6. Komplikace

30. prosince 2010 v 19:13 | Lomeril |  Lovci temnot
A malý povánoční dárek. Konečně se nebudeme zabývat jenom Sandrou Leddinovou, ale ke slovu se dostanou i jiní. Kdo přesně, to uvidíte.
Příjemnou zábavu.


Ležela jsem na zádech, v uších sluchátka a zírala jsem do stropu. Broukala jsem si s Leonardem Cohenem a uvažovala jsem o Sandře. Naše vzájemné vztahy nezačaly zrovna nejlíp, ale nemohla jsem se jí divit. Věděla jsem, jaké je to být vyrvaná ze svého místa v životě. Copak jsem na ten pocit už zapomněla? Jde to vůbec? Nebo jsem prostě čekala, že když je Sandra starší, bude to brát s větším klidem? Jak hloupé! Desetileté dítě, jako jsem byla já, nemá žádné plány, neví, co by chtělo dělat se životem. Možná se mu stýská po rodině a kamarádech, ale kořeny, které musí vytrhat, nevězí tak hluboko. Slečna v osmnácti už má svoje očekávaní a na druhou stranu chápe očekávání ostatních, které se snaží splnit. A pak se to všechno v jedné vteřině zhroutí do prachu. Jaké to asi je, začínat najednou úplně znovu?
Najednou Rafaelovi zazvonil mobil. Nevěnovala bych tomu pozornost, kdyby nevolal Ryan.
"Ahoj," ohlásil se Rafael.
"Viděli jste dneska zprávy?" vyštěkl Ryan místo pozdravu.
"Cože?" vykulil Rafael oči.
"Máme průser. Kapitální. Traven poslal do televize nahrávku se svým poselstvím světu."
Jediné, co bylo slyšet, byla vteřinová ručička, která hlasitě tikala na stěně. Šátrala jsem rukou, abych vypnula přehrávač, ale omylem jsem zavadila o tlačítko Volume. Future mi zahulákala do uší tak nahlas, až jsme sebou oba škubli.

And now the wheels of heaven stop
you feel the devil ride and crop
Get ready for the future:
it is murder.

Jo, to sedí, pomyslel si Rafael.
"Jste tam?" zeptal se Ryan.
"J-jo. Co říkal?" vypravil ze sebe Rafael.
"Hrál na city a v podstatě chce to, co Caine propaguje už léta. Legalizovat Prokleté. Každopádně Iolanta zuří a nechce o tom ani slyšet. Zítra ráno pro vás přijedou a zavezou vás do Lodnýna. Potřebujeme vás tu."
"Na jak dlouho? Mám tu práci..." začal Rafael.
"My víme. Jenom na otočku, večer se budete moct vrátit. Je tu něco, co s tebou chceme probrat."
"Dobře, protože tu mám..."
"Já vím," přerušil ho Ryan. "Jste schopní být připravení u brány v osm ráno?"
"Jasně. Kdo přijede?" zajímal se Rafael. Oba jsme tak trochu doufali, že to bude Andrej a Oleg nebo dokonce Frank a Ryan osobně. Rozhodně jsme nedoufali v tu odpověď, kterou jsme dostali.
"George a Alfie."
"Ryane!" zaúpěl Rafael.
"Hele, moc se nečil. My je tu musíme snášet denně, vy to těch pár hodin zvládnete. My si trochu odpočineme a George a Alfie udělají něco užitečnýho. Aspoň jednou," zarazil ho Ryan.
"Fajn, můžeme je po cestě zabít?" zamumlala jsem.
"To byla Nancy?"
Když vyslovil moje jméno, rozbušilo se mi srdce. Snažila jsem se to ignorovat.
"Jo. Ptala se, jestli je můžeme po cestě zabít."
"Můžete, ale ne, když budou řídit, nepotřebujeme, abyste se vybourali. Mějte se, uvidíme se zítra," rozloučil se Ryan.

"Tak honem, nezdržujte. V Londýně nám stojí práce," popoháněl nás George. On i Alfie vypadali poněkud nevyspale, ale počítala jsem, že aby nás vyzvedávali v osm, museli vstávat kolem čtvrté ráno, takže jsem se rozhodla, že budu tolerantní. Ovšem drobnou provokaci jsem si neodpustila.
"My tady stojíme už čtvrt hodiny," poznamenala jsem, když jsem nastupovala.
"Nechte si ty poznámky pro sebe, slečno Rabnottová," okřikl mě.
Výborně, pomyslela jsem si, to jsem přesně chtěla slyšet.
A tak jsem měla záminku celé tři hodiny až do Londýna mlčet jako zařezaná. Rafael se rozhodně nesnažil zapříst hovor, takže v autě vládlo hrobové ticho. Chtěla jsem si pustit nějaké písničky, ale zjistila jsem, že jsem si na koleji zapomněla přehrávač. Rafael samozřejmě svojí knížku měl. Obdivovala jsem ho, mně by se na jeho místě udělalo špatně.
Příběh vyprávěl o zajateckém táboře za války, ovšem i skrz Rafaelovy myšlenky jsem z něj cítila zvláštní příchuť. Byl opravdu dobře napsaný a tak jsem ho prostě poslouchala v Rafaelových myšlenkách. Jako obvykle. Taky jsem ráda četla, ale většinu knížek jsem znala od Rafaela. Já jsem na oplátku rozšiřovala jeho hudební obzory, protože to bylo pole, kde jsem se spíš orientovala já.
Ani když jsme konečně zaparkovali v podzemní garáži štábu, neřekli nám George a Alfie ani slovo. Ale my se o ně nestarali, protože už jsme mířili do naší štábní místnosti. Oba jsme málem nadskakovali nedočkavostí, až zase uvidíme naše přátele.
Vstoupili jsme do štábu. Ines, Diego a Frank seděli kolem jednoho počítače a něco společně psali. Oleg a operátor Jamie diskutovali u jiného počítače. Oba zřejmě pracovali s tím záznamem, který Traven poslal do televize, protože měli sluchátka, aby nerušili ostatní. Andrej stál před velkou mapou Evropy, která visela na stěně. Všimla jsem si, že jsou v ní zapíchané barevné špendlíky.
"Nancy! Rafaeli!" všiml si nás jako první Frank a zdálo se, že nás rád vidí. Diego a Ines nám jenom zamávali od počítače. Ines ani nezvedla oči, zřejmě plně zabraná do práce. Oleg a Jamie nás pozdravili, ale okamžitě se zase vrátili ke své práci. Andrej na nás mávnul, abychom šli k němu.
"Můžete mi pomoct," řekl. "Snažím se přijít na to, kde by Travenovi mohli být. Tady máme Londýn, kde se očividně schovávali po vraždě Harrisonových. Po tom drobném incidentu s Dominicem se přesunuli do Readingu, sem," ukazoval. "No a potom máme několik nesouvisejících hlášení o spatření Prokletých, kteří by mohli, ale nemuseli, odpovídat popisu Travena, Cainea, Elstnera nebo Forresterové. Nejvěrohodnější je hlášení od benzínky kus za Kolínem. Viděla je Němka, která náhodou pracuje v registru Prokletých, a poznala Travena, protože sama jeho spis zálohovala. Asi nejvěrohodnější ze všech těch drbů, co nám sem jinak posílají."
V tu chvíli se otevřely dveře a já se přestala soustředit na mapu a Andrejův výklad. Protože vstoupil Ryan. Nejdřív si nás nevšimnul. Hodil na stůl vedle Franka nějaké papíry.
"Tady je ta zpráva z forenzního," oznámil a pak se otočil.
Od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy, neuplynul ještě ani týden. Ale ten týden jsem měla napilno. Kvůli celé té záležitosti se Sandrou a návštěvě Andreje a Olega se mi zdálo, že jsem Ryana neviděla celé věky. Naše pohledy se setkaly a já se usmála. Samozřejmě jsem se musela začervenat, ale zdálo se, že si toho nevšiml. Nebo možná byl jen galantní a předstíral, že to nevidí.
"Ahoj." Přešel až k nám. "Tak co, zabili jste je?"
Zavrtěla jsem hlavou a donutila jsem se odtrhnout od něj oči, abych na něj nezírala jako nějaká zpitomělá čtrnáctka.
"Už jste jim ukázali tu nahrávku?" obrátil se Ryan na Andreje.
"Teď přišli. Jen jsem jim ukazoval mapu, jestli je něco nenapadne," odtušil Andrej.
"To může počkat. Pojďte, vezmeme to vedle," pokynul nám Ryan a odvedl nás do sousední nepoužívané místnosti. Jako ve všech štábních místnostech tam byly počítače, takže jeden z nich zapnul, na sdíleném disku našel správný soubor a pustil ho.
Video bylo natočené někde podomácku. Za Travenem nebylo vidět nic kromě nějaké palmy v květináči a bílé zdi.
"Dobrý večer, Británie," začal vážně. "Mé jméno je Timothy Traven a jsem tím, co nazýváte Prokletý. Jak k tomu došlo? Jedno hloupé nedorozumění a ztratil jsem všechno, co mě činilo výjimečným - svou magii. Kolik z vás to zažilo na vlastní kůži? Kolik z vás pozoruje své milované, jak se dnes a denně trápí steskem po tom úžasném pocitu, když vám prsty protéká čistá síla? Každý rok o své schopnosti přijde kolem pěti tisíc upírů a tato čísla neustále rostou.
Ale musí to tak být? Musíme se opravdu užírat vlastní bezmocí, když vedle nás jiní doslova zahazují své životy? Ano, mluvím o rostoucím počtu sebevražd. Rok co rok tisíce lidí umírají proto, že se tak rozhodli. Proč by tito lidé nemohli posloužit nám? Jejich magie jim po smrti nepřinese žádný užitek, ale my chceme žít a chceme žít plnohodnotným životem. Tak proč nám v tom naše legislativa brání? Pokud bychom se narodili handicapovaní, nikdo by nám neodpíral právo na léčbu. Kdybychom se zranili při nehodě, nikdo by se neodvážil ani navrhnout, abychom nedělali všechno proto, abychom se mohli navrátit do normálního života. Ale když jsme Ztracení, jediné, co dostáváme, jsou řečičky o tom, že se s tím máme vyrovnat."
Na chvilku ho přerušil nějaký nesrozumitelný výkřik, zřejmě přicházející zvenčí. Vrhnul krátký pohled stranou, ale pak se vrátil ke svému projevu.
"Ale vyrovnat se s tím nestačí. My chceme víc, chceme zpátky to, co jsme ztratili, protože máme tu možnost. Řešení je tak prosté, až je to téměř urážlivé, a přesto je zakázané. Proč? Proč nám nedovolí vzít si něčí moc, když se jí ten dotyčný vzdává dobrovolně? Přesně tak jsem obnovil svoje schopnosti já..."
"Cože?" vykřikla jsem.
Ten hajzl! Rafael zuřil moc na to, aby dokázal promluvit nahlas. Ten zasranej, svinskej zkurvysyn!
Ryan si pouze položil prst na rty a naznačil nám, ať posloucháme dál.
"A přesto jsem psancem. Kvůli tomu, co jsem, musely mé dcery opustit školu a musejí utíkat se mnou, protože pro dcery někoho, kdo se odvážil postavit bezpráví, není místo ve světě královny Iolanty - ctnostné královny s nemanželským dítětem. Sama hlásá, že znovu nabýt svou moc je nemorální, ale přestože káže vodu, pije víno.
Přemýšlejte o tom. Přemýšlejte, co ještě vám vaše královny, které tak zbožňujete, upírají. Která další prostá řešení jsou zakázána, co všechno je v naší společnosti špatně. Protože přijde den, a není daleko, kdy bude napraveno všechno, co volá po nápravě. Až totiž stanu v čele nové, spravedlivější společnosti, budou to vaše hlasy, kterým budu naslouchat."
Obrazovka ztmavla, ale já jsem na ni dál zírala bez pohnutí. Příslovečná kolečka v mozku se otáčela naprázdno a já nedokázala pochopit tu nebetyčnou drzost, se kterou vyrukoval s kupou nehorázných lží a snažil se překopat celý systém našich morálních hodnot.
"Co na to říká veřejnost?" zeptal se Rafael přiškrceným hlasem.
"Ještě je brzo na to, dělat nějaké závěry," odpověděl Ryan, "ale rozhodně to nevypadá, že by se všichni jako jeden muž postavili na naši stranu."
"Jistě, vždycky se najde pár idiotů..." začala jsem, ale přerušil mě.
"Tohle není pár idiotů, Nancy. Jak říkám, ještě je dost brzo na nějaké určité odhady, ale podle toho, jak se to zatím rýsuje, veřejnost se nám pomalu dělí na dva tábory."
"Jo, začínám chápat, proč jsi včera mluvil o průseru," povzdechl si Rafael. "Na co tu potřebujete nás?"
"Potřebujeme hlavně tebe," odpověděl Ryan a mě trochu píchlo u srdce, že nechtěl . "Poslechni si tohle."
Znovu přehrál to místo, kde bylo na záznamu slyšet, jak někde venku někdo křičí.
"Není to anglicky," vysvětloval Ryan. "Oleg a Jamie se to snaží izolovat v co nejlepší kvalitě a snažíme se zjistit, co je to za jazyk. Protože až to zjistíme, dozvíme se, kde se Traven skrývá."
"No," vstal Rafael. "V tom případě je čas, abychom byli trochu užiteční."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 30. prosince 2010 v 19:59 | Reagovat

No páni. Je vidět, že se nám situace poněkud komplikuje. Jsem zvědavá, jak se to vyvine. A ještě ... zapomněla jsem poděkovat za ten "malý povánoční dárek". ;) Byl skvělý.

2 Colleen Colleen | Web | 30. prosince 2010 v 21:52 | Reagovat

"Mé jméno je Timothy Traven a jsem tím, co nazýváte Prokletý." nemá tam být Ztracený? Jen se ptám, protože Nancy reaguje až později, až když řekne, že si své schopnosti obnovil... ale možná mi něco uniklo v minulých kapitolách... jsem docela nepozorná :D

Jinak super kapitolka. Už to zas vypadá na nějakou akci :)

3 Lomeril Lomeril | 30. prosince 2010 v 21:59 | Reagovat

[1]: Děkuji. Šest kapitol je přesně čtvrtina díla, takže vyvíjet se ještě bude.

[2]: Určitě tam má být Prokletý. Jestli si vzpomínáš, tak v minulém díle zemřeli Clem a Maud Harrisonovi a z Clemovy krve se Traven stal Prokletým. Nancy a Rafael reagují proto, že Traven naznačuje, že mu Clem dal svůj život dobrovolně.

4 Colleen Colleen | Web | 30. prosince 2010 v 22:21 | Reagovat

[3]: Jo, takhle... Budu muset číst pozorněji.

5 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 7. července 2011 v 1:14 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

6 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 27. srpna 2011 v 15:55 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama