7. Pozvání

8. ledna 2011 v 20:04 | Lomeril |  Lovci temnot
Poměrně důležitá kapitola, nastiňující určité budoucí události. Jaké, to samozřejmě neřeknu :-)
Rafael a Nancy se mají podílet na analýze jakéhosi výkřiku v pozadí Travenova videa. Co z toho vyplyne pro ně? A jaké překvapení je čeká při návratu na univerzitu?


"Je to rozhodně něco slovanského," řekl Rafael nakonec, když si několikrát poslechl nahrávku, kterou z videa vydolovali Oleg a Jamie.
"Na to jsme přišli taky," zamručel Oleg. "A jestli řekneš, že to není rusky, tak tě praštím."
Rafael po něm vrhnul pohled, který říkal: Za co mě máš?
"Jestli je viděli v Německu, můžou být," obrátil se k mapě, "v České republice, v Polsku, na Slovensku, možná v Bělorusku. Problém je, že neznám ani jeden z místních jazyků."
"Brilantní," pochválil ho Andrej neupřímně. "K tomuhle závěru jsme tě ani nepotřebovali. A tak jsme ti pořídili tohle."
Mezitím Oleg vytáhl zpod stolu objemnou igelitku s logem jednoho londýnského knihkupectví. Sáhl dovnitř a vylovil čtyři učebnice jazyků. Polština, čeština, slovenština a běloruština.
"Tohle je pro začátek," ozvala se Ines, která seděla opodál a pracovala na něčem jiném. "Pokud se netrefíme s těmihle čtyřmi, rozšíříme areál."
Rafael na ně zíral a na chvilku ztratil řeč. Jazyky se učil rád, dobře a rychle, ale tušil, že bude muset pracovat rychleji než kdy předtím.
"Máš tam i cédečka," upozornil ho Andrej. "Na náslech."
"Nejlepší by bylo začít češtinou nebo slovenštinou - jsou si hodně blízké, půjdou ti rychle. Dál uvidíme," doporučila Ines.
"Do kdy?" vypravil ze sebe Rafael.
"Tak rychle, jak jen to dokážeš."
V tu chvíli jsem se ale do věci vložila já.
"Není mi jasné, proč to musí dělat on," prohlásila jsem. "To nemůžete sehnat nějaké lingvisty? Na Akademii věd jich musí být spousta."
"Nechceme, aby se provalilo, že jsme na stopě. Jak těžké by bylo zjistit, že někdo z nás pobíhá mezi slavisty, všem jim přehrává jednu větu a snaží se zjistit, jestli náhodou neví, v jakém je jazyce?" řekl Diego. "Teď je nemůžeme vyplašit. Ať si pěkně sedí tam, kde zrovna sedí."
"A jak by na to asi tak přišli?" odfrkla jsem si.
"Do rovnice tu vstupuje William Caine a to je faktor, o kterém nevíme, čeho je schopný," odtušil Oleg podrážděně. "Nevíme, co dokáže, nemáme ponětí, kde všude má svoje kontakty, nemůžeme věřit vůbec nikomu a ničemu. Rafael je pro tenhle úkol ideální - s největší pravděpodobností se budeme muset vydat za Travenem a když bude umět jazyk, může rovnou dělat tlumočníka."
"Jo, teď jsme vám dobrý," zavrčela jsem. Nikdy nás nepustili k ničemu zajímavému, dokud nás nepotřebovali.
"Nancy, chceš se stát lovkyní?" oslovila mě Ines. "Jestli ano, tak první, co se musíš naučit, je poslouchat rozkazy nadřízených."
"A já měla pocit, že lovci pracují individuálně a zakládají si na vlastní iniciativě," ušklíbla jsem se.
Nech toho, napomenul mě jako obvykle Rafael. Prostě buďme rádi, že můžeme udělat aspoň něco. Nemusíme vyvolávat konflikty, které nepotřebujeme.
"Pokud pracují na případu sami," poznamenala Ines suše a odvrátila se.
"To bylo všechno?" zeptal se Rafael a vzal si všechny učebnice. "Víc od nás nechcete?"
"Máš toho málo?" zasmál se Andrej. "Jak dlouho myslíš, že ti to bude trvat?"
"Pár dní určitě. Záleží na tom, jak moc se podobají ruštině," pokrčil Rafael rameny. "A záleží na tom, kolik času budu muset věnovat Sandře."
"Jak se má?" zajímal se Andrej.
"Moc dobře ne, zvyká si pomalu, ale to je normální. Myslíme, že se projevil její dar, ale ještě musíme přesně zjistit, jak pracuje."
"Tak konec vybavování," vpadl do debaty Diego. "Rafael má práci. George a Alfie vás odvezou zpátky do Telfordu."
A tak jsme se zase rozloučili.

Na všechny jazyky předtím měl Rafael učitele. Většinou rodilého mluvčího, od kterého mohl odposlouchávat výslovnost a učit se větné stavbě a podobně. Tentokrát nikoho takového nedostal, takže prostě ještě v autě otevřel učebnici češtiny a začal.
Musím říct, že jsem ho ještě nikdy neviděla pracovat tak tvrdě. Úplně se do knihy ponořil a snažil se vytáhnout informace o principu jazyka snad z každého slova, včetně spojek. A velice brzy zjistil, že stojí před těžkým oříškem. Čeština nebyla jednoduchý jazyk. Oproti ruštině měla tu výhodu, že alespoň používala latinku, ale její ohebnost a množství nuancí pro něj představovala opravdovou výzvu.
George a Alfie nás vyhodili před bránou a my jsme zamířili na kolej. Chtěli jsme si nechat věci na pokoji a potom si udělat něco k večeři, ale na půli cesty nás zastavila Sandra.
"Kde jste byli?" zeptala se obviňujícím tónem. "Hledáme vás už od rána a nikdo o vás nic neví."
Kousla jsem se do rtu. Odvolali nás tak rychle, že jsme jí to zapomněli dát vědět.
"Museli jsme na chvíli pryč. Bylo to naléhavé," odpověděl Rafael vcelku popravdě.
"Jo? A to jste mi to nemohli říct?" založila si ruce v bok.
"Zapomněli jsme na to," přiznala jsem se. "Ale dozvěděli jsme se to teprve včera večer."
"A kde jste byli, že jste museli skočit na zapískání?"
Teď nás zahnala do kouta. Měli jsme dvě možnosti, prosté a staré jako sám svět - lhát nebo říct pravdu. Jenomže jsme neměli čas na vymýšlení opravdu dobré výmluvy.
Jednou jí budeme muset říct, co jí hrozí, podotkla jsem. Nemůžeme jí tvrdit, že je v bezpečí, do nekonečna.
To sice jo, ale můžeme jí říct, že pracujeme na tom lovu? To by Olega moc nepotěšilo, oponoval mi Rafael.
"Byla to... taková brigáda," řekl Sandře. "Ale museli jsme tam být."
Řekneme jí to jindy, poznamenal směrem ke mně.
"Brigáda?" Ze Sandřina obličeje bylo nad slunce jasnější, že nám nevěří ani slovo.
Rafael přisvědčil a oba jsme se snažili o co nejnevinnější obličej, ačkoliv jsem pochybovala, že se nám to daří.
"Poslyš, zítra bychom si mohli dát další lekci. Pozvu Pabla, pomůže ti se zvláštnostmi defenzivní magie," změnil Rafael neobratně téma. "Byla jsi za panem Weberem?"
"Ano, dneska jsme za ním zašly," přiznala Sandra.
"A?"
"Chce, abych k němu jednou týdně chodila, abychom mohli na mém daru zapracovat," pokrčila rameny.
Začali s Rafaelem probírat cosi ohledně magie a já jsem vypnula. Protože si začali domlouvat, jak zařídit společné tréninky tak, aby jim to oběma vyhovovalo, vydala jsem se na kolej napřed. Zapnul jsem notebook a přihlásila jsem se na ICQ.
Překvapilo mě, když jsem viděla, že April je online a píše mi. Během chviličky mi zablikala zpráva.
Ahoj
- Ahoj. Jak je v Americe?
Jde to, ale už se těším na starou dobrou Anglii. Za měsíc se přijdeme podívat.
- Vážně? Tak to je paráda!
Ale jenom na chvilku. Serene pořádá malou recepci na oslavu svých narozenin, takže se tam s Jess ukážeme a pak se hned zase vracíme.
- Takže se ani neuvidíme? :-(
Proto ti píšu. Sehnali jsme pro vás pozvánku na tu recepci, takže si tam můžeme popovídat.
- Počkej, počkej, to jako máme jít na královninu oslavu narozenin?
Jo, nemůžeme se utrhnout na dýl, ale chceme vás aspoň vidět. Hele, už musím letět, za deset minut mám přednášku. Měj se.
A byla pryč. Já jsem zírala na otevřené okno s krátkou konverzací a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Co se to dělo? Proč April prostě neuloupla o den navíc a nezajela se na nás podívat? Určitě by to bylo jednodušší než shánět pozvánku na královskou recepci. A co my tam budeme dělat? Budou tam ti největší papaláši a možná nějaká rodina, ale my? Ani jsme královny nijak dobře neznali. To bude trapas!
Uvědomila jsem si, že Rafael už je skoro za dveřmi a chvátá za mnou. Aprilino sdělení ho zaskočilo stejně jako mě.
Co tím sleduje? zeptala jsem se ho.
Jak to mám vědět? Ale co, pro jeden večer si užijeme lesku královského dvora. Bude to zážitek. Snažil se znít nevinně a nadšeně, ale moc dobře věděl, že mě neoklame. Nelíbilo se mu to stejně jako mně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 8. ledna 2011 v 21:33 | Reagovat

Jé, čeština! :D Tak ať Rafaelovi jde, no ... A ta pozvánka. Taky se mi to nelíbí. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube.

2 Lomeril Lomeril | 8. ledna 2011 v 21:50 | Reagovat

[1]: Buď, ale ještě 7 kapitol si počkáš :-)

P.S. PRO VŠECHNY!!! Pokud máte přání na osobnost měsíce, pište si. Já totiž nemám nápady.

3 Eillen Eillen | 9. ledna 2011 v 9:41 | Reagovat

Chá, učit se češtinu, chudák...

Lom, čím to je, že od té doby, co máš ten nový vzhled, tak se mi tvůj blog načítá kolem deseti minut (a to nejen při vstupu, ale kdykoliv chci něco otevřít)??

4 Lomeril Lomeril | 9. ledna 2011 v 14:41 | Reagovat

[3]: To nevím, mně se sice načítá o fous dýl, ale rozhodně to netrvá deset minut.

5 Eillen Eillen | 9. ledna 2011 v 14:56 | Reagovat

[4]: Ale ono je to stejně fuk. Já totiž u toho dělám milion jiných věcí, takže se mi to načte tak akorát :D

Doufám, že nové kapitoly budou přibývat hooodně rychle. Při čtení jsem dostala nápad na jednu scénu z Aldormy a hned jsem si ho napsala.

6 Awia Awia | Web | 9. ledna 2011 v 17:22 | Reagovat

[2]: Nevadí. Hlavně, že to tam bude, ne? Nemůžu se zbavit pocitu, že je to nějaký podraz, ale to se asi jen ozývá moje příliš bujná fantazie. Ale i tak mi v hlavě svítí nápis "NEBEZPEČÍ"...

A jako osobnost měsíce bych si zvolila ... Ines. S tou bych si ráda popovídala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama