Top 10 a Bottom 10 zakončení

28. ledna 2011 v 19:06 | Lomeril |  Co jsem kde pochytila
S koncem kniha i film stojí a padá. Taky se vám stane, že se celou dobu, co čtete nebo se díváte na plátno, těšíte na závěrečné rozuzlení a když konečně přijde, zůstanete sedět s nevěřícným výrazem a jedinou myšlenku: "A to je jako všechno?"
Přiznávám se, jsem na konec velmi náročná. K některým budu možná až přehnaně kritická. A samozřejmě následují spoilery.
Takže co považuje za 10 nejlepších a 10 nejhoších filmových/literárních konců?


NEJLEPŠÍ

10) Jezdec z neznáma (Jack Schaefer)
O Jezdci z neznáma jsem psala už mnoho. Ale nějakým způsobem mě nepřestává dojímat ta chvíle, kdy si Shane uvědomí, že to nejlepší, co může udělat pro lidi, které si oblíbil, znamená zároveň opustit je. A ta stopa, kterou zanechává na duši malého kluka a která dotyčného kluka provází životem.
Byl to muž, který přijel do našeho malého údolí ze samotného srdce velkého žhnoucího Západu, a když vykonal svou práci, vrátil se tam, odkud přijel, a jmenoval se Shane. (Bob o Shaneovi, poslední věta knihy, str. 124)

9) Fotograf (Pierre Boulle)
Autor Planety opic, tentokrát s jiným dílem. Hlavní hrdina, fotograf, který při reportáži z války přišel o nohu, se dozví o plánovaném atentátu na prezidenta. Místo aby vše nahlásil se rozhodne, že bude na místě, aby atentát nafotil a vytvořil tak své životní dílo. Konečně má k útoku dojít, na malé zastrčené pláži, odkud prezident vykázal ochranku, aby měl soukromí se svou mladou ženou. Atentátnice se na prezidenta vrhne a dojde k zápasu, při kterém je odzbrojena. Fotograf stojí nad nožem a atentátnice k němu natahuje ruku. Nastává dilema: zachránit lidský život nebo vytvořit dokonalé umělecké dílo? Fotograf se rozhodne pro druhou možnost.
Některé pohyby mající obrovský význam jsou skoro triviální. (str. 118)

8) Příběh dvou měst(Charles Dickens)
Tak strašně jsem ho litovala. Sydney Carton je zamilovaný do Lucie, která se ale (z lásky) vdá za Charlese Darnaye. Když je Darney za francouzské revoluce odsouzen k smrti, Sydney Carton využije jejich vzájemné podobnosti a vymění se s ním. Darnay je volný a Sydney umírá na popravišti místo něho. Sydney si vždycky vyčítal, že vede neužitečný život, a jeho smrt je zpodobněna jako vykoupení.
Toho dne večer říkali o něm po městě, že to byla nejklidnější lidská tvář, jakou tam kdy spatřili.

7) Mistr klamu (Frederick Forsyth)
Mistr klamu je vpodstatě sbírka čtyř povídek se života britského špiona Sama McCreadyho. Sam má dostat výpověď, resp. má odejít do předčasného důchodu, a jeho zástupce vypráví komisi čtyři případy, kdy Sam dokázal zachránit i zoufalé situace a zabránit katastrofě. Nic z toho ale komisi nepřesvědčí a Sam, který celou dobu věděl, kam to povede, odchází. Epilog ho zachycuje na zaslouženém odpočinku na rybách. A tam, ačkoliv se mnou, asi nebudete souhlasit, se odehrává velice zajímavá konec, který se tu dá snadno citovat. Při hodnocení berte v úvahu, že se jedná o člověka, který celý život zachraňoval ožehavé politické situace.
Čtyři týdny na to Saddám Husajn vtrhl do Kuvajtu. Sam McCready slyšel tu zprávu v rozhlase, zrovna když rybařil tři kilometry za devonským pobřežím. Chvilku o té novince přemítal a pak usoudil, že je nejvyšší čas nasadit novou návnadu. (str. 478)

6) Jozova Hanule (Květa Legátová)
Knižní předloha filmu Želary. Končí ale trochu jinak. Eliška spolupracovala s protinacistickým odbojem a proto musela utéct. Schovala se do hor, kde se musela provdat za chasníka Jozu. Pod jménem Hana (Hanule) se postupně sbližuje jak se svým manželem, tak s ostatními obyvateli vesnice. Nakonec ale válka přijde i k nim v podobě ruských osvoboditelů, se kterými nakonec musí vesničané bojovat, aby uchránili svůj majetek a své ženy před znásilněním. V této bitvě umírá i Hanulin Joza. Hanule, ze které je už zase Eliška, se vrací ke své práci v nemocnici, ale nikdy už není stejná.
Zůstala jsem u svého muže, dokud mu bilo srdce. Pak jsem šla za svými povinnostmi. Teprve za hodinu mi začalo černat před očima.

5) Pokání (předloha Ian McEwan, režie Joe Wright)
Příběh malé dívky, která kvůli své bujné fantazii navždy rozdělila svou sestru a jejího milence, aby o tom po mnoha letech napsala zpověď. Skoro víc se mi líbilo filmové zpracování, přestože smysl je prakticky stejný. Poté, co podle všeho Cecilia a Robbie konečně dostali svůj happy-end, Briony přiznává, že je to celé úplně jinak. Že se Robbie z války nevrátil. Že Cecilia zahynula při bombardování. Že ona, Briony, se jim nikdy neomluvila.
But what sense of hope or satisfaction could a reader derive from an ending like that? (Jaký smysl naděje nebo uspokojení by si mohl čtenář odnést z takového konce?)

4) 1984 (George Orwell)
Orwell je mistr. To, jak dokáže překrucovat úplně všechno, slovy počínaje, city konče, je fasciující stejně jako je to zvrácené. Se zařazením spousty autorů do povinné četby nesouhlasím, ale u Orwella ano a to všemi deseti. Winston miloval a bojoval za svobodu. A věřil, což byl problém. Pak ho chytili a na konci? Nezbylo mu nic. Vůbec nic.
Ale to bylo v pořádku, všechno bylo v pořádku, boj skončil. Zvítězil sám nad sebou. Miloval Velkého bratra.


3) Vikingové (režie John McTiernan)
Příběh, který asi znají čtenáři Krve na sněhu. Arabský vyslanec Ahmed ibn Fahlan putuje na sever, kde je donucen zúčastnit se hrdinské výpravy, která má za cíl zničit monstra, sužující království krále Hrothgara. Postupně se sbližuje s vikingským myšlením a náhledem na svět. Konec tohoto filmu je na bronzovém místě ze tří důvodů. Zaprvé proto, že největší čin neleží na bedrech samotného Ahmeda. Ten je jenom pozorovatel a pomocník, nikdy nestojí ve vůdčí roli, protože tak by to ani nedávalo smysl. Za druhé je to dokonalá scéna s vikingskou "modlitbou smrti," kterou slyšíme poprvé na začátku filmu od otrokyně odsouzené k smrti a na konci od válečníků před bitvou. A za třetí, Ahmed se nikdy úplně nevzdá své vlastní kultury a před vikingskou modlitbou smrti odříká svou vlastní ke svému bohu.
Lo, there do I see my father. 'Lo, there do I see my mother, and my sisters, and my brothers. 'Lo, there do I see the line of my people back to the beginning. 'Lo, they do call to me. They bid me take my place among them. In the halls of Valhalla, where the brave may live forever. (Hle, zde vidím svého otce. Hle, zde vidím svou matku, své sestry a své bratry. Hle, oni mě volají. Vyzývají mě, abych přijal své místo mezi nimi. V sálech Valhally, kde udatní žijí navěky.)

2) Žoldáci (Frederick Forsyth)
Cat Shannon pracoval několik měsíců na jedné zakázce. Výsledkem zakázky bylo dosazení jistého generála do prezidentského křesla jisté země. A co udělá, když se mu to povede? Milého prezidenta zastřelí a dosadí na jeho místo jiného, který se snad bude k lidem chovat slušně. Proč? Protože ví, že on sám umírá a chce udělat jednu slušnou věc, než odejde vlastní rukou.
Domorodci, kteří ho viděli odcházet samotného a později ho přinesli zpátky do města k pohřbení, říkali, že když odcházel, pískal si. Protože to byli obyčejní rolníci, pěstitelé jamů a kasavy, nevěděli, co si pískal. Byla to písnička s názvem Španělský Harlem. (str. 338)

1) Návrat Jediho (režie George Lucas)
Vyvrcholení celé Star Wars ságy. Když pominu roztomilou bitvu, kdy se jedna ze stran sestává převážně z chodících mončičáků, a zopakování legendární hlášky I love you. - I know. tak je střet mezi Lukem a Vaderem moje číslo jedna. Všechno od momentu, kdy Vaderovi usekne ruku, přes chvíli, kdy si uvědomí, že mezi ním a člověkem, se kterým celou dobu bojoval, není žádný rozdíl, přes nádhernou hlášku "Selhal jste, Výsosti. Já jsem Jedi, jako můj otec přede mnou." až po Vaderovo pokání, jeho pohřeb (kdy jsem byla nadšená, že film nemá čichové vjmey, protože smrad tavícího se plastu nemusím) až po Vaderův návrat jako ducha, je přesně vyvážené zakončení, hodně předchozích dílů.
So be it, Jedi. (Budiž, Jedi)

A NEJHORŠÍ...

10) Vyjednavač (Frederick Forsyth)
Na tom konci možná není nic špatného, kromě toho, že zoufale pokulhává za vším, co Forsyth kdy napsal. Bez opravdového napětí, záchrana takovým deus ex machina, že by se za něj i ve starém Řecku styděli, a odhalení padoucha, o kterém člověk celou knihu ani nevěděl, že tam je.

9) Pomsta Sithů (režie George Lucas)
Vážně, můžete mi někdo vysvětlit, proč že se Anakin stal Sithem? Proč že to vlastně dělal to, co dělal? Kam zmizela ta statečná, energická Padmé z prvního dílu a kde se vzala tahle fňukna? Proč ji škrtil, když se ji snažil zachránit? A co bylo špatného na tom, že ji chtěl zachránit? Co se vlastně změnilo na jeho charakteru? A jak je možné, že si Leia pamatovala svojí matku, když ji viděla cca deset vteřin, těsně po porodu?

8) Zápisník jedné lásky (režie Nick Cassavetes)
Zápisník se mi jako film hrozně, hrozně líbil. Příběh lásky, která se opravdu snaží překonat rozdíly a nesnáze a která přežije i to, co se s Allie stane na konci, mě dojímal k slzám. To, jak ona nepozná ani vlastní děti, ale on s ní zůstává, ať se děje cokoliv, je nádherné. O to víc mě rozzuřilo, když se na konci rozhodnou umřít spolu. Čekala jsem, že film skončí tak, že jí začne číst zápisník znovu od začátku, ale ono ne. Horší limonáda už z toho udělat nešla. Skoro celou dobu to byl hodně romantický příběh, ale pořád uvěřitelný. A ten konec to zabil.

7) Avatar (režie James Cameron)
Tohle je další konec, který snad nešel udělat méně pravděpodobný. Vážně, luky a šípy proti těžké technice? A i kdyby se jednalo o poslední zoufalý pokus o odpor, neměl nikdy vyjít. Prosím, domorodci se asi bouří. Ale zvířátka? Která se prostě rozhodla? Protože Eywa? Ale když je ve filmu hlavní spojení s Eywou ten strom, to se všechna ta zvířata připojila, dostala bitevní plán a šla? Proč je ten strom nezamordoval rovnou sám?

6) Moulin Rouge (režie Baz Luhrman)
Příběh dívky, zaslíbené jinému, dejme tomu. Co mě ale na tomhle konci poslalo do vývrtky, byla smrt Satine. Přátelé, když umíráte na tuberkulózu, umíráte na chrlení krve, způsobené tím, že vám nemoc rozežere plíce. Zapomeňte na to, že dvakrát elegantně zakašlete a umřete. Tak to, se vším respektem, nefunguje.

5) Strážce boleslavského mystéria (Vladislav Vondruška)
Když se na lov za tajemnými symboly vydá současný profesor a odhalí nějaké strašlivé tajemství (které stejně nikoho nezajímá), štve mě to, ale nějak to skousnu. Když je totéž zasazeno do české sředověké detektivky, plivu oheň a síru. Vyšetřovatel, který jen tak objeví, že lucká válka nakonec dopadla úplně jinak. No a co? Proč by to mělo středověkého panovníka zajímat? Jeho na trůně stejně drží daleko víc jeho autorita a síla než nějaký pár století promlčený argument.

4) Poslední oběť (Richelle Mead)
Já jsem to milovala! Čekala jsem na to! A ona udělá tohle? Poslední oběť měla být vyvrcholením šestidílné Vampýrské akademie. Celá série má poměrně pochmurný tón, autorka neváhala sáhnout po násilí, hlubokých konfliktech přesvědčení, zradě, šílenství, neušetřila hrdiny skoro ničeho. Čekala jsem finale grande, kdy pomře polovina postav, zjistí se, že Dimitrij nikdy nepřestal být Strigojem, a strhne se bitva epických rozměrů, která převrátí všechny zavedené pořádky a konečně donutí Moroje bojovat, aby se zachránili. Co jsem dostala? Rose, kterou jsem měla docela ráda, se zachová jako nevděčná mrcha, nikdo důležitý neumře, moje oblíbená postava je jediná, která skončí bez happy-endu a v závěru si na něj Rose ani nevzpomene, a největší bitka knihy zahrnuje, tuším, čtyři lidi. Tímto jsem se rozhodla, že pro mě série skončila Krvavým slibem. Spoutání magií a Poslední oběť jsou jenom nepovedená fanfiction.

3) Zatmění (Stephenie Meyer)
O neuvěřitelném talentu paní Meyerové vyhnout se jakémukoliv konfliktu ještě později. Ale opravdu, způsob, jakým se k sobě protagonisté chovají a vydávají to za lásku, je nechutný. U scény ve stanu, kdy se Edward a Jacob hádají, kdo tedy bude s Bellou, se mi zvedal žaludek. Obzvlášť z toho, že nikoho nějak ani nenapadlo zeptat se Belly, co chce. "Budu o ni bojovat!" Takže se jí budeš vnucovat, i když tě nebude chtít? Tomu říkám láska!

2) Fantom Manhattanu (Frederick Forsyth)
Pokud byl Vyjednavač špatný na Forsythův standart, Fantom je špatný na jakýkoliv standart. Pokračování Fantoma opery, kde Fantom postaví operu v New Yorku a na otevření pozve Christinu, která teď má syna, kterého s Fantomem počali v té chvilce, než ji přišel Raoul zachránit. V závěru knihy je Christina omylem zavražděna a její syn dostane na vybranou. Chce zůstat s Raoulem, který ho vychoval, nebo odejít s Fantomem, svým biologickým otcem, kterého vidí poprvé v životě? Ano, každý normální desetiletý kluk přece půjde s nějakým bubákem raději než se svým tatínkem, protože dotyčný bubák je jeho biologický otec. A to i přesto, že ve svém věku ani přesně neví, co to biologický otec znamená. Jasně.

1) Rozbřesk (Stephenie Meyerová)
Většina poslední knihy se mi líbila. Líbilo se mi to napětí, i když úplně nedávalo smysl, proč na ně Volturiovi nevlítnou rovnou (i když mají přesilu). Mám ráda dlouhé přípravy na závěrečný střet a napětí visící ve vzduchu. Těšila jsem se na bitvu, která byla podle všech nevyhnutelná, v duchu jsem si psala seznamy, kdo všechno asi umře atd. A co jsem dostala? Kecy. Doslova. Největší síly upířího světa prostě seděli a popovídali si. WTF? A navíc, sladší happy-end jsem neviděla. Nerozumějte mi špatně, já nechci, aby postavy umíraly, a mám ráda happy-endy. Ale nesmí se to přehánět. Když se postavy dostanou do velkých problémů, nemůžou se z nich dostat ven bez jediného škrábnutí. Za všechno se v životě platí. A to mi v Rozbřesku chybělo. Co Bella obětovala, aby dosáhla svého štěstí? Myslela si, že přijde o Jacoba a Charlieho, ale ve skutečnosti s ní mohli zůstat oba. Nikdo neumřel. Její dcera s ní taky zůstane navěky. Všichni jsou zamilovaní a spokojení. Kde zůstala realita? A kdo mi řekne, že fantasy nemusí být realistická, na toho pustím bojové křečky.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marianna Marianna | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 19:30 | Reagovat

Já mám Stephanie Mayer a její Twilight Ságu ráda. Ale naprosto souhlasím s tvou kritikou. (Mám totiž ráda upíry, takže všekerý ten "nechutný" děj o bojování o Bellu mi je ukradená.) :)

2 Lomeriů Lomeriů | 28. ledna 2011 v 19:58 | Reagovat

[1]: Já má Twilight ságu ráda čím dál tím méně, protože čím víc o ní přemýšlím, tím víc tam nacházím věcí, které se mi nelíbí. Ale tohle není kritika celých knížek, jen jejich zakončení. Zápisník jedné lásky se mi líbil a nebýt posledních deseti minut, asi by se zařadil mezi moje nejoblíbenější filmy. Vampýrskou akademii mám hrozně ráda, o to víc mě konec zklamal.

3 katsumi-kagakusha katsumi-kagakusha | Web | 28. ledna 2011 v 20:36 | Reagovat

Působivý žebříček, ohledně Stmívání souhlasím, autorka vždycky zničí všechno napětí... A mi se nikdy nelíbila, holt nejsem na tu červenou knihovnu. Jsem ráda, že se někomu líbil film 1984 stejně jako mně.

4 Lomeril Lomeril | 28. ledna 2011 v 21:19 | Reagovat

[3]: Děkuji. Sice jsem mluvila o knížce 1984, film jsem neviděla, ale předpokládám, že končí stejně.

5 Dragita Dragita | Web | 29. ledna 2011 v 16:37 | Reagovat

Musela jsem se zasmát, jak pravdivá jsou tvá slova, když se nad tím člověk zamyslí. Konkrétně u Avatara, Zatmění a Rozbřesku;)

6 Tosi Tosi | 8. února 2011 v 12:25 | Reagovat

Fantasy nemusí být realistická! :-)
A Moulin Rouge je parodie na Lesk a bídu kurtizán trochu křížená s Dámou s kaméliemi.

7 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | 8. července 2011 v 15:48 | Reagovat

viz 4 z nejhorších: Tohle o VA může říct leda tak zhrzená faninka Adriana. No dobře Adrian je úžasná postava a nezasloužil si, aby s ním Rose tak vymetla, ale nikdy bych mu nepřála, aby s ním zůstala, protože ten vztah by byl klecí pro oba dva a časem by se stejně rozpadl. Navíc o Adrianově budoucnosti se bude jednat až v další knize! Nadávat na knihy, které se člověku nelíbí kvůli tomu, že v nich zametou s jeho oblíbenou postavou je povrchní. Navíc VA serie je úžasná a myslet si, že Dimitrij není dhampýr po jeho proměně... No to je dost dětinské vzhledem k tomu, že Strigoj by nikdy nikoho nemiloval a nikdy by nemohl získat vlastnosti živých dhampýrů.

8 Lomeril Lomeril | Web | 8. července 2011 v 16:28 | Reagovat

[7]: Tak to jsem se asi špatně vyjádřila. Rozhodně jsem nechtěla, aby Adrian byl s Rose, vím, že by to nefungovalo. Jen jsem chtěla, aby ho poslala k vodě trochu citlivěji a aby tam on ze sebe neudělal takovou emofňuknu. A rozhodně jsem si nemyslela, že DImitrij zůstal Strigojem, to bylo použito jen jako nadsázka. SPíš jsem čekala trochu velkolepější zakončení a přišlo mi, že detektivní zápletka malinko pokulhávala.

9 Adria Morgan Night Adria Morgan Night | E-mail | Web | 8. července 2011 v 16:46 | Reagovat

[8]: Jo no mě zklamalo jen jak to skončilo otevřené. I když je to pochopitelné vzhledem k Bloodlines (kniha navazující na VA serii psaná z pohledu Sydney). Rozhodně se těším na Adriana v nové serii a pokud ho dají dohromady se Sydney, jak se spekuluje, tak to určitě bude stát za to!

10 Lomeril Lomeril | Web | 8. července 2011 v 16:51 | Reagovat

[9]: Tak to jsme dvě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama