14. Černé myšlenky

30. října 2010 v 10:03 | Lomeril |  Lovci v soumraku
Nová kapitola Lovců v soumraku, kde se konečně něco děje. Nancy a Ryan mají za úkol dostat se Dominicovi do hlavy. Podaří se jim to?
Připomínám, že možnost ptát se na jakékoliv "zákulisní" informace je stále otevřená.


Přednesli jsme náš plán ostatním a ti souhlasili téměř okamžitě. Čas našeho "útoku" byl stanoven na jednu ráno. Předpokládali jsme, že tou dobou bude Dominic spát nebo bude unavený a nebude klást takový odpor. Pro nás to pak bude jednodušší a pro něj bezpečnější.
Mezitím Monica vytáhla něco, co našla ráno.
"Chtěli jsme najít nějaké podivné útoky na Dárce v zahraničí. Jak víte, západní státy nic nehlásí, ale pak jsem našla tohohle," řekla a promítla na zeď fotografii jakéhosi černocha.
"Simon Mahama, třicet jedna let," oznámila. "Jeden ze dvou Dárců, žijících v Ghaně. V lednu se stal terčem útoku Ztracených, ale nějak se z toho dostal. Byl to voják, takže si dokázal poradit. Jenomže, ejhle, začátkem února ho napadli znovu. Tentokrát úspěšně."
"Jenže kde je důkaz, že to souvisí s námi?" ozval se Diego.
"Tady," řekla Monica a promítla tvář jiného muže s výrazně černošskými rysy.
"Richard Elstner," řekl Andrej. "Prokletý, viděný u domu Harrisonových. To víme už dávno."
"To ano, ale právě Elstner je klíčem k případu Simona Mahamy," usmála se Monica vítězně. "Protože Elstnerova matka pochází z Ghany. A existují letištní záznamy, které dokazují, že před Vánoci odletěl navštívit její rodinu v Africe."
"No a co?" nechápala jsem.
"No a to, že kdyby tou dobou byl Prokletý, nemůže se prostě sebrat a sednout do letadla," vydechl Andrej, kterému zřejmě začalo svítat. "Prokletí jsou všichni psanci, nemůžou jen tak chodit po veřejných prostorách."
"Monico?" naklonil se Diego kupředu. "Kdy se vrátil?"
Moničin úsměv se ještě rozšířil, i když se to zdálo nemožné.
"Oficiálně se ještě nevrátil. Zpáteční letenku stornoval a podle imigračních záznamů je ještě pořád v Ghaně."
"To byl pokus," promluvil náhle Frank. "Elstner měl vyzkoušet, co to udělá, když použije Dárce. Elstner je jenom pěšák bez skutečného významu. Ti opravdu důležití zabíjeli v Anglii."
"Pan Crowe!" vyhrkla jsem.
Frank pouze přikývl.
"A to jste ještě neslyšeli třešničku na dortu," poznamenala Karen.
Všechny pohledy se stočily k ní, ale ona jen kývla Monice na znamení, že jí to potěšení přenechává.
"Richard Elstner strávil tři roky, než se vydal do Ghany, v sanatoriu pro Ztracené v Enderville."
Zase Enderville. Blížila se chvíle, kdy bude třeba se na to místo podívat blíž. Začínalo totiž dost podivně figurovat v samém srdci případu. Samozřejmě to mohla být náhoda, ale... člověku se nechce věřit na náhody.
"Známe dceru psychiatra, který kdysi v Enderville pracoval," řekl Rafael. "Mohli bychom se s ní zkusit domluvit, aby nám domluvila setkání s ním."
"Zkuste to," souhlasil Frank. "Monico, podívala ses na tu dodávku, ve které utekli? Ne? Tak teď, prosím. Karen a ostatní, mám další databázovou práci. Trošičku posuneme těžiště vyšetřování. Zatím jsme pátrali po spojeních s Timothy Travenem. Teď budeme předpokládat, že spojovací článek je sanatorium v Enderville. Protože, alespoň podle těch informací, co jsme dostali, Elstner a Traven si nebyli nijak blízcí. Je možné, že je tam někdo další, kdo tam plánoval a organizoval. Traven možná není hlava ani srdce, ale jenom jedna ruka.
Takže, co po vás chci? Seznam všech Ztracených, kteří z Enderville odešli, i s poznámkou, kde právě žijí a co se o nich ví. Hlavní cíl je zjistit, kolik Prokletých, kteří dnes chodí po Anglii, prošlo sanatoriem v Enderville."

Blížila se hodina H. Hodiny ukazovaly 00:53 a my se usadili ve společenské místnosti. Já a Ryan každý do svého křesla, Frank a Rafael proti nám na pohovku. Andrej a Karen se uvelebili na podlaze s notebooky v pohotovosti, kdyby bylo potřeba něco vyhledat. Ines si na mé přání odpustila cigaretu, takže aspoň nervózně žužlala propisku, zatímco Diego stál kousek za Ryanem a Olega jsem tušila za sebou.
"Tak co, připraveni?" zeptala se Karen.
Vrhla jsem toužebný pohled po stolku, kde bylo připravené všechno, na co bychom mohli dostat chuť, až se vrátíme: kafe ve velké termosce, panák skotské, víno, čaj, sušenky, chlebíčky, opravdu všechno, na co si Ines s Monicou vzpomněly. Ale to si budeme moct dopřát až po práci.
Podívala jsem se na Ryana a kývli jsme.
"Takže tři... dva... jedna... teď!" odpočítala Karen.
Ponořila jsem se do své mysli a okamžitě jsem vyhmátla neviditelný kanál, který mě spojoval s Dominicem. Postupovala jsem kupředu, dokud jsem tvrdě nenarazila na nečekaně pevnou překážku.
Opřela jsem se do ní. Snažila jsem se nemyslet na to, co mu tím můžu udělat, snažila jsem se nemyslet na to, jak moc se bojím toho, co bych mohla slyšet. Nechala jsem se pohltit tou stravující touhou zvítězit a bojovala jsem prostě proto, abych dosáhla vytyčeného cíle. Nedokázala jsem to úplně, nějaká část ve mně pořád protestovala proti takovému násilí, ale vynakládala jsem všechny síly, které jsem ze sebe dokázala rozumem vyždímat.
Jeho obrana na chviličku zakolísala a já jsem pocítila jeho paniku. Poznala jsem, že Ryan se dostal dovnitř, ale Dominic se brání, co to jde. Zřejmě se rozhodl rozložit síly - oslabit svůj blok, který postavil proti mně, a skrýt před Ryanem aspoň něco. Něco mi radilo, ať se stáhnu a nechám to na Ryanovi, kterému se povedlo prolomit, ale musela jsem se okřiknout. I když se mi tahle bitva příčila, někdo musel Dominica zaměstnávat, aby Ryan uspěl.
Najednou jako by se Dominicova mysl začala zmítat. Vyděsilo mě to, protože jsem nikdy nic jiného necítila. Obvykle je skrz pouto slyšet jeden hlavní, poměrně soustředěný proud myšlenek, ze kterého občas vyšplouchnou věci, které člověka napadnou jen tak, bez souvislosti. Jenomže u Dominica veškerá soustředěnost najednou zmizela a myšlenky se mu hlavou míhaly jedna za druhou v naprostém chaosu. Moc dobře jsem je nerozeznávala, ale objevovala se tam hlavně Cassidy a někdy Monica.
Netlač tolik, varoval mě Rafael. Jestli ho nechcete zlomit, trošku povol. Ne tak, aby vám vyklouzl, ale tak, aby se nezbláznil.
Poslechla jsem a s úlevou jsem zjistila, že ten šílený stav polevil. Dominic sice nebyl soustředěný, ale aspoň rámcově se ovládal. A z jeho mysli vanulo vyčerpání.
Dokud nezačal využívat nějaký jiný zdroj síly. I když jsem moc nerozeznávala, co se právě děje, pochopila jsem, že do hry vstoupil další člověk, který očividně nehrál na naší straně. Ale kdo to byl?
Síla, se kterou mě najednou vyhodil ze svojí hlavy, mě málem omráčila. Zmateně jsem zamrkala a uvědomila jsem si, že se dívám na společenskou místnost ve štábu. Okamžitě jsem se obrátila k Ryanovi. Zřejmě se mu stalo něco jako mně, protože potřásal hlavou jako by si potřeboval vytřepat vodu z ucha.
"Jdeme?" zeptal se, když zjistil, že já jsem taky přítomná.
Přikývla jsem, zavřela jsem oči a chystala jsem se znovu najít Dominica, ale Rafael mě chytil za ruku.
"Ne," řekl nesmlouvavě.
"Je tam někdo další, neznámý faktor. Nemůžeme vás riskovat," přidal se Frank.
"Jde nám o to, chytit je nebo ne?" vyjela jsem vztekle.
"Jde," přikývla Ines, "ale ne za každou cenu."
"Kdo po mně chtěl, ať se k Dominicovi zkusím znovu dostat?" zavrčela jsem. "Změnila jsi názor?"
"Ne," odpověděla Ines klidně. "Můžeme to zkusit jindy. Zpracujeme to, co se Ryan dozvěděl teď, a zjistíme, čí síla Dominicovi pomáhá."
"Ale shodli jsme se na tom, že Dominica nejspíš odříznou od informací. Když to zkusíme později, už se nedozvíme nic užitečného. Musíme to zkusit hned," hádala jsem se dál. "Ryane," otočila jsem se k němu pro pomoc, ale uviděla jsem něco zvláštního. Ryan a Frank propalovali jeden druhého pohledem. Zatímco já se rozčilovala nahlas, mezi nimi zřejmě probíhala soukromá bitva.
"Nikam nejdeš," prohlásil najednou Rafael a bylo vidět, že to myslí smrtelně vážně. Nepustím tě, dodal.
Málem jsem pukala vzteky. Když už jsem se do toho dokopala, chtěla jsem to dotáhnout do konce. Uvažovala jsem, jestli se ostatní bojí trochu risku nebo jestli jim na chycení Travenových zas až tak nezáleží.
Jak se opovažuješ! zakřičel na mě Rafael. Jen proto, že není po tvém, jsme my ti špatní? Ty jediná víš, co je správně? Jsi lepší než Frank, než Ramirezovi? Tak proč nejdeš Travena chytit sama, když jsi tak chytrá?! Chováš se jako malá!
Oněměla jsem. Nikdy jsem nezažila, že by na mě Rafael takhle vystartoval. Většinou bral věci s klidem. Zřejmě nařčení z toho, že mu na dopadení Travena nezáleží, ho pořádně vytočilo.
Jo, to vytočilo, zabručel, než si postavil obranu, abych mu nemohla do hlavy.
Zůstala jsem sedět v křesle a jediné, na co jsem se zmohla, bylo nechápavě zírat na Rafaela, který se vyhýbal mému pohledu a tvářil se, že se mnou už v životě nechce promluvit.
Zvedla jsem se a odešla jsem z místnosti. Slzám jsem dovolila téct až když jsem byla za dveřmi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Go&Play TV Go&Play TV | Web | 30. října 2010 v 20:39 | Reagovat

Podívejte se pls na moji TV. Najdete tam spoustu hudby.

2 Awia Awia | Web | 31. října 2010 v 7:41 | Reagovat

Pojedou do toho sanatoria? Hm, to mi asi neprozradíš, pokud to bude součást příštího děje, že? No, nevadí... :D
Chjo, jsem doufala v pořádnou akci, jak se jim podaří Dominica prolomit a ono nic. Ale tak nevadí. Nějaké vzrůšo bude třeba příště. Už se těším na další.

3 Lomeril Lomeril | Web | 31. října 2010 v 9:46 | Reagovat

A to si myslíš, že když se jim povedlo se prolomit, tak budou jenom sedět na zadku? Sanatorium tam určitě bude ještě hrát roli, jen nevím jakou.

4 Awia Awia | Web | 2. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

No to určitě ne, ale prostě ... těšila jsem se, jak Dominica zlobí. No jo, jsem zlá, já vím. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama