Kdo Hledá, najde

30. června 2011 v 20:09 | Lomeril |  Co jsem kde pochytila

Krátká recenze seriálu Legend of the Seeker (česky Legenda o Hledači)
Pro začátek řekněme, že LotS je pro mě únik od žaberních oblouků, hlavových nervů, pletenců a chrupavek. Po nějaké době učení se morfologie živočichů totiž nastává chvíle, kdy můj mozek vypovídá službu, a tehdy zapínám příběh Richarda, Kahlan a Zedda, abych nabrala nové síly. První série je zdárně za mnou, druhá teprve začíná.




Příběh je klišé samo - chudý dřevorubec Richard Cypher se dozví, že byl vyvolen jako Hledač pravdy, který má jediný moc vládnout Mečem pravdy. Podle proroctví je Richard jediný, kdo dokáže zabít Darkena Rahla, zlého čaroděje, který chce ovládnout svět. Jako pomoc dostane Richard Zpovědnici Kahlan, která dokáže kohokoliv zotročit pomocí své magie, a potrhlého čaroděje prvního řádu (a svého dědečka) Zeddica Zu'l Zorandera, zvaného Zedd. V druhé sérii ještě přibude krásná chladná bojovnice Cara (chyběla tam blondýna a Kahlanin výstřih už se asi okoukal). Tým shromážděn, hurá na zabíjení zlého čaroděje, zachraňování lepých děv, hledání ztracených členů rodiny, rozdávání lízátek dětem, sbírání odpadků po lese a dalších hrdinství.

Že už jste tohle někde slyšeli? Nejste sami.

Začnu od Richarda Cyphera, obyčejného venkovana, který jednoho dne zachrání krásnou dívku, jen aby zjistil, že se musí stát hrdinou a zachránit svět. Richarda každý z nás zná. Nedopustí, aby někdo, o kom si myslí, že je dobrý, zemřel. Riskuje svůj život pro své přátele. Prožije zakázanou lásku. Musí najít své rodiče. Ale těší mě, že není takový budižkničemu jako většina začínajících hrdinů. Je chytrý, zručný stopař a ještě lepší bojovník. Richard se asi kvalifikuje jako moje nejoblíbenější postava, protože jako jediná mě ničím neštve.

Pak je tu Zedd. Zedda jsem ze začátku měla ráda. Potrhlý neuvěřitelně mocný čaroděj, který neustále zakopává o bývalé milenky a povídá si se svojí slepicí, mi byl docela sympatický. Ale později mě dostává do vývrtky, jak občas dokáže vyřešit polovinu problémů lusknutím prstů, jenže někdy se mu buď nechce, nebo z nějakého záhadného důvodu nemůže. To Zedda degraduje z plnohodnotné postavy na jakéhosi deus ex machina, který čaruje, když se mu to hodí.

A Kahlan. Ach, kde začít se Zpovědnicí Kahlan? Seznamte se s Mary Sue epických proporcí. Richard je klasický hrdina bez bázně a hany, ale Kahlan je prostě Mary Sue a nikdo mi to nevymluví. Už jen její šaty. Který normální člověk pobíhá po lese v bílých šatech až na zem s dlouhými vlajícími rukávy? Stačilo by jedno, slovy jedno houští a měla by z těch krásných šatečků hadr na podlahu. Kahlan také zásadně bojuje s rozpuštěnými vlasy, protože přece není nic lepšího než když se vám dostanou do očí nebo do pusy. Postupně se stane vrchní Zpovědnicí (tzv. Matkou Zpovědnicí) a nakonec poslední Zpovědnicí. Být Zpovědnice totiž znamená, že si dokážete kohokoliv zotročit jediným dotekem, což ale Kahlan dělá jen nepřátelům a pak je za to patřičně polituje. Kvůli tomu také nesmí spát s Richardem, protože by mohla ztratit kontrolu a zotročit si ho. Nepřipomíná vám to někoho? *ehmstmíváníehm*

O poslední člence "týmu", Caře, toho můžu říct jenom málo, protože jsem ji zatím viděla jen v několika málo epizodách. Cara je Mord-Sith (ne, nejmenuje se Darth Cara), členka řádu elitních bojovnic, které jsou od dětství mučeny a lámány k naprosté nemilosrdnosti a věrnosti lordu Rahlovi. Cara se ale spojila s Hledačem a pomáhá jim. Na Caře mi vadilo, že jsem z ní cítila, že je to postava speciálně pro ty, co nemají rádi Kahlan. Tam, kde je Kahlan soucitná a laskavá, je Cara tvrdá a sarkastická. Za jiných okolností by se mi asi líbila, ale nějak... něco jí chybí. Nevím, co, a pořád bych raději brala Caru než Kahlan, a navíc... kožená kombinéza? Kožená kombinéza až ke krku? A když si uvědomili, že tohle asi nebude fungovat, tak jí místo kožené kombinézy ke krku dali koženou kombinézu s výstřihem velikosti Panamského průplavu? Ne, děkuji, tohle bude fungovat spíš na kluky. (Ano, vážně nejsem cílová skupina těchto kostýmů.)

Tak, to by byli ti hodní. A co záporák, lord Darken Rahl? (Kdo to řekne desetkrát rychle za sebou a nezakoktá se, má u mě bod a rande s kteroukoliv mou postavou, kterou si vybere.) Jak vidíte, je pojmenovaný podle klasické zásady fantasy: hoď tam šlechtický titul, křestní symbolizující temnotu a ať to má r, h a/nebo d. A kupodivu je to dobrá postava. Je docela chytrý, šikovný herec, má rozum v hlavě, určité charisma a vůbec, je mi skoro líto, že nakonec není hlavní postavou on.

To by bylo z hlavních postav asi všechno. Scénář projíždí snad všechna klišé, co jich na světě je. Richard zjistí, že lidé, kteří ho vychovali, nebyli jeho praví rodiče. Pak objeví ženu, která tvrdí, že je jeho matka, ale ve skutečnosti není. Pak objeví skutečnou matku a sestru, ale matka umře. Nakonec ještě zjistí, že je ve skutečnosti bratrem lorda Darkena Rahla. A ten starý čaroděj, který ho jako dítě odnesl do bezpečí a celou dobu s ním žil v jedné vesnici a hlídal ho, je ve skutečnosti jeho dědeček. Nepřipomíná vám to někoho? *ehmeragonehm*

Samozřejmě Rahl o proroctví věděl a věděl, kdy a kde se má Hledač narodil, takže tam nechal plošně vyhladit všechny děti. Nepřipomíná vám to někoho? *ehmbibleehm*

A tak ústřední tým klopýtá přes zapomenuté nesmírně mocné artefakty a nevídaná kouzla (ano, vysloveně o ně zakopává) na své cestě za zničením Rahla. Očividně se jim do toho moc nechce, protože uvítají každé sebemenší zdržení v podobě tyranizované vesnice, zajatých dětí nebo záhadných vražd, které se jim naskytne. A tak je nám předkládáno snad úplně všechno - ztráta paměti, cestování v čase, starodávné artefakty, posednutí duchy, výměna těl, starodávné artefakty, úžasná moc, která ale z toho, kdo jí vládne, udělá mostrum, masožravé příšery, bývalé přítelkyně, další starodávné artefakty, ztracené a znovunalezené rodiny, roztomilá malá holčička, hrobky, paláce, odvážné výpravy v převleku za vojáka nepřítele, ještě jednou starodávné artefakty a tak dále a tak dále. Richard a Kahlan ve dvou dokáží pozabíjet jakoukoliv přesilu (pokud se někomu zrovna nehodí do krámu, aby byli zajati).

Na to, jak je seriál klišé, se bere až moc vážně. Merlin je taky klišé na klišé, ale aspoň si sám ze sebe dělá legraci. Hledač ani to ne. Ráda bych to označila za promarněný potenciál, ale on tam není ani ten potenciál. Možná ještě zkusím knihy, ale jinak je Legend of the Seeker dobrý opravdu tak akorát jako odpočinek od učení.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 30. června 2011 v 20:30 | Reagovat

Ano,je to klišé, ale která fantasy série není klišé? Seriál nesmíš srovnávat s knížkami, tady si prostě jen vypůjčili jména a názvy věcí, netvorů, národů a zemí a tím to haslo.
Goodkind dal příběhu mnohem víc, než co na tomto seriálu předvedli scénáristé. Proto prosím...nezatracuj ho ještě. :-) A ještě dodatek...tento autor tu byl mnohem dříve než nějaký Paolini.
Ale článek se ti povedl, je vtipný, trefný a čtivý.

2 Lomeril Lomeril | Web | 30. června 2011 v 20:33 | Reagovat

[1]: Jo, předpokládám, že knížky jsou o něčem jiném, zkusím je. Ano, fantasy seriály jsou většinou klišé, proto seriálům zas tak moc nefandím. A vím, že Goodkind tu byl před Paolinim, nemyslela jsem si, že by Eragona kopíroval. Jak Paoliniho znám, bylo to spíš naopak.
Ale děkuju :-)

3 nel-ly nel-ly | Web | 30. června 2011 v 22:58 | Reagovat

Knížky jsou určitě o něčem jiném, seriál je patok příběhu - vlastně převzali jen jména, částečně charakter a svět (taky ne zcela) a zkomolili to novodobý variace na Xenu...
Nemluvě o filmu Eraon, že jo :D tak tohle je alespoň příjemně koukatelné na právě únik od učení a tak...

Shrnuté je to hezky, čtivě :) a druhá serie se ti určitě bude líbit víc, než první

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama