O dělání dětí

14. února 2011 v 12:08 | Lomeril |  Around Lomeril
Tak, kdo čekal perverznosti? :-D
Ne, tenhle článek je o činnosti, kterou se v poslední době zabývám, a tedy tvoření postav.

Hynku! Viléme! Jarmilo!
Diano! Erico! Calvine!
Vím, ještě je neznáte. Ale s trochou štěstí poznáte.


Většinou jsem svoje postavy vytvářela tak, že se prostě vylíhly. Najednou tam byly a já o nich psala. Doufám, že se mi povedlo, že si moc neprotiřečily, ale postrádaly košatost. Neměly pořádné pozadí, neměly moc koníčků, cílů, vlastně ani záporů. A když měly, získávaly je tak říkajíc za pochodu. Proto jsem se rozhodla postupovat teď trochu jinou metodou a jsem zvědavá, jak to bude fungovat. Vytvářím si protagonisty dopředu, rozepisuji si podrobnosti, které opravdu nevím, jestli použiju. (Např. Calvin bude mít alergii na jablka, aniž bych tušila, jestli nějaké jablko vůbec uvidí.) Hraju si s oblíbenými barvami, oblíbenými jídly... Povede to někam? Doufám, že ano.
Přiznám se, že se postav někdy trochu bojím. V mém prvním epic fail jménem Atlantis jsem měla postav spoustu a celou první (nebo možná druhou) kapitolu jsem věnovala tomu, že jsem na čtenáře vychrlila jména, vzhledy a povahy. Dodnes když tu pasáž čtu, nejraději bych se propadla. A někdy mám pocit, že jsem se od té doby neposunula. Dokonce i Nancy a Rafael mi připadají placatí jak žehlící prkno.
Protože někdy je třeba jedna jediná drobnost, která postavu dodělá a vypustí do světa. Například postava Andreje Někrasova nebyla hotová, dokud jsem mu nevrazila do ruky kytaru a nedala jsem mu vzhled a la "Co je to žiletka?". Když jsem psala aldormskou povídku Skryté poklady, pořád se mi nedařilo dát jí ten správný tvar. A pak přišel jeden jediný člověk, zahořklá Ylva Rebane, a povídka se rozjela, aniž bych věděla jak.
A na druhou stranu mě mrzí, když musím vypouštět. Taková April a Jess nebo Pablo a Ethan by si zasloužili dvojnásobek prostoru, o Petře Yarrowové ani nemluvě. Teď bych strašně chtěla, abych se mohla víc soustředit na Iana Brocklehursta nebo Leslieho Cartera, jenomže jsou zatlačeni do pozadí postavami jako Diana, Calvin nebo Erica...
Ano, nedává to smysl, já vím. Ale momentálně mi z tvoření postav začíná solidně hrabat.
Mimochodem, věděli jste, že oblíbené jídlo Diany Harrisonové jsou boloňské špagety?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ta jedna Ta jedna | Web | 14. února 2011 v 12:18 | Reagovat

Ahoj, chceš mít super mega návštevnost? Když jo, tak klikni na můj web, a můžeš mít online i 88 747!
a pak se jukni na: www.joga0012.blog.cz
...teda pokud se zajimaš o zdravy životni styl :))

2 Lomeril Lomeril | 14. února 2011 v 12:21 | Reagovat

[1]: Díky, nechci mít super mega návštěvnost, stačí mi průměrná, ale zato chci lidi, kteří si aspoň přečtou, co píšu, reagují k věci a nespamují.

3 Awia Awia | Web | 14. února 2011 v 12:32 | Reagovat

Při přečtení nadpisu jsem si říkala, zda správně vidím, resp. zda jsem si nasadila brýle. Když jesm tedy zjistila, že jsou okuláry bezpečně na svém místě, tj. mém nose, rozklila jsem článek s myšlenkami typu: "O čem to tady bude Lom psát? Ten nadpis úplně vybízí k asociacím rodičů, kteří malým dětem vyprávějí, jak přišli na svět..." Tvoření postav byla druhá alternativa.

Tak a teď ... všechny ty náhodné podbornosti jako alergii na jablka a oblíbené jídlo boloňských špaget jsem samozřejmě nevěděla (jak bych taky mohla?!), ale to teď nechme stranou. Těším se na tvůj nový příběh, nové postavy. Sama většinou tvořím "za běhu", začínám jen s takovou obecnou charakteristikou jakou vzhled a pár výrazných vlastností. Vím, že bych asi neměla, protože postavy poté vypadají dost uměle, ale když já si nemůžu pomoci! Postupné odhlaovaní jejich životů mě tak baví! Největší zábavu mi pak skýtá Leito (moji posedlost jím teď dejme stranou). No fakt, do druhé knihy (a už nevím které kapitoly) jsem netušila, že si klidně pustí Beethovena. Ach, můj malý schyzofrenik. Ehm, měla bcyh přestat, vím. Tak ti tedy přeji hodně štěstí do tvoření postav a ať si to pořádně užiješ. Mohla bych si také někoho vypíchnout a udělat s ním něco podobného. Třeba Filipa. Ano ... Filip se zdá jako ideální volba. Ehm ... je možné, že už zase kecám o sobě? Tak já (raději) končím.

4 Awia Awia | Web | 14. února 2011 v 12:33 | Reagovat

[3]: V té první větě druhého odstavce mělo být "oblíbené jídlo V PODOBĚ boloňských špaget". Nechápu, jak mi mohla dvě slova klidně vypadnout. Doufám, že tam takových errorů není víc.

5 zastavit zastavit | Web | 14. února 2011 v 14:45 | Reagovat

A já mel chuť na perverznosti....:( Tak třeba příště.
Líbí se mi :)

6 Přemysl Otakar II. Přemysl Otakar II. | 17. února 2011 v 20:54 | Reagovat

Čekal jsem povídku. Vtipnou povídku. Závěr? Mé zklamání... ...napravíš?

7 Lomeril Lomeril | 17. února 2011 v 22:08 | Reagovat

[6]: Nazdar :-) Jako bys za tu dobu nevěděl, že vtipné povídky psát neumím. Píšu fantasy, to ti musí stačit. Možná jsem spíš vtipná omylem.

8 munlock munlock | Web | 20. června 2015 v 19:00 | Reagovat

home credit půjčka kontakt :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama