13.Výročí

8. července 2010 v 11:00 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy

 Pozdrav ze záhrobí! Tedy spíš odněkud z jihočeských lesů, kde právě teď jsem. Nesedím u počítače a tak první kapitolu, která uvozuje velké finále, uveřejňuje blog. Komentáře samozřejmě potěší. Vážně mě zajímá, co na to budete říkat.


Ve světle skandálu s objevením pana Travena se o smrti pana Crowea nemluvilo skoro vůbec. Většina novin, které jsme pečlivě sledovali, přinesla jen kratičkou zprávu.
Dárci sice všichni vyjádřili svůj zármutek nad smrtí jednoho z nich, ale nikdo z nich neměl pocit, že je důvod se nějak znepokojovat. Považovali pana Crowea spíš za náhodnou volbu a předpokládali, že Dárcovství do Prokletého nepřejde.
Frank a Oliver se nám omluvili, zavolali je z náčelnictva sboru lovců a museli na dva týdny odjet, takže nám dali domácí úkoly a příští dvě lekce zrušili. S Rafaelem jsme dál procvičovali pouto, ale dělali jsme čím dál tím menší pokroky. Přece jen, blížila se polovina naší přestávky a naše pouto bylo tím slabší, čím víc času uplynulo od posledního krmení. Jinak se zdálo, že se všechno vrací do starých kolejí, takže jsem po pár dnech přesunula svou pozornost ke svému slibně se rozvíjejícímu vztahu s Dominicem.
Až teď jsem si uvědomila, jak moc jsem postrádala opravdový, romantický vztah. S většinou kluků jsem měla pocit, jako bych podváděla Rafaela, přestože s tím jsem nikdy nic neměla. S Dominicem to oproti tomu bylo úplně přirozené. Hráli jsme spolu ping-pong, občas mi pomáhal s projekty do školy, jednou jsme si zašli do školního bazénu, kde začal básnit o mojí postavě v plavkách tak, že jsem se musela půlku odpoledne červenat. Byli jsme spolu sotva tři týdny, ale mně to připadalo jako rok.
Jenomže se blížil konec Dominicovy přestávky a jemu se zhoršovala nálada. Jednou, když jsme seděli na naší lavičce u rybníčku, jsem se ho zeptala na důvod.
"Víš, ono není moc příjemný mít v hlavě někoho, kdo tě nesnáší," vyjel.
Nevěřícně jsem na něj zírala. Takhle vzteklého jsem ho neznala a on si to zřejmě uvědomil také.
"Promiň," omlouval se kajícně. "Samozřejmě za to nemůžeš, tohle je mezi mnou a Ryanem. Jen prostě... ale to je jedno."
"Pověz mi to," naléhala jsem.
"Nech to plavat. Já a Ryan, to je dlouhý příběh."
"Chvátáš někam?"
"Ne, ale nechce se mi to vyprávět." V jeho hlase znovu zazněl podtón vzteku.
"Tak to řeknu rovnou, ne?" pokrčila jsem rameny a nechala jsem to být, i když mi to vrtalo hlavou. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že mezi Dominicem a Ryanem leží horší věci než jen Petra, ale na druhou stranu mi do toho nic nebylo.
Po chvíli jsme se zvedli a vraceli se zpátky. Dominic musel zajít za Rafaelem, aby společně pokračovali ve svém projektu o Prokletých. Rafael už z tohohle tématu nebyl ani z poloviny tak nadšený jako na začátku, ale musel to dotáhnout do konce. Proto jsem se po cestě oddělila a zamířila jsem do knihovny, abych vrátila pár knížek.
Rozhodně jsem nečekala, že tam potkám Petru Yarrowovou.
Vycházela jsem z knihovny a ona šla opačným směrem. Petra mi pořád něco dlužila, ale nejspíš ten dluh splatit nehodlala. Možná jsem ji oprostila všech závazků, když jsem začala chodit s jejím bývalým.
Setkaly jsme se přesně na místě, kde jsme spolu poprvé mluvily, když jsme ještě jedna o druhé nevěděly vůbec nic.
"Petro?" oslovila jsem ji v náhlém impulsu.
Otočila se a vrhla po mně pohled, který jasně říkal, že ji zdržuji od daleko důležitějších věcí.
"Jestli jsi naštvaná kvůli Dominicovi, tak laskavě nebuď naštvaná na mě, jo? Bylo to jeho rozhodnutí, ne moje. A až mi budeš příště chtít něco sdělit, udělej to osobně, budu ti za to vděčná," vychrlila jsem na ni, aniž bych přesně věděla, proč jí to říkám.
"Nejsem naštvaná," odsekla Petra tónem, který mě nutil o jejích slovech pochybovat. "Jen mám strach. Stane se něco hnusnýho a ráda bych tomu zabránila, kdybych jen věděla..."
"Nejsi trochu paranoidní?" zvedla jsem obočí. Musela jsem vypadat neskutečně arogantně, ale bylo mi to nějak jedno.
"To si povíme až ten průser přijde, jo?"
S tím se Petra otočila a nechala mě tam stát.
Pořád jsem si opakovala, že je to jen paranoidní holka, která se nabízela jako prodejná krev, ale něco na jejích slovech mi nedalo spát. Protože v událostech poslední doby něco nebylo v pořádku. Už když jsme se dozvěděli o smrti pana Crowea, jsem získala takový dojem, ale zatlačila jsem ho do pozadí, dokud ho Petra opět nevytáhla na světlo.
Na pokoj jsem přišla ještě pořád zamyšlená a skoro jsem se srazila s Dominicem, který se zrovna obouval. Usmál se a dal mi pusu.
"Doufám, že se těšíš na sobotu," řekl.
"A to proč?"
"Máme třetí výročí. To se musí oslavit," mrkl na mě, vtiskl mi rychlý polibek na rozloučenou a odešel.
Ucítila jsem, jak Rafael slaboučce žárlí. Přece jen jsme se s Dominicem snažili nepředvádět na veřejnosti a už vůbec ne tam, kde byl Rafael. Oba jsme věděli, jak je to pro něj těžké, dělit se o mě, i když to nesl statečně.
"Potkala jsem Petru," oznámila jsem Rafaelovi, když jsem se převlékala.
"Hm? A co říkala?"
Poslala jsem mu vzpomínku na krátký rozhovor před knihovnou, ale pokusila jsem se z ní vyloučit všechno svoje pocity a dohady. Naštěstí pouto už bylo dost slabé na to, aby se mi to povedlo.
"Zajímavé. Ta holka tě vážně nemá ráda, co?"
"Pravděpodobně."
"To si myslí, že jsi s Dominicem spala v době, kdy spolu chodili, nebo co?" zavrtěl Rafael hlavou.
"Já nevím, co si myslí," povzdechla jsem si.
"Tak proč to řešíš? Takhle si jen přiděláváš starosti s jeho na hlavu padlou bejvalkou," shrnul to Rafael stručně. Trochu mě taková formulace překvapila, protože tohle byl spíš Jessin způsob mluvy, ale otevřel mi oči. Hodila jsem Petru za hlavu. Byl čas změnit téma.
"Už víme, kdy se Oliver a Frank vrátí?"
"Jess říkala něco o pondělku, ale není to jistý," pokrčil rameny.
Přála jsem si, aby se už vrátili. Chtěla jsem se učit dál, i když jsem věděla, že během přestávky nám to moc nejde, ale každý krůček, jakkoliv malinký, o který jsme se přiblížili ke schopnostem Franka a Olivera, se počítal.
Protože každý takový krůček nás přibližoval k potrestání Prokletých.

Na sobotní rande jsem si na sobě dala obzvlášť záležet. Věděla jsem, že Dominic plánuje něco velkého a chtěla jsem pro něj být krásná. Podle jeho výrazu, když mě uviděl, se mi to i povedlo.
Přivítal mě polibkem a vedl mě po dobře známé cestě.
"Jdeme k rybníčku?" zeptala jsem se.
"Kdepak. Uvidíš, je to překvapení," odbyl mě.
Rybníček jsme skutečně minuli a přiblížili jsme se k hranicím univerzitního pozemku. Na téhle straně sousedil s poli a široko daleko nebylo nic zajímavějšího než brambory. Proto mě překvapilo, když Dominic zamířil k malé opuštěné vrátnici, která patřila k brance v plotě, a ještě víc mě překvapilo, když ji otevřel.
"Tramtarará!"
Gestem mě uvedl dovnitř a můžu říct, že mi vyrazil dech. Musel na tom strávit dobrých pár hodin, než nepoužívanou boudu vyčistil, rozložil na zemi deku, rozestavěl svíčky a připravil občerstvení.
Se zdvořilostí číšníka v grandhotelu mě usadil na deku a vytáhl víno.
"Slavnostní přípitek, madam?"
Nalil nám oběma víno a přiťukli jsme si.
"Na nás," pronesl obřadním hlasem.
"Na nás," souhlasila jsem.
V tu chvíli se mi zdál jako nejkrásnější kluk na celém světě. I když nezářil svým nejkouzelnějším úsměvem, tvářil se naprosto spokojeně. Plameny svíček se mu odrážely na kůži, v očích a ve vlasech. Když se na mě podíval, v očích se mu zračila něha a láska.
O tak asi hodinu později, když už první sklenička dávno zmizela v nás a druhá byla v polovině, jsem se opírala Dominicovi o rameno a užívala si příjemnou chvilku.
"Jak jsi vlastně dostal ten nápad, začít dělat na projektu s Rafaelem?" zeptala jsem se zvědavě.
"Slyšel jsem, že má velmi krásnou kožoměnkyni," poškádlil mě.
"Kecáš."
"No rozhodně jsi byla jeden z důvodů. A taky jsem chtěl poznat nějakého Dárce," přiznal.
"Není na nich nic zvláštního," upozornila jsem ho.
"Tak v tom se pleteš," zašeptal. "Na Dárcích je všechno zvláštní - obzvlášť jejich malé zvědavé kožoměnkyně."
Pak mě políbil, vášnivě a hladově. Než jsem se nadála, ležela jsem na zádech na dece a Dominic mě líbal, jako nikdy předtím. Nebránila jsem se. Nebyla jsem si jistá, jestli už jsem připravená na sex, ale tohle mělo k sexu rozhodně ještě daleko. Proto jsem ho pevně objala a vracela jsem mu jeho polibky se stejnou intenzitou. Jedna jeho ruka sklouzla na můj bok a druhá mi zajela do vlasů.
Náhle sjel níž a začal mě líbat na krku. Ze rtů se mi vydral tichoučký povzdech. Dominic se na vteřinku zastavil.
Vzápětí jsem pocítila krátkou, ostrou bolest.
Na krku.
Zaplavilo mě vlnobití pocitů. Jedním z nich byl triumf. Povedlo se to. Už jen krůček a bude po všem. Byl to ale Dominicův triumf, který se mísil s lítostí, znechucením a napětím.
Nic jsem nechápala a pokusila jsem se ho odstrčit. Odtáhl se a na rtech mu hrál úsměv, který ale neměl nic společného s tím láskyplným výrazem, který jsem obdivovala chvíli předtím. Nebyl v něm ani stopa po nějakém citu vůči mně, snad kromě lítosti, napůl upřímné omluvy a nervozity. Do hlavy se mi tlačily jeho myšlenky.
"Co se stalo?" pípla jsem zmateně.
Setřel si kapičku krve, která mu ulpěla na bradě.
"Udělal jsem z tebe prodejnou krev," řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 8. července 2010 v 12:03 | Reagovat

Čekala jsem, že Dominic něco provede a až teď začíná zapadat, proč se Petra tak bránila, když jí nazvali prodejnou krví. Konečně je jasné, kdo za všechno může a proč Dominica jeho kožoměnec nenávidí. Ani se mu nedivím...

2 awia awia | 8. července 2010 v 13:33 | Reagovat

Já věděla, že to není žádnej svatoušek! A právem jsem mu nevěřila. Teď už mě jenom zajímá, jak se to vyřeší. Třeba ho Rafael zabije ... Ne, asi bych měla přestat moc fantazírovat :D

3 Polgara Polgara | Web | 9. července 2010 v 13:16 | Reagovat

To je takovej parchant, doufám že mu Rafael nakope ten jeho namyšlenej zadek. Ale kapitola je perfektní, jako vždy

4 Lomeril Lomeril | 10. července 2010 v 12:53 | Reagovat

[1]:  Je jasné, proč Dominica jeho kožoměnec nenávidí, ale rozhodně není jasné, kdo za to všechno může.

[2]: No dobře, tys ho odhalila :-) A Rafael ho asi nezabije... zatím.

[3]: Dominic ani takovej parchant není. Jsou tam horší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama