15. Prokletí a Princeton

21. února 2011 v 20:42 | Lomeril |  Lovci temnot
Psaní mi nějak nejde, ale neodolám a zveřejním hned další kapitolu, než zapomenete, co se dělo v té minulé. Mám jen dvě prosby: moc nepřemýšlejte a neubližujte mi.


V první chvíli jsem měla pocit, že na mě mluví hotentotsky.
"Cože?"
"Poslyš, Nancy, tohle je přísně tajné a nikomu jinýmu bychom to neřekly," sypala ze sebe jako o závod, "ale vím, že vy tam půjdete a budete s nimi bojovat, a nemůžu vám to neříct."
"April, uklidni se a vysvětli mi, o čem to mluvíš."
"Víš, my jsme se na Princeton nedostaly náhodou," ozvala se Jess. "To Serene. Když se dozvěděla, že jsme zkoušely to stipendium, zatahala za provázky a dostala nás tam. Přímo do týmu, který pracuje na mechanismu přeměny Ztraceného v Prokletého. Přímo do laboratoře, kde se pár vyvolených snaží zjistit, co to s Prokletým udělá, pokud použil k přeměně Dárce. Jediné, co chtěla na oplátku, byly průběžné informace, jak tenhle výzkum probíhá. Vlastně ani neděláme nic nelegálního, protože oficiálně na tom neděláme a nikdy jsme nepodepsaly, že nebudeme šířit drby. Stejně si na nás dávají dobrý pozor, proto jsme ani nemohly zajet na univerzitu, nedovolili nám to. Ale s vámi jsme musely mluvit."
"Takže vy, které nemáte dodělané ani bakaláře, děláte v jednom z nejelitnějších týmů na světě a donášíte na něj královnám?" shrnula jsem celé Jessino sdělení. Bylo to tak šílené, že to musela být pravda, protože by nemohly vyslovit takovou lež a doufat, že jim to někdo uvěří.
"Měly jsme jednoduchou volbu," pokrčila Jess rameny. "Serene nám dala na výběr - Princeton a malá službička pro ni nebo nic."
"A jak to souvisí s Travenem?" zajímal se Rafael.
"U nás v laboratoři se zkoumá, co to udělá s Prokletým, když k přeměně použije Dárce," vzala si slovo April. "Samozřejmě, že na tom neděláme přímo my, ale něco tam pochytíme. Je to malá skupinka, tu něco probírají, když si jdou ven zakouřit, tu se nad něčím hádají, když my pracujeme hned vedle. A v poslední době čím dál tím silněji zastávají jednu teorii. Je celkem známo, že Prokletí při přeměně nasají dar v nezměněné podobě, ale syrovou magii nasají převrácenou. Když měla jejich oběť ofenzivní magii, oni mají defenzivní a naopak. Tým si začíná myslet, že tahle inverze může fungovat i na Dárcovství."
"Dobře a teď verzi pro blbečky," požádala jsem. Naštěstí Rafael nerozuměl o moc lépe než já.
"Zatím to jenom modelují a ještě nejsou hotoví, ale vychází jim, že Prokletý, který vznikl z krve Dárce, má schopnost opačnou k Dárcovství. Dárce dává dar ostatním, zatímco Prokletý si je bere," řekla Jess.
"Dělali testy na vzorku krve, kde se jim povedla inverzi Dárcovství. Zkoušeli do něj přidávat různé dary a ten vzorek je všechny nasával jako houba..." vykládala April.
"Počkej, počkej," zarazil ji Rafael. "Jak, zkoušeli do něj přidávat dary? To jde?"
"Hlavně se mě neptej, jak se to dělá," odpověděla April. "O půlce z těch metod jsem v životě neslyšela a některé z nich si vymysleli přímo na místě. Co se vám snažíme říct je, že to vypadá, ale nic ještě není potvrzené, že Traven nejspíš může nasávat dary z každého upíra, kterého zabije."
"Počkej, takže by mohl mít víc darů najednou?" ujišťovala jsem se.
April pouze přikývla.
"A do prdele."
Promnula jsem si čelo. Tohle bylo tak strašně, úplně a dokonale v hajzlu.
"Ví o tom kromě nás ještě někdo?" zeptal se Rafael.
"Serene a Iolanta, samozřejmě. Jinak nikdo, pokud to královny nikomu neřekly," pokrčila Jess rameny.
"Musíme to říct lovcům," prohlásila jsem. "Díky, holky."
Chvíli trvalo, než jsme našli Franka a Ryana, ale nakonec jsem zahlédla Ryana u jednoho stolu a odtáhli jsme ho stranou. Ve zkratce jsme na něj vychrlili všechno, co jsme se dozvěděli od holek.
"Já vím," řekl Ryan. "Serene to asi před deseti minutami oznámila Frankovi."
"A co s tím budeme dělat?" zasyčela jsem.
"Co asi? Najdeme a zlikvidujeme," pokrčil Ryan rameny.
"A jak ho chceš zlikvidovat, když ani nevíš, kolik darů proti tobě má?" Neměla jsem daleko k panice. Připadalo mi, že celý boj je předem prohraný.
"Nějak to půjde," ujistil mě Ryan.
"Nějak to půjde?" přidal se ke mně Rafael. "A jak asi? Na jednoho takového Prokletého bude třeba pořádná přesila! Může si vybírat, lovit přednostně ty upíry se zajímavým darem! Proto jim nezáleželo na tom, jaký dar má Dárce, po kterém jdou!"
"Já nevím, jak se to vyřeší!" ohradil se Ryan. "Ale rozhodně se to nevyřeší dneska. Takže si prostě užijte večer a zítra se na to podíváme."
"Nevím jak ty, ale já si prostě neumím užít večer, když vím, že půjdeme do boje s upířím supermanem!" vyjela jsem na něj.
"A proč to my? Kdo říká, že ty někam půjdeš?" vyštěknul Ryan.
"Ehm, nechtěli jste nás do týmu náhodou vy sami?" odsekla jsem.
Rafael se mě snažil upozornit, že lidé kolem se po nás už otáčí, ale ignorovala jsem ho.
"Tak zaprvé, přišli jste do týmu jako pomoc, která má spojení s Dominicem. A za druhé, kdo říkal, že jsem vás tam chtěl?"
Kdyby mi rozbil jednu z těch broušených mís o hlavu, bolelo by to méně. Všechny naděje se rozpadly v prach, který odvál vítr. Co tedy byly naše společné chvilky nad kakaem? Lež? Snaha dostat mě do postele?
Zastavila jsem Rafaela, který se užuž chystal Ryanovi říct něco, co by si za rámeček rozhodně nedal. Ryan se tvářil zděšeně.
"Nancy... promiň... plácnul jsem kravinu," vypravil ze sebe. "Měl jsem držet zobák."
"Ale nedržel jsi. Nevadí, jsem ráda za trochu upřímnosti. Konečně." Nějakým zázrakem se mi nezlomil hlas. Mrkala jsem jako blázen, protože pokud bych se rozbrečela před ním, musela bych se hanbou propadnout. Otočila jsem se k odchodu.
"Počkej, poslouchej mě," chytil mě Ryan za loket.
Vyškubla jsem se mu. "Nesnaž se! Jsem ráda, že jsme si to vyjasnili," zavrčela jsem. "Sbohem!"
Rafael šel za mnou, ale neříkal nic. Dokonce mi ani neposílal žádné povzbuzující myšlenky. Věděl, že by stejně nic nepomohlo. Docela mi stačilo, že byl se mnou.
Vyhledala jsem útočiště na záchodech, kam se mnou Rafael přirozeně nemohl. Udělal ale jedinou věc, která měla v tu chvíli opravdu smysl. Sehnal April. Její dar jsem pocítila už ve chvíli, kdy ona a Jess vstoupily do dveří. Vysílala ke mně ohromné uklidňující vlny, které mi připadaly jako oceán, jen se v nich utopit.
"Nepřepískni to," varovala jsem ji mezi utichajícími vzlyky. Jednou, když jsem ještě neměla Rafaela, to April přehnala a já jsem celý den chodila jako zfetovaná, usmívala jsem se na všechny okolo a objímala jsem stromy.
April poslušně zmírnila a já se začala dávat dohromady vlastními silami. Musím okamžitě přestat brečet. Jsem lovkyně. Ty nebrečí. Otřela jsem si oči hřbetem ruky a všimla jsem si, že mi na ruce zůstaly černé šmouhy. Když jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se.
"Já věděla, že si mám vzít tu voděodolnou řasenku," povzdechla jsem si.
April mi beze slova utrhla pořádný kus toaletního papíru a následujících několik minut jsem se věnovala rekonstrukci zruinovaného mejkapu. Nebyla to špatná činnost, zaměstnávala ruce a v mém případě i myšlenky. Přece jen, moje každodenní líčení bylo jen velmi zběžné a na opravu toho uměleckého díla, které jsem si na obličeji vytvořila pro tuhle příležitost, jsem se musela soustředit. Záminka, jak nemyslet na Ryana. Nijak skvělá, ale lepší než nic.
Běž se bavit, vyzvala jsem Rafaela, který věrně čekal za dveřmi. Běž za Sandrou.
To myslíš vážně? zapochyboval.
Smrtelně. Mám tu holky, sypej.
Chvíli se v něm svářilo přání strávit se Sandrou co nejvíc času a povinnost ke mně, ale stačilo, když jsem ho ještě jednou ujistila, že budu v pořádku a že kdybych ho potřebovala, tak zavolám.
"A co se vlastně stalo?" zeptala se April.
"Pohádala jsem se s Ryanem," řekla jsem rychle, abych se nestačila znovu rozplakat.
"Jo tak ty ses stala Ryanovi!" vyhrkla Jess, než ji April zpražila pohledem.
"Cože?" zeptala jsem se. Začala se mě zmocňovat zvláštní apatie. Jako by se už nikdy nemělo nic stát. Přede mnou nic a za mnou spoušť. To by byl dobrý začátek pro písničku.
"No, Ryan nás před chvílí málem porazil, jak se hnal někam ven. Ptala jsem se ho, co se stalo, ale jen zavrčel něco o štrikování," vysvětlila Jess.
Vaření kakaa není jediná užitečná věc na světě. Mohl bys třeba štrikovat.
Vzpomínka na kuchyni ve štábu mě zasáhla i přese všechna kouzla, kterými mě April pečlivě opředla.
Nakonec jsem se, předsevzetí nepředsevzetí, znovu rozplakala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 21. února 2011 v 21:31 | Reagovat

Heh, tak já ... jdu vstřebávat informace. Hodilo by se to. A ... chudák Nancy. Jak jí tohle můžeš dělat? Dnes mě to bolelo za ni. Ale vyjasní si to, že jo?

2 Eillen Eillen | 22. února 2011 v 17:22 | Reagovat

Já jsem nějak nepochopila, proč se začal Ryan omlouvat. Moje první myšlenka po jeho slovech byla jednoduchá. Nechce ji mezi Lovci, protože má strach, aby se jí něco nestalo a pokud nebude Lovec, tak má větší šanci na klidný život.
Ale holt to asi chápu jinak

3 Lomeril Lomeril | 22. února 2011 v 18:39 | Reagovat

[1]: Já jí to udělat nechtěla. Tohle nebylo plánované, vážně ne. Ale jak oba byli na nervy, tak než jsem se stačila rozkoukat, už to bylo.

[2]: Začal se omlouvat, protože pochopil, jak to Nancy pochopila, a uvědomil si, jak jí ublížil.

4 Eillen Eillen | 22. února 2011 v 20:16 | Reagovat

[3]: Tak pozor. On jí neublížil. Ona si ublížila sama a to tím, že to pochopila blbě. :D Ryanovi můžeme přičíst k dobru, že mu došlo, jak to Nan pochopila - to většina chlapů neumí :))

5 Lomeril Lomeril | 22. února 2011 v 22:56 | Reagovat

[4]: Tak pozor, on to taky nemusel říkat nebo to mohl říct jinak. Ono upřímně, z té jeho formulace opravdu nebylo jasné, jak to myslel.

6 mardom mardom | 23. února 2011 v 11:14 | Reagovat

Tak jsem se prokousala až sem a doufám, že zbytek kapitol přibyde brzo. Ale už chápu, proč ses s hlavními hrdinami nechtěla loučit... jsou vážně zajimaví.

7 Eillen Eillen | 23. února 2011 v 16:39 | Reagovat

[5]: Ano, mohl to říct jinak. Ale to by pak nebyl chlap, protože by co? Myslel :D

8 Awia Awia | 23. února 2011 v 17:49 | Reagovat

[3]: Jo, to chápu. Postavy si občas prostě dělají, co chtějí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama