14. Krasavice

19. února 2011 v 22:14 | Lomeril |  Lovci temnot
A nevyhnutelné se stalo skutečností. Kdo to nečekal, nechť zvedne ruku. Kdo to čekal, nechť napíše, kdy ho to poprvé napadlo :-) Kdo mě chce přetrhnout, nechť si trhne nohou.
Jdu přepisovat Cestu zpátky...


Uplynul týden, během kterého se nestalo vůbec nic zvláštního. Až konečně přišla středa, den královské recepce. Jess nám nějak zařídila taxi, placené z královské pokladny, a tak jsem přešlapovali v hale internátu a čekali na Sandru a Ivy. Rafael vypadal v obleku jako pravý džentlmen a já jsem dělala, co jsem mohla, abych mu nedělala ostudu. Zvolila jsem jednoduché slonovinové šaty a obyčejný falešný culík. Nic příliš slavnostního, nešli jsme na ples, ale ani příliš každodenního.
Konečně po schodech seběhla Ivy. Ta si vybrala černou sukni s asymetrickým střihem a zelenou blůzku.
"Sandra už jde. Dala si na sobě záležet," oznámila a zdálo se, že sotva zadržuje smích.
A měla pravdu. Když se Sandra o půl minuty později objevila, vyrazila mi dech. Ani nevím, čím to bylo. Oblékla si fialové pouzdrové šaty ke kolenům, decentně ozdobené rostlinným motivem z flitrů. Z vlasů upletla drdol tak komplikovaný, že jí s ním musela pomáhat Ivy. Ucítila jsem nepatrné bodnutí žárlivosti, protože já bych Rafaela nikdy nedonutila, aby mě učesal. Na jednotlivých prvcích jejího oblečení nebylo nic zvláštního. Jenomže na barevném kamínku není nic zvláštního a když se vhodně poskládá dost barevných kamínků, vznikne nádherná mozaika.
Ovšem pokud mně Sandra vyrazila dech, nebylo to nic proti tomu, co to udělalo s Rafaelem. Zíral na ni, jako by ji viděl poprvé v životě. Připadala mu jako bohyně, jako anděl, jako víla. Musel ji chránit, aby se jí nedotklo ani zrnko prachu, a zároveň se jí kořit a přinášet jí oběti. Musel vědět, odkud to stvoření pochází, protože Země to být nemohla. Před ním stála bytost z jiného, lepšího světa, která přinášela světlo nám, barbarům.
Vzpamatuj se, šťouchla jsem do něj mentálně. Za chvíli začneš slintat.
Možná jsem byla trochu moc příkrá, protože jsem sprostě žárlila. Už jsem chápala, jak se Rafael cítil té noci v Readingu, když jsem klečela vedle Ryana. Rafael se se svojí poslední přítelkyní rozešel asi před dvěma lety a od té doby jsem zapomněla, jaké to je, dělit se o něj. A přesto, ani Ericu, ani Denise, se kterou chodil předtím, nikdy nepřirovnal k bohyni.
"Omlouvám se za zpoždění," pípla Sandra, když došla až k nám.
"Jestli ses zdržela kvůli tomuhle," obsáhl Rafael jediným pohledem celou její postavu, "pak to za to stálo."
Protočila jsem oči v sloup. "Fajn, můžeme jít?" zeptala jsem se.
Cesta taxíkem se podobala zároveň noční můře a scéně ze špatné komedie. Ivy zabrala přední sedadlo a celou dobu si něco broukala, zřejmě na vrcholu spokojenosti. Sandra seděla mezi námi a dívala se dopředu. Neřekla ani slovo a vypadala, že je nervozitou bez sebe. Rafael se pořád nemohl vzpamatovat z toho, jak mu najednou připadá krásná, a já jsem dělala, co jsem mohla, abych jeho hormony zmítané myšlenky ignorovala. Jednak mi nepřipadalo správné poslouchat něco tak soukromého jako přemítání o dívce, která se mu líbí, také jsem pořád trochu žárlila a navíc, poslouchat ve vlastní hlavě, že má Sandra pěkný zadek, je vážně divný pocit.
Do háje, nemůžeš ji obdivovat potichu? vyjela jsem na něj asi po hodině.
Hele, ty když jsi s Ryanem, tak taky nejsi zrovna nejtišší, ohradil se Rafael. A nech toho žárlení, moc dobře víš, že ty jsi něco extra.
To jsem nemohl obdarovat něco chytřejšího? Kráva by stačila, připomněla jsem mu, jak se o Sandře kdysi vyjádřil.
Nancy, nechtěj, abych ti připomínal věci, který ti připomínat nechci. Změnil jsem názor, stačí?
No jo, ustoupila jsem. Koneckonců, mohl si vybrat i hůř. A já jsem to měla tušit dřív. Jak si povídali na trénincích, ta chvilka sblížení po Austenově útoku, jak u něj hledala oporu, když jí Frank oznámil, že Prokletí jdou po Dárcích.
Myslíš, že to znamená, že se jí líbím? vyhrkl Rafael.
Rafaeli! Jak to mám asi vědět? Nejsem jasnovidec.
V duchu se mi omluvil a celý zbytek cesty se poctivě snažil myslet potichu. Já jsem si nakonec s jeho souhlasem vybudovala slabou bariéru, abych mu dala trochu víc volnosti.
"Ivy? Michael říkal, že se na té recepci uvidíš s jeho tátou. Jak ten se tam dostane?" zeptala jsem se kousek před Londýnem.
"Strejda Loren je kožoměnec jednoho z královniných osobních poradců," přiznala Ivy. "Dřív jsme k nim často jezdili, ale pak se oni odstěhovali do Londýna a my do Perthu a už to moc nešlo."
"Ty bydlíš v Perthu? A proč nechodíš na nějakou školu tam?" zajímal se Rafael.
"Rodinná tradice," zasmála se. "Na naší školu chodil i táta, strejda a děda. Můj brácha sem za rok půjde taky."
Na to jsem nemohla nic odpovědět. Já, nebýt mé malé "úchylky," bych skončila na nějaké exeterské střední. Rafael těsně unikl internátní škole Harrow, kterou vystudoval jeho starší bratr, ale jeho otec chodil jinam. Ani jeden jsme ve vzdělání neznali nic, co by se dalo nazvat rodinnou tradicí.
Konečně jsme zastavili před budovou Shromáždění, která se přes řeku dívala na Tower. U vchodu Rafael nonšalantně předložil pozvánku a pak už jsme vstoupili do lesku královského dvora. První známá tvář, kterou jsme uviděli, byla kupodivu královna Serene.
"Pane Costo, slečno Rabottová, jsem ráda, že jste dorazili," oslovila nás.
"Všechno nejlepší, Vaše Veličenstvo," popřál jí Rafael.
"Děkuji," usmála se Serene a pohledem se zastavila na Sandře a Ivy. "Ale ještě neznám vaše společnice."
"Sandra Leddinová a její kožoměnkyně Ivy Jeffersonová," představil je Rafael. Sandra vypadala, že omdlí.
"Jeffersonová?" obrátila se Serene k Ivy. "Nejste příbuzná s Lorenem Jeffersonem?"
"Jeho neteř," přisvědčila Ivy.
"Ano, teď si vzpomínám, že se Loren zmiňoval, že jeho neteř byla nedávno přidělena. Přeji vám mnoho štěstí. Strýčka tu určitě najdete a April a Jessica už tu také někde jsou," dodala směrem k nám. "Přeji vám všem příjemný večer."
Když se Serene znovu vmísila do davu, Sandra zhluboka vydechla.
"Páni, tohle budu potřebovat zapít. Být představená královně," zakroutila nevěřícně hlavou.
Zrovna jsem mezi lidmi zahlédla Ryana. V obleku vypadal legračně, na první pohled bylo vidět, že se v něm necítí dobře. Nenápadně jsem se začala posunovat směrem k němu a nevšímala jsem si Rafaelových jedovatých poznámek. Říkal něco o tom, že bych měla myslet potichu a nemám začít slintat.
"Hele, Michael a strejda Loren!" vypískla najednou Ivy. "Běžte, já si vás za chvíli najdu."
S tím zmizela tak rychle, že se zdálo, že se propadla podlahou. Rafael nabídl Sandře rámě a následovali mě.
"Dneska ti to sluší," vysekl mi Ryan poklonu místo pozdravu.
"Děkuji." Jako obvykle jsem musela zrudnout. Ach jo. "Ahoj, Franku."
Rafael prohodil pár slov s Frankem, čímž mi umožnil zapříst hovor s Ryanem.
"Jak se má Iolanta?" zeptala jsem se. "Slyšela jsem, co Shromáždění odhlasovalo. To je vážně síla."
"Jo, to je. Ani jednoho z těch chlapů v životě neviděla," povzdechl si Ryan s pohledem upřeným někam za moje rameno. Ohlédla jsem se a uviděla jsem Iolantu, která zrovna mluvila se skupinkou upírů a kožoměnců. Pod ametystovými šaty se jasně rýsovalo zakulacené bříško.
"Jak se k tomu staví?"
"Je odhodlaná," odpověděl Ryan. "Snaží se zachránit, co půjde."
"Nancy!" vyjekl najednou někde blízko známý hlas a vzápětí mě málem smetlo malé tornádo v zelenkavých šatech.
"April! Počkej, udusíš mě!" zasmála jsem se, ale přesto jsem její objetí opětovala. "Ahoj, Jess," pozdravila jsem přes Aprilino rameno její kožoměnkyni.
"Rafe!" zvolala April, pustila mě a skočila kolem krku Rafaelovi. Sandra ji nedůvěřivě pozorovala.
"Ahoj, April," pozdravil ji Rafael. "Ehm, tohle je Sandra Leddinová," ukázal na Sandru. "Sandro, tohle je April Massinghamová a její kožomněkyně Jess Dawsonová. Díky nim tu dneska jsme."
April Sandru pouze krátce pozdravila a pak se rozhlédla.
"Potřebuji s vámi mluvit," zašeptala mi naléhavě.
"Vždyť s námi mluvíš," upozornila jsem ji.
"O samotě," upřesnila April s pohledem upřeným na Sandru.
"Jasně," pochopila Sandra. "Já půjdu najít Ivy."
"Díky," kývla April a popadla mě za ruku. "Tak pojďte!"
Zatáhla nás na chodbu a potom pod tmavé schody. Tvářila se při tom nesmírně důležitě.
"Co se děje?" zeptala jsem se, jakmile jsme zastavili. "Je to kvůli Pablovi?"
Přestože pod schody byla tma, zahlédla jsem, jak jí přes tvář přelétl stín bolesti.
"Ne, není to kvůli Pablovi," popřela. "Je to kvůli Travenovi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 20. února 2011 v 10:51 | Reagovat

A Sandra ho má taky ráda, že jo! Poprvé mě to napadlo, když Nancy utekla do Rafaelovy hlavy, aby unikla svým vlstním pocitům. Myslím, že mou otázku na Sandřin věk si pamatuješ. Já jen ... kvůli tomu jejímu počátečnímu chování jsem si ji dlouho představovala jako malého rozmazleného fakana a potom mi nějak došlo, že to tak asi nebude... Každopádně, akce tedy nebyla, ale to neznamená, že by se nic nestalo. Co chce April s Travenem? Honem, honem, další!

2 Colleen Colleen | 20. února 2011 v 13:21 | Reagovat

Když se Sandra poprvé objevila na scéně ;)

3 Eillen Eillen | 20. února 2011 v 15:05 | Reagovat

Pochopím, že ho vzhled zaujal a byl okouzlen. Ale že mu přijde jako bohyně? Bože, jsem si myslela, že Rafael má alespoň trošku rozumu. :-D

A jsem ráda, že mu Nancy připomněla jeho první názor na Sandru. Jen mi dost překvapila jeho reakce. Nečekala bych tak "útočnou". Ono to možná ani útočné nebylo, ale mně to tak přišlo.

O tom, kdy mi docvaklo, že se nám Rafael zakouká do Sandry jsem ti říkala už včera, takže netřeba opakovat.

A jako poslední. Už se těším na přepracovanou Cestu zpátky :)

4 Lomeril Lomeril | 21. února 2011 v 20:07 | Reagovat

[1]: To, co chce April s Travenem je předůležité :-)

[2]: To jsem tak průhledná?

[3]: Rafael rozum má, ale v tu chvíli převzaly vládu hormony, tak co bys chtěla?

5 Colleen Colleen | 21. února 2011 v 20:26 | Reagovat

[4]: To nevím :D Mě to jen tak napadlo, když ji šel kousnout a tak nějak to tomu i dál nasvědčovalo (aspoň mi to tak při čtení přišlo). A přišlo mi nějak logický, že musíš spárovat i Rafaela... netuším proč :D

6 Lomeril Lomeril | Web | 21. února 2011 v 20:40 | Reagovat

[5]: Jo, až na ten detail, že ji nekousnul, ale jen se jí dotknul, to asi dává smysl.

7 Awia Awia | Web | 21. února 2011 v 20:50 | Reagovat

[4]: Tak kde je další kapitola? Hm? Když je to tak důležité ... Chci vědět, co to je.

8 Colleen Colleen | 21. února 2011 v 20:57 | Reagovat

[6]: Jo, jasně... to víš, skleróza :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama