VI. Přepadeni

26. června 2011 v 14:03 | Lena Liz Carter |  Vae Victis

Kapitola šestá, ve které navážeme tam, kde předchozí kapitola skončila - u poplachu. Budeme sledovat, jak se Pensacolské společenství vypořádává s nebezpečím, a také jak se s nebezpečím vypořádává Becky.

Založeno na vyprávění seržanta Finleyho Wallace a Rebeccy Nemorayové


Finn nezaváhal ani na chvilku a skočil po pistoli, zabalené v igelitu, která ležela mezi jeho věcmi, společně s košilí a armádním nožem. Hodil na sebe košili a vytáhl pistoli, zatímco Ray za jeho zády instruoval Becky, Ellen a Tess s dětmi, aby se drželi pohromadě a pokud možno blízko ostatních. Finn se otočil a podal Becky nůž.
"Ten ostrý konec patří do Týrů," řekl, než se rozběhl směrem k základně.
Hlídka zahlédla Týry docela daleko, ale nepochybně mířili k nim. Kevin Younger okamžitě začal organizovat civilisty, zatímco plukovník Nightová se starala o posádku. Všichni vojáci se ozbrojili až po zuby a rozdělili se na strážní skupinky. Na evakuaci si už dávno připravili dva náklaďáky, tři dodávky a několik džípů. Podle dohody se měli znovu setkat na námořní letecké stanici Whiting Field, odkud se buď vrátí do Pensacoly nebo si najdou jiné místo k živobytí.
Nejdřív samozřejmě odjížděly ženy a děti, ale Finn si všiml, že Becky mezi nimi nebyla. Naopak, pomáhala ostatním s nakládáním narychlo posbíraných zásob a dalších věcí, a v očích se jí blýskalo stejně jako ten první měsíc v Pensacole.
"Máme je tu každou chvíli," upozornil ji Finn, když nenastoupila ani do předposlední dodávky.
"Tak jeď," zavrčela Becky.
Náklaďáky už odjely, zbývala poslední dodávka, ve které se krčilo patnáct civilistů, včetně Phila a profesora Lyttlea, a jeden džíp. Zničehonic s ohlušujícím skřípěním před garážemi zabrzdil jeden z džípů s dírami po kulkách v předním skle a z něj vyskočil Ray Collins.
"Je to past," vyrazil ze sebe udýchaně. "Týrové museli už dřív odříznout všechny cesty, čekali na nás."
Finn se rychle rozhlédl. V džípech jely skupinky po šesti, z Rayovy skupinky jeden z vojáků nepřežil. Seděl na sedadle spolujezdce a zřejmě se vykláněl z okna, aby mohl střílet po Týrech, když ho zasáhli do hlavy. Finnově skupince velel nadporučík Li a ostatní čtyři nebyli špatní, i když jeden z nich začal výcvik teprve před půl rokem. Vrásky mu dělala skupinka vyděšených civilistů.
"Rayi, kde jsou?" ptal se nadporučík Li.
"Vypadá to, že hlídají všechny silnice odtud," oznámil Ray. "Zkoušeli jsme to jinudy, ale narazili jsme na ně, kam jsme se vrtli."
"Hlídají cestu k molu?" ozval se Finn.
Ray pokrčil rameny.
"Když to nepůjde po silnicích, půjde to po vodě. Calypso," navrhl Finn.
Calypso byla malá loď, kterou si nechávali na občasné výpravy podél pobřeží. Všichni obyvatelé základny by se na ni nevešli, ale pro ani ne třicetičlennou skupinku byla tak akorát. Li a Ray se po sobě podívali a přikývli. Finn sáhl do džípu a vylovil několik náhradních pušek.
"Pojďte sem," vyzval civilisty a prohlédl si je. Vybral si tři muže, o kterých věděl, že umí se zbraněmi docela slušně zacházet, a svěřil jim pušky. Poslední mu zbyla pistole. Potěžkal ji v ruce a nakonec ji podal Becky.
"Nestřel se do nohy," požádal ji.
"Poberte jídlo," vydával mezitím Ray pokyny ostatním. "A tu lékárnu."
"Na deky se vykašli," zastavil Li jednu z žen. "Na Calypso něco je."
"Tak jdeme," pobízel je Finn a vyšel z garáže jako první. V duchu přemýšlel, jestli Týrové vědí o jejich lodi a jestli je napadlo hlídat i molo. Jestli ano, bude jejich pokus o útěk zatraceně krátký.

***

Držela se s Rayem na konci skupiny. Přeběhli silnici a drželi se při okraji pláže, kde je alespoň trochu chránily stromy. Už viděla Calypso, jak se poklidně houpe na vlnách.
"Stát!" ozval se za ní výkřik. "Vzdejte se, jinak budeme střílet."
Všichni jako by zmrzli na místě. Ke Calypso jim zbývalo sotva sto metrů. Becky zvedla ruce nad hlavu a otočila se. Blížila se k nim skupinka osmi Týrů, ale Becky nepochybovala, že další nebudou daleko. Proč je nezastřelili rovnou? Týrově se neproslavili tím, že by brali zajatce.
Shlukli se k sobě a Becky si všimla, že se vojáci přeskupili tak, že se ocitli mezi civilisty a Týry.
"Opatrně kousek k lesu," zašeptal jí u ucha neznámý hlas. "Potom loď."
Z lesa kus před nimi se vynořili další tři Týrové. Až teď si Becky uvědomila, jak velcí Týrové vlastně jsou - hotová hora svalů a šlach. Jejich obličeje by mohly být z kamene a projevovaly by víc emocí. Nasucho polkla.
Týrové se k nim pomalu blížili s namířenými zbraněmi. Napětí se dalo krájet. Becky si uvědomovala nůž u levého boku a pistoli u pravého. Dokázala by vystřelit, než by ji dostali?
"Teď!" zařval Ray.
Vojáci jako jeden muž vytáhli zbraně, civilisté se rozběhli k lodi. Becky pochopila, že ten, kdo jí šeptal do ucha, chtěl, aby utekla, ale ona nevěděla, co vlastně chce. Nějakým způsobem se jí v ruce ocitla pistole. Když ji natahovala, cítila se, jako by její ruce patřily někomu cizímu. Namířila na jednoho přibíhajícího Týra a stiskla spoušť.
Jako mnoho začátečníků měla víc štěstí než rozumu. Kulka zasáhla Týra do břicha a náráz ho skoro odhodil. Pomalu se sesunul k zemi a Becky znovu zamířila, když ji někdo popadl za ruku a táhl ji pozpátku k lodi.
"Sakra, Becky, co to děláš?" syčel jí Ray do ucha.
Z jedenácti Týrů se jich sedm válelo mrtvých v písku, ale těl tam leželo víc. Několik jejich mužů už se také nehýbalo. Ti, co přežili, ustupovali ke Calypso, která už startovala motory, a kryli se palbou.
Becky si ani nepamatovala, jak se dostala na palubu. Z transu se probrala až když se Calypso zhoupla na první větší vlně.
"Ty to v tý palici vážně nemáš v pořádku," řekl Finn. Něco v jeho hlase se Becky nezdálo, proto se k němu otočila a málem vyjekla nahlas. Finn si svíral levou paži nad loktem a mezi prsty mu prýštila krev.
"Pojď, to se musí ovázat," naléhala a odtáhla ho do podpalubí, kde se Missy Santiagová už činila na pár dalších. Půjčila si všechno, co potřebovala, a posadila Finna ke světlu.
"Svlíkni se," poručila.
"Tak tohle mi ženský moc často neříkají," poznamenal Finn a začal si opatrně stahovat košili. Becky mu pomohla a pak mu přitiskla na ránu čtvereček gázy.
"Tady si to podrž. Kolik jich tam zůstalo?" zeptala se, zatímco otírala krev ze zbytku ruky.
"Pět kluků a pak asi čtyři civilisti," povzdechl si Finn. Když mu Becky ránu umývala, aby viděla, jak je hluboká, udržel kamennou tvář. Pro oba měla situace zvláštní nádech. V jejich vztahu fyzický kontakt rozhodně nechyběl, ale Becky se Finna nikdy nedotýkala něžně.
"Jenom tě to lízlo, kulka nešla do svalu. Není to tak hrozný, ale bude to chtít stehy," konstatovala. "Missy? Jak jsi na tom?"
Missy si ještě musela poradit s jedním prostřeleným ramenem, než se mohla Finnovi věnovat. Becky mezitím ránu aspoň vydezinfikovala. Když se k nim Missy konečně dostala, stačil jí jeden pohled a vytáhla jehlu.
"Promiň, Finne, nemám, čím bych ti to opíchla, budeme to muset šít živé. Becky, zkusíš ho trochu přidržet, ať se mi neškube?"
"Hej, já to zvládnu," protestoval Finn.
Snažil se tvářit statečně, ale přece jen pobledl, když se mu jehla zabodla do ruky. Zatínal pěst a mezi zuby cedil na adresu Týrů jednu nadávku za druhou. Becky sice považovala urážky matky někoho, kdo vznikl jako klon, za samoúčelné, ale Finnovi to pomáhalo.
"Jay-Jayi!" zavolala Missy, když skončila. "Podej mi tu láhev, prosím." Pak Finnovi nalila po dně do malé sklenky.
"Co to je?" zeptal se.
"Rum."
Finn zavrtěl hlavou. "Teď se potřebuju soustředit. Až bude po všem."
S tím se zvedl, trochu zavrávoral, ale Becky ho chytila a pomohla mu najít rovnováhu. Šla s ním na palubu, kde u kormidla stál Li a s ním Ray, profesor Lyttle a Phil. Když Becky uviděla svého bývalého snoubence, nasadila kyselý obličej, ale následovala Finna.
"Jak je?" ptal se Ray starostlivě.
"Nepotěším tě, umřít se nechystám," odvětil Finn. "Na co jste přišli?"
"Zdálo se mi, že jsem zahlídl, že naše naháněli do svých vozidel. A nás taky nezabili. Že by brali zajatce?" navrhl Ray.
"Proč by to dělali?" divil se Li.
"Třeba chtějí naučit kuličky," zamumlal Finn.
"Asi šli po mně," přiznal náhle profesor Lyttle.
Finn, Becky, Ray a Li se k němu otočili se čtyřmi stejně překvapenými výrazy. O čem to mluví?
"Dřív jsem měl k projektu Týr a několika sesterským projektům velmi blízko. Zřejmě jsou pro ně mé vědomosti dost cenné na to, aby na mě uspořádali lov."
"Uspořádali lov? To jako..." zadrhla se Becky. Vzpomínala na to, jak k nim jednoho dne profesor Lyttle přišel a nedlouho na to jejich domov vyhodili do povětří. "To kvůli vám zabili mojí rodinu," vypravila ze sebe.
"Pochopte, Rebecco, vím věci, které by mohly Týry zničit. Kdybych zemřel, tyto vědomosti zemřou se mnou a zanikne tak poslední naděje," vysvětloval profesor. "Žiji na útěku od začátku Války."
"A to, že kvůli vám masakrují nevinný lidi, vás netrápí," zavrčela Becky zuřivě a zvedla pěst. Než ale mohla profesorovi jednu vrazit, někdo ji chytil za ruku.
"Takhle ne," řekl Finn skoro něžně. Opravil jí postavení palce a zápěstí a potom spokojeně přikývl. "Teď můžeš," povolil jí to. Profesora to celé tak zmátlo, že ráně ani neuhnul. Zavrávoral a nebýt toho, že ho Phil zachytil, upadl by. Ostatní Beckyinu agresivitu ignorovali. Možná tak zakrývali lítost, že mu nemohli jednu vrazit sami.
"Rozdělíme se," navrhl Li. "Civilisté a ranění se musí někde schovat. Zbytek z nás půjde tady s profesorem, odvede pozornost Týrů, zjistí, co se doopravdy děje, a zkusí zjistit, co se stalo s ostatními."
"Missy!" zavolal Finn na sestřičku, která se právě vynořila z podpalubí. "Pojď sem. Jak jsou na tom kluci?" zeptal se a myslel další dva raněné vojáky.
"Zach má pravou ruku na nějakou dobu vyřazenou z používání. Uzdraví se, ale potřebuje čas. Derek to schytal do nohy, naštěstí ne do stehenní tepny, to už bychom krmili žraloky, ale skoro nemůže chodit."
"Takže jsme zbyli my tři a Grant," konstatoval Finn.
"A já," ozvala se Becky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veverka Veverka | E-mail | Web | 26. června 2011 v 15:10 | Reagovat

Tak mě to zaujalo, že se vrhnu i na předchozí. :)

2 Eillen McFir Eillen McFir | 26. června 2011 v 15:41 | Reagovat

Finn je prostě dokonalý. Nečekala jsem, že Becky zastaví, když chtěla profesora praštit. Ale jakmile se vysvětlilo, proč to udělal, musela jsem se smát.

3 Lomeril Lomeril | Web | 26. června 2011 v 16:48 | Reagovat

[1]: To jsem ráda :-)

[2]: Finn je dokonalý *zamilovaník* Scéna s mlácením profesora... no, chtěla jsem ji vypustit, ale kvůli Finnově reakci jsem ji nechala.

4 medine medine | Web | 26. června 2011 v 17:59 | Reagovat

Týjo jsem ráda že jsem na tvůj blog narazila, tahle povídka vypadá výborně. Strašně se mi líbil ten detail, kdy Finn Becky opravil tu ruku :D Tak a teď se jdu vrhnout na další

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 17:39 | Reagovat

Ano to zastavení ruky a opravení bylo opravdu moc hezky popsané k Finovi to sedlo jako nic jiného. Z téhle kapitoly mám takový zvláštní pocit. hodně akce. to je fajn, ale tak nějak jsem se v celkovém obrázku hodně ztrácela. Prostě kdo kde s kým a jak... Hodně jmen, málo informací o nich, málo o místě kde se ncházejí... Těžko si něco moc představovat. Ale tak příběh pokračuej a to je dobře. Poodkrývají se zde další možné aspekty celé tě věci, začínají se objevovat záhady a kdo ví, snad jednou dospějeme k jejich odhalení. už mi koneckonců moc kapitol do konce nezbývá, že? :D

6 Jana Jana | 29. května 2012 v 9:59 | Reagovat

Přiznávám, že až do ted jsem si nebyla jistá, co si mám o Finnovi myslet. Zelené vojenské mozky a styl "nepleť se do něčeho co nezvládáš, stejně to nikdy zvládat nebudeš, tak proč se snažíš" mi dost vadí, ale přiznávám že touhle kapitolou si mě získal. Již výše zminovaná scéna mě taky pobavila. Jen tak dál! Ráda si brzy počtu nové podobné sci-fi:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama