23. Noc vlků

15. března 2011 v 12:24 | Lomeril |  Lovci temnot
Co dodat? Kdo umře, kdo bude žít, jak a proč a kdy? Přeji příjemné počtení, kapitola je předposlední. Večer snad dodám poslední + epilog.



Vyskočila jsem kupředu a Lois mě zachytila. Když jsme bojovaly posledně, neuměla jsem to. Snažila jsem se jí utéct. Dnes to bylo jiné. Dnes jsme bojovaly na život a na smrt.
Adrenalin mi pumpoval žilami a já jsem skoro necítila bolest. Lois se mě snažila povalit a rozpárat mi břicho, zatímco já jsem jí drásala krk. V tu chvíli ve mně zůstávalo jen málo lidského, blížila jsem se skutečnému vlkodlakovi. Divoká, brutální, zvířecká.
Vřavu, která se v hale rozpoutala, přerušil vysoký výkřik. Znělo to, jako by někomu vyrvali srdce zaživa. Ani bych se neohlédla, kdyby ke mně najednou skrz pouto nedolehly ty nejpodivnější pocity. Rafael nebojoval, Rafael stál jako solný sloup a spalovala ho taková touha, jakou ještě nikdy v životě nezažil. Touha po Cherry Travenové. Nikdy si neuvědomil, jak se její vlasy lesknou, jak dokonale tvarované má rty. Tak nádherná...
Ne! zařvala jsem na něj. Používá svůj dar! Nesmíš se jí poddat!
Rafael se plně soustředil na zápas s Cherryinou magií a to stačilo. Dva Prokletí ho sevřeli a vlekli pryč. Cherry, když se ujistila, že ho drží dostatečně pevně, přestala se svým darem.
Nemohla jsem se na něj soustředit tak, jak bych potřebovala, protože jsem pořád měla na krku Lois, a to skoro doslova. Ale zdálo se, že to, co Cherry udělala, narušilo Loisino soustředění stejně jako moje. Obě jsme to chtěly rychle skončit, abychom se mohly věnovat upířím záležitostem, ale místo abychom se do sebe zakously, kroužily jsme kolem sebe a čekaly jsme na příležitost k poslednímu, rozhodujícímu výpadu. To mi dovolovalo částí mysli poslouchat, co se děje kolem Rafaela.
Přivlekli ho před Travena. Pral se, seč mu síly stačily, ale když vycítil obrovské množství síly, zastavil se. Traven v sobě měl tolik magie, že kdyby ji vypustil, následky se daly jen těžko představit. Rafaelův kráter v Readingu by proti tomu vypadal jako důlek na cvrnkání kuliček.
Konečně Rafael zvedl oči. Na zemi leželo bezvládné tělo Williama Cainea. Della Forresterová měla na klíně položenou jeho hlavu a plakala. Ale než si stačil pořádně prohlédnout Travena, někdo mě popadl a praštil se mnou o zem. Před očima mi vyskočily hvězdičky a málem se mi zvedl žaludek.
"Přeměň se," vyzval mě někdo, "nebo se ti to nebude líbit."
Poslechla jsem, ale když jsem vstávala, zatočila se mi hlava, až jsem málem upadla. Zdálo se, že bylo po boji. Čísi ruka mě popadla za límec a dostrkala mě před Travena, kde do mě hrubě strčila. Dopadla jsem na všechny čtyři a moje už tak odřené ruce a kolena zaprotestovaly. Nechtěla jsem před nimi klečet a když jsem vstávala, rychle jsem se ohlédla. Ryan, Frank i Diego byli naživu. Všichni tři na sobě měli krev, ale nevěděla jsem, jestli je jejich. Hlavní bylo, že stáli, takže nemohli být nijak vážně zranění.
Otočila jsem se k Travenovi a málem jsem zalapala po dechu. Stál dva kroky od mrtvoly Williama Cainea, mocného, ale konečně poraženého. Prohlížel si Prokleté, kteří zřejmě čekali na jeho rozkazy. Už předtím musel stát v jejich hierarchii hodně vysoko, teď už vystoupal jen o kousek výš. Ještě před chvilkou vzhlíželi ke Caineovi jako k modle, ale když se jejich bůžek prokázal jako slabý, začali uctívat jeho přemožitele. Působil... já vím, zní to divně, ale působil jako upír. Jako ten obraz upíra, který ještě pořád udržují staré lidské příběhy. Na plnovousu se mu leskla krev a díky Rafaelovu vnímání magie jsem cítila tu nesmírnou sílu, která z něj sálala. Dárcovství mu umožnilo nastřádat ještě víc síly, než by dokázal obyčejný Prokletý.
"Cherry, pojď sem," pokynul svojí dceři.
Přistoupila blíž a natáhla k němu ruce. Vzal je do svých a pocítila jsem, vlastně Rafael vycítil, tok magie. Kupodivu ale netekla od Travena k Cherry, ale naopak.
Pamatuješ, co říkala Cassidy? Caine měl dar brát lidem sílu... Dělá z ní Ztracenou, uvědomila jsem si najednou. A až bude Ztracená, může se obratem stát Prokletou. Prokletou z Dárce.
Tak to se ošklivě zklamou, poznamenal Rafael. Co myslíš, utrhnou nám za to hlavu?
Mohli by. Do háje, kde je ten Elliot?
Celá procedura skončila ani ne po minutě. Díky Rafaelovi jsem viděla, že ta aura přitažlivosti, která ji vždy obklopovala, je pryč. Z Cherry Travenové byla Ztracená.
"Tak Lois, přiveď nám Dárce," řekl Traven.
"On už ale není Dárce," ozvala jsem se. "Svůj dar už předal."
Zavládlo pár vteřin ohromeného ticha. Cherry skočila k Rafaelovi a popadla ho za ruku. Jizva na jeho dlani už neměla modrou barvu, která značila Dárce, ale vypadala jako obyčejná jizva. Opravdu se stal zázrak a oni nevěděli o Sandře. Právě jsem ji uvedla do nebezpečí, ale pokud jsem si měla vybrat mezi ní a Rafaelem, měla jsem jasno.
"Hlupáku!" vyštěkla Della Forresterová. "William to věděl. Věděl o nové Dárkyni hned jak se ohlásila. A ty si myslíš, že se mu rovnáš?"
"Drž hubu," zavrčel Traven a otočil se ke mně.
"Zase, Nancy? Už zase mi křížíš plány?" oslovil mě tiše. "Nejdřív se pleteš do sporu, do kterého ti nic není. Tos nemohla nechat Petru Yarrowovou, aby se nechala vyloučit? Za napadení staršího studenta by ji nic lepšího nečekalo a my bychom se nemuseli strachovat, co všechno uhodla a co z toho řekne tobě. A pak jsi nemohla prostě v klidu umřít. Kolik kožoměnců by na tvém místě přežilo? Kdybys přijala svůj osud už tehdy, Cherry, Cassie a Dominic by mohli v klidu dostudovat. Nikdo by nikdy nezjistil, že měli něco společného s tvým zmizením. A potom celé to nešťastné pouto. Pouto, které nemělo trvat déle než den, které mě donutilo zbavit se toho kluka..."
Cassidy vydala přidušený zvuk, který zněl trochu jako vzlyknutí.
"A dnes se zdálo, že přece jenom splníte svou úlohu. Přišli jste, jak jsme očekávali," pokračoval Traven. "A on není Dárce?"
"Jako bych za to mohla," odvětila jsem, ale neznělo to ani z poloviny tak odvážně, jak jsem doufala. "Není moje chyba, že vám to váš šéf neřekl."
Někdo mi vrazil facku, až jsem se kousla do jazyka. Ta rána mi pootočila hlavu a můj pohled padl přímo na bledou tvář Lois Drakeové. Co bude dělat ona?
"A co ty?" zeptala jsem se jí. "Cherry je na cestě stát se Prokletou, co bude s tebou? Budeš tu dělat prodejnou krev?"
Vycenila zuby a zavrčela. "Cherry si mě nechá," odsekla, ale překvapilo mě, že vůbec měla potřebu odpovídat.
"Aha, takže se necháš zabít?" Z toho stresu jsem se musela zbláznit, protože jsem si vysloveně koledovala o to, aby mě někdo zabil.
Rafael zahlédl nějaký pohyb ve stínech za Travenovými zády. Že by konečně dorazil Elliot?
Lois zaváhala, ale neřekla nic víc. Jenže já moc dobře poznala, že mezi ní a Cherry probíhá nějaký rozhovor a rozhodla jsem se přilít trochu oleje do ohně.
"Vždycky na to doplatí kožoměnci, že? Já, Ryan, Lois, John MacArdle... Vždycky jsou to vlci," poznamenala jsem s pohledem upřeným na Travena. Zajímalo by mě, jestli si někdy vzpomene na svého kožoměnce, který seděl ve vězení v Anglii.
Dvěma Prokletým došla trpělivost. Jeden mě popadl za ruce a zkroutil mi je za zády. Druhý mě chytil za vlasy a zatlačil mě do kleku. Pak mě donutil naklonit hlavu na stranu a obnažil mi krk.
"Tady je, pane," oslovil Travena. "Můžete ji ztrestat."
"Hej, Timothy!" zakřičel někdo na ochozu. Musela jsem trochu zašilhat, abych uviděla, že je to Oleg. "Nech ji být."
A pak se rozpoutala vřava. Lovci se objevovali ze všech stran a vrhali se do bitky s Prokletými. Někdo srazil ty dva, kteří mě drželi. Smetl tím i mě, ale bolest jsem najednou nevnímala. Byla jsem volná, přeměnila jsem se a vrhla jsem se do boje.
Přirozeně, nejblíž stál Timothy Traven a tak jsem skočila k němu, ale jediným mávnutím ruky vyslal proud magie tak silný, že jsem musela uskočit. I přes hluk bitvy jsem slyšela jeho klidný hlas:
"Kohokoliv, Cherry. Na Dárcích teď nezáleží, nesmíš zůstat bezbranná."
Najednou mě někdo znovu udeřil, až jsem zakňučela bolestí. Zjistila jsem, že stojím proti Prokletému, který mi olizoval krev z ruky. Naznačila jsem několik klamných výpadů, než ze strany zaútočil Rafael. Zabili jsme ho tak rychle, až jsem se zastyděla. Žádný život by neměl vyhasnout tak snadno. I když to byl život zvráceného vraha.
Otočila jsem se a viděla jsem Cherry, jak se naklání k Vaškovi, kterého držel jiný Prokletý. Neměla jsem ponětí, co se stalo s Nelou, ale věděla jsem, že se k Cherry nikdy nedostanu včas. A v tu chvíli se stala jedna z nejpodivnějších věcí té noci.
Vzduchem se mihlo bílé tělo a odstrčilo Cherry od Vaška. Lois se postavila mezi ně, čelem k Cherry, s vyceněnými zuby a ušima přitaženýma k lebce. Nakonec to nedokázala. Nedokázala o ni přijít.
Vzduchem se mihnul blesk. Skoro to vyvolávalo dojem boha, trestajícího smrtelníka, a svým způsobem to tak i bylo. Protože ze svého pohledu Traven byl bohem, nejprokletější z Prokletých, a Lois byla spojenec, který zradil, a pro takové existoval v zákonech Timothy Travena jediný trest.
Cherry si zakryla rukama ústa a několik vteřin stála jako zkamenělá. Potom natáhla ruku k Lois, která se pomalu přeměnila zpátky v člověka, a pohladila ji po vlasech. Kožoměnci smrt vítají vždy v lidském těle a stejně tomu bylo i s Lois Drakeovou. Když Cherry začala vzlykat, Lois už nedýchala.
"Spokojený?" zasyčela Della Forresterová. "Oběma svým dcerám jen bereš ty, které mají rády, a čekáš za to jejich lásku? Jsi ještě větší idiot, než jsem si myslela!"
Rafael se zachvěl. Cítil - a skrz něj jsem to cítila i já - že se Travenova magie začíná chovat podivně. Kypěla v něm, přelévala se jeho tělem jako příboj. Zdálo se, že jeho úžasná schopnost shromáždit neomezenou sílu se mu vymyká z rukou.
První ráně se Della Forresterová zvládla vyhnout. Blesk narazil do dřevěných palet, vyskládaných za ní, které okamžitě vzplály. Druhé už se nevyhnula. Odhodilo ji to do hořící hromady a už se nepohnula. Vzduch začal naplňovat odporný zápach.
Najednou se vedle mě objevil Elliot, těsně následovaný Darrenem. Zleva se vynořila lovkyně Shirley a předpokládala jsem, že vlčice po jejím boku bude její kožoměnkyně Jennifer. Zprava se jako horská lavina přiřítil kožoměnec Malcolm, který na sebe bral podobu medvěda, následovaný svým upírem Johnem.
"Kryjte nám záda!" zahulákal John, než se všech šest lovců vrhlo na Travena.
Otočila jsem se právě včas, abych viděla, jak Richard Elstner z rozběhu vyskočil a doslova smetl Rafaela na zem. Vzápětí Rafaelovo vědomí vyhaslo.
Je jenom omráčený, napomenula jsem. Jenom omráčený. Za chvíli se probere, pokud tu nebudeš stát jako nána!
Stála jsem dost daleko na to, aby i to krátké zaváhání stálo Rafaela život, ale Elstner nevyužil příležitosti prokousnout Rafaelovi krk. Místo toho se zarazil a dotkl se něčeho na Rafaelově hrudi. Tvářil se vyloženě zmateně.
Stevieho přívěšek. Cítí z něj magii a neví, co to je. Tak nám nakonec přece jen přinesl štěstí.
Ale to už jsem zaútočila.
Byl zatraceně rychlý. Vůbec se na mě nesoustředil, pochybuji, že o mně vůbec věděl, ale ani tak jsem se nedostala k jeho krku. Chytil mě za kůži na krku a byl by mi zlomil vaz, kdyby se do boje nevložil někdo další.
Neviděla jsem ho, ale vlk nepotřebuje vidět, aby věděl. Ryanův pach jsem znala, poznala jsem dokonce i pach jeho krve, ale nedokázala jsem odhadnout, jak vážné zranění utrpěl. Nezdálo se mi, že by té krve bylo moc.
Ani s vyrušením mě Elstner nepustil. Dokázal mě jednou rukou držet a druhou odrážet Ryanův útok. Neměla jsem tušení, kde je Frank, ale nebyl čas se tím zabývat. A tak jsem se prostě přeměnila. Je hodně těžké udržet v ruce měnící se hmotu a nedokázal to ani Elstner. Dopadla jsem na všechny čtyři a moje pomlácené dlaně, které trpěly dost i jako vlčí packy, zaprotestovaly.
Zároveň jsem si uvědomila, že Rafael přichází k sobě.
Nehýbej se, řekla jsem mu. Tvař se, že jsi v bezvědomí, a až budeš mít dobrý výhled, sejmi ho ze země.
Zatraceně, víš, jak mě bolí hlava? zamumlal nevrle, ale věděla jsem, že mě poslechne.
Narovnala jsem se a zjistila jsem, že se Elstner zřejmě rozhodl vypořádat se s Ryanem, než se stihnu přeměnit zpátky. Stál ke mně zády a metal magií tak rychle, že Ryan skoro nestačil uskakovat. Měnila jsem se rychle, ale Elstnerovi bude stačit pár vteřin. Proto jsem se rozhodla pro poněkud nezvyklé řešení, ten večer už podruhé. Vší silou jsem ho nakopla mezi nohy. Nebo tam jsem aspoň mířila, ale trefila jsem spíš stehno.
Kdybych teď spustila přeměnu, zabil by mě, než bych ji stihla dokončit. A tak jsem se musela prát jako člověk. Pokusila jsem se mu dát pěstí, ale chytil mi ruku, otočil mě čelem vzad a zkroutil mi ji za zády.
Hlavu dolů, houknul na mě Rafael.
Sklonila jsem se a těsně nade mnou prolétl paprsek magie. Rafael mířil na hlavu, ale ve chvíli, kdy udeřil, se Ryan zakousl Elstnerovi do druhé ruky, takže se Elstner pohnul a Rafael zasáhl krk. V tu samou chvíli se zpoza hromady balíků vynořil Frank a jeho paprsek magie se ještě ve vzduchu spojil s tím Rafaelovým. Do vlasů a na záda mi dopadla sprška něčeho teplého a ruka, která mě svírala, uvolnila svůj stisk. Vedle mě s tupým žuchnutím dopadla lidská hlava.
To bude hrůza, to nikdy nevyperu, pomyslela jsem si nelogicky.
Najednou vřavu přerušil Elliotův výkřik:
"K zemi!"
Rafael, přestože sám byl malátný a zvedal se mu žaludek, mě popadl za ruku a stáhnul za velký železný kontejner. Vzápětí se skladištěm přehnala tlaková vlna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 15. března 2011 v 12:38 | Reagovat

Jestli mi v práci večer vyhodí, protože půjdu na net číst, tak je to jenom tvoje chyba - je ti to jasné? :D

Kdybys to alespoň naplánovala na dobu mezi půl sedmou a čtvrt na osm, tak by mi to možná mohlo projít, neb máme pauzu na jídlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama