4. Sen

25. srpna 2010 v 11:00 | Lomeril |  Lovci v soumraku
Čtvrtá kapitola Lovců v soumraku. Po roztržce s rodiči Nancy a Rafael odjíždí k Rafaelově matce a odtud do Troydonu, strávit prázdniny s April a její rodinou. Jenomže minulost se Nancy nepříjemně připomene, stejně jako fakt, že záchranou Rafaela nic neskončilo.


Rozloučila jsem se s rodinou a nasedli jsme na vlak do Londýna, kde jsme strávili víkend s Rafaelovou matkou. Margaret Reedbourneová, dříve Costová, se znovu vdala, sotva se vzpamatovala z porodu prvního dcery svého tehdejšího přítele. To bylo Rafaelovi osm. Od té doby dostal ještě jednoho sourozence, znovu sestřičku, která se ale narodila mentálně postižená. Byla docela milá, ale i teď, když jí bylo dvanáct, byla pořád na úrovni pětiletého děcka.
Paní Reedbourneová měla se Sally hodně práce a s tou starší, Mirelle, právě ukázkově mlátila puberta. Pan Reedbourne musel kvůli práci jezdit po celé Anglii, takže na všechno byla většinou sama. Upír a kožoměnec v domě jí problémy rozhodně neulehčovali, proto jsme se většinou stavěli jen nakrátko. Obvykle jsme vzali Sally někam ven, aby si paní Reedbourneová trochu odpočinula, občas se nám povedlo večer přemluvit Mirelle, aby si s námi a matkou zahrála karty, a potom jsme se prostě vytratili stejně tiše jako jsme přišli.
Po víkendu v Londýně ovšem přišly ty pravé prázdniny - jako už posledních pár let jsme jeli do Troydonu, k April.
Pablo a Ethan se k nám měli připojit až v srpnu, ale jen na týden. Přece jen oni měli rodiny, se kterými chtěli strávit co nejvíc času. Cítila jsem, že Rafael není úplně šťastný, že tam kluci nejsou, ale aspoň byl v domě Aprilin bratr Julian se svým kožoměncem Garrym, takže Rafael nebyl úplně vydán na pospas třem holkám.
"Jo a mám překvapení," oznámila April, když jsme ve středu po příjezdu rozvalili v sadu. Svítilo sluníčko a já s Jess jsme chytaly bronz. April a Rafael měli jako upíři velice citlivou pokožku na slunce, takže seděli pěkně ve stínu, natření opalovacím krémem.
"Povídej," zamumlala jsem.
"V pátek přijede Ryan na víkend," řekla.
Prudce jsem se posadila a sundala si sluneční brýle, abych na ni lépe viděla.
"Jako s Frankem? Jen tak, na návštěvu?" vyhrkla jsem nevěřícně.
"Jen tak na návštěvu, ale asi bez Franka. Říkal, že Frankovi se sem moc nechce a ne že bych se mu divila. Komu by se chtělo trávit víkend s bandou lidí, kteří jsou skoro o generaci vedle?" poznamenala.
"Není o tolik starší. Mám pocit, že mu není nějak výrazně přes třicet, ne?" ozval se Rafael.
"Třicet šest," pronesla Jess nezúčastněně.
To znamenalo, že v době, kdy Frank dostal Olivera, se Ryan učil chodit. Upřímně jsem si nedovedla nic takového představit. Ovšem byla jsem ráda, že přijede Ryan. Naše přátelství vzniklo za dost zvláštních okolností, ale to ho možná jen posílilo. Riskoval kvůli nám život a vlastně nám život zachránil. Na tenhle dluh jsem nezapomínala a přála jsem si, abych mu ho někdy mohla splatit.
Znovu jsem se položila na deku. Rafael se začetl do nějaké knížky a tak jsem zavřela oči a poslouchala jsem příběh v jeho hlavě. Sluníčko hřálo, skoro pálilo, a já pomalu usnula.
Cassie si barvila vlasy na červeno, ale na příjemnější odstín než její sestra. Zabořil jsem prsty do jejích jemných kudrn a přitáhl si ji k sobě, abych ji mohl znovu políbit. Ale při tom jsem myslel na Nancy.
Není to zlá holka a Rafael taky není zlý. Padl na ně los, měli být tou jednou obětí, přinesenou na oltář velké věci. Až Timothy a ostatní změní svět, na tyhle dva si nikdo nevzpomene. Kromě mě. Ta bolest, když pochopila... Ryan to tušil dávno, toho to nepřekvapilo, ale Nancy mi věřila.
Z myšlenek mě vytrhlo Cassiino pohlazení.
"Co se děje?"
"To nic," usmál jsem se, ale věděl jsem, že ji nepřesvědčím.
"Dneska to skončí. Možná už ho mají. Pak začne ta nejhezčí část života." Cassie skoro vrněla blahem už při té představě. A já jsem musel přiznat, že mě ty poslední tři měsíce po hotelech nudily. Všechny jako by byly tou samou klecí. Birmingham, Newcastle a teď Liverpool.
Ale měla pravdu. Dneska to skončí. Roli, kterou měl zastat Rafael Costa, nahradí jiný. Vlastně jsem byl docela rád, že Nancy... Nancy?
Jako by do mojí mysli někdo vší silou strčil, takže spadla zpátky do mojí hlavy. S trhnutím jsem se probudila a můj první pohled patřil Rafaelovi.
Slyšel's to?
Jenom přikývl, zatímco hledal v mobilu nějaké číslo.
"Zavolejte Frankovi. Dárci jsou v nebezpečí," řekl úsečně.
April se neptala, jen sebrala mobil. Poslouchala jsem Rafaelovým ušima, jak mobil Clema Harrisona, Dárce, který bydlel v Liverpoolu, vyzvání a vyzvání, dokud se nepřepnul na hlasovou schránku.
"Zatraceně," zamumlal Rafael, zrovna když April s úlevou vydechla: "Ahoj, Franku."
Rafael jenom natáhl ruku a April mu podala telefon. Napjatě jsem poslouchala.
"Jo, tady Rafael."
"Tak co je?" zavrčel Frank.
"Podívej, Nancy měla sen, zdálo se jí o Dominicovi. Vypadá to, že je s Travenovými v Liverpoolu. Chtějí zaútočit na jiného Dárce. Poslouchej, žije tam Clement Harrison a asi třicet mil od Liverpoolu bydlí Richard Zachary," vysvětlil Rafael.
"A nemáš adresy nebo něco bližšího?" Frank zřejmě neměl dobrou náladu.
"Ne, adresy ti z hlavy neřeknu, to si nemůžeš někde najít? Poslyš, Clem má ženu a dvě malý děti, to by ti mohlo pomoct. Je mu něco přes třicet. Dick je teď na dovolený..."
"A zkoušel jsi mu zavolat?"
"Zkoušel, ale nezvedá to."
"A máš číslo k němu domů, na jeho ženu nebo tak něco?"
"Ne, nemám."
"Fajn, mrkneme na to, ale jestli je to falešnej poplach, tak si mě nepřejte. A buďte na příjmu," dodal Frank.
"Jsme všichni čtyři, jasný. Chvátněte, je málo času, možná už pozdě," naléhal Rafael.
"Nancy něco takovýho slyšela?"
"Jo, to říkali. Že už ho možná mají."
"Tak to abychom začali. Zatím."
"Jo. Čau."
S tím Rafael zavěsil.
"Co se děje?" zeptala se Jess ostře.
Nadechla jsem se a sdělila jí obsah svého snu. Vynechala jsem ty osobní podrobnosti, ale z Aprilina pohledu jsem poznala, že přinejmenším ona tuší, že něco tajím.
"A jak víš, že to nebyl jen sen?" zvedla Jess skepticky obočí.
"Poznám rozdíl mezi snem a tím, když někomu vlezu do hlavy," odsekla jsem.
"To jo, ale co já vím, tak Dominic tebe a Ryana blokuje, takže ani nevíte, kde je. Tak co najednou ta změna?" založila si ruce na prsou.
"To nevím," ozval se Rafael, "ale nebyl to obyčejný sen. Dominicovi obrana nejspíš na chvilku spadla, takže mu to tak trochu uklouzlo. Když si uvědomil, že ho Nancy slyší, vyhodil ji."
Myslím, že Jess ještě něco namítala, ale já jsem se stáhla do sebe. Pokusila jsem se znovu vloupat do Dominicovy hlavy, ale neúspěšně. Nechápala jsem, co se stalo. Od té doby, co jsem se probrala po bitce ve srubu Travenových, jsem od něj skoro nic neslyšela. Občas ke mně vzdáleně dolehly nějaké jeho pocity, ale nic víc.
A Clem... Jakmile jsem začala přemýšlet o něm, zaplavil mě Rafaelův strach. Clema jsme dobře znali. Býval to dobrý přítel Stanleyho Queena, Dárce, který kdysi obdaroval Rafaela. Znali jsme i jeho ženu Maud a jeho děti. Myšlenka na Harrisonovy v nebezpečí byla děsivá. Rafael se opět snažil Clemovi dovolat, ale marně.
A bylo po klidném odpoledni. April a Jess sice Harrisonovy neznaly, ale náš strach se přenesl i na ně. Když Rafael volal Clemovi potřetí, někdo hovor odmítl. Nikdo nemluvil, Rafael jen přecházel sem a tam. Minuty se vlekly šnečím tempem. Na chvilku jsem se pokoušela číst, ale vůbec jsem knihu nevnímala. Před očima mi vyskakovali Harrisonovi na vánočním setkání, kde jsem je viděla naposledy. Clem a Maud. Diana, které bylo devět, a pětiletý Hank. Jejich tváře mi splývaly s tváří Joeyho Breakenridge, studenta, kterého před pár měsíci zabil jeden Ztracený, aby se mohl stát Prokletým. Znovu jsem se dívala na jeho bezvládné tělo na podlaze pokoje, ale jeho tvář jako by se měnila v Clemovu.
Čekali jsme asi hodinu, ale zdálo se to jako věčnost. Když Rafaelovi zazvonil mobil, všichni jsme nadskočili. Když hovor přijímal, třásly se mu ruce.
"Tady Frank," ozvalo se na druhém konci. Jeho tón nezněl jako by měl dobré zprávy.
"No? Co?" vyhrkl Rafael.
"Měli jste pravdu. Ale přišli jsme pozdě."
Rafael se nepohnul, jen prudce zamrkal. Cítila jsem, jak úplně zamrzl. Mozek se mu zasekl, pocity zmlkly. Rafael zažil nejhorší prázdnotu svého života. Natáhla jsem se a vyprostila mobil z jeho ztuhlých prstů.
"Tady Nancy," ohlásila jsem se. "Co přesně se stalo?"
"Paní Harrisonová šla po obědě s dětmi ven, pan Harrison přišel z práce, když byli ještě na procházce. Zřejmě tam na něj čekali - zabili jeho i jeho kožoměnce. Doma byla také kožoměnkyně paní Harrisonové, která zemřela také."
"Boyd a Jane." vydechla jsem. Kožoměnci Harrisonů spolu už asi rok chodili. To se stávalo velice běžně, že když si spolu začali dva upíři, jejich kožoměnci se taky časem dali dohromady.
"Ano. Ale to není to nejhorší. Paní Harrisonová se s dětmi vrátila moc brzy."
Teď jsem málem zamrzla já. Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy. Diana a Hank... a Maud...
"Paní Harrisonová je také mrtvá, zřejmě bránila děti. Musela tam použít docela úctyhodné množství magie, podle toho, jak to tam vypadalo. Tím přitáhla pozornost a útočníci museli utéct. Máme výpovědi svědků a máme..." Frank se zhluboka nadechl. "Máme děti."
"Cože?" vyjekla jsem. Rafael se konečně probral z šoku a zvedl hlavu. "Oni... oni..."
"Přežili oba, děvče i chlapec. Ovšem i když si v tomhle věku nemůžeme být jistí, zdá se, že z chlapce to udělalo Ztraceného."
"Počkat, je mu pět. Jeho schopnosti by se měly teprve probouzet," protestovala jsem. U upírů se dar a magie objevují v daleko nižším věku, než se objeví druhá forma u kožoměnců.
"Právě. Takže doufáme, že to není definitivní."
"Kde jsou teď?"
"Zatím v našem štábu. Hledáme nějaké příbuzné."
"Jo, jasně. A máte stopu? Chytíte je?" vyzvídala jsem.
"Pracujeme na tom. Zatím jsme uzavřeli všechny cesty z Liverpoolu a pročesáváme město, ale je otázka, jestli to bude k něčemu dobré. Ozveme se, až budeme vědět víc," slíbil, než se rozloučil a zavěsil.
Rafael celý hořel touhou něco zničit. Nenávist k Travenovým v něm bouřila jako uragán a potřeboval ji ventilovat. Cítila jsem, jak sbírá magii.
Nech toho! varovala jsem ho. Víš, jak si Massinghamovi na tomhle sadu zakládají!
To Rafael uznal. Ovšem na PET láhvi s limonádou si nezakládal nikdo. Když se po zásahu magií rozlétla na kusy a limonáda se rozprskla po trávě, cítila jsem, jak se Rafaelovi ulevilo, a skoro jsem litovala, že to neumím taky.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 25. srpna 2010 v 19:11 | Reagovat

Po dlouhé době zase čas něco okomentovat.

Je mi líto manželů Harrisnových i jejich kožoměnců. Rafael a Nancy mají teď další důvod, proč nenávidět prokleté k smrti. Myslím, že se to stát nějakému jinému dárci, tak by je to tolik nezasáhlo.

Mám teď takový dotaz. Nancy není jediná s kým má Dominic přeci spojení. Nepočítám jeho bývalého kožoměnce. Pokud jsem si to tedy nespojila nijak špatně, tak přeci na začátku prvního dílu byla jedna studentka označena za prodejnou krev - z důvodu, že Domonicovi uvěřila, ne?

2 Lomeril Lomeril | 26. srpna 2010 v 13:19 | Reagovat

[1]: Mas pravdu, Cherry oznacila Petru za prodejnou krev, ale byla to jen pomluva, ktera mela zpochybnit Petrinu verohodnost pro pripad, ze by Nancy vypravela, jak to s Dominicem opravdu bylo. Ve skutecnosti ji ten navrh udelal Dominic, aby meli duvod se rozejit, ale ona odmitla.

3 Eillen Eillen | 26. srpna 2010 v 17:32 | Reagovat

[2]: Aha, já to brala jako fakt. Chápu, že šlo jen o pomluvu, ale hned po přečtení toho, co Dominic udělal Nancy, napadlo mě, že i Petra by s ním mohla mít spojené myšlenky. Tuším, že nikde není dovysvětleno, že to s označením Petry za prodejnou krev byla opravdu jen pomluva.

A neříkám, že by se mi nelíbila představa, že Dominic musí bránit tři různé mysli, aby pronikly k němu. Úplně to vidím, každý má jen malý střípek, co k němu dolehne a snaží se tu skládačku vyřešit.

4 Lomeril Lomeril | 27. srpna 2010 v 13:06 | Reagovat

[3]: No, nerikam, ze Nancyino a Ryanovo pouto s Dominicem nebude mit ve druhem dile zasadni ulohu. Druhy dil se od toho prvniho bude hodne lisit, budou tam vystupovat dost jine postavy, jine prostredi, jine vsechno. A uz je v planu i treti a uvazuju o ctvrtem. Ale to je daleka budoucnost.

5 Awia Awia | Web | 27. srpna 2010 v 14:11 | Reagovat

A já už si začínala myslet, že by si s Rafaelem užili alespoň chvilku klidu a ono zase nic. Ale co by se tam pak dělo, že ... Ale z vpádu do Dominicovy mysli jsem tak trošku zmatená. Jak jsem se mu předtím od začátku nevěřila, teď mám smíšené pocity. A pak ten konec. Ach! Chudáci všichni. Taková rána. Ale asi musela být nutná. Uvidíme, jak to bude dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama