11. Jazykověda a telefony

3. února 2011 v 18:49 | Lomeril |  Lovci temnot
Velmi málo říkající kapitola, která připomene pár postav z prvního dílu a nic moc nevyřeší. Ale má svůj význam. I když ty opravdu důležité věci budou až v té příští.
P.S. Nějaké nápady na Osobnost měsíce? Já totiž žádné nemám.



"Je to skoro určitě čeština," oznámil Rafael do telefonu. "Naťuknul jsem i polštinu a běloruštinu, ale podle mě je to čeština. Můžete si to ověřit u nějakého bohemisty."
"Dobrá práce," pochválil ho Frank. "A teď - říkali jste, že nám můžete sehnat kontakt na někoho, kdo pracoval v Enderville."
"Samozřejmě," přisvědčil Rafael.
"Zvládneš to do zítra?"
Podíval se na mě a já jsem přikývla. Nebude těžké Petru někde chytit.
"Jo, do zítra ti to pošlu."
"Výborně, zase se ti ozvu. Jo a Ryan vás oba pozdravuje," dodal ještě.
"Taky ho pozdravuj," odpověděl Rafael. "Zatím."
Nervózně jsem si pohrávala s propiskou a uvažovala jsem, co bude Rafaelův objev znamenat. Odvolají nás ze školy a pojedeme do Česka? Nebo pojedou bez nás a přinesou nám hlavy Travenových na stříbrné míse? A ve kterou možnost vlastně doufám já?
"Pojď na oběd," vyzvala jsem Rafaela. "Máme do přednášek čas a možná v menze potkáme Petru."
Na oběd jsme šli mlčky, tak nějak ze zvyku. Od Austenova útoku uplynuly čtyři dny, během kterých Rafael jenom ležel v učebnicích slovanských jazyků. Většinou jsem se zabývala svými záležitostmi a snažila jsem se ho rušit co nejméně. Když se Rafael zrovna neučil, vybíhali jsme na hřiště, kde Sandra rychle dostávala svoji magii pod kontrolu. Občas jsme po tréninku zašli do kavárny kousek od hřiště, jen tak posedět a popovídat si nad něčím sladkým. Po mojí obšírné zpovědi se ke mně Sandra začala chovat o něco přívětivěji, i když se zdálo, že si pořád raději povídá s Rafaelem. Nevadilo mi to, prostě jsem byla vděčná, že si o mně už nemyslí, že jsem prodejná krev, a netlačila jsem na pilu.
Menza před chvíli otevřela, ale už se vytvořila poměrně úctyhodná fronta. Zrovna včera začal semestr a tak občas frontu zdržovalo pár zmatených prváků, kteří teprve zjišťovali, jak to tady funguje. Najednou do mě Rafael přes pouto drbnul. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem dvě dívky v rohu jídelny. Předpokládala jsem, že ta, která k nám seděla zády, bude Gail, protože Petru jsem poznala bezpečně. Překvapilo mě, že se ostříhala. Vlasy, které dřív měla skoro až k pasu, jí najednou sahaly jen po bradu.
Běž za nimi ty, navrhl Rafael. Tobě Petra pomůže spíš. Já pohlídám místo ve frontě.
Nebyla jsem si tím tak jistá, ale nehádala jsem se, jen jsem tiše doufala, že má Rafael pravdu.
"Ahoj," pozdravila jsem holky.
"Ahoj," odpověděla Petra a v jejím výraze byla jasně čitelná otázka: Co potřebuješ? Proč jsi přišla?
"Hele, Petro, mohla bys mi, prosím, dát číslo na tátu?" požádala jsem ji na rovinu. Tušila jsem, že na Petru bude platit upřímnost.
"Na tátu?" zamrkala překvapeně. "Proč?"
Nevěděla jsem, jestli jí to můžu prozradit, kde byla kolem spousta lidí. Opatrně jsem se rozhlédla. Kupodivu moje rozpaky Petře stačily.
"To je pro , že jo?" řekla pochmurně. "Dávala jsem ti to cédéčko, tam bylo všechno, co potřebujete, o něm toho víc neví, vážně," sypala ze sebe naléhavě.
"Počkej," zarazila jsem ji. "Já sama přesně nevím, co chtějí vědět, ale myslím, že s ním to nemá přímou souvislost. Myslím, že ani nechtějí vědět nic tajného. Nic, co by tvého tátu mohlo dostat do problémů."
Petra se na mě pořád dívala s nedůvěrou a mlčela.
"Prosím. Nechají mu možnost odmítnout," slibovala jsem.
Nakonec Petra s povzdechem vytáhla telefon a nadiktovala mi příslušné číslo.
"Ale jestli se něco stane, tak je to na tebe," upozornila mě ještě.
"Jasně," zazubila jsem se na ni. Měla jsem, co jsem potřebovala.
"Prý vás napadli Prokletí," ozvala se najednou Gail. "Mluví o tom celá škola."
V tom měla pravdu. Několik známých se nás na to už vyptávalo. Díky dubnovým událostem jsem byli s Rafaelem poměrně známé osobnosti a další útok z nás udělal skoro celebrity. Nebylo divu, že Gail využila příležitosti, aby se něco dozvěděla.
"Jo, to je pravda. Austen Reed," prozradila jsem.
Obě se tvářily vyděšeně. Austena znaly a znaly i Joeyho Breakenridge, kterého Austen zabil.
"Páni. Slyšela jsem, že to byl Austen, ale nevěřila jsem tomu," hlesla Gail.
"Jo, to se ti nedivím," odtušila jsem. "Já jsem tomu taky nevěřila a to jsem ho viděla na vlastní oči."
"A souviselo to nějak s... no, však víš. S Cherry?" zeptala se Petra opatrně.
Zamyslela jsem se. "Ne. Nejspíš ne. Jistí si samozřejmě být nemůžeme," pokrčila jsem rameny.
"A taky se říká, že Rafael předal svůj Dar," pokračovala Gail.
"Jo. To taky," přisvědčila jsem krátce, protože v té chvíli jsem si všimla, že nějaký kožoměnec ze střední, který seděl dvě místa od Petry, špicuje uši, aby zachytil náš rozhovor.
Petra si ho v tu chvíli všimla taky. "Jasně. Tak se měj, Rafael už je skoro u jídla," řekla mi tak nahlas, aby to zaznamenal i zvědavec.
"Jo, musím běžet," souhlasila jsem. "Zatím."
Vrátila jsem se k Rafaelovi, který stál ještě hodný kus od výdejního okénka. Nemusel se ptát, jak moje mise dopadla. Všimla jsem si, že Pablo a Ethan si zrovna sedali s plnými tácy. Zamávali na nás a já jsem doufala, že nám budou držet místo, protože jídelna se povážlivě plnila.
A taky bychom měli vymyslet, koho s sebou vezmeme na tu královskou recepci, poznamenal Rafael.
Hm. Pablo a Ethan asi chtít nebudou, co? povzdechla jsem si.
Asi ne, odpověděl Rafael ironicky. Ale nenapadá mě nikdo místo nich. Frank a Ryan?
Vsaď boty, že ty tam jsou pozvaný i bez nás, ušklíbla jsem se a vzpomněla jsem si, jak Frank utěšoval Iolantu. Nebo pojedou do Čech. Co takhle Andreje a Olega?
No, nevím, nejspíš budou mít moc práce, zdráhal se Rafael. Vtom ho osvítila spásná myšlenka. Sandra a Ivy!
Blbneš? Budou si myslet, že se chceme vytahovat!
Ale uznej, že trocha povyražení by jim neškodila, bránil svůj nápad Rafael.
Tak je zase vezmeme do Havany.
Tam je bez policejního kordónu nedostaneš, zavrtěl Rafael hlavou a natáhl se přese mě pro tác. Bojí se tý cesty jako čert kříže.
No tak si povyrazíme tady v kampusu. Ale tahat je na královskou oslavu narozenin, to je trochu moc. Ani neznají April a Jess.
Tak navrhni něco jiného, vzdal se Rafael uraženě, když jsme se konečně propracovali k výdejnímu okénku.
Nevím, povzdechla jsem si a nandala jsem si na tác jídlo. Asi zkusíme toho Franka a Ryana. Nebo třeba Ramirezovy. Já vážně nevím.
Přisedli jsme si k Pablovi a Ethanovi a Rafael začal s Pablem probírat poslední trénink se Sandrou. Pak si k nám přisedli dva Ethanovi kamarádi z ročníku a tak jsem se prostě soustředila na svůj oběd a snažila jsem se nevnímat zvědavé pohledy Ethanových kamarádů.
V tu chvíli mi zazvonil mobil. Podívala jsem se na displej a zjistila jsem, že volá Ryan. Nadechla jsem se a stiskla jsem tlačítko Přijmout hovor, ačkoliv se mi třásly ruce tak, že jsem se bála, že se netrefím.
"Tady Nancy," ohlásila jsem se, zatímco jsem si v duchu nadávala do nervózních hus.
"Ahoj! Volám jen krátce. Co děláte třináctýho října?"
Zarazila jsem se. To bylo datum té pitomé oslavy.
"Proč?" vyzvídala jsem.
"Mno, Iolanta a Serene nás pozvaly na oslavu Sereniných narozenin a můžeme si přivést hosty, tak jsme si říkali, jestli byste se tam nechtěli podívat. Diego a Ines jedou do Prahy a Andrej a Oleg mají zrovna od dvanáctýho do čtrnáctýho volno, aby se mohl Oleg podívat za rodinou."
Do háje! Já to říkala, já to věděla! zanadávala jsem v duchu.
"No, víš, April a Jess už nám sehnaly pozvánky. Bude to jejich jediná příležitost, kdy se dostanou do Anglie, tak se s nimi chceme pozdravit. Taky nevíme, koho pozvat," přiznala jsem. Všimla jsem, jak Pablo a Ethan při jménech April a Jess zbystřili.
"Jo, jasně. Škoda. No, aspoň se tam uvidíme." Jako bych viděla, jak na druhém konci drátu zklamaně pokrčil rameny.
"Aspoň něco," souhlasila jsem. "Promiň."
"Neomlouvej se, to nevadí," ujistil mě hlasem, kterým jeho slovům ubíral na důvěryhodnosti. "Vždycky můžeme pozvat George a Alfieho."
"To je dobrý nápad!" ožila jsem. "Bude tam hodně lidí, nepůjde zjistit, kdo jim hodil arzen do pití. Jako v detektivce!"
"Zvážíme to," zasmál se Ryan. "Ale obávám se, že bychom stejně byli první na seznamu podezřelých."
"No, vždycky jim můžeme přeštípnout brzdový hadičky nebo tak něco," nevzdávala jsem se naděje.
"Náhodou, Frank jim dal na starosti prověřování databáze pacientů v Enderville, takže je od nich trochu pokoj," informoval mě.
"Ale to už bylo skoro hotový, ne?" zamračila jsem se.
"Bylo," potvrdil Ryan a z hlasu mu čišela zlomyslnost. "Ale to George nemusí vědět, ne?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fifty-one fifty-one | Web | 3. února 2011 v 18:54 | Reagovat

Dneska jsem nějaká roztěkaná a tak se blbě soustředím..
Krásný dizajn..

2 Eillen Eillen | 4. února 2011 v 9:17 | Reagovat

Teda, on se jí snaží pozvat na rande a ta to tak krásně zazdí :D

A mimochodem. Kde je řečeno, že si jako doprovod nemohou vzít někoho, kdo stejně už má pozvánku? Já bych to tak stejně udělala :D

3 Tosi Tosi | Web | 5. února 2011 v 23:28 | Reagovat

Dnes jsem našla odkaz na Tvůj blog tady,hned na začátku rubriky:

http://top.blog.cz/0901/literatura

4 Lomeril Lomeril | 6. února 2011 v 13:28 | Reagovat

[2]: Njn, Nancy umí. Ale tak oni nemusí brát vůbec nikoho, ale berou to spíš tak, že když už je ta možnost, tak tam někoho protáhnou.

[3]: Děkuju, odkaz mě potěšil :-)

[1]: Design je krásný, ale nedělala jsem ho sama. Odkaz je v zápatí.

5 Awia Awia | E-mail | Web | 6. února 2011 v 14:49 | Reagovat

Tak Traven utekl do Česka, jo? A bude výlet alespoň do Prahy? Ehm, měla bych toho nechat...

Už jsem ti říkala, jak jsou Nancy s Ryanem náramně roztomilí? Pokaždé, když jsou ti dva spolu, se musím tak nějak potutleně uculovat. Ale co? Já jim to přeju... :) A jsem vážně zvědavá, co bude na té oslavě. Něco mi napovídá, že to nebude jen tak. Setkají se tam vůbec s April a Jess? Už jen při tom pomyšlení, že se tam chystají jít, mi běhá mráz po zádech.

Odpověď na Ryanovu otázku na konci: Nemusí. :P

6 Lomeril Lomeril | 6. února 2011 v 15:44 | Reagovat

[5]: Nancy a Ryan jsou ťunťové. A oslava samozřejmě bude důležitá. Mno, uvidíte, co se bude dít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama