11. Pouta a pouta

11. října 2010 v 19:22 | Lomeril |  Lovci v soumraku
Jsem tu s další kapitolou. Trochu mě mrzí, že poklesla komentovanost, ale co se dá dělat. Nancy a Rafaela kvůli tomu opustit nemůžu. Dnes se tedy podíváme na to, jak je to vlastně s pouty.


"Takže fakta jsou prostá: Dominic má vytvořená pouta jak s Ryanem, tak s Nancy. To je prokázané. A ani jeden z nich se s ním od té noci nedokáže spojit, když nepočítáme ten Nancyin sen," začala Monica. "Otázka zní: jak to?"
"Myslela jsem, že to je jasné," namítla jsem. "Dominic nás blokuje."
Monica si tiše povzdechla. "Dominic je neobyčejně nadaný k práci s poutem," řekla. "Ale můj dar spočívá v tom, že přesně vím, kam až sahají magické schopnosti každého člověka, kterého jsem viděla použít magii. Takže dokážu poměrně přesně odhadnout rozsah jeho sil. Dokázal skrýt celý plán před Ryanem, což, dáno Ryanovými schopnostmi, byl dost husarský kousek. Ale blokovat dva lidi najednou? Ne, na to Dominic nemá. Na to by bylo třeba takové síly a soustředění, že pochybuji, že by to dokázal vůbec někdo. Rozhodně ne dlouhodobě. Takže - jak to, že ho ani jeden neslyší? Diego, Ines, vy máte nejvíc zkušeností, setkali jste se s něčím podobným?"
Ramirezovi si vyměnili pohled, než Diego odpověděl.
"Možná. Jednou jsme viděli, že se pouto zlomilo," řekl.
Napřímila jsem se a koutkem oka jsem si všimla, že sebou Ryan škubnul. Oba jsme viseli Diegovi na rtech. Oba bychom dali cokoliv, abychom mohli pouto s Dominicem zlomit.
"Tedy přesněji, pouto se nevytvořilo," dodal a my jsme zase schlípli. Naše pouta se určitě vytvořila. "Stalo se to v Chile asi před sedmi, osmi lety..."
"Před třinácti, lásko," opravila ho Ines s úsměvem.
"Tak před třinácti. Jednoho kluka tam kousl Ztracený proti jeho vůli. Počkal si na něj a napadl ho. Kluk omdlel, ale když se po pár hodinách probral, to pouto tam nebylo. Napadlo mě, že by to u Nancy mohl být podobný případ."
"Že by násilím vytvořené pouto bylo křehčí než normální?" uvažoval Andrej nahlas.
"Vypadá to tak," přisvědčila Ines.
"Ale moje pouto funguje," namítla jsem. "Slyšela jsem ho, když umřeli Harrisonovi."
"To je pravda," připojil se Ryan. "Musí ji jen blokovat."
"Myslím," vložil se Oleg do diskuze, "že bychom měli zvážit možnost, že ona blokuje jeho."
Na moment se rozhostilo ticho.
"Děkuji, Olegu," řekl Diego tiše. "Přesně o tomhle jsme přemýšleli."
"Já? Blokovat Dominica? To je nesmysl!" odfrkla jsem si. "Snažila jsem se ho najít, ale nepovedlo se mi to. Kdybych ho blokovala já, tak bych mohla navázat spojení, kdy bych chtěla."
"Ne tak úplně," zavrtěl Andrej hlavou. "Ne kdybys ho blokovala podvědomě. Pouto bylo vytvořeno proti tvé vůli a proto ho plně odmítáš. To tě od něj drží dál." Zarazil se a vrhl krátký pohled po Olegovi. "Jenom ve chvíli, kdy nejsi tak napjatá, ve spánku, a on o tobě přemýšlí, se pouto obnoví."
"Ale proč? Proč se v tom případě nezlomilo jako u toho kluka v Chile?" zaúpěla jsem.
"Můžeme jen hádat," ozvala se Monica, "ale já osobně věřím, že, přestože ti provedl odporné věci, si nemůžeš pomoct a pořád k němu něco cítíš. Tvoje vědomí Dominica odmítá a říká ti, že bys ho měla nenávidět. Přijala jsi myšlenku, že je teď tvůj nepřítel a musíš se od něj držet dál, ale někde hluboko v srdci si pamatuješ, jak ses s ním cítila, a tím udržuješ spojení mezi vámi. Láska je pouto, které se těžko láme, možná ještě hůř než to pouto, o kterém tu mluvíme."
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Tomuhle já prostě nevěřím."
"A proč?" zeptal se Oleg. "Protože tě nepřesvědčily argumenty? Nebo proto, že tomu nechceš věřit?"
Opravdu upřímné a poctivé by bylo přiznat, že tomu nechci věřit. Protože by to znamenalo, že jsem odpovědná za smrt Harrisonových. Že kdybych se tak hloupě nesekla, mohli by Clem, Maud, Boyd a Jane být ještě naživu. A že i teď odmítám lovcům pomoct a zjistit, kde je Dominic.
"Nemáte pro to jediný důkaz," namítla jsem.
"Předlož něco, co svědčí proti," naklonil se Oleg kupředu.
"Počkej, Olegu," vložila se do věci Ines. "Ty děláš, jako by ho blokovala schválně. Já si například nejsem jistá, že je Nancy schopná ten blok překonat. Možná s tím ani neumí něco udělat."
Paráda, pomyslela jsem si hořce. Teď jsem neschopná. Přála jsem si, aby tam byl Rafael, ale ten ráno odjel s Frankem někam za město. Měli cvičit magii a, jak Frank poznamenali, kdyby to provozovali někde pod střechou, byla by ta střecha ve vážném nebezpečí.
"Psychoanalytik?" navrhla Karen.
"Ani náhodou," prohlásila jsem nesmlouvavě.
"Nancy," řekla náhle Ines hlasitě a vstala, "pojď se na chvilku projít."
Dívala jsem se na ni jako na zjevení. Měla jsem pocit, že mi něco důležitého uniklo, ale neměla jsem tušení, co to bylo.
"Za chvilku se vrátíme. Neboj, já nekoušu. No, vlastně... však víš. Ne tebe," usmála se Ines.
Aniž bych se zmohla na slovo, následovala jsem ji až nahoru na střechu. Ines přešla skoro až ke kraji a s viditelným potěšením nastavila tvář větru. Skoro minutu jsme mlčely, než se obrátila ke mně. Shrnula stranou pramen vlasů, který jí vítr hodil do tváře, a probodla mě zkoumavým pohledem.
"Podle mého názoru je těžké pustit si do soukromí jednoho člověka," řekla. "Obzvlášť opačného pohlaví. Věř mi, než jsem si zvykla na Diega, chvíli to trvalo. Vědomí, že ti do hlavy můžou dva, je téměř nesnesitelné."
"Co ty o tom víš!" utrhla jsem se, než jsem se stačila zarazit. Vzápětí jsem toho litovala. "Promiň," pípla jsem.
"V pořádku," mávla Ines rukou. "Jednou mě ale také kousnul cizí upír."
"Cože?" vytřeštila jsem oči. Jediní upíři, kteří útočili na vlastní druh, byli Ztracení a Prokletí. Obojí se svou oběť většinou snažili zabít.
"Ano," potvrdila Ines, aniž by se přestala usmívat, i když jsem si všimla, že její výraz přestává být přesvědčivý. "Byl to Ztracený, po kterém jsme šli. I když se nestal Prokletým, měl toho na svědomí dost, aby nás zajímal. Kousnul mě při zatýkání. Víš," dodala při pohledu na můj dost přitroublý výraz, "ne všechny upíří boje se odehrávají na úrovni magie."
"Takže... takže s ním máš pouto?" vydechla jsem. Úplně jsem při tom zapomněla na své vlastní problémy.
Ines jen zavrtěla hlavou. "To pouto vydrželo sotva pár minut."
"Ale jak to?" vyptávala jsem se dychtivě. "Taky se ti ho povedlo zlomit?"
"Ne. Zaniklo dost neelegantním způsobem - ve chvíli, kdy tomu Ztracenému Diego prokousl krk," prohlásila nenuceně.
Jo. Jasně. Dobře. Musím přiznat, že když drobná Ines, která mi vždycky připomínala spíš tanečnici než lovkyni, bez mrknutí oka mluvila o prokusování krků, poněkud to se mnou otřáslo. Je tohle to, co mě čeká? Chladný cynismus nebo lhostejnost, vybudované jako obranné hradby kolem mojí mysli, abych se nezbláznila?
"Ale co jsem ti chtěla říct," pokračovala Ines, jako by se bavila jen o počasí, "je, že ti tak trochu rozumím. A teď nemluvím o tom poutu s Dominicem. Tomu nemůžu rozumět. To by mohl člověk, který se kopnul do palce, tvrdit, že ví, jaké je to přijít o nohu. Ale vím, jak to chutná, když mezi tebou a tvou rodinou najednou vyroste propast. Vím, jak bolí, když se na tebe lidi dívají skrz prsty. A vím, jak bolí zrada někoho, komu jsi věřila."
Neptala jsem se, jak to ví, neptala jsem se ani, co se jí stalo. Neměla jsem k tomu sílu.
"Jak už jsem říkala, je možné, že je ten blok tak hluboko, že s ním nemůžeš nic dělat. Ale protože už jsi ho jednou zvedla, už jsi Dominica slyšela, nemyslím si, že je to náš případ. Pokud mám pravdu..."
Přišla až ke mně a podívala se mi do očí. Bylo to zvláštní, protože přestože byla menší než já, připadalo mi, že na mě shlíží.
"Zkus to. Žádám po tobě něco nesmírně bolestivého, ale taková už je cesta lovců. Jsou chvíle, kdy naše city musí stranou. Informace, které bys mohla od Dominica získat, by pro nás měly nesmírnou cenu. A nemyslím, že by Elliot nechal takovou oběť nedoceněnou."
"Chceš mě uplatit?" pousmála jsem se.
"Uplatit? Možná," přiznala Ines. "Hlavně chci zabránit všem zvěrstvům, kterým zabránit můžu. A co ty, Nancy?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 11. října 2010 v 20:55 | Reagovat

Já minulý díl nekomentovala? Eh... Tak to je divné. Ale rozhodně jsem ho četla! A tenhle byl úplně bombastický! Zase jsme se něco nového dozvěděli, to s Nancyiným blokováním mě překvapilo a jsem zvědavá, jak se to ještě vyvine. Ti Rusi jsou mi zatím nepříjemní a ... Ignes je sympaťačka. I když je tak trošku zvláštní. :)

2 Eillen Eillen | 12. října 2010 v 20:23 | Reagovat

Zajímavé. Takže Nan blokuje Dominica podvědomě. No, dalo se to očekávat, ale přiznám se, že tahle varianta mě vůbec nenapadla.

U nových postav stále nevím co si myslet. Zatím neměli dost času ukázat, jací doopravdy jsou, takže s jejich souzením počkám na jindy.

3 Lomeril Lomeril | 12. října 2010 v 22:01 | Reagovat

Je pravda, že možná jsem do těch nových tak zamilovaná proto, že o nich vím víc, než odhaluju. Ale oba páry cizinců mám hrozně ráda. Možná se to spíš ukáže později...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama