Kapitola druhá: Ideály

14. května 2011 v 13:08 | Lomeril |  Osada čistých duší
A po dlouhé době staronová kapitola povídky Osada čistých duší. V téhle byly provedeny jen malé změny oproti původní verzi z r. 2006, takže to můžete vzít tak trochu jako vzorek, jak jsem psala v začátcích tohoto blogu.


Když se slunce povážlivě nachýlilo k obzoru, našli louku u potoka, kde se mohli utábořit. Pro bratry Larenovy to byl namáhavý den. Výprava postupovala velice pomalu, někteří osadníci s sebou vedli dobytek a děti vyžadovaly odpočinek. Proto se Pierre a Filip zhostili úlohy zvědů. Postupovali několik desítek metrů před výpravou, obhlíželi cestu, hledali vhodná místa k zastávkám a k večeru i místo, kde mohli přečkat noc.
Utábořili se pár kroků stranou od ostatních a rozdělali si vlastní malý ohýnek. Oba byli unavení a přestože se přes den museli spíš soustředit na cestu, vzpomínkám na spáleniště a mrtvé tělo u studny se nevyhnuli. Na jedné loučce, přes kterou šli, nalezli zbytky ohniště, které nasvědčovaly, že tudy nedávno prošla skupina velikostí odpovídající těm darebákům, ale na výpravu tak velkou, jako byla skupina pana Coxe, si netroufli. Filip si soukromě pohrával s myšlenkou, že by je mohli vystopovat a pomstít se, ale tušil, že Pierre by s tím nesouhlasil.
Náhle k nim přistoupil pan Cox, doprovázený třemi dalšími muži. Dva už byli ve středních letech s vlasy prokvetlými šedí, ten třetí mohl být o takových deset let starší než Pierre.
"Dovolte, abych vám představil nejdůležitější členy naší obce," řekl pan Cox. "Pan Enoch Watson, můj zástupce a nejbližší spolupracovník. Doktor Maurice Darknerer, lékař. S jeho dcerou Tiffany jste se dnes už poznali," ukázal na dva starší muže. "A konečně náš pastor Daniel Owen," ukázal na mladíka.
"Chtěli jsme s vámi probrat cíl naší cesty," řekl pan Watson a posadil se, stejně jako jeho společníci. "Mluvili jste o nějaké osadě, kam míříte."
"My osobně míříme do vesnice kmene Oneidů, ze kterého pocházela naše matka. Protože jsme přišli v podstatě o všechno, chceme začít nový život mezi indiány. Ale nedaleko od vesnice stojí osada Airelleville, obývaná převážně hugenoty, kteří museli utéct z Francie," vysvětlil Pierre. "Jsou to laskaví a vstřícní lidé, kteří vám určitě poradí, kde byste se mohli usadit."
"A mohu se zeptat, proč jste vy opustili své domovy a vydali se sem?" ozval se Filip.
"Stará Evropa je duchovně mrtvá," prohlásil pan Cox. "Je tam příliš málo těch, kteří berou Ježíšovo učení vážně. Proto jsem sebral tuhle skupinu čistých a poctivých lidí, abychom tady, v této nedotčené zemi založili společenství, kde budeme žít v souladu s Ježíšovými zákony. Bude se jmenovat Osada čistých duší."
"Musím říct, že váš plán má docela dost much, jak z teologického, tak z praktického hlediska. Zaprvé jsem nikdy neslyšel, že by se Ježíš nějak izoloval od lidí," začal Pierre, ale pan Cox ho přerušil.
"Najdete spoustu příběhů, kdy byl unavený a snažil se stáhnout někam do samoty, ale davy ho vždycky dostihly," namítl. "Například ten příběh o rozdělování ryb a chlebů."
"Ale vždycky se chtěl zase vrátit. Není cíl křesťanů napravovat hříšníky? Jak to chcete dělat, když se s nimi nesetkáte?" zajímal se Filip.
"Budeme v čistotě vychovávat naše děti, takže nesklouznou ke hříchu. A co o tom vlastně může vědět nějaký lovec z lesů?" zaútočil pan Watson.
Filip už se nadechoval k ostré odpovědi, ale Pierre mu položil ruku na paži, aby ho zarazil. Potom se sám otočil k panu Coxovi: "No dobrá, dejme tomu. Jenže neznáte divočinu, zabije vás první hladová puma nebo grizzly."
"Máme zbraně," bránil se pan Cox.
"Tady nejde jenom o boj se šelmami - je daleko jednodušší konfliktu předejít, než pak zvíře zbytečně zabíjet. Na povodeň, bouřku nebo padající strom ale kulky neplatí. Umíte vy vůbec postavit pořádný srub? Kopal jste někdy studnu?"
"Vy snad ano?" odfrkl si pan Watson.
"Umět se o sebe postarat byl první bod naší výchovy, hlavně máma na to kladla velký důraz. A to mi připomíná: dalším problémem bývají indiáni."
"Je zvláštní to slyšet od jednoho z nich," poznamenal pastor Owen tiše. Jako jediný neměl v tónu bojovnost, vlastní jeho starším společníkům.
"Jsem indián jen napůl, to zaprvé, a za druhé vám by se taky nelíbilo kdyby na vašem území začali stavět osadu a ani by se vás nezeptali. A ještě jedna věc: potřebujete vědět, která zvěř chutná dobře a která se nedá jíst, které bylinky jsou koření, které jsou léčivé a které jedovaté, ze kterých stromů se dá stavět, které jsou dobré na podpal a které k výrobě užitkových věcí, drahý pane, tady nejste v anglickém parku, tohle je divočina!" rozohnil se Pierre.
"Proto by se nám hodila vaše pomoc," řekl pastor Owen rychle, než pan Watson nebo pan Cox stačili otevřít ústa. "Vyznáte se tu, můžete nás naučit žít v lesích. Nemáte žádné závazky. Byl by pro vás hodně velký rozdíl, kdybyste místo v indiánské vesnici žili v naší? Protože pro nás ano."
Pierre se na něj podíval. Pastor mu přes oheň pohled opětoval. Chvíli se dívali jeden druhému do očí, ale když pastor neuhnul, Pierre promluvil: "Zvážíme to. Nechte nám pár dní. Aspoň do Airelleville půjdeme s vámi a potom... buď s vámi budeme pokračovat dál nebo vám seženeme někoho, kdo vám pomůže."
S tím je vedoucí skupiny opustili. Pierre a Filip osaměli.
"Měl pravdu," řekl Filip. "Nám je jedno, kde budeme žít, a oni nás potřebují."
"Jsou to blázni," odfrkl si Pierre. "Blázni blázniví. Všichni. Jestli je v tom necháme, tak si nemusí dělat starosti se zimou, protože se jí stejně nedožijou."
"Můžeme se domluvit s Medvědí tlapou, třeba by je vzal tak trochu pod svou ochranu. A konečně, proč bychom nemohli zůstat s nimi?" uvažoval Filip. "Nemyslíš, že jsme žili sami trochu moc dlouho?"
"Myslím, že je čas jít spát," utnul ho Pierre, zabalil se do přikrývky a otočil se k němu zády. "Dobrou noc," zamumlal ještě.

Druhý den pokračovali v cestě. Pro dnešek se vedení ujal Filip, zatímco Pierre zůstal vzadu a dával pozor, aby nikoho a nic neztratili. Po pár mílích našel Sophii Coxovou, jak sedí na padlém kmeni a ztěžka oddechuje. Ve tváři byla bílá jako smrt. Zastavil se u ní.
"To je v pořádku," usmála se statečně.
"Ne, to tedy není. Dejte mi ten vak, ano?"
Dívka s úlevou sundala zavazadlo a předala mu je. Únava byla zřejmě silnější než hrdost.
"Omlouvám se, ale těsně před odplutím jsem prodělala zápal plic a od té doby nic moc nevydržím."
"Cože?" nevěřil Pierre svým uším, "Vy jste se nedávno zotavila ze zápalu plic? A oni vás táhli sem?"
"Výprava se chystala už dva roky a odjezd se předtím dvakrát odkládal, kvůli mně se nemohl odložit potřetí," prohlásila dívka, jako by to bylo samozřejmé.
"Mohla jste... já nevím, třeba přijet později, tohle je riskování života!"
"Jsem dost silná na to, abych to zvládla!" ohradila se a jako by se snažila svá slova dokázat, vstala a následovala ostatní.
"Nevypadáte na to. Všechny vaše věci ponesu já. A bez odmlouvání!" dodal, když viděl jak otevírá ústa. Zase je zavřela, sklonila hlavu a zrychlila. Pokusil se s ní srovnat krok, ale dala mu dostatečně najevo, že si přeje jít sama.
Ten večer, když se vracel k tábořišti s vodou, zaslechl Pierre rozčilené hlasy, které přicházely z lesíka nedaleko. Poznal pana Coxe a Sophii a raději se zastavil. Vítr k němu přinášel jenom útržky vět, které na sebe křičeli.
"... jen ostuda! ... vzala by si lorda Arcklaye..." hulákal pan Cox
"... jsi jí měl radši..." ječela Sophie.
"... ona... poslouchala!"
"...nejsem ona!" téměř vzlykla dívka. Mlaskla facka a pak jen slyšel, jak někdo utíká pryč. Druhé kroky po chvilce následovaly.
Takže Coxovi zřejmě nemají tak idylickou rodinu, jak se na první pohled zdá. Pan Cox chtěl zjevně Sophii provdat a nechat v Anglii. Ale kdo byla ta ona, která by si vzala toho lorda a kterou měl pan Cox radši, protože ho poslouchala?
Pierrovi bylo Sophie náhle líto a chtěl jí pomoci, ale nejdřív by musel vědět, kdo je ta žena, která byla předmětem jejich hádky. Sophie zřejmě byla umíněná jako mezek, velký hazardér s vlastním zdravím a holka s hlavou plnou nesmyslů, ale zároveň se zdálo, že mezi ní a otcem nepanují vztahy hodné křesťanské rodiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama