9. Vážný zájem

19. června 2010 v 13:52 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy
  Jak jste možná vyvyodili z názvu, poněkud posuneme vztah Nancy a Dominica. Také se ale dozvíme něco víc o Prokletých a Frank a Oliver šokují své žáky. Chcete vědět jak? Čtěte dál.
P.S. Ocenila bych komentáře.


"... No, poblil se nám za tu noc ještě třikrát, ale nakonec nám na to nikdo nepřišel," vyprávěl mi Dominic zážitky ze střední. Byl čtvrtek po rozloučení se Zacem a Joeym, mně odpadla přednáška a tak jsem šla na oběd sama a ve frontě jsem potkala Dominica. Už se pomaličku začínal dostávat ze šoku z Joeyho smrti a teď vzpomínal na divoká léta na střední v Ipswichi.
Ať už si Rafael o Dominicovi myslel cokoliv, mně s ním bylo dobře. Uměl hezky vyprávět a i když se tomu ještě nedokázal úplně smát, vzpomínky mu pomáhaly vyrovnat se s tím, že jeho přítel už není.
Vyšli jsme z jídelny a zamířili k malému rybníčku, který byl na kraji kampusu. Lavičky kolem něj byly oblíbeným místem pro schůzky. Když mě Dominic po cestě vzal za ruku, nebránila jsem se. Naopak, při jeho doteku mě zalilo zvláštní teplo. Takové jsem pocítila naposledy když mě objímal Pierre.
Sedli jsme si na lavičku na hrázi rybníčku, Dominic měl ruku položenou kolem mých ramen a nikdy předtím mi to nepřišlo přirozenější. Ale jednu věc jsem prostě vědět musela.
"Poslyš, proč ty nikdy nikam nechodíš s Ryanem?" zeptala jsem se.
Dominic se zamračil a povzdechl si.
"To kvůli Petře. Ryanovi se taky líbila a od tý doby, co si vybrala mě, mě nesnáší."
"Takhle moc?"
"Takhle moc."
Chvíli bylo ticho a já se přestala zabývat Ryanem. Dívala jsem se na odlesky slunce, které tančily po hladině, a uvažovala jsem o Dominicovi. Byla bych skutečně jen jednou z mnoha? Žádná holka nechce zapadnout mezi hromadu ostatních, každá věří, že je něčím výjimečná. Mohla bych být pro Dominica skutečně výjimečná? Mohla bych být tou, se kterou už zůstane napořád? Zjistila jsem, že tahle představa se mi zamlouvá.
Najednou se ozvalo zachichotání a k rybníčku přiběhla Cherry Travenová. Za ruku táhla nějakého upíra z vyššího ročníku. Jen pár kroků od nás se mu vrhla kolem krku a přisála se mu na rty. Obecně se vědělo, že Cherryin dar spočívá ve schopnosti okouzlovat opačné pohlaví. Samotnou mě překvapilo, jak se mi nelíbilo, že je tahle holka v blízkosti Dominica.
"Jé, ahoj, Dominicu," pozdravila, když si nás všimla.
"Ahoj, Cherry," pozdravil Dominic chladně.
Pak Cherry vzala milostivě na vědomí i mou přítomnost. Sjela mě povýšeným pohledem a znovu se obrátila k Dominicovi. "To už máš novou? Petra musí být tak nešťastná," posmívala se.
"Do toho ti nic není," odsekl Dominic.
Cherry se jen ušklíbla, popadla svého chlapce za ruku a zamířili na druhou stranu rybníčku. Dominic se mračil čím dál tím víc. Nakonec zavrtěl hlavou.
"Můžeme jít? Nemůžu tu holku vystát," zavrčel.
Ruku v ruce jsme se vraceli k univerzitním budovám. Všude se vyrojili studenti, kteří si vesele povídali, rozebírali přednášky, plánovali si akce nebo nadávali na učitele, ale my jsme mezi nimi procházeli mlčky. Neptala jsem se, co má proti Cherry. Většina holek, musím přiznat, že včetně mě, na ni žárlila. Díky svému daru mívala Cherry na každém prstě deset kluků, i když Dominic se naštěstí zdál imunní. Dívčích kamarádek moc neměla, ty, které se s ní držely, většinou doufaly, že dostanou zbytky po dokonalé Cherry Travenové. Podezírala jsem, že jediný, kdo ji má opravdu rád, je její sestra Cassidy.
"Kdo byl ten kluk?" zajímala jsem se.
"Jmenuje se Graham, letos dělá státnice. Jeden z mála Dárců na škole, myslím, že kromě tvého Rafaela jediný," vysvětlil krátce.
Jak se zmínil o Rafaelovi, uslyšela jsem, jak se ke mně blíží jeho mysl. Rozhlédla jsem se a zahlédla jsem i jeho tělo, jak se proplétá davem.
"Asi budu muset jít," řekla jsem s trochu provinilým tónem.
Dominic se rozhlédl a uviděl Rafaela. "Jasně. Nebudu tě zdržovat. Měj se."
Pak se nečekaně sklonil a vlepil mi drobnou pusu na tvář. Zrudla jsem jako rajče a poněkud nejistě jsem se na Dominica usmála.
"Někdy se musíme zase potkat," řekla jsem přeskakujícím hlasem.
Dominic mi věnoval svůj nejoslnivější úsměv. "S tím se počítá, ne?"

S Rafaelem jsme celý týden poctivě pracovali na domácím úkolu od Franka. Zlepšovali jsme se, když jsme se oba snažili, dokázali jsme ovládat ruku toho druhého jako svojí vlastní. V pátek jsme začali pracovat i na jiných pohybech než otevírání a zavírání pěsti.
Frank měl z našich pokroků radost, protože jsme všichni zvládli základy. Chvíli jsme ještě procvičovali a protahovali naše pouto, než jsme přistoupili k dalšímu kroku výuky.
"Prokletí."
To slovo dopadlo do naprostého ticha. Seděli jsme vedle sebe na žíněnce a čekali, co nám Frank řekne.
"Prokletí vznikli tak, že do sebe natáhli životní sílu někoho jiného. To musíte mít vždy na paměti, protože od toho se odvíjí jejich další schopnosti. S každým životem, který si vezmou, se jejich vlastní o něco prodlužuje. Cizí síla posiluje jejich magii i jejich tělo. Jsou rychlejší a silnější než vy. Jenže vy máte něco, co oni nemají. Co je to?"
"Naše duše," odpověděla okamžitě Jess.
"Víceméně. Když mluvíme o ztrátě duše, myslíme tím ztrátu spojení duše s okolním světem. O duši nemůžete přijít, dokonce i Prokletí ji mají - jen jí neumí naslouchat. Teď musíte přemýšlet v širších souvislostech. Co pro vás vyplývá ze spojení s vaší duší?"
"Svědomí," řekl Ethan.
"A dál?" pobídl nás Frank.
Slyšela jsem odpověď těsně před tím, než ji Rafael vyslovil.
"Naše pouto."
"Výborně," přikývl Oliver, který zatím mlčel. "Ve chvíli, kdy se upír stane Prokletým, ztrácí schopnost navázat spojení s kýmkoliv, koho kousne."
"Něco se děje... já ho neslyším..." Jako bych znovu stála vedle Austenova kožoměnce.
"A to je to, co máte vy a oni ne. Jeden druhého," doplnil Olivera Frank.
Podívala jsem se po Rafaelovi. Pořád jsem cítila, že se mu nelíbí, jak blízko jsem se dostala k Dominicovi, ale už mi nic neříkal a snažil se svoje pocity potlačit. Ale i když se mi snažil říkat, co mám dělat, a měl pocit, že jenom on ví, co je pro mě dobré, byl to můj upír a byl neoddělitelnou součástí mého světa.
"Díky poutu si můžete udržet širší přehled o situaci. Díky poutu můžete bojovat jako jeden člověk ve dvou tělech. Pouto vám pomůže vyvážit výhody Prokletých. Je to vaše největší výhoda a zároveň největší slabost."
"Slabost?" zvedl Ethan obočí.
"Dokázal by ses neohlédnout, kdyby Pablovi někdo působil bolest? Kdyby umíral? Dokázal bys nepolevit v soustředění?" odpověděl mu Oliver otázkou.
Nemusel říkat víc. Nedokázala bych udržet pozornost jinde, kdyby se Rafaelovi něco stalo. Kdybych cítila jeho bolest, snažila bych se ho ochránit. A jediné zaváhání by mohlo znamenat mou smrt.
"Když jste s někým svázání poutem, máte dvojnásobek síly, smyslů a inteligence, ale zároveň i dvojnásobek míst, kde můžete být zraněni, a cítíte dvojnásobek bolesti. A občas... občas je prostě třeba být nemilosrdný a to i vůči vašemu partnerovi. Musíte si uvědomit, že se můžete snadno dostat do situace, kdy svého partnera budete muset nechat jeho osudu a sami utéct," doplnil ho Frank.
Reakce byla okamžitá. Ethan ohrnul pysky v němém zavrčení. Pablo bezmyšlenkovitě natáhl ruku k Ethanovi, jako by ho chtěl chytit a udržet u sebe. Jess se přikrčila a přimhouřila oči, zatímco April si přitiskla ruce na ústa. Rafael se napřímil a skrz pouto jsem cítila, jak je pobouřený. Já sama jsem na tom nebyla lépe. Frankova slova mě šokovala natolik, že jsem instinktivně položila ruce na zem a už jsem málem spustila přeměnu. Ani jeden z nás nedokázal dát své pocity do slov. Ve mně osobně se mísilo pobouření, znechucení, šok a naprosté odmítnutí. Opustit Rafaela, ať už by byla situace jakákoliv, se příčilo všem pravidlům. Chraňte jeden druhého, tak nám to vštěpovali. Potřebujete ho, musíte ho chránit. On je jediný, na koho se můžete spolehnout.
Jenomže byla to pravda? Vzpomněla jsem si na Austena, na kterého se jeho kožoměnec určitě nemohl spolehnout. A na Dominica a Ryana, kteří se zřejmě kvůli děvčeti nesnáší. Ne, všichni kožoměnci neměli se svými upíry dobrý vztah.
Ale já ano. Rafael by pro mě udělal cokoliv a já pro něj. Patřili jsme k sobě, přesně tak, jak to mělo být. Bylo těžké představit si život ve světě, kde by on nebyl. A bylo téměř nepředstavitelné, že bych utekla z boje, aniž bych se ho pokusila zachránit.
Frank a Oliver se oba dívali na nás, ale přísahala bych, že se mezi nimi odehrával nějaký rozhovor. Nakonec Frank poněkud neochotně přikývl, jako by chtěl říct: "No tak dobře."
"Ale nic takového po vás zatím nikdo nechce. Je otázka, jestli se vůbec kdy dostanete do boje, pokud nebudete chtít, nikdo vás nutit nebude. Zatím si s tím nemusíte zatěžovat hlavu," řekl nahlas. Pak se podíval na hodinky. "Už je stejně skoro čas jet domů."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Venďa ♥ Venďa ♥ | Web | 19. června 2010 v 16:20 | Reagovat

Ahoj, máš opravdu moc pěkný blog :-) skoč si taky na ten můj ;-)
• Můžu ti ohodnotit blog  
• Můžu ti vyrobit klikačku
• Můžeš si tam popovídat na chatu
• Můžeš si zahrát slovní fotbal
••• a spousty dalších věcí :D stačí jen
    kliknout na toto
    → http://hsm-hm-luckabila.blog.cz/

Užij si ne mém blogu hodně zábavy 8-) (PS: promiň za reklamu :-(  ;-) )

2 Eillen Eillen | 19. června 2010 v 19:29 | Reagovat

Tuším že ten první komentář nevidíš ráda, tak ti jdu spravit náladu.

Konečně si napsala to, co se mi honilo myslí od začátku. To spojení má své mouchy a řekla bych že jsou dost velké... A taky je mi jasné, že to nezmiňuješ jen tak a jsem zvědavá kdy a která dvojce bude muset tímto projít a nechat svého partnera (myšlena jen dvojce, nic romantického samozřejmě) napospas svému osudu...

3 Awia Awia | Web | 19. června 2010 v 21:10 | Reagovat

Ha a konečně jsem se dostala až sem. Teda ... já chci pokračování. Celé to popisování vztahů a toho světa se mi líbí. Je to zajímavé. Postavy realistické... Jop a těším se na pokračování. ;) Rozhodně.

4 Lomeril Lomeril | Web | 20. června 2010 v 9:22 | Reagovat

[2]: Mouchy jako praktické nebo mouchy v tom, jak je to vymyšlené? Jinak děkuji a těším se, co budete říkat na závěrečné zvraty.

[3]: Snažila jsem se, aby to bylo realistické, a jsem ráda, jestli se mi to aspoň trochu vede.

5 Eillen Eillen | 20. června 2010 v 11:30 | Reagovat

[4]: Praktické. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama