VII. Tanec s démony

29. června 2011 v 12:59 | Lena Liz Carter |  Vae Victis
Sedmá kapitola, kde se dozvíme, co se stalo s přeživšími z Pensacoly. Profesor Lyttle vypráví o Týrech a Becky udělá něco velmi nečekaného.

Doporučený poslech: coming soon...


Založeno na vyprávění Finleyho Wallace

"Ty půjdeš s ostatními," oponoval Finn.
"Trhni si nohou," odsekla Becky. "Bude se vám hodit každá ruka."
"Tvoje ne."
"Finne, už bys měl vědět, co se stane, když se mi snažíš něco zakázat," zavrčela Becky.
"Jen ať jde," přimluvil se Li. "Když chce. Kromě toho, ty jsi zraněný, takže nemůžeš fungovat naplno."
Finn nakonec poraženě pokrčil rameny.
"Ale ty jsi nevypadal moc překvapeně, že šli tady po profesůrkovi," oslovil Ray Phila.
"Phila jsem si vybral za svého zástupce," položil mu profesor ochranitelsky ruku na rameno. "Předávám mu všechno, co vím. Proto jsem ho odvedl z té nešťastné školy."
Becky neměla slov. Phil je zradil. Utekl s člověkem, který na ně celé to neštěstí přivedl.
"Takže půjde s námi," řekl Finn.
"Ne!" zvolal profesor. "Phil musí žít a nést dál můj odkaz."
"Tím odkazem myslíte smrt v patách?" zeptala se Becky.
"Podívejte se, je tu možnost, že se Týrové pokusí vyměnit naše zajatce za vás, takže čím víc vás máme, tím lepší šance, že Ray a Li ještě uvidí svoje ženy a děti," vysvětlil Finn. "Zkrátka a dobře, půjdete s námi po dobrém," zvedl pistoli a namířil ji profesorovi na hlavu, "nebo po zlém. Vaše volba."
"Finne..." hlesla Missy, která si zřejmě nebyla jistá, co se děje.
"Přiveď sem Tonyho," řekl Li.
Dohodli se, že Missy a její manžel Tony povedou hrstku civilistů. Po přistání u ústí řeky Escambia vystoupí vojáci jako první a zamíří na jihozápad, do vnitrozemí. Civilisté se schovají někde v oblasti města Ferry Pass, kde na ně budou čekat. Pokud do měsíce nedostanou zprávu, začnou si hledat místo, kde by se usadili.
Becky objala Missy na rozloučenou a pak vyskočila na molo, kde už čekala jejich malá skupinka. Li a desátník Grant Kennedy mířili na profesora a Phila. Potom nechali Calypso a své přátele svému osudu a vyrazili. Procházeli městem několik hodin, než našli velkou, slušně zachovalou bytovku, ve které se schovali. Ray vybral byt v prvním patře, rozdělili si hubenou večeři a potom se posadili do půlkruhu kolem profesora Lyttlea a Phila.
"Tak povídejte," vyzval je Finn a položil si na kolena pistoli.
"Co?" nechápal profesor.
"Říkal jste, že máte informace, které jsou pro Týry natolik závažné, že jim stojí za to vás honit. Když nám je řeknete, máte daleko větší šanci, že se neztratí," odvětil Finn.
Profesor se neklidně ošil, ale pak se rozpovídal. "Stál jsem u kořenů projektu Týr a navazujících projektů Loki, Vulcan a Thovt. Všechny čtyři vytvářely takzvané účelové klony. Svého času se ohledně toho rozmohla spousta debat, proto jsme byli všichni zavázáni mlčením, ale rozpory ohledně morální správnosti se nevyhnuly ani nám. Vznikla mezi námi skupina takových, kteří lobbovali za rovná práva pro klony. Několik prvních, kteří se ozvali, museli z projektu odejít.
Nicméně vojenské výhody Týrů splnily všechna naše očekávání. Nemuseli jsme se bát ztrát, protože Týry nikdo nepostrádal a čísla pro média se vždy dala upravit. Týrové nedezertovali, nebouřili se, vydrželi víc než obyčejní lidští vojáci. Potýkali jsme se jen s problémem, že Týrové byli vedeni k absolutní poslušnosti a nedokázali jsme z nich udělat velitele. Tou dobou už jsme skoro dokončili projekt Loki, který vytvářel špiony, a tak jsme si půjčili několik klonů odtud a zkusili jsme udělat vojenské velitele z nich. Rozdíl mezi Lokii a Týry spočíval ve vyšší inteligenci Lokiů a výchově, která Lokiům dovolovala činit vlastní rozhodnutí. Fungovalo to obstojně. Lokiové byli vybaveni mozkovým implantátem, napojeným na optický a sluchový nerv, takže jsme mohli monitorovat, kde zrovna jsou a co se s nimi děje.
Tihle Lokiové nesloužili dlouho, protože tou dobou už vyrůstala nová generace Týrů, vybavená obdobnými implantáty, kterými jsme jim ale mohli posílat i pokyny. Když jsme je mohli navigovat, nepotřebovali jsme jejich inteligenci.
Inteligence," povzdechl si profesor. "Na té to všechno krachlo. Týrové sami od sebe zůstali vždycky perfektně ovladatelní, protože jsme si dali pozor, aby jim nikdo do hlavy nenasadil žádné nežádoucí nápady. Žili ve výcvikových střediscích, kasárnách a na bitevním poli pod speciálně školeným velitelem. S normálními lidmi přišli do styku jen ve chvíli, kdy na ně mířili. Všechno pěkně elegantní a bez komplikací."
Becky, Grant a Ray se tvářili, jako by jim bylo špatně od žaludku, Li poslouchal s kamenným výrazem, jen svíral ruce v pěst, až mu zbělely klouby. Finn nedokázal cítit vůbec nic.
"Prostě jste jim vymyli mozek a udělali jste si z nich otroky," vyprskla Becky znechuceně.
"Ne, slečno. Týrové byli vytvoření jako naše nástroje. Jediný rozdíl mezi nimi a samopalem nebo bombou spočíval, abych tak řekl, ve složení," pohlédl na ni profesor klidně.
"To máte tak málo respektu k vlastnímu druhu?" zeptal se Li docela potichu.
"Ke svému druhu úctu mám, ale Týry do něj nepočítám. Ti nestojí na úrovni člověka, ale domácího zvířete. Abych pokračoval, v Týrech by se zádrhel neobjevil. Lokiové, to bylo něco jiného. Těm jsme do vínku dali geny méně fyzicky zdatných, ale inteligentnějších lidí a vychovávali jsme je tak, aby se jednoho dne mohli vydávat za lidi a sbírat informace.
Lokiové, kterým jsme svěřili velení nad Týry, ochutnali moc a svobodu rozhodování, což se nemělo stát. Jejich implantáty patřily ke staršímu typu, jehož dlouhodobá činnost poškozovala mozek, proto jsme je většinu času nechávali vypnuté a zapínali jsme je jen když Lokiové něco dělali. A tak nám úplně uteklo, že ta hrstka, která se vrátila z boje, se scházela na základně, když jsme je nesledovali, a debatovala o převratu. Postupně potají získávali další stoupence a promluvili si i s několika vědci, kteří nesouhlasili s morálními principy projektů.
Vycvičili jsme Týry, aby přijímaly příkazy jen od autorizovaných velitelů. Autorizace mohla proběhnout jediným způsobem - původní velitel předal před nastoupenou jednotkou svou funkci novému veliteli. Jakmile si Týrové všimli fyzické výhrůžky vůči původnímu veliteli, okamžitě na hrozbu zaútočili.
A jak říkám, na inteligenci všechno krachlo. Lokie jsme učili, jak oklamat lidi a vydávat se za ně, a ti zrádci to obrátili proti nám. Dokázali, během jediného týdne, přesvědčit asi sedm nebo osm velitelů, aby jim předalo své jednotky Týrů. Jakmile získali vojáky, vyhlásili válku lidem."
"A vy se jim divíte?" ušklíbl se Grant.
"Stvořili jsme je. Nikdo se neobrací proti svým bohům," odfrkl si profesor.
"Lidé to přece udělali už dávno," zašeptal Ray.
Zavládla chvíle nepříjemného ticha. Nikdo nechtěl být tím, kdo nakonec bude muset rozhodnout.
"Mě by zajímala jedna věc," promluvil Finn. "Proč se s nima nikdo nezkusil domluvit?"
"Zkoušeli jsme to. Vyjednavači se nám vrátili v takovém stavu, že to ani nemělo cenu zpopelňovat před nacpáním do urny. Lokiové nabírali na síle. Časem se dostali ke zbraním hromadného ničení, ale nevěděli přesně, jak moc účinné jsou, takže došlo k pár incidentům, o kterých jste určitě slyšeli."
Finn se ostře nadechl. Díky jedné takové zbrani zůstala většina Oregonu neobyvatelná na dalších deset let a jeho vlastní rodina při tom incidentu zemřela. O shození atomové bomby na New York před čtyřmi lety se ani nezmiňoval. Musel potlačit akutní touhu vstát a profesoru uškrtit.
"A proč vás teda chtějí zabit?" zajímala se Becky.
"Jsem jeden z posledních žijících lidí, kteří se podíleli na výrobě Týrů. Znám jejich slabosti a způsob jejich výcviku. Možná bych dokázal najít využitelnou slabinu..."
"Možná?" přerušil ho Finn. "A proč jste to kurva ještě nezkusil?"
"Nejsem hora svalů se samopalem jako někdo. Kromě toho jsem měl dost starostí s tím, jak vůbec zůstat naživu," odsekl profesor.
Teď už to Finna stálo veškeré jeho sebeovládání, aby profesora neroztrhal na kusy holýma rukama.
"Takže jste místo toho pobíhal po Státech a nechával za sebou vyvražděné komunity. Bravo," procedil mezi zuby Li. Vypadalo to, že kdyby otevřel ústa jen o trochu víc, tak se pozvrací.
"A to tvrdí, že má úctu k vlastnímu druhu," zaškaredil se Grant.
"Já bych ho Týrům vydal," navrhl Ray. "Žádná škoda."
"A to si myslíte, že vám vrátí vaši ženu?" zeptal se profesor.
To už Ray zvedl pistoli a Finn mu musel strhnout ruku.
"Kam tím míříš?" vyštěkl Finn na profesora.
"Zajali je, ne? Alespoň tomu všechno nasvědčuje. Když mě necháte naživu, pomůžu vám, když se je pokusíte osvobodit."
Podívali se po sobě. Na Rayovi bylo vidět, že v sobě až do teď potlačoval myšlenky na Tess a děti, ale teď už se jim nedokáže bránit. Grant a Becky očividně oba toužili vystřelit profesorovi mozek z hlavy, ale zároveň si uvědomovali, že on je jejich jediná naděje na záchranu zajatců. Li přemýšlel, až se mu z hlavy kouřilo. Finn měl jasno - dokud všichni zajatci nebudou v bezpečí, tak si profesora nechají, ale jakmile bude po všem, tak si toho zkurvysyna podá.
"Budeme se muset poradit," řekl Li.
"Ale až za chvíli," ozvala se Becky. "Musíme se všichni trochu uklidnit a taky potřebuju převázat Finna."
Finna příjemně překvapilo, že Becky navrhla něco rozumného. Spíš od ní čekal, že sebere pušku a poběží do Pensacoly ještě teď navečer. Pokynula hlavou k vedlejšímu pokoji se slovy, že je tam víc světla. Finn se posadil k oknu, stáhl si košili a Becky se pustila do práce. Až teď si všiml, že vůbec není tak klidná, jak předstírala. Ruce se jí třásly tak, že málem ani nedokázala odmotat obvaz.
"Becky?"
"Hm?"
"Nechceš to nechat na potom?"
"Ne."
Popadl ji za ruce a donutil ji, aby se mu podívala do obličeje. Nebrečela, ale rty se jí také třásly jako v zimnici. Takhle na dně ji neviděl ode dne, kdy s ní poprvé mluvil.
"Becky, seber se nebo začneme litovat, že jsme tě vzali s sebou," okřikl ji.
"Já pořád vidím děti. Kdykoliv mluví o výcviku, představím si malý děti, jak jim strkají do ruky nože a učí je, jak se navzájem nejlíp zabít," vypravila ze sebe přeskakujícím hlasem. Vyslovit své představy nahlas znamenalo poslední kapku a Becky se navzdory Finnově hrozbě rozplakala.
Finn pochopil, že v tu chvíli nemá cenu jí něco říkat, ale než se stačil rozmyslet, co s ní, udělala Becky něco nečekaného. Objala ho, přitiskla se k němu a tiše vzlykala. Neobratně ji pohladil po vlasech.
"Becky? Jestli se mi snažíš vydezinfikovat ránu slzama, tak to zabírá."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 29. června 2011 v 13:46 | Reagovat

hezké

2 Eillen McFir Eillen McFir | 29. června 2011 v 17:04 | Reagovat

Docela mi fascinuje ten ledový klid profesora. Ano, jeho myšlenka, že jako jediný může najít slabinu Týrů je hezká. Ale to je tak všechno.
Nevím, já tam být, tak se neudržím. Nezabila bych ho, ale minimálně facka by padla...

3 Lomeril Lomeril | Web | 29. června 2011 v 17:21 | Reagovat

[2]: Profesor to prostě nemá v hlavě úplně srovnáno. Ochutnal absolutní moc nad jinými a to z něj v jeho očích udělalo boha - tak se tak chová.
A co se facek týče... Becky už mu jednu ubalila, Finn má moc dobré sebeovládání, aby se k něčemu takovému snížil (kromě toho si ho chce podat, až bude po všem), Ray a Li myslí spíš na svoje rodiny, Phil o všem věděl a Grantovi je v tuhle chvíli špatně od žaludku a navíc není tak cholerický.

4 Veronica Star / Ryuu Veronica Star / Ryuu | Web | 8. července 2011 v 15:05 | Reagovat

profesor je....vadnej....Jinak ...hrozně se mi líbí Finn :D A ten závěr taky :)))

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 17:53 | Reagovat

No tak tady je fajnové, že jsi podala vysvětlení. Ačkoliv... Vysvětlení bych tomu zrovna neříkala, pořád zůstává mnoho otevřeného. Přesto tahle kapitola přineslo spoustu nových a dobrých věcí. Akorát pořád nechápu postavu Phila, škoda že asi nebude kapitola o něm, protože... No prostě profesor utíká, fajn to chápu jeho povaha je taková... Prostě jeho, ale Phil? Kdo byl, že mu profesor ani ne po dvou měsících pobytu v té škole prozradil svá tajemství? Na jakém základě vybral pro svá scdělení právě jeho?

No ale to asi koneckonců uvidímě. Becky je fajn, Finn jako obvykel super. Těším se na další... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama