22. Pár nožů v zádech

14. března 2011 v 8:40 | Lomeril |  Lovci temnot
Kapitola vysvětlovací, objasňovací, s minimem akce. Jsem si vědoma klišé "ukecaného padoucha", žel nemám jak jinak vám podat některá vysvětlení, takže mám, co mám. Vyváznou Rafael, Nancy, Ryan, Frank a Diego?


Museli jsme získat čas. Elliot a ostatní se tu musí brzy objevit a se všemi posilami by nás z toho mohli vysekat. Museli jsme nějak zdržet to, co se nevyhnutelně blížilo.
"Gratuluji," odfrkla jsem si hlasitě. "Podrazili jste nás. Stejně jako Dominica. Je vidět, že v tom máte cvik."
Byl to zoufalý výstřel naslepo. Lovcům jsem se zmínila, že Dominicovi tehdy slíbili maskování, které nedostal, ale nikdo to nepovažoval za důležité. Dominic už byl uzavřená kapitola.
Ovšem teď se to hodilo. Slyšela jsem, jak se Cassidy prudce nadechla.
"Tati? O čem to mluví?" zeptala se.
"Tobě to neřekli?" oslovila jsem ji. "Ten den, kdy jsem ho pokousala před štábem, neměl změněnou podobu. Nepoznala jsem ho přes pouto. Podrazili ho."
"Tati?" Cassidy měla na krajíčku a zoufale prosila o ujištění, že je to celé jinak.
Traven stál vedle svých dcer. Změnil se, i on získal ostře řezané rysy Prokletých, ale pod plnovousem jsem poznávala muže, se kterým jsem bojovala ve srubu.
"A proč bychom ho tam zachraňovali?" vypálil Traven směrem ke mně. Všimla jsem si, že se na Cassidy ani nepodíval.
"Kvůli ní," řekl zničehonic Frank. "Jistě, dává to smysl. Dominic byl slabé místo, měl pouta se dvěma členy týmu. Museli jste se ho zbavit, ale nechtěl jsi, aby Cassidy napadlo, že jste jí ho sebrali vy. Muselo to vypadat, že padl za oběť nám, jinak bys ztratil svou dceru. A její výhodný dar."
"To jsou nesmysly!" vyštěkl Traven útočně, ale zdálo se mi, že v jeho hlase slyším strach.
"Nejspíš vám došlo, že když Nancy Dominica napadne, jejich pouto se znovu otevře. Proto jste to navlékli tak, aby se s ním střetla. Zachránili jste ho a tak jste dokázali, že jste ho opravdu podrželi. Cassidy neměla důvod myslet si, že by za celým tím incidentem bylo něco jiného, než nepřátelství mezi námi a vámi. Vy jste mohli ustoupit stranou s čistým štítem a nechat nás, abychom udělali svou práci. Přes dvě pouta jsme ho museli dříve či později najít, tak jste se postarali, aby to bylo dříve," pokračoval Frank neúprosně.
Pochopila jsem, kam tím míří. Pokud měla Cassidy skutečně dar říkat lži, kterým každý uvěří, byla pro Prokleté nesmírně cenná a zároveň musela spolupracovat dobrovolně, aby jednou svůj dar neobrátila proti nim. A Travenovi se muselo nechat, že měl své dcery nejspíš opravdu rád. Když už se museli zbavit chudáka Dominica, museli to udělat tak, aby to Cassidy nikdy neodhalila.
"Jistě," zasmála se žena, které jsem si do té doby nevšimla. Předtím jsem ji viděla jenom na videu, ale poznala jsem ji okamžitě. Ublížená matka Della Forresterová. "A pak jsme vám ještě předhodili našeho syna. Není divu, že je nás tolik, když nás loví nekňubové jako vy!"
Ano. Ten kluk tam vůbec nepasoval, ale to nás trápilo už delší dobu.
"Nechali jste tam chlapce. A získali jste báječný srdceryvný příběh pro vaše malé vzkazy," řekl najednou Diego. "Na útěku by vás jenom zdržoval."
"Vůbec nejsou hloupí. Ale tak laskaví!" zavrtěl Caine hlavou. "Nikdy by neublížili malému nevinnému dítěti. Naopak, budou ho střežit jako oko v hlavě a snažit se, aby mohlo vyrůst ve slušného a spořádaného člověka. Nedopustí, aby trpělo kvůli tomu, kdo jsou jeho rodiče, protože za rodiče dítě přece nemůže! Jakou lepší skrýš pro syna by si otec mohl v časech války přát?"
Můj mozek to odmítal pobírat. Nechápala jsem, jak ti samí lidé, kteří naprosto klidně vydali své vlastní dítě do rukou nepřátel, naplánovali tak složitou intriku, aby nezranili city jediné dívky. Ale svým způsobem to do sebe zapadalo. Protože Cassidy potřebovali. Traven by její dar nikdy neukradl, protože by ji musel zabít. Ne, ona musela bojovat na jejich straně ze svobodné vůle, protože to byla její jediná naděje na osvobození Dominica.
A právě teď plakala. Zřejmě otci doopravdy věřila a pravda byla příliš krutá. Cassidy nebyla ta špatná. Jenom bojovala za ty, které milovala. Já bych to udělala zrovna tak. Do háje, já jsem to udělala zrovna tak. To její otec byl zlou stvůrou bez respektu pro lidský život.
"A teď co?" obrátila jsem se na Cainea. "Provdáte Iolantu za něj," mávla jsem rukou směrem k místu, kde nervózně přešlapoval vévoda Felix, "a on vám protlačí legalizaci Prokletých?"
"V to doufáme," přisvědčil Caine. Vypadal, že se báječně bavil tím, jak nám to všechno pomalu dochází. Za jeho zády jsem ale zaznamenala neklid. Nikomu se nelíbilo, že takhle otevřeně vykládá o svých plánech, ale on si byl dokonale jistý sám sebou.
"A dál? Vyvraždíte všechny normální upíry a ovládnete svět?" ušklíbl se Rafael. Ve skutečnosti mu bylo špatně strachy, ale nehodlal to dát najevo. Zřejmě všichni přistoupili na moji hru o čas. Caine měl rád divadlo, proto ta videa, proto Cassidyina hra na zhrzenou zrádkyni. A teď hrál pro nás a užíval si to.
"Normální upíry?" zasmál se Caine. "Normální upíry? My jsme normální upíři, můj milý Dárce. Studoval jsi někdy lidské příběhy z doby, kdy jsme ještě žili skrytě? Co je znakem upíra? Žije hlavně v noci, své oběti zabíjí, dá se jen těžko zničit, žije daleko déle než člověk a udržuje se déle mladý. Pověz mi, Dárce, na koho sedí tenhle popis lépe? Na vás nebo na nás?"
Rafael se nelekl, ale tahle teorie ho zaskočila. Vzpomněl si, jak mu otec oznámil, že upíra v domě nechce. "To nedává smysl," odvětil.
"Ale dává, jen si to nechceš připustit. My jsme skuteční upíři. Vy jste jen lidé, kteří pijí krev a umí lepší triky než jiní lidé. Ale vy se můžete stát upíry. Jste upíří larvy, polotovary, protoupíři. Dokonalejší než lidé, ale méně dokonalí než upíři." Při těch slovech se Caineovi leskly oči jako šílenci. On to prostě neměl v hlavě v pořádku.
"Williame, nemyslíš si, že jsme si popovídali dost?" ozval se Elstner. "Skončeme to."
"Ano," povzdechl si Caine. "Máš pravdu. Škoda, jsou zábavní."
"Počkej," ozval se Traven.
Překvapeně jsem vzhlédla. Traven se nás snaží zachránit nebo jde o nějakou novou intriku? Klonila jsem se k druhé možnosti.
"Je tam Dárce," řekl Traven. "To je krev, kterou by se nemělo plýtvat."
Ticho, okřikla jsem Rafaela, který se už chystal vyrukovat se svým velkým odhalením. Pokud jsou Dárci vzácní, mohli by Rafaela nechat naživu o něco déle a třeba by mezitím přišel na způsob, jak se zachránit.
Ne bez tebe, oznámil mi Rafael.
Jestli to bude nutné, tak beze mě. Mysli na Sandru. Ta tě bude potřebovat. A musí přežít někdo, kdo tohle všechno slyšel a může o tom svědčit.
A taky by tu už měl být Elliot.
Caine a Traven se mezitím propalovali pohledy.
"Dohodli jsme se, že zatím není potřeba vytvářet upíry z krve Dárců," odvětil Caine a jeho hlas mrazil jako rampouch.
"Já mám jiný názor," řekl Traven a popošel blíž ke Caineovi. "Vyzývám tebe, Williame Caine, na souboj o vůdcovství. Vyzývám tě, jako jsi ty vyzval Aloise Schmidta."
"Jenomže já jsem Schmidta porazil. Jak bys mohl porazit ty mě? Jsi mladší, můj žáček, jak by ses mi mohl rovnat?" zavrtěl Caine hlavou.
"Přijímáš?" zeptal se Traven.
"Zkus to," vyzval ho Caine.
To už se na něj Traven vrhnul. Della Forresterová vykřikla a Prokletí se neklidně vlnili. Všichni se soustředili na svého vůdce a na toho, který se ho opovážil vyzvat. Traven měl sice nejspíš víc darů, ale Caine měl na své straně dvě století zkušeností. Magie se blýskala ostošest a došlo i na rány. Zdálo se, že boj je vyrovnaný a ještě chvíli potrvá. Obrátila jsem se na ostatní a nenápadně jsem trhla hlavou směrem k lítačkám. Frank přikývl a to mi stačilo.
Přeměnila jsem se a vrhla jsem se na nejbližšího Prokletého. Nečekal, že se dokážu proměnit tak rychle, a podařilo se mi ho zaskočit. Prokousla jsem mu hrdlo a skočila jsem po dalším. Ostatní se kolem mě činili, jak mohli, ale ztratila jsem přehled. Najednou se přede mnou objevila volná cesta k lítačkám. Rafael už běžel přede mnou.
Zbývalo nám posledních pár metrů, když mezi námi a naší únikovou cestou smykem zabrzdila bílá vlčice, těsně následovaná upírkou se záplavou rudých kudrnatých vlasů.
Cassidy jsem mohla litovat, protože chtěla zachránit Dominica a pomoci svému otci. Možná cítila vinu za to, že Traven přišel o své schopnosti, protože si myslel, že ona je mrtvá. Ale ji taky podvedli, stejně jako kdysi mě. Lhali jí.
Cherry ne. Když se začalo mluvit o Dominicovi, nepřekvapilo ji to. Všechno to věděla. Snad doufala v to, že bude sdílet nějakou moc se svým otcem. Možná.
Zdálo se, že přišel čas dokončit to, co jsme kdysi začali ve srubu v lesích.
"Kampak?" usmála se Cherry Travenová sladce.
Naježila jsem se a zavrčela jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 15. března 2011 v 9:51 | Reagovat

Popravdě, tohle "klišé" je v každé knížce. I můj oblíbený autor Jeffery Deaver na konci všechno musí vysvětlit a bývát to formou dialogu mezi záporákem a tím géniem, který to rozluštil. A nebo tedy ten génius to řekne celé sám... Někdy si říkám, že bez toho by ty knížky ztratily část svého kouzla.

A takový dotaz. Když před Nan zabrzdila Cherry jako bílá vlčice, jak na ní pak mohla mluvit? Nebo to vlk dokáže mluvit lidským hlasem? Já vím, asi mám debilní dotaz, ale mně to po té první odpolední nikdy pořádně nemyslí

2 Lomeril Lomeril | 15. března 2011 v 10:23 | Reagovat

[1]: Ne, vlci mluvit neumí. Cherry je upírka, vlčice je její kožoměnkyně Lois Drakeová.

3 Eillen Eillen | 15. března 2011 v 11:17 | Reagovat

[2]: No nic, já věděla, že se mi to nějak poplete :) ale dlouho jsem se držela :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama