větrem o závod. Ve chvíli, kdy jí žilami proudil dar, ji nikdo nedohnal, dokonce ani kožoměnec ve vlčí podobě. Možná, že kdyby narazila na geparda, mohl by se s ní měřit. Ale ostatní? Ti z ní viděli leda tak záda.
Proběhla skoro celý kampus, až se dostala nahoru do univerzitního. Za rok možná budu bydlet tady, pomyslela si, když brzdila u kolejí. V suterénu jedné z kolejních budov fungovala malá čajovna v orientálním stylu, zvaná "Tisíc a jedna noc." Díky počasí právě praskala ve švech. Diana si prohrábla vlasy a rozhlédla se.
U jednoho z nízkých stolečků seděl mladík, který měl očividně problém poskládat své úctyhodně dlouhé nohy, aby co nejméně překážely a zároveň si je nezlámal. Když si Diany všiml, zvedl ruku a zamával. Usmála se a připojila se k němu.
"Tak co, kamarádko, přišel ti mail?" zeptal se jí místo pozdravu.
"Přišel," přikývla Diana. V jejím úsměvu se vznášelo cosi samolibého.
"Takže ještě měli místo?" rozzářil se dlouhán.
Opět přikývla. "Myslela jsem, že to Anita Aidenovi vyklopí rovnou," dodala. Šlo o prosté konstatování faktu, protože oba moc dobře věděli, že Anita Aidenovi nic nevyklopila.
"Teta Hattie neprotestovala?"
"Ani ne," pokrčila Diana rameny. "Poskytla jsem jeden rozhovor, a bylo to v pohodě."
Kousnul se do rtu a věnoval jí starostlivý pohled.
"Di... tohle nemusíš..." začal, než ho gestem ruky zarazila.
"Iane, dobrý, já to zvládnu. Nemůžu tetu obcházet. Tohle je jednodušší, teta má, co chtěla, já můžu na soustředění a jedním rozhovorem mě neubylo. Vyšlo to v pondělí," řekla důrazně.
"Nesnášíš to," připomněl jí.
Diana protočila oči v sloup. "Řekni mi, kde lidi dělají jen to, co mají rádi, a prchám tam," zabručela.
"To jo, ale vždyť ona tě vydírá!" namítl Ian.
"Ona to tak nebere. Prostě si myslí, že čím víc se o našich bude mluvit, tím spíš se to nebude opakovat," pokrčila Diana rameny a natáhla se pro čajový lístek.
"Jo, a ty prachy, na který si přitom přijde, jsou jenom příjemný vedlejší produkt, co?" ušklíbl se Ian.
"Myslím, že to přesně si myslí," potvrdila Diana, zabraná do studia čajů.
Ian se nadechl, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak si to rozmyslel.
"Železná bohyně milosrdenství," ukončila Diana výběr čaje a zazvonila na malý zvoneček. Během chvilky se u nich objevila obsluha a Diana si objednala. Potom se otočila k Ianovi.
"A víš, kdo tam bude učit?" zeptala se.
Ian se vděčně chopil nového tématu. "Bude tam hostovat doktorka Jordanová z Princetonu, na teorii transformací magie. Na praxi tam bude pár služebně mladších lovců - Calvin Bailey s Careym Sullivanem, Bruce Mowbray a Kamal Singhal, nejspíš Lynn Wilsonová a Jerry Adams. Možná, když jim to vyjde, budou učit i Rafael Costa a Nancy Feltonová."
"A na zbytek teorií?" vyzvídala Diana dál.
"Pár lidí z univerzity - van Dijková a Bakker, Daniels, Woodstock. A snad ukecali i Steva Rumbridge, aby tam pověděl něco o zaklínačství a Dárcovství."
"Pane jo," rozzářila se Diana. "Tak to je hvězdná sestava."
"A to jsi ještě neslyšela to nejlepší," dodal Ian s výrazem kouzelníka, který se chystá vytáhnout králíka z klobouku. "Změnili místo konání."
"Ono to nebude tady?" vyhrkla Diana překvapeně.
Ian zavrtěl hlavou. "Udělají to u Orákula."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen McFir Eillen McFir | 6. července 2011 v 16:33 | Reagovat

Nechceš mi poslat Calvina na návštěvu? +má svatouškovský pohled+

2 Lomeril Lomeril | Web | 6. července 2011 v 21:58 | Reagovat

Calvina? Jestli bude pokračovat tak, jak začala, tak klidně i natrvalo :-) Ale nevím, jak to zvládne bez Careyho, protože Careyho nedám.

3 eillen eillen | 7. července 2011 v 17:04 | Reagovat

[2]: Tak se budou navštěvovat ne? Si myslím, že to kluci zvládnou. Navíc spolu budou pracovat, takže se uvidí, ne? :))

4 Veronica Star / Ryuu Veronica Star / Ryuu | Web | 7. července 2011 v 17:48 | Reagovat

Líbí! Líbí! Líbí! *skáče do stropu s potutelným úsměvem* hej jak já se těším na další kapitolku :D

5 Lomeril Lomeril | Web | 7. července 2011 v 18:25 | Reagovat

[4]: Nic nepotěší autora víc :-)

6 Lomeril Lomeril | Web | 7. července 2011 v 18:57 | Reagovat

[3]: Hlavně si chci nechat Careyho a Iana (i když toho bych si spíš je  půjčovala). A Leslieho, který se ještě objeví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama