1. Nevýznamná malá záhada

1. července 2011 v 20:55 | Lomeril |  Neříkej mi pravdu


Přináším novou první kapitolu Neříkej mi pravdu. Seznamte se s Calvinem Baileym a Careym Sullivanem. Doufám, že vám budou sympatičtí, protože se jich hned tak nezbavíte.
Tímto také děkuji Temnářce za rady a pomoc.


čtvrtek 26. června, Londýn


"Tady jsou ty podrobnosti o té poslední vraždě," oznámila Claire, upírka, která ve štábu lovců Prokletých pracovala jako recepční, sekretářka a děvče pro všechno v jedné osobě.
Cal poděkoval a vzal si od ní obálku. Hodil si nohy na stůl, pohodlně se opřel ve své rozvrzané židli a vylovil z obálky protokol o místě činu. Obětí byl upír se schopností lákat k sobě lidi, které znal. Vrah nepochybně patřil k Prokletým - těm "pravým" upírům, kteří s trochou šikovnosti mohli žít skoro věčně, zabíjeli, koho se jim zrovna zachtělo, a netrápilo je telepatické pouto s obětí, které se u všech ostatních upírů vytvářelo při každém kousnutí.
Je to stejné, jako předtím, poznamenal Calvin směrem ke svému kožoměnci Careymu. Upír s mocným darem, vysátý dosucha. Kožoměnci zlomil vaz, ale jeho krve se nedotkl.
Vránobijce? Shromažďuje si dary? uvažoval Carey.
Cal jen v duchu pokrčil rameny.
Začalo to před deseti lety. Byl zabiti dva z Dárců, skupiny upírů, která měla schopnost přeměnit za svůj život jednoho člověka v upíra. Vše nasvědčovalo tomu, že zemřeli, aby se díky jejich krvi dva upíři stali Prokletými. Kdyby nešlo právě o Dárce, jednalo by se o bohužel častý jev - upír, který sám přišel o svoje schopnosti, zabije a vysaje jiného, aby s jeho krví získal i jeho magii. Jenomže se brzy zjistilo, že když je Prokletý stvořen z krve Dárce, získává schopnosti každého upíra, kterého zabije, ne jen toho prvního.
A pak tu byly ty druhé vraždy. Vždycky ten samý postup - upír vysátý, kožoměnec ne. Opakovalo se to už několik let. Lovci dlouho chovali podezření, že tenhle vrah je poslední žijící Prokletý, který vznikl z krve Dárce - Prokletý, kterému přezdívali Vránobijce. Na druhou stranu ale nic neodporovalo teorii, že se jedná o obyčejného, i když silného Prokletého.
Najednou se se na celé kolo rozječel interní telefon, až sebou Cal trhl. Sundal nohy ze stolu, přičemž smetl i několik papírů, a zvedl sluchátko.
"Bailey," ohlásil se, zatímco sbíral popadané papíry.
"Do společenky. Oba. Hned."
"Počkáte pět minut?" zkusil Cal smlouvat. Chtěl si aspoň v klidu vypít kávu.
"Ne, Carey si nemůže dohrát karty," zamítla žena na druhém konci linky.
"Vlastně jsem si já chtěl dopít kafe," opravil ji Cal. Nancy Feltonová sice nebyla věštkyně, ale znala jak Cala, tak jeho kožoměnce Careyho, i jejich zlozvyky.
"Tak si ho vezmi s sebou. Ale potřebujeme vás tu."
Carey tedy neochotně zavřel Solitaire, Cal si nalil do kávy mléko a vyrazili.
Ve společenské místnosti našli, podle očekávání, Rafaela Costu a Nancy Feltonovou. Proti nim na pohovce seděly dvě ženy kolem padesáti let. Kožoměnkyně, korpulentní černoška, tiše vzlykala do kapesníku, zatímco podobně blahobytná, ale naprosto bílá upírka měla ve tváři bojovný výraz. A obličej upírky Cal odněkud znal.
Harriet Petersonová, napověděl mu Carey.
Samozřejmě. Harriet Petersonová od smrti své sestry neúnavně brojila proti Prokletým a všem, kdo se je snažili omlouvat. Založila dvě nebo tři nadace, vydala tři úspěšné knihy a tak dále.
"Podívej," vyzvala je Nancy a podala Calovi list papíru, uložený v igelitovém sáčku.
Na papíře byla krátká zpráva, vytisknutá velkými písmeny. Jako ve špatném filmu. Stálo tam:

POSTAREJ SE, ABY TA CVIČENÁ OPIČKA BYLA ZTICHA, NEBO TO UDĚLÁME MY.

"Tohle přišlo paní Petersonové dneska ráno," upřesnil Rafael.
"Někdo má pěkně zvrácený smysl pro humor," poznamenal Cal.
"Carey," oslovila Nancy kožoměnce, "očichej si to."
Carey se poslušně přeměnil v mohutného vlka. Cal mu otevřel igelitové pouzdro a nastavil ho ke Careyho čumáku. Cal vnímal pach skrz pouto. Cítil kůži, nejspíš z nějakých rukavic. Levnou pánskou voňavku, ve které se člověk, který se papíru dotýkal, musel snad koupat. A hluboko pod tím pohřbený vlastní tělesný pach pisatele. Nebyl dost výrazný, aby ho dokázali identifikovat nebo aby ho poznali, kdyby se s ním setkali, ale byl dost výrazný na to, aby pochopili, že se dopisu dotýkal Prokletý.
Zatímco se Carey měnil zpátky, Cal se podíval na kolegy. "Proč se s něčím takovým namáhali?" zeptal se.
Nancy si promnula jizvu na tváři, památku na popáleniny, které utrpěla před pěti lety.
"Nemáme ponětí. Ale shodli jsme se, že kdyby to mysleli opravdu vážně, neposílají varování," řekla.
"S tím se nedá než souhlasit. A co že s tím budeme dělat?" zeptal se Cal a lokl si kávy. Měla přesně správnou teplotu a Cal v duchu blahořečil svému otřískanému termohrnečku, který by nevyměnil za všechen čínský porcelán.
"Pokusíme se zjistit, kdo to napsal," řekl Rafael. "Tohle poputuje na forenzní," ukázal na sáček, který Cal pořád držel v ruce.
"A co já a Diana?" zeptala se paní Petersonová. "Chceme nějakou ochranu."
"Možná byste se mohly držet jejich doporučení," zvedl Cal sáček s dopisem, "a chvíli na sebe neupozorňovat."
Paní Petersonová se zhluboka nadechla. Připomíná takovou tu nafukovací rybu, poznamenal Carey. Myslíš, že kdybychom ji píchli špendlíkem, že praskne?
"To je všechno, co nám řeknete?" zeptala se povýšeným tónem.
"Jo," usmál se Carey svatouškovsky a sebral Calovi sáček. "Hodíme to na recepci," oznámil Nancy a Rafaelovi. Potom rychle vycouvali z místnosti a nechali kladivo vzteku paní Petersonové dopadnout na Nancy a Rafaela.
Zajímalo by mě, jestli to má co dělat s námi, nadhodil Carey po cestě k recepci.
Cal, který mířil zpátky do kanceláře, nad tím v duchu taky přemítal. Harriet Petersonová byla švagrovou Clementa Harrisona, jednoho z Dárců, zavražděných před deseti lety. Případ smrti Clementa Harrisona byl objasněný, jeho vrah zahynul už dávno. Pokud ale něco souviselo se smrtí pana Harrisona, mohlo to dost dobře souviset se smrtí druhého Dárce, pana Croweho, jehož vrah se stále pohyboval na svobodě. Anonym poslal někdo, kdo se tvářil, že ví něco o smrti pana Harrisona. Znamená to, že tuší něco i o smrti pana Croweho?
Cal prudce zavrtěl hlavou. Nechal se unést fantazírováním. Případ Vránobijce se za celé čtyři roky, co na něm pracovali, nehnul z místa, když se nepočítalo podivné úmrtí jednou za čas, které k němu mohlo a nemuselo patřit. Většinu času se věnovali méně složitým případům, už měli na kontě pěknou řádku úspěšných lovů, ale Vránobijce byl jejich Nemesis. Pořád se nad nimi vznášel jako stín, který jim připomínal, že jsou věci, na které zřejmě nestačí. Poletoval mimo jejich dosah a vysmíval se jim. Snad proto se Cal chytil nejmenšího náznaku jako záchranného kruhu a snažil se spojit si záhadný dopis se starým nevyřešeným případem.
Nejspíš se někdo jen cítí ohrožený tím, jak se začalo znova mluvit o Harrisonových, pomyslel si.
Brzy to bude deset let od jejich smrti, připomněl mu Carey, který už nechal důkaz na recepci, aby ho poslali na forenzní, a vracel se. Možná nechce, aby se to znovu otevřelo. Otázka je, proč mu to tak vadí?
"Nazdar, Cale!"
Vzhlédl a uviděl dva nejnovější přírůstky mezi lovce: Bruce Mowbraye a jeho upíra Kamala Singhala. Kamal a Bruce pracovali mezi lovci rok na půl úvazku, ale od července měli přejít na plný úvazek. Svůj první lov absolvovali pod Calovým a Careyho vedením.
"Zrovna jsme tě hledali, ale v kanceláři jsi nebyl. Zítra večer v osm v Alhambře," oznamoval mu Bruce.
"A co se tam děje?" zvedl Cal obočí.
"Oslava změny místa. Přijdete?"
Co říkáš, Carey? Mám pocit, že si potřebujeme trochu odpočinout, ne?
Moje řeč, bráško, moje řeč, pokýval Carey moudře hlavou.
"Jasně," slíbil.
Když už se rozcházeli, něco Cala napadlo.
"Bru? Nezvali jste i Lynn, že ne?"
Bruce a Kamal si vyměnili mírně provinilý pohled.
"Zvali jsme všechny lovce," přiznal Kamal neochotně. "Nemohli jsme ji vynechat."
Najednou se na oslavu těšil výrazně méně. Ale už jim to slíbil a věděl, jak moc by byli zklamaní, kdyby nepřišel. I teď se na něj dívali s obavami a skoro slyšel, jak v duchu přemítají, jestli přijde. Když viděl jejich skoro prosebné výrazy, pochopil, že je nemůže zklamat.
"No nevadí, doufám, že tam bude dost lidí, abych se jí mohl vyhnout," pokrčil rameny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kubajz Kubajz | E-mail | Web | 1. března 2012 v 12:37 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama