Nemáte občas pocit, že lidi zachvátila zubatá mánie? Přiznám se, že ani mně se nevyhnula, a alespoň jsem přičichla k nejznámějším dílům žánru, ať už literárním nebo seriálovým. Původně jsem si říkala, že bych mohla každé dílo ještě zvlášť zrecenzovat, ale pak jsem si řekla, že to udělám spíš formou jakéhosi souboje. Budu hodnitit pět děl (viz. níže) v pěti kategoriích - celkový dojem z příběhu (tj. zápletka a podání), hlavní ženskou hrdinku, hlavního mužského hrdinu, jejich věčného křena a výstavbu pozadí příběhu, tedy světa, ve kterém se odehrává. A výsledek?
Podívejte se sami.
Pravá krev (True Blood) - seriál Alana Balla, natočený podle knih Southern Vampire Mysteries od Charlaine Harrisové. Seriál má zatím tři série, knih je poměrně hodně. Hrdinkou je telepatka a servírka Sookie, která se zamiluje do upíra Billa, který se do města přistěhuje, a neustále se s ním střídavě rozchází a spí.
Stmívání (Twilight) - "sága" arizonské spisovatelky Stephenie Meyerové, která vypráví, kterak se do sebe zamilovali upír Edward a dívka Bella a žili šťastně až do smrti, zatímco vlkodlak Jacob postupně přesunul svou pozornost z Belly na její dceru.
Škola noci (House of Night) - série, zatím cca šestidílná, autorek P.C. a Kristin Castových (což je matka a dcera). Hrdinkou Školy noci je upíří mládě Zoey, které z nějakého důvodu vyvolila bohyně Nyx. Zoey se líbí školní idol Eric Night, nesnáší školní celebritu Afroditu a navíc ji pronásleduje její bývalý lidský přítel Heath. Kromě toho se u ní projevují schopnosti, které by se měly projevit až za několik let. Předem upozorňuji, že znám jen první a kousek druhé knihy, takže v informacích ohledně Školy noci se budu odvolávat jen a pouze na ně.
Upíří deníky (Vampire diaries) - tady půjde jen a pouze o seriál Kevina Williamsona a Julie Pelc, natočeného podle knižní série L.J. Smithové, a jen o jeho první řadu. Série se soustředí na Elenu, která se zamiluje do upíra Stefana, ale je zároveň přitahována jeho bratrem Damonem. Také se musí vyrovnat s tím, že její nejlepší kamarádka Bonnie je čarodějka.
Vampýrská akademie (Vampire Academy)- šestidílná série autorky Richelle Mead. Příběh sleduje dhampýrku (poloviční upírku) Rose, která se trénuje na osobního bodyguarda své nejlepší kamarádky Lissy, která je shodou okolností posledním potomkem prastarého šlechtického rodu. Rose je zároveň zamilovaná do svého instruktora Dimitrje.
Celkový žebříček:
- Vampýrská AkademieNa VA se mi líbí nádherné, plastické postavy, poměrně neobvyklá hloubka příběhu, zajímavý svět a logický vývoj vztahů. Také oceňuji, že přestože hlavní hrdinka Rose mi úplně stoprocentně nesedla, byla napsaná tak, že jsem jí pořád držela palce. Vadilo mi, že autorka občas překroutila svoje vlastní pravidla, aby mohla dostát povinnosti happyendu.
- Pravá krevPravá krev je zaměřená na trochu jiné publikum než všechna ostatní uvedená díla, proto se hodně těžko srovnává. Ústřední pár mě (jako obvykle) docela štve, ale má tolik vedlejších linií, že si vybere snad každý. Hlavním plusem Pravé krve je, že sledujeme cca pět, šest linií, které jsou obdivuhodně propletené a kdyby se vypustila byť jediná, o hodně bychom přišli. Dalším plusem je, že upíři nejsou na střední škole (vážně, kdybyste světě pobíhali od doby války Jihu proti Severu, nepřipadalo by vám trochu podivné psát domácí úkoly?). Na seriálu mi vadí, že mi přijde, že občas ukazuje na můj vkus až moc zbytečného sexu a krve, jako by se chtěl podbízet divákovým nejnižším pudům. A nesmím zapomenout na určitou přeplácanost mytickými potvorami. Upíři, kožoměnci, vlkodlaci, víly, maenády, čarodejnice, co bude další? Bílá paní?
- Upíří deníkyUpíří deníky mají obrovské plus za charismatickou ústřední trojici a zajímavé vztahy mezi nimi. I když mi přijde, že ke konci první série se z Damona začala stávat až moc velká citlivka, ale i tak jejich přestřelky se Stefanem a Elenou jsou výborné. Moc se mi líbí, že hlavní mužský hrdina Stefan není žádný svatoušek, ale intrikán skoro stejně dobrý jako jeho bratr. Také jsem si užívala retrospektivy, které po kouskách vyprávěly příběh Stefana a Damona. Vadí mi, že zápletka přináší pramálo nového a originálního. I na první shlédnutí jsem mohla prakticky předříkávat, co postavy řeknou. Celkově bych UD přirovnala k jídlu ze slušné jídelny - zasytí, ale člověk si nepochutná.
- StmíváníTakže tady už hledání kladů začne být horší. Stmívání dostalo vyšší příčku než Škola noci jen díky tomu, že jsem ho dokázala dočíst až do konce, což se o Škole noci říct nedá. Je to kniha snadno stravitelná, myslet není potřeba, snad je to dokonce nežádoucí. Rozhodně nehrozí, že vás autorka naštve tím, že provede něco ošklivého vaší oblíbené postavě. Ale mám několik důvodů, proč je Stmívání až na konci mého žebříčku. První z nich se jmenuje Edward Cullen. Jeho postava a nekonečné vzdychání nad jeho postavou dokázalo knížku slušně znechutit. Druhý důvod je absence jakýchkoliv opravdových konfliktů (a ne, ten milostný trojúhelník se nepočítá, když se nakonec vyřešil mávnutím kouzelné hůlky). I když už to vypadá, že se strhne aspoň nějaká bitka, zase z toho nic není. Třetí důvod jsou pseudovědecká vysvětlení upířího těla, při kterých se má biologická duše vzpíná na zadních.
- Škola nociNa Škole noci se mi líbil poměrně originální svět upírů a jejich popis, z kterého mi přišli spíš jako kult než jako rasa. A chtěla bych modré tetování po obličeji. Jinak se ale obávám, že jsem se nemohla zbavit dojmu neskutečné povrchnosti. Když jsem četla Vampýrskou Akademii nebo sledovala Pravou krev, měla jsem pocit, že se příběh dotkl mých vlastních vzpomínek a alespoň na chvilku jsem mohla s postavami souznit. Při četbě Označené jsem měla pocit, jako bych se brouzdala v dětském bazénku. Nikdy jsem neviděla hlubší problém, než "jsem trochu divná teenagerka, která přišla na novou školu, má problémy s rodiči a s kluky." Ano, na závěr sice má poměrně slušnou akci, ale nebyla jsem schopná vytvořit si vztah k jediné postavě.
Žebříček hlavních hrdinek:
- Rose Hathawayová (VA)Hlavní hrdinka mi prostě zásadně nesedí. V normálním životě bych si asi neměla s Rose co říct, ale musím říct, že rozvoj osobnosti, jaký Rose za šest dílů ukázala, byl jednou z nejlepších ukázek pisatelského umu, jaký jsem za posledních pár let viděla. Rose se od základu změnila a zároveň zůstala stejná. Dospěla a je to popsáno tak, že se mi tají dech.
- Elena Gilbertová (UD)Elena dostala body za to, že jako jediná z lidských hrdinek poslala svého přítele do háje, když se dozvěděla, že je to upír. Sice jen dočasně, ale i to se počítá. Elena se nebojí těžkých rozhodnutí, často nepříjemných, a je to bojovnice. Vůbec to není špatná hrdinka.
- Sookie Stackhouseová (PK)Sookie moc nemusím. Možná je to podáním, ale přijde mi prostě trochu umělá. Něco v Sookieně osobnosti na mě nepůsobí přirozeně. Prostě jí dobrou polovinu emocí nevěřím.
- Isabella Swanová (S)Bella proti Sookie prohrála, ale jenom hodně těsně. S Bellou jsem se jednu dobu skoro ztotožnila a přijde mi, že ze začátku její postava ještě docela šla. Jenomže od konce Nového měsíce šla úplně do háje. Zajímají se o ní tři kluci a ona nad tím fňuká, jako by šlo o národní tragédii. A její reakce na těhotenství v Rozbřesku jen přidala na misku vah s argumenty proti Belle. Upřímně, která normální devatenáctiletá holka by skákala do stropu byť z normálního těhotenství? Natož z podivného urychleného, z kterého může vylézt kdovíco?
- Zoey Redbirdová (ŠN)Prostě si přečtěte argumenty proti celé sérii. Zoey mi přišla asi tak plastická, jako ten kartonový reklamní panák, kterého se vždycky leknu v pražské zoo.
Žebříček hlavních hrdinů:
- Stefan Salvatore (UD)Stefan byl jasným vítězem, protože z hlavních hrdinů je jediný, který by se mohl eventuálně zařadit mezi moje oblíbené postavy. Tvůrcům i herci Paulu Wesleymu se podařilo vytvořit výborně vyváženou směs citu, humoru, drsnosti a laskavosti. Netrpí přehnaně siláckými hláškami, záchvaty emo depresí má jen vzácně (ačkoliv se jim nevyhne), je hodný, ale nebojí se vzít věci (konkrétně kůl) do vlastních rukou.
- Dimitrij Belikov (VA)Dimitrije jsem jako postavu opravdu nemusela. Měl totiž až příliš silné melodramatické tendence, zvlášť v posledních dvou dílech, a bral se hrozně moc vážně. Vzácné chvilky, kdy se uvolnil, byly moc hezké, jejich problém byla právě jejich vzácnost. Ale jako postava byl vytvořen skvěle.
- Eric Night (ŠN)Eric byla jediná postava ze Školy noci, která mi přišla poněkud propracovanější. Líbilo se mi, že dokázal zachraňovat svého soka v lásce, a z jeho scén jsem měla takový uvolněný pocit.
- Bill Compton (PK)Musím se přiznat, že upír Bill mě občas posílá do vývrtky. Sérii od série víc a víc melodramatický emo. Jediné, co umí, je fňukat nad nespravedlností osudu. A stejně jako Dimitrijovi mu vyčítám, že se bere moc vážně a neumí se uvolnit. Je pořád v nějaké křeči. Pamatuji si na jednu scénu z první série, kdy on a Sookie hlídali děti jejich kamarádky. Bill je tehdy bavil a upřímně, scéna upíra jako chůvy v sobě měla nezvyklý, ale velmi příjemný náboj. Nehledě na to, že když se Bill rozdováděl, byla s ním největší legrace. (Nezapomenutelná byla chvíle, kdy ho děti požádají, aby jim ukázal tesáky. Bill si napíchnul na zuby dva hranolky.)
- Edward Cullen (S)Nádech, výdech. Já tady prostě pozitiva hledat nebudu, protože tu nejsou. Posedlý, třpytivý tyran prostě není můj šálek čaje. Pokud jsem Dimitrijovi a Billovi vytýkala melodramatičnost a přílišnou křečovitost, Edward už mi padá ze stupnice. Když v Novém měsíci odešel, chvíli jsem si říkala, že by mohl mít opravdový charakter, ale konec Nového měsíce to zabil. Sebevražda třpytěním se na sluníčku? Co prosím?
Žebříček třetích vrcholů milostného trojúhelníku:
Aneb žebříček těch, kteří se o hlavní hrdinku snaží, ale nedostanou ji, nebo aspoň ne natrvalo. A přátelé, tohle bude těžký výběr.
- Eric Northman (PK)Tady to Eric také vyhrál o chlup. Ale uznejte, cynický vůdce upírů, narozený za doby Vikingů, který vždycky na chvilku ukáže svou citlivou, zranitelnou stránku, aby vzápětí někomu vrazil kudlu, popř. kůl do zad. Pokud bych ho měla označit, vybrala bych si anglickou nadávku "two-faced bastard," protože mě nenapadá, jak to lépe vyjádřit česky. A já svoje two-faced bastards miluju.
- Adrian Ivaškov (VA)Adrian je z kompletně jiného těsta než Eric. Je to nestabilní flákač, který srší sarkasmem, ale je nesmírně zranitelný. Vždycky podá pomocnou ruku, ale málokdy bývá iniciátorem něčeho. Prostě nedospělý, napůl šílený, ale má srdce tak zlaté, že by mu leckdo mohl závidět.
- Damon Salvatore (UD)Damon Salvatore by za pár set let mohl dosáhnout kvalit Erica Northmana, i když ještě pořád má co dohánět. Začíná jako docela slušný antagonista, aby se později přesunul do polohy "teď budeme chvíli spolupracovat, pak se vzájemně podrazíme, pak se zase spojíme, celou dobu se budeme nenávidět, ale vlastně se máme docela rádi." Tam jeho postava excelovala. Vlastně se z něj stal úplný klaďas, který se ale zuby nehty snažil, aby na to nikdo nepřišel. Svým způsobem Severus Snape s tesáky. Takže kvalitní postava, ale za srdce mě nevzala tolik jako Eric a Adrian.
- Jacob Black (S)Když se pomine jistá pedofilní epizoda, je Jacob jedna z nejlepších postav celého Stmívání. Má nějakou hloubku, nějaké pozadí, kolem a kolem je mnohem zajímavější, než celý blýskavý Adonis.
- Heath Luck (ŠN)Strašně ráda bych vám o něm něco řekla, ale jediné, co si vybavím, je, že běhal za Zoey jako pejsek. Mělo to něco společného s krví, ale přesně si nepamatuju, jak to bylo.
Žebříček zpracování upířího světa:
- Pravá krevLíbí se mi odůvodnění, že upíři vyšli na veřejnost po vynálezu syntetické krve. Líbí se mi, jak se upíří snaží vyjít s lidmi. Líbí se mi, že upíři mají klasické upíří limitace typu pozvání do domu, kůly, stříbro a tak dále. Prostě nebýt toho, že je svět Pravé krve těmi mytickými potvorami trochu přeplácaný, blížil by se dokonalosti.
- Škola nociMusím uznat, že představa upírů jako kultu bohyně noci mě zaujala. Zaujala mě postupná přeměna v upíra, tetování a rozhodně má Škola noci i velké plus za to, že je upíří svět otevřený.
- Vampýrská AkademieHodně vybočuje z řad všech ostatních, ale přináší úplně nové pohledy. Soustředí se, podobně jako Škola noci, spíš na vnitřní záležitosti upírů, na jejich politiku a problémy jejich společenství, které žije prakticky odděleně od lidí. A upíři paní Meadové jako jediní stárnou.
- Upíří deníkyVelmi tradiční, ale neurazí. Jen prsteny, které je chrání, mi přišly jako trochu překombinovaný způsob, jak dostat upíra do školní lavice (Proč? Maminko, proč?).
- StmíváníA já tu jednom vypíšu otázky. Proč se upíři, kteří nemají jedinou slabost, bojí, že je lidé objeví? Proč chodí do školy, když se stejně s lidmi nebaví? Jak ve skutečnosti funguje Alicina schopnost? Jak může mít Edward erekci? Jak může mít Renesmee 24 párů chromozomů? A ta nejdůležitější ze všech - zabil Edward Bambiho maminku?
Celkový součet (čím méně bodů, tím lépe):
Pravá krev (True Blood) 11 bodů
Stmívání (Twilight) 22 bodů
Škola noci (House of Night) 20 bodů
Upíří deníky (Vampire diaries) 13 bodů
Vampýrská akademie (Vampire Academy) 9 bodů
Eillen | 25. dubna 2011 v 9:01 | 
Já jsem se na VD původně taky vůbec koukat nechtěla, ale pak jsem potřebovala utéct od psaní a dostat trochu nové inspirace, tak jsem do toho šla a byla jsem docela příjemně překvapená. Mám docela ráda všechny postavy, ale moc mi nesedly Bonnie a Vicki.
StřeLenka | 
Ahojky:)Mám takovou malou prosbičku:)))Mohla by si prosím pro mne hlásnout zde
http://smilynqa.blog.cz/1104/3-kolo-sonc-celebrita-posledni-kolo
Jsem tam jako Janisshska s Ryan Sheckler
Děkuju moc:)):)*