7. Nabídka a rozloučení

7. června 2010 v 21:48 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy

Další kapitola, která se zabývá důsledky útoku na univerzitě. Do děje začíná opravdu vstupovat Dominic Bells a královny. Uvedou se dvě nové postavy. Znovu se mihne Petra Yarrowová a její upírka Gail. A hlavně, díky Jess a April se před Nancy a Rafaelem rozestřou úplně nové možnosti.
P.S. Čtete?


Ten den bylo veškeré vyučování zrušeno. To mělo za následek, že všechny společné prostory praskaly ve švech. Všichni chtěli mluvit s účastníky včerejší party u Joeyho a samozřejmě já a Ethan jsme neměli chvilku klidu. Naštěstí Rafael a Pablo nám pomáhali, seč mohli. Spíš mě překvapilo, že jsem nikde neviděla April a Jess.
"Nechte je na pokoji, jo? Šerif nám zakázal o čemkoliv mluvit," opakoval Rafael asi po sté. Sice šerif nic takového výslovně neřekl, ale trocha diskrétnosti ještě nikoho nezabila.
Nakonec se k nám prodral Dominic. Pod očima měl tmavé kruhy a celkově vypadal, že se každou chvíli složí. Samozřejmě, on a Joey byli dobří kamarádi.
"Tak co?" zeptala jsem se ho. Znělo to divně, ale měla jsem pocit, že bych měla něco říct. Cokoliv.
Dominic jenom zavrtěl hlavou. "Nemůžu tomu uvěřit. Joey... a Zac... a Austen!"
"Je mi to líto," řekla jsem rozpačitě.
"Ale proč zrovna Joey? Vždycky byl na Austena hodný, pomáhal mu. Proč zabil zrovna jeho?" zaúpěl Dominic.
"A kdy jindy by dostal lepší příležitost?" ozval se Ethan. "Jeho kožoměnec by ho byl zastavil a kromě toho, koho jiného by dostal bez boje? Nejspíš mu chtěl Joey pomoct do postele a když ho chytil, tak se Austen prostě zakousl..."
"Nech toho!" vyštěkla jsem. Dominic byl bílý jako stěna a spodní ret se mu začal třást. Ethanovy dedukce byly to poslední, co teď potřeboval.
"Austen se musel rozhodnout na poslední chvíli," vypravil ze sebe Dominic tichounce. "Jinak by ho jeho kožoměnec určitě zastavil."
Začala jsem v duchu formovat odpověď, když se k nám protlačily April a Jess. Obě měly na tváři zvláštní, odhodlaný výraz.
"Rafe, Pablo, Nancy, Ethane, můžete na chvíli?" zeptala se Jess. Nezdálo se, že by se chystala přijmout zápornou odpověď.
"To bude dobrý," zašeptala jsem k Dominicovi, než jsme odešli za Jess, která mířila ven z budovy.
Jakmile jsme se procpali na čerstvý vzduch, kde nebylo tolik lidí, dohonila jsem April.
"Kam jdeme?" zjišťovala jsem.
"Za královnami," oznámila April prostě.
Chvíli jsem uvažovala, jestli si ze mě dělá legraci, ale netvářila se moc žertovně. Pak jsem si vzpomněla, jak odešly předchozí večer. Šly za Serene. O čem s ní mluvily? A co po nás můžou chtít? Nakonec jsem dospěla k závěru, že se nejspíš bude jednat o nějaký další výslech.
Královny pro sebe měly celou ubytovnu pro hosty a tak nás přijaly v malém salónku ve druhém patře. Iolanta v levandulovém kostýmku vypadala upraveně a elegantně, o to víc s ní kontrastovala naprosto nekrálovská Serene v džínách a zeleném roláku. Kromě nich byl v místnosti jen jeden upír a jeho kožoměnec.
"Posaďte se," vybídla nás Iolanta. "Než začneme, připomínám, že všechno, o čem budeme mluvit, je přísně tajné. Jste tu jen na doporučení slečny Dawsonové a slečny Massinghamové," pokynula Jess a April.
"Tak dobře," vzala si slovo Serene. "Byli jste tam, když jsme přijely? Ano? Dobře. A pamatujete si, o čem jsem mluvila?"
"O nutnosti vytvořit novou hrozbu pro Prokleté," odpověděl Ethan.
"Výborně," přikývla Serene. "A napadá vás způsob?"
Nastalo několik vteřin ticha. April a Jess se tvářily nezaujatě, zřejmě už věděly, o co jde.
Všichni věděli, že existují lovci Prokletých, ale bylo jich tak málo, že se většinou neuvažovali jako něco podstatného. Jednalo se o malou, podivnou organizaci, která měla za úkol chytat Prokleté, živé nebo mrtvé. Jak jsem řekla, všichni věděli, že existují, ale málokdo věděl, jak doopravdy pracují. A v tu chvíli mi to došlo.
"Vy chcete posílit lovce, že? Chcete vytvořit novou síť, která by chytala a zabíjela Prokleté. Tím jim... tím jim vyhlásíte válku," vydechla jsem.
Z Rafaela jsem cítila šok, ale dívala jsem se na královny. Z jejich výrazů jsem pochopila, že jsem se trefila.
"Nabízíme vám možnost naučit se techniky lovců. Pak byste se tou hrozbou pro Prokleté mohli stát vy," řekla Iolanta.
"Nikdo nás nebude nutit bojovat, když nebudeme chtít. Ale aspoň se můžeme naučit základy, kdybychom se museli bránit. Kdyby se nám chtělo, můžeme jít do války, až začne. Jdete do toho?" ozvala se Jess tiše.
Znovu se mi vybavilo Joeyho tělo a ta touha zabránit takovým ohavnostem, na které jsme se včera všichni shodli. A pokud přijde válka, Prokletí si nebudou vybírat. Je třeba naučit se bojovat. Já a Rafael jsme nepotřebovali nějaké velké rozmýšlení. Stačil jediný dotek našich myslí a věděli jsme, že se přidáme.
A Pablo a Ethan se přidali také.
"Výborně," usmála se Serene. Zdálo se, že se jí ulevilo. "Chystáme se s Iolantou odjet, jakmile skončí vyšetřování toho neštěstí. Necháme tady Franka a Olivera," ukázala na upíra a kožoměnce, kteří do té doby stáli stranou. "Jsou to velice dobří lovci. Naučí vás všechno, co budete chtít. Zdůrazňuji, že vás nikdo do ničeho nenutí a v kterékoliv fázi výcviku můžete skončit. Ovšem jakmile jednou skončíte, nemůžete se vrátit zpátky. A jedinou podmínkou je naprosté mlčení o všem."
Přikývli jsme a Frank postoupil kupředu.
"Tady v ubytovně pro hosty není žádný vhodný prostor, ale máme rozjednanou jednu malou tělocvičnu dole ve městě. Vyhovuje vám páteční večer?" zeptal se.
Protože nikdo z nás neprovozoval žádné pravidelné večerní aktivity, souhlasili jsme.
"Takže se sejdeme v pátek v šest tady," přikývl Frank, "a pojedeme do města. Kdyby se vás někdo ptal, cvičíme tam základy sebeobrany a do tělocvičny se víc lidí nevejde. Jasný?"
S tím jsme byli propuštěni.

Pohřby Joeyho a Zaca měly být soukromé události jen pro nejbližší rodinu, ale škola pořádala místo pátečního vyučování poslední rozloučení pro všechny studenty. Protože chtěli přijít i středoškoláci, konalo se rozloučení na fotbalovém hřišti, stejně jako vítání královen.
Rodiče kluků nepřijeli a já jim to nemohla zazlívat. Dost na tom, že je budou muset pohřbívat jednou. Iolanta a Serene ještě zůstaly a tak Iolanta pronesla krátkou řeč o tom, jak moc lituje ztráty dvou mladých životů a jak ji tato tragédie utvrzuje v přesvědčení, že proti Prokletým je třeba bojovat.
Nemůžu říct, že bych na rozloučení s Joeym a Zacem neplakala. Když jsme na závěr drželi minutu ticha a pak za zvuků klavíru pokládali květiny před černě orámované fotky našich spolužáků, neustále se mi vybavovalo Joeyho tělo na podlaze s temnou skvrnou na krku a Zacův výkřik, který vydal zřejmě ve chvíli, kdy se Austen do Joeyho zakousl.
Odcházeli jsme od místa, kde se pokládaly květiny, když jsem uviděla Dominica. Stál sám trochu stranou. Překvapilo mě to, protože v obdobích stresu jsme měli tendence držet se co nejblíž u našeho upíra nebo kožoměnce. Zapátrala jsem v paměti a uvědomila jsem si, že Dominic s Ryanem zřejmě moc nevychází, protože jsem je málokdy viděla pohromadě. Jenže Dominic potřeboval někoho blízkého. Zamířila jsem k němu, aniž bych přesně věděla, proč to dělám.
"Upřímnou soustrast," řekla jsem tiše.
"Díky," odpověděl.
Rozpačitě jsem přešlápla. "Jsi v pohodě?" vyhrkla jsem, ale začala jsem si za to nadávat už ve chvíli, kdy jsem to říkala. Samozřejmě, že nebyl v pohodě.
"To je dobrý. Není ze mě Ztracený. To se cení, ne?" ušklíbl se hořce.
Co jsem na to měla říct? Ztracení to teď na univerzitě nebudou mít lehké. Ponesou kolektivní vinu za Joeyho a Zacovu smrt. Všichni se jich budou stranit.
V tu chvíli kolem nás procházely dvě středoškolačky, které jsem po chvilce vzpomínání poznala. Petra Yarrowová a Gail Allenbergerová, které jsem zachránila před tím průšvihem v jídelně. S Cherry a Lois. Zdálo se to jako věčnost.
Usmála jsem se na ně a pozdravila je. Petra zvedla hlavu a sklouzla pohledem ze mě na Dominica. Zamračila se a bez pozdravu pokračovala. Nechápala jsem to. Když jsme spolu mluvily naposledy, chovala se docela přátelsky.
"To je kvůli mně," ozval se nečekaně Dominic.
"Cože?"
"Rozešli jsme se pár dní před... před tou party. Petra si myslí, že to bylo kvůli tobě," vysvětlil bezvýrazným hlasem.
Napadla mě zajímavá, velice lichotivá myšlenka.
"A bylo?"
Dominic se otočil ke mně. Na rtech mu pohrával hořký úšklebek a já si uvědomila jak strašně těžké to pro něj muselo být. Ztratil děvče a hned na to mu umřel nejlepší kamarád. Přesně taková traumata způsobovala, že se upír stal Ztraceným.
"Všechno závisí na úhlu pohledu, Nancy. Mohlo to být kvůli tobě, ale když se na to podíváš z jiného úhlu, vůbec to kvůli tobě nebylo," odpověděl záhadně.
Vzápětí mu po tváři přelétl výraz vzteku, ale ve vteřince zase zmizel. Dominic si unaveně promnul čelo.
"Promiň, Ryan mě volá. Musím jít," povzdechl si.
"Jasně. A kdybys něco potřeboval..."
Usmál se. Sice to byl smutný úsměv, ale pořád úsměv.
"Děkuji, Nancy."
Loudala jsem se směrem ke kolejím, když se mi v hlavě ozval Rafaelův hlas.
Pořád si myslím, že bys měla být opatrnější, když jde o Dominica Bellse.
Viděl's, jak vypadá? Je z toho úplně vedle. Myslím, že zrovna teď nemá náladu na dobývání dívčích srdcí, odbyla jsem ho.
Tak si aspoň zjisti, proč má tak napjaté vztahy se svým kožoměncem. Tohle není normální. Ti dva nejsou skoro nikdy spolu, argumentoval Rafael dál.
Nemyslíš, že je tohle jejich soukromá věc? Může to být Ryanova chyba. A neopovažuj se předhazovat mi, že odkopl Petru, ano? zarazila jsem ho, než stačil pokračovat.
Jak chceš, vzdal to Rafael ve chvíli, kdy jsem vcházela do kolejní budovy. Je to tvoje srdce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš?

Ano 100% (11)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Eillen Eillen | 8. června 2010 v 8:21 | Reagovat

Já se hlásím že čtu, ale nestíhám psát komentáře. Narychlo snad jen řeknu, že jsem zvědavá na to, jak budou probíhat ty páteční večery

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama