II. Odhodlání

16. června 2011 v 20:01 | Lena Liz Carter |  Vae Victis
Ve druhé kapitole se dozvíme něco málo o Týrech a Becky učiní zásadní rozhodnutí. Finn také.
Doporučený poslech: Poets of the Fall - Fire


Založeno na informacích prof. Williama Lyttlea a vyprávění Rebeccy Nemorayové a Finleyho Wallace


Je všeobecným omylem, že se všechny bytosti, vzniklé genetickou a další úpravou lidských klonů, označují jako Týrové. Projekt Týr, pojmenovaný po jednom z vikingských bohů války, schválený v prosinci 2012, samozřejmě přišel jako první a s jeho produkty se lidé setkávají nejčastěji, nejsou ale jediní. Týrové představovali sen každého vojevůdce od dob, kdy první Australopithecus vzal do tlapy kámen, aby s ním praštil jiného Australopitheca - ideálního vojáka.
Vojenští vědci NATO sbírali vzorky DNA výjimečně pohybově nadaných lidí, snažili se je kombinovat s různými povahovými vlastnostmi a zároveň u nich potlačit emoční a pudové projevy. Samozřejmě, ze začátku devadesát procent plodů zahynulo a devadesát procent těch, kteří přežili, se narodilo s nějakou vývojovou vadou. Před rokem 2020 se začaly vynořovat první děti, které se zdály vyhovující podmínkám projektu. Samozřejmě byly vychovávány spíš jako stroje než jako lidé, protože z pohledu projektu Týr jimi skutečně byly.
Zatímco první perfektní vojáčci rostli a místo s autíčky si hráli s pistolemi, vědci se utrhli ze řetězu. Když jde dokonalý voják, proč ne něco dalšího? Dokonalý dělník, který si nebude stěžovat na nízký plat a přepracování. Dokonalý úředník, který se nenechá zkorumpovat a nebude si vymýšlet čísla. Dokonalý špion, který nepromluví ani na mučidlech. Lidskou práci by mohli nahradit biologičtí roboti. Utopické představy se rozjely jako na běžícím páse.
Tak postupně vznikli další sesterské projekty - Vulcan, Thovt a Loki. Dnes se ale všem Vulcanům, Thovtům a Lokiům říká Týrové. Prostě proto, že Týr byl první.

***

Tess Collinsová tehdy měla na starosti prádelnu a Becky k ní byla přidělena na pomoc. Tlačily velký vozík s prádlem zrovna kolem pole, kde ve slunečním žáru běhala skupinka mužů a žen.
"Co dělají?" zeptala se Becky.
"Cvičí. Jednou týdně je to povinnost pro každého kromě nemocných," vysvětlila Tess.
"Proč?"
"Vedení se usneslo, že se musíme udržovat v kondici, pro případ útoku Týrů, takže běháme, prolézáme a trénujeme zacházení se zbraněmi. Pro některé válka ještě neskončila," ukázala Tess na postavu, která klusala vedle běžecké dráhy a zřejmě vydávala pokyny.
"Kdo to je?" zajímala se Becky.
"Tvůj starý známý Finn. Má cvičení civilistů na starosti," usmála se Tess.
"Civilistů?" zbystřila Becky.
"No, plukovník Nightová tu udržuje něco jako vojenskou posádku. To jsou ti, kteří jezdí navštěvovat jiné skupiny nebo na obhlídky okolí. Ti samozřejmě trénují denně," vysvětlovala Tess ochotně.
"Bojují s Týry?" To si Becky pod pojmem voják představila jako první.
"Ne, nechceme dopadnout jako..." Tess se zarazila v polovině věty.
Becky si její netaktnosti skoro ani nevšimla. Napadlo ji totiž, že kdyby se přidala k vojákům... nevěděla přesně, co by se stalo, ale rozhodně by se měla lépe než v prádelně. Tess si za těch pár dní docela oblíbila, ale od chvíle, kdy se probrala z letargie, jako by seděla na jehlách. Musela něco dělat, jinak se zblázní.
Vítr k nim donesl útržky Finnova povzbuzování.
"Tak pohněte, ještě nás čeká překážková dráha, nechceme, aby nám vystydl oběd, ne?"
Tess Finnova slova připomněla, že do oběda už nezbývá moc času a mají ještě práci.
"Neboj, jakmile budeš úplně zdravá, vyženou tě tam taky," ujistila Becky a pokračovaly v cestě.
Přesně v to doufám, napadlo Becky.

***

Když Finn zjistil, že Becky zase jí a mluví, vypustil ji z hlavy. Na základně žilo skoro sto padesát lidí a jedna holka se mezi nimi ztratila jako nic. Koneckonců měl svých starostí dost a Becky nevypadala, že potřebuje jeho pomoc. Jednou či dvakrát ji asi zahlédl na tréninku civilistů, ale když se k němu nehlásila, nevšímal si jí.
Tu zimu si chtěli vytrénovat pár nováčků, kteří by jim vypomohli s obhlídkami a zajištěním bezpečnosti. Zájemci se moc nehrnuli - strach z Týrů byl stále příliš silný. Nicméně hrstka kluků na ně čekala a Finn a jeho kamarád Ray Collins se na ně měli podívat.
"Je tady ona," oznámil mu Ray, když si na kraji cvičiště dopřávali cigaretu.
"Kdo?"
"Tvoje slečna Měli-jste-mě-tam-nechat-umřít."
Finn se otočil a cigareta mu málem upadla. Becky tam vážně stála s ostatními a tvářila se, jako by se chystala pobít armádu Týrů. Finn se rozesmál.
"To nemůže myslet vážně."
"Tváří se tak," pokrčil Ray rameny.
"No," usmál se Finn způsobem, který se Rayovi vůbec nelíbil, "tohle bude sranda."
Byl si docela jistý, že to Becky nezvládne. Nechystal se s nováčky nijak mazlit a zatím neviděl nic, co by ho přesvědčilo, že je Becky lepší než průměrná dívka jejího věku. A upřímně - na prvním tréninku se takového důkazu nedočkal. Ze začátku držela krok s ostatními docela slušně, ale chyběla jí vytrvalost. Začala zaostávat, překážková dráha jí trvala dvakrát tak dlouho jako ostatním a na konci skoro neudržela v ruce pušku. Vypadalo to, jako když se štěně batolí za smečkou dospělých psů. Když jí vítr foukl do očí pramen vlasů a ona málem ustřelila hlavu nevinnému kolemjdoucímu, Finnovi došla trpělivost a vytrhl ji zbraň z ruky.
"Víš co, běž si hrát s panenkama, než někoho zraníš!" vyjel na ni.
"Já to zvládnu!" protestovala a chňapla po pušce, kterou Finn držel z jejího dosahu. "Naučím se to."
"Podívej, nemyslím to zle, ale běž k nějaký práci, který rozumíš," řekl Finn už klidněji. "Vojákování nech vojákům."
"Chci to dělat a naučím se všechno, co potřebuju," tvrdila Becky sebevědomě.
"Dívej, my potřebujeme chlapy na jaře a v létě, aby hlídali pole. Poslední, co teď chci mít na krku, je nová Johanka z Arku." Finn tím chtěl debatu ukončit, ale Becky uměla být vytrvalejší než smrad rybiny.
"Zakazuješ mi chodit?" zeptala se provokativně.
"Rebekuško, choď si, kam chceš, ale jestli mi budeš zdržovat program, tak tě vlastnoručně vrátím tam, kde jsem tě sebral," varoval ji.
Becky to považovala za vítězství a Finn jí ho musel přiznat. Když chce trpět, bránit jí v tom nemůže. Ale nějakou odpovědnou činnost dostane jen přes Finnovu mrtvolu.
"A udělej něco s tím tvým hárem, překáží ti," dodal ještě.

***
Z deníku Rebeccy Nemorayové
Proč tohle sakra píšu? Co to vůbec dělám? Proč jsem se do krve hádala, aby mě nechali s vojáky?
Od doby, kdy jsem se vzbudila, mám pocit, že nevím vůbec nic. Ještě nedávno jsem měla jasno - vezmu si Phila, založím rodinu a naše děti už budou Válku znát jen z vyprávění. Nikdy jsem se nepovažovala za krvežíznivé stvoření. Co se to se mnou děje? Bojím se, že jsem si třeba při tom zranění nějak poškodila mozek a proto bych teď nejradši zmlátila všechny Týry světa na jednu hromadu a zapálila. Slyšela jsem, že se to může stát. Ale jak to poznám?
Teď bych potřebovala Finna. Phila. Co to zase melu za kraviny? Finn mi zachránil život, ale jinak je to debil. Jeho rozhodně nepotřebuju. Phile...

***

Ten večer Becky poprvé v životě pocítila potřebu psát si deník. Do té doby se svěřovala své sestře Sarah, jenže Sarah zemřela a v Pensacole si Becky zatím nevytvořila dost blízké přátele. Proto vzala sešit, propisku a svůj strach vylila na papír.
Ozvalo se zaklepání na dveře a vstoupil Ray Collins.
"Becky... můžu ti říkat Becky, viď? Mluvil jsem s Finnem a shodli jsme se na tom, že asi bude nejlepší, když na tréninky nebudeš chodit," řekl.
"Říkala jsem, že to doženu," ohradila se Becky prudce.
"O to nejde. Jenom nechceme, aby ses vrhla na první Týry, které uvidíš, a snažila se pomstít svojí rodinu."
"Já se ne..." zarazila se uprostřed věty, když si uvědomila, že právě svému deníku přiznala, že by Týry nejraději zmlátila na hromadu a zapálila.
"Nechceš se pomstít?" zvedl Ray obočí. "Tomu sama nevěříš."
"Nemůžete mi zabránit, abych cvičila," namítla Becky umíněně, rozhodnutá prosadit si svou. Ani ji nešlo o pozici ve vojenské skupině, v tuhle chvíli spíš chtěla dokázat Rayovi a hlavně Finnovi, že na to má.
"S vojáky tě stejně nikdo nepustí," upozornil ji Ray.
"To se teprve uvidí," odfrkla si Becky.
Ray rezignovaně zavrtěl hlavou a nechal Becky samotnou. Podívala se do malého zrcadla na stěně. Kolem obličeje se jí vlnily dlouhé kadeře barvy hořké čokolády, které jí dneska tolikrát padly do očí nebo do pusy.
A udělej něco s tím tvým hárem, překáží ti.
Phil její vlasy miloval. Jenže žádný Phil už nebyl, jen Finn, který jí do očí řekl, že na to nemá. A Finn její vlasy nenáviděl. Plakala, když odstřihávala první pramen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 17. června 2011 v 11:29 | Reagovat

Do toho Becky! My máme rádi umíněné tvrdohlavé ženské! A hlavně, dokaž tomu chlapovi, že na to máš! XD Ach ... hrabe mi.

2 Lomeril Lomeril | Web | 17. června 2011 v 11:49 | Reagovat

[1]: Becky je tvrdohlavec největšího kalibru. A nakonec se jí to možná i vyplatí. Příští kapitola ukáže :-)

3 Eillen Eillen | 17. června 2011 v 13:30 | Reagovat

Přestože Becky pořádně neznám, tak mě její slzy při střihání vlasů překvapily. Celou dobu si je pevně jistá tím, co chce dělat a tak bych od ní čekala, že při střihání se jí ve tváři nepohne jediný sval. Ale tak si upravím svůj pohled na Becky :)

A Finna zbožňuju. To bude nádhera, až ti dva se budou škorpit :))

4 Lomeril Lomeril | Web | 17. června 2011 v 14:59 | Reagovat

[3]: Je si jistá, co chce dělat (nebo si spíš myslí, že si je jistá). Jenomže, jak sama říkala, Phil, její mrtvý přítel, její vlasy miloval. Když si je stříhá, vlastně konečně sama sobě přiznává, že Phil i zbytek její rodiny už není a ona zůstala sama.

5 Eillen Eillen | 17. června 2011 v 15:58 | Reagovat

[4]: Já to chápu. Ale uznej, v druhé kapitole abych znala postavu, to bych musela být ty :) A navíc soudím podle sebe. Já bych se zhroutila až nakonec při pohledu do zrcadla, kdy by mi došlo, že jsem si spolu s vlasy ustřihla i minulý život a nemám nic...

6 Lomeril Lomeril | Web | 17. června 2011 v 17:07 | Reagovat

[5]: Jasný :-) Becky prostě zareagovala takhle. A co se týče zbožňování Finna, jsme dvě. Já jsem se do něj zamilovala.

7 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. října 2011 v 16:38 | Reagovat

Finn je parádní, to je rpavda. Reakce Becky se slzami mi přišla trochu... No trochu moc, asi bych to víc pochoúila s tím zrcadlem, ale líbí se mi to i takhle to jo. Becky je prostě tvrdohlavá, ale člověk, který přišel o všechno potřeuje nějaký cíl, potřebuje se vybít, zvlášť, když ho vytrhly z odevzdané letargie....

Tak jo, já jdu číst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama