14. Past

10. července 2010 v 13:18 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy

Příběh Nancy a Rafaela pokračuje a odkrývá se celá spleť intrik, které vedly Dominica k jeho činům. Jednal sám nebo na něčí pokyn? Proč to udělal? A kdo je vlastně cílem toho všeho?


Dotkla jsem se krku a když jsem odtáhla ruku, špičky prstů se červeně leskly. Šok byl tak silný, že mě zaskočil, když chytil moje ruce a nasadil na ně policejní želízka.
"Co to děláš?" vykřikla jsem.
"Buď pěkně ticho a nic se ti nestane, ano?" okřikl mě.
Co to dělá? Copak ho někdo ovládá? Tohle není Dominic, tohle ne.
"Stane se něco hnusnýho a ráda bych tomu zabránila..."
Petro, měla jsi pravdu, já jsem byla ta kráva, co ti nevěřila.
"Tak," posadil se Dominic ke stěně a podíval se na hodinky. "Rafael si za chvilku uvědomí, co se stalo. Počkáme si tu na něj."
"Ne," vydechla jsem.
Rafaeli! Rafaeli! začala jsem řvát v duchu, ale pouto bylo moc slabé a Dominic je přehlušoval. Nacpal se mi do hlavy a jako by moje myšlenky ubil svými vlastními.
Ach Nancy, vzdychal mi až poněkud přehnaně. Teď jsme spolu, konečně spolu, nikdo nás nerozdělí. Utečeme, než přijdou. Miluju tě, Nancy.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že Rafael uslyší hlavně Dominica. Bude si myslet, že jsem to udělala dobrovolně nebo že jsem se přinejmenším nebránila. Přijde sem, aby se přesvědčil a to je přesně to, o co Dominicovi jde.
Vůbec to nebylo o mně. Z nějakého důvodu chtěl od začátku Rafaela, proto ten projekt, proto začal chodit se mnou. Ale proč?
Odpověď mě napadla až po chvilce.
Rafael byl Dárce.
Jsi chytrá holka, ocenil mě Dominic. Bohužel ne dost chytrá, myslel jsem, že mě prokoukneš rovnou. Petře se to povedlo. Neumím být tak přesvědčivý jako Cherry.
Cherry? Cherry? Cherry Travenová?
Vzpomněla jsem si na naše první rande u jezera, kde nás přistihla Cherry s nějakým klukem. Jak se tvářil, že ji nenávidí. A pak mi zapadl na místo další dílek skládačky.
"Kdo byl ten kluk?"
"Jmenuje se Graham, letos dělá státnice. Jeden z mála Dárců na škole, myslím, že kromě tvého Rafaela jediný."
"Rafael už je skoro tady," konstatoval Dominic.
Ne, Rafaeli, běž pryč! zaúpěla jsem. Poslouchej mě, je to past, běž pryč!
Zřejmě mě neslyšel. Skoro jsem propadala zoufalství, ale najednou se mi v hlavě ozval vzdálený, slabý hlas. Rafaelův hlas.
Nancy?
Chtěla jsem ho varovat, ale Dominic byl pohotovější než já.
Jen ať přijde a podívá se, myslel nahlas, aby přehlušil moje zoufalá varování. Teď jsi moje, ne jeho!
To, co udělal vzápětí, mě vyděsilo asi ze všeho nejvíc. V mých myšlenkách se totiž ozvala dokonalá imitace mého vlastního hlasu.
Má pravdu, Rafaeli. My jsme spolu skončili. Můžeš si vzít Ryana.
"To je můj dar, víš? Napodobovat ostatní, někdy se mi i povede půjčit si jejich schopnosti. Rafael už je skoro za dveřmi," řekl Dominic a vstal.
Tak proto jsme o jeho daru nikdy nemluvili! Proč jsem se, já nána pitomá, nezeptala?
Měl pravdu, i když moje pouto s Rafaelem bylo ztlumené, cítila jsem, že je velice, velice blízko. Vzápětí se otevřely dveře.
Uviděl svíčky, deku, mě a ránu na mém krku. Jeho zklamání jsem spíš vytušila než vycítila, protože moje pouto s ním nebylo tak silné, jak jsem si přála. Pak mu pohled padl na moje pouta.
"Uteč!" zaječela jsem. "Uteč!"
Jenže Dominic byl rychlejší. Využil Rafaelova překvapení a vrhl se po něm. A v tu chvíli přišli další lidé. V nastalém zmatku jsem konečně začala jednat já.
Přeměnila jsem se. Vlčí tlapy byly tenčí než lidské ruce, takže jsem se z pout snadno vyvlékla. Rozběhla jsem se ke dveřím. V boji jsem vyhrát nemohla, ale mohla jsem doběhnout pro pomoc.
Náhle mi cestu zastoupily dvě vlčice, jedna čistě bílá, druhá šedohnědá. V té bílé jsem poznala Lois Drakeovou, ta druhá musela být Stephanie, Cassidyina kožoměnkyně. Obě vrčely a chňapaly po mně.
Vyrazila jsem kupředu a doufala jsem, že jim udělám kličku a zmizím, ale byly na mě moc rychlé. Ta šedohnědá mě chytila za ucho, až jsem zakňučela bolestí, zatímco Lois mě popadla za volnou kůži na krku a přitiskla mě k zemi. Vedle nás vzduch skoro vibroval magií, jak se Rafael urputně bránil, ale proti přesile jsme neměli šanci.
Někdo mi uvázal kolem krku řemen a držel mě. Rafaelovi nasadili pouta a odváděli ho. Nevěnoval mi jediný pohled, šel tak nějak klidně, rezignovaně. Pak přivezli dvě velké klece. Překvapilo mě, že jedna z nich už byla obsazená. Seděl v ní, ve své lidské podobě, Dominicův kožoměnec Ryan. Mě zavřeli do té druhé. Když jsem viděla, jak se Rafael vzdal, ani jsem se nebránila.
Až teď jsem začala zjišťovat, kdo tam všechno byl. Rozeznala jsem obě sestry Travenovy, jejich kožoměnkyně odvedly Rafaela pryč. Kromě nich tam byl ještě vysoký, starší kožoměnec.
"Dominicu, Johne, zůstanete tady s nimi," ukázala Cherry na naše klece. "Cassie se pro vás vrátí, jen co odvezeme vzácné zboží domů," pohodila hlavou směrem ven.
"Vrať se brzy," řekl Dominic Cassidy a políbil ji. Láska, kterou jsem cítila v jeho hlavě, mě bolela daleko víc než pohmožděné ucho.
. Zjisti si, jaký vztah má ke Cassidy Travenové, Cherryině mladší sestře.
Teď mi z jeho myšlenek bylo jasné, že to dělal pro ni. Nelíbilo se mu, co musel provést mně a Ryanovi, ale pro Cassidy by zašel i dál. Byl to jediný způsob, jak mohla být šťastná. Jenže na co chtěly sestry Travenovy Rafaela?
"Nezačnete bez nás, že ne?" ujišťoval se starší kožoměnec.
"Určitě ne," uklidňovala ho Cherry. "Táta se s tebou bude chtít rozloučit. A taky bychom měli nechat Nancy, aby se rozloučila s Rafaelem - pokud ji bude chtít vidět."
Táta? Timothy Traven...
Najednou to všechno zapadlo do sebe. Když jsem zalovila v paměti, uvědomila jsem si, že Timothy Traven zmizel krátce poté, co jsem začala chodit s Dominicem. Zřejmě chtějí Rafaela pro něj - ale proč?
Pak jsem si vzpomněla na pana Crowea.
"Mohl by získat i Dárcovství?"
Přeběhl mi mráz po zádech.
Pan Traven to všechno pečlivě naplánoval, aby získal Rafaela - aby získal Dárce. Teď z něj vysaje život a získá zpátky magii, a co víc, možná se stane i Dárcem.
Takže Rafaelovi zbývalo pár hodin života. Umře přesvědčený, že jsem ho zradila. Jak bych pak mohla žít dál? Jak bych se mohla někdy usmát ve světe, kde není Rafael? Ne, pokud mi seberou Rafaela, ať zabijí rovnou i mě.
"A co bude s námi?" ozval se Ryan.
Cherry se otočila a na rtech jí pohrával ošklivý úsměv.
"Ty zůstaneš jako krmení pro Dominica. A z Rabnottové bude svačinka," řekla.
Zbláznili se. S naprostou určitostí se všichni zbláznili. Chtějí ze mě pít? To by udělali svým kožoměncům? Jen tak, bez důvodu?
Najednou mi to došlo. Neměla jsem se stát jejich potravou.
Prokletí totiž pouto nevytváří.
Byla jsem živá konzerva pro pana Travena.
Cherry vyšla ven a já, Dominic, Ryan a ten starší kožoměnec jsme osaměli. O chvilku později se ozvalo bouchnutí dveří od auta a zvuk motoru, který se začal vzdalovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Awia Awia | Web | 10. července 2010 v 13:32 | Reagovat

Cože? Takhle skončit? Copak to se dělá?! Já chci pokračování! Hned teď! Aáááá! *snaží se uklidnit* Tak nějak doufám, ne nedoufám, tak to prostě bude, že se z tama Nancy dostane a prostě Rafaela zachrání. Musí ho zachránit! Já chci Rafaela! Já chci Rafaela! Sice není hlavní, ale nevím proč, mám ho strašně ráda. On mi nesmí umřít. (A asi neumře, když bude pokračování, i když ... hlavní je Nancy, že ... Sakra!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama