13. Dvě žádosti a jedno zjištění

16. února 2011 v 12:17 | Lomeril |  Lovci temnot
V další kapitole už bude oslava, slibuji :-) Tady se konečně Nancy a Rafael odhodlají někoho pozvat na oslavu, zjistí se jedna zajímavá informace o Ivy a naši hrdinové si uvědomí jednu veledůležitou nesrovnalost. Dokážou ale pochopit její smysl? Než bude příliš pozdě?


Další den jsme Sandru a Ivy nepotkali, ale zato nám večer napsal na ICQ Ryan. Timothy Traven vypustil do světa další video, kde opět srdceryvně popisoval, jak zlý systém roztrhal jeho rodinu a navíc nyní zatkli i přítele jeho dcery a mají ho soudit. To nebylo dobré. Chtěli jsme, aby proces s Dominicem proběhl v tichosti, hlavně kvůli Monice. Teď, když na něj Traven upozornil, už to nepůjde.
V tomhle videu nenašli žádné výkřiky v neznámém jazyce. Jediné, čeho si všimli, byla zásuvka ve stěně za Travenem. Podle toho, co Ryan psal, odpovídala českým zásuvkám, měli jsme tak další důkaz, že se Traven schovává v Česku.
Ten večer také pronikla na veřejnost zpráva, že Shromáždění odsouhlasila postup podle precedentu z roku 1317 a tedy královna Iolanta se bude muset provdat.
V úterý odpoledne jsme se znovu vydali na trénink se Sandrou. Obvykle jsme se sešli až na hřišti, proto nás překvapilo, že jsme je potkali na půl cesty, před budovou fakulty sociálních studií. A ještě víc mě překvapilo, že si tam povídají s Michaelem Jeffersonem a Ronem Massinghamem, lovci Prokletých.
"Ahoj," pozdravila jsem je udiveně. "Vy se znáte?"
"Jasně," zazubil se na mě Michael. "Tady Ivy je moje sestřenka."
Mělo mi to dojít. Mělo mě napadnout, že by mohli být příbuzní, i když Jefferson nebylo nijak neobvyklé příjmení. Jenomže mě to nenapadlo a tak jsem teď jenom zalapala po dechu.
"Páni," vypravila jsem ze sebe. "Svět je malý, co?"
"To je," přisvědčil Michael. "Jsem rád, že vás vidím, chtěli jsme se zeptat - nezvali vás Frank a Ryan na tu královskou recepci? Třináctého?"
Museli jsme s barvou ven, nemohli jsme to dost dobře popřít, ačkoliv jsem neměla tušení, jak na to Michael přišel a proč ho to zajímá.
"Zvali, ale my máme vlastní pozvánku," přiznal Rafael. "Proč?"
"Protože nakonec řekli nám," odpověděl Michael. "Zrovna jsem říkal tady Ivy, že je škoda, že tam nebude. Táta ji neviděl už věky."
"No, kdyby se vám chtělo," začala Rafael opatrně směrem k Sandře, "tak my nemáme koho pozvat. Můžete jít s náma."
Sandře zasvítily oči a Ivy se šelmovsky usmála.
"To by bylo super," souhlasila Sandra. "Jste moc hodní."
"No výborně," zaradoval se Michael. "Tak se na vás budeme těšit. A teď už musíme letět, rád jsem tě viděl Ivy, bylo mi ctí seznámit se se Sandrou. Nazdar, Rafaeli, Nancy!"
Ron nás jenom krátce pozdravil a pak už s Michaelem zmizeli. Dnešní trénink byl velice krátký, protože Sandra už se skoro neměla co naučit. Magii kontrolovala "na uživatelské úrovni," jak tomu říkal Oleg, a víc nepotřebovala. Když jsme jí to s Rafaelem řekli, kousla se do rtu a podívala se po Ivy.
"Víš," začala rozpačitě, "říkaly jsme si... když jste ti lovci... no, na sebeobraně říkali, že nám nemůžou ukázat všechno... a když jdou po Dárcích... Nemohli byste nás naučit, jak se bránit?"
"Máš svůj dar," podotkla jsem.
"Ale ten nedokážu použít na víc lidí najednou. Zkoušeli jsme to, ale nezvládnu to. Některé schopnosti prý už jsou takové," zašklebila se znechuceně. "Prostě si s Ivy myslíme, že by bylo dobré, kdybychom se o sebe uměly postarat."
Panečku, ta si zvyká rychle, konstatovala jsem. Třeba z ní nakonec bude lovkyně.
Ne, to nebude, zavrtěl Rafael hlavou. Ale na tom, co říká, něco je.
"Dobře, takže vám dávám domácí úkol - fyzičku. Posilovat, běhat, abyste dostaly svaly a kondici. Nepotřebujete ani tak sílu, ale budete potřebovat být rychlé, protože jedna z nejlepších obran je být rychlejší, než ten, kdo tě honí. Ale vzhledem k tomu, že když po vás půjdou Prokletí, tak vám ani rychlost nepomůže, takže vás naučíme, jak se jim bránit. S tím začneme hned po té královské recepci," oznámil Sandře a Ivy.
"Proč ne teď?" zeptala se Ivy.
"Nechci, abyste tam chodily s modřinami," odpověděl Rafael a kochal se pohledem na jejich zaražené výrazy.

Ten večer si Rafael otevřel české noviny, které si objednal ze studijních důvodů. Nějak jsem ho nevnímala, dokud mě nezavolal.
Podívej se na tohle, promítl mi jeden článek. Té hatmatilce jsem nerozuměla, ale Rafael mi to překládal. Psalo se tam o problémech s programem chystané návštěvy vévody Felixe von Felsbach.
To je jeden z Iolantiných nápadníků! On přijede do Česka?
Očividně.
Myslíš...?
Nevím, povzdechl si Rafael. Možná už jsem paranoidní, ale je to zvláštní shoda náhod.
Počkej chvilku!
Sedla jsem si k počítači a otevřela jsem si Google. Zadala jsem jméno Felixe von Felsbach a dostala jsem to, co jsem chtěla - jeho oficiální stránky. Projela jsem historii novinek a tam to bylo. Oznámení, že plánuje návštěvu České republiky. Datum: 19. srpna. Den, kdy jsme se střetli na ulici s Dominicem.
To už je hodně velká náhoda, prohlásila jsem a opřela jsem se pohodlněji o opěradlo.
Abychom si to shrnuli: jeden ze dvou možných nápadníků královny Iolanty oznámí, že se chystá do Čech. Ten samý den se na ulici před štábem objeví Dominic. Když na něj zaútočíme, zčistajasna se tam vynoří hromada Prokletých a odvezou ho pryč. Dobrá, my je pronásledujeme, zajmeme několik z nich. Ostatní nám utečou - do Čech. Je to divný, souhlasil Rafael.
Stejně, když si na to vzpomeneš, co přesně tam Dominic tehdy dělal? Proč tam okouněl? napadlo mě.
Diego si myslel, že ho nechali pozorovat štáb, navrhl Rafael.
To mohli udělat z nějakého zaparkovaného auta. On tam stál tak, že jsme si ho museli všimnout.
Ale to nedává smysl, oponoval mi Rafael.
To nedává. Ale vypadá to tak, stála jsem si za svým.
Proč by to dělali? Co by tím získali? Jen nám tím umožnili nájezd na ten dům v Readingu, podotknul Rafael. Ačkoliv... i ten dům byl divný. Pamatuješ, jak tam skoro nic nebylo? Jako kdyby se stihli zabalit a odjet beze spěchu. A nikdo tam ani nezahlédl Cherry a Lois, Cainea nebo Elstnera.
Je cosi shnilého ve státě dánském, souhlasila jsem. Napíšu to Frankovi.
Ale buď opatrná, co do toho mailu píšeš. Mohli by to zachytit, varoval mě Rafael.
Ty jsi od toho Olega vážně pochytil docela dost, rýpla jsem si, ale přesto jsem e-mail omezila jenom na odkaz a upozornění na datum 19. srpna. Klikla jsem na odeslat a pak jsem se znovu zamyslela. Co tam tehdy Dominic dělal?
Samozřejmě, byla tu jedna osoba, která mi mohla tuhle otázku zodpovědět. A já jsem cítila, že přišel čas se ho zeptat.
Nebude ti to vadit? obrátila jsem se na Rafaela.
Pomůžu ti, odpověděl.
S pocitem, že musím mít sklony k masochismu, jsem se ponořila do svojí mysli a našla jsem svoje spojení s Dominicem. Bylo už tak slaboučké, že mi chvíli trvalo, než se mi povedlo natáhnout se k jeho hlavě, vzdálené desítky kilometrů. Vzdálenost sice u pouta hrála jen malou roli, nicméně úplně zanedbatelná nebyla.
Dominicu?
Nancy? Překvapila jsem ho. Od Readingu jsem ho pečlivě blokovala, ale s každým dnem, který od kousnutí uplynul, to bylo trošku snadnější.
Poslyš, ten den, kdy jsme tě potkali u štábu...
Myslíš ten den, kdy ses mi pokusila ukousnout nos? přerušil mě.
Jo, ten. Nehodlala jsem mu přiznat, jak moc mě to tehdy vyděsilo. Co jsi tam dělal?
Už jsem to říkal těm vašim Španělákům. Hlídkoval jsem, zavrčel.
A proč jsi stál uprostřed ulice? Museli jsme si tě všimnout, i kdybychom nechtěli.
Jeden z našich má dar měnit podobu lidí. Změnil i mojí. Nepočítal jsem, že mě poznáš přes pouto, odpověděl Dominic. Je to všechno?
Jo. Díky.
Vrátit se do vlastní hlavy byla úleva, protože udržovat tak slabé pouto na takovou vzdálenost bylo vyčerpávající. Ale Dominicova slova mě uvedla do ještě většího zmatku. Já jsem ho tehdy nepoznala přes pouto. Úplně obyčejně jsem ho uviděla.
Já jsem ho taky viděl normálně, řekl Rafael. Pokud bys ho poznala přes pouto, já bych viděl tu falešnou podobu.
To znamená, že v tu chvíli tu falešnou podobu neměl. Ale proč?
Možnosti jsou v podstatě dvě, analyzoval Rafael. Buď to někdo zbodal...
Nebo Dominica někdo podrazil, dořekla jsem za něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 16. února 2011 v 13:19 | Reagovat

Hm... že by byl Dominic obětní beránek?

2 Lomeril Lomeril | 16. února 2011 v 16:30 | Reagovat

[1]: Hm... že by? A oběť za co přesně?

3 Awia Awia | Web | 16. února 2011 v 18:13 | Reagovat

[2]: Já nevím. Prostě aby odvedl pozornost, ne?

4 Lomeril Lomeril | 16. února 2011 v 19:57 | Reagovat

[3]: A pozornost od čeho? *poťouchlík*

5 Awia Awia | Web | 17. února 2011 v 9:46 | Reagovat

[4]: No přece od toho opravdového, mnohem temnějšího plánu. MUHAHA. Mám nějaké nápady, ale zatím postrádají pevné obrysy, takže si budu muset počkat, jak se to vyvrbí. ;)

6 Lomeril Lomeril | 17. února 2011 v 16:07 | Reagovat

Hmm, opravdový temnější plán? Zajímavé, zajímavé. A zajímaly by mě tvoje nápady :-)

7 Awia Awia | Web | 17. února 2011 v 16:41 | Reagovat

[6]: To věřím. Ale jsou takové ... nedomyšlené a střelené, takže tady jeden z nich máš, ale čti to jen na vlastní nebezpečí: Tak třeba jak máme toho jednoho následovníka, co jel k nám do Čech (nepamatuji si jeho jméno a jsem líná to hledat), tak on je určitě nějak spřízněný s Prokletými. Má s nimi tajné dohody. A až se dostane na trůn, má prostě Iolantu odstranit z cesty (legálně nebo ilegálně - to je jedno), aby pak mohl dát prokletým zelenou. A teď mě tak napadlo, že by byla sranda, kdyby byl ten šlechtic sám Prokletý, ale to by asi u člověka jeho postavení nebylo moc utajitelné ... Ale všechno to jsou samozřejmě jen konspirační teorie, že .

8 Awia Awia | Web | 17. února 2011 v 16:42 | Reagovat

[7]: Jo a jen tak mimochodem (nadává si, že na to zapomněla, když ti to chtěla sdělit), připsala jsem další odstavec k BE. Sice jen jeden pitomý odstavec, ale pořád lepší než nic. A možná tu kapitolu přece jen dopíšu... uvidíme.

9 Lomeril Lomeril | 17. února 2011 v 17:07 | Reagovat

[7]: To není špatná teorie. Vůbec není špatná. Ale pouze teorie.

[8]: Gratuluji, já se konečně rozepsala s tou připravovanou povídkou. Jak já se těším, až to odpálím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama