5. Hrůzné události

30. května 2010 v 17:23 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy

Pátá kapitola Lovců prokletých, kde se konečně začne něco dít. Dozvíme se jedno velké tajemství o Jess. Zažijeme trochu studentského života a Nancy se stane svědkem něčeho, co opravdu vidět nechtěla. Přesto je tahle událost pro její život jedna z nejdůležitějších.


Na debatu s královnou Serene jsem se dostala v úterý po jejím projevu. Zatímco Rafael se měl ve vedlejší místnosti účastnit rozhovoru upířích studentů s královnou Iolantou, my, kožoměnci, jsme se sesedli se Serene. Se mnou ve skupině byla i Jess, která z nějakého důvodu vypadala, že by tam nejraději nebyla.
Debata sama o sobě byla hrozná. Lidé se většinou překřikovali a hádali. Velká část se sestávala jen z urážek. Naše patnáctičlenná skupina se rozdělila na dva tábory - jedni zastávali názor, že bychom měli Prokleté hledat a lovit, druzí volili spíš defenzivní strategii. Jenomže ani uvnitř těchto pomyslných klik nepanoval soulad. Zdálo se mi, že ani dva lidé se neshodli v tom, co bychom se měli učit a co by se mělo zavést.
Byli jsme poslední skupinka ten den a Serene, která spíš poslouchala a ptala se, než že by skutečně přispívala do diskuse, vypadala skutečně unaveně. Myslím, že debatu dokonce ukončila předčasně.
Zvedla jsem se a čekala jsem, než si Jess obleče svetr, když k nám přistoupila sama královna. To, co řekla, mi vyrazilo dech.
"Ahoj, Jessico. Jak se má táta?"
Těkala jsem pohledem z jedné na druhou, ale nezdálo se mi, že by Jess byla nějak zaskočená.
"Jde to," odpověděla Jess prostě.
"Pozdravuj ho," požádala ji Serene tiše. "A někdy si musíme pořádně popovídat."
Jess jenom kývla a vydala se ke dveřím. Po krátkém zaváhání jsem šla za ní, ale zastavila jsem ji hned za dveřmi. Neřekla jsem ani slovo, ale tázavý pohled stačil.
"No dobře," povzdechla si Jess. "Je to tátova dcera z prvního manželství. Vyrůstala se svojí mámou, takže jsem ji jako malá moc nevídala. Vlastně ji ani moc neznám."
Nestačila jsem vstřebat ani zlomeček překvapení z této informace, když se mi v hlavě ozval Rafaelův hlas. Můžeš na chvilku, Nancy?
Protočila jsem oči v sloup a posadila jsem se na lavičku u stěny.
"Promiň, Jess, Rafael," řekla jsem ještě, než jsem zavřela oči a přesunula se do Rafaelovy hlavy.
Jejich debata ještě pokračovala, ale hádali se tam hlavně jeden kluk a jedna dívka, které jsem neznala. Ostatní se víceméně nudili. A k Rafaelovi právě doputoval papírek.
Joey Breakenridge a já dneska pořádáme party. 20:00, pokoj číslo 738 (ve čtvrtým patře). Přijdete? Dominic
Přijdeme? zeptal se mě Rafael.
Dominic nás někam zve? Co se to děje?
Záleží na tom. Zjisti, kdo všechno tam bude.
Odpověď přišla po chvilce: Nevím, koho všeho zve Joey. Už jsem říkal April a Jessice, ty půjdou, a April dá vědět Pablovi a Ethanovi.
Dominic se zná s April? zvedla jsem v duchu obočí.
Asi jo. Nejspíš mají pár společných seminářů. Půjdeme tam?
Proč by ne? Když se nám tam nebude líbit, můžeme jít vždycky spát.
Měla's mě dneska krmit,
připomněl mi. Opět jsem cítila, jak je mu to nepříjemné.
Můžeme to udělat, až se vrátíme.
Ale to nebudeš moct pít.

Jako bych to sama nevěděla. Žádný upír nemá rád chuť krve, ve které je nikotin nebo alkohol, stejně jako většinou nemají rádi krev příliš hladového člověka.
Tak nebudu pít, to je toho. A taky se mi chystáš říct, že budu nevyspalá a tím pádem mi bude hůř než obvykle. Šetři dechem. Jestli se ti tam nechce, řekni to rovnou. Jestli ti vážně jde o mě, tak si uvědom, že já už jsem velká holka.
Věděla jsem, že Rafael je na party zvědavý, ale nechce mi ublížit. Bylo to hloupé. Do mojí měsíční přestávky chyběly pouhé dva týdny, měla jsem ho krmit už jen třikrát. To přežiju.
V tu chvíli Iolanta ukončila debatu a všichni se začali zvedat.
Takže řekni Dominicovi, že se stavíme. Čekám venku, řekla jsem Rafaelovi a vrátila jsem se do svého vlastního těla. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že Jess už odešla. Možná šla za Serene. Ještě jsem se nesmířila s faktem, že jsou to sestry. Jak to, že nám Jess nikdy nic neřekla? I když si nebyly blízké, proč se aspoň nezmínila? Já bych byla nadšená, kdybych měla cokoliv společného s královnou, i kdyby jen bydlela ve stejném městě.
Možná Jess přece jen nebyla tou neurvalou holkou, která nejraději řešila spory ručně, jak jsem si o ní vždycky myslela. Nejdřív se nám po rozchodu složí v slzách, teď z ní zase vyleze, že je to sestra královny. Co nám oznámí příště?
"Slyšel jsem, že dneska večer nás taky poctíš svojí přítomností," ozval se nade mnou Dominicův hlas.
"No jasně," mrkla jsem na něj. "Ale jenom na chvíli."
"Já vím," kývl. "Rafael říkal, že máte v plánu krmení."
"Jo, to máme," řekl Rafael, který k nám právě došel spolu s April. "Jdeme?"
Snad nežárlíš? popíchla jsem ho soukromě a překvapilo mě, když jsem z něj vycítila opravdový vztek. Rafaelovi se nelíbilo, jak se na mě Dominic dívá. Měl pocit, že mě Dominic chce jen využít. Bál se o mě. Ani nemusel nic říkat.
Ježkovy zraky, uklidni se. Jsem dospělá a poznám, kdy mě kluk chce jen dostat do postele, zavrčela jsem.
"Tak v osm," usmál se Dominic a já mu úsměv oplatila. Dala jsem si zvlášť záležet, jen abych naštvala Rafaela.
Jo, s Pierrem jsi to tehdy taky poznala, co? rýpnul si Rafael.
Hej, to mi bylo sedmnáct. Kromě toho, Pierrovi jsem nebyla lhostejná. Jen si neuměl srovnat žebříček hodnot, bránila jsem se. Pierre byl francouzský přistěhovalec, můj románek ze střední. Po dvou měsících jsme přišli na to, že to asi nebude fungovat, že se mě opravdu jen snaží dostat do postele.
Rafael si pouze odfrkl.
Zvedla jsem se a společně jsme se vydali ke kolejím. Rozhodla jsem se změnit téma.
"April, ty jsi věděla, že Jess je sestra královny Serene?" zeptala jsem se.
Rafael na mě zíral jako čerstvě vyoraná myš, tak jsem mu poslala vzpomínku, ve které mi Jess tohle tajemství prozradila.
"Jasně, že jsem to věděla," odpověděla April. "Myslíš, že přede mnou by to zvládla utajit? Jen nechtěla, aby o tom věděl někdo další, takže o tom pomlčte, prosím."
Samozřejmě, že ne. Byla to hloupá otázka, ale aspoň to trochu rozptýlilo Rafaelovy myšlenky a odvedlo je to od Dominica. Nechápala jsem, co na něm Rafaelovi vadí. Jo, asi to byl trochu děvkař, ale nebyl jediný a já jsem zatím neplánovala skočit s ním do postele. A i kdyby, Rafaelovi by do toho nic nebylo.
V pokoji mezi námi nepadlo ani slovo. Měli jsme skoro hodinu a tak jsem obsadila koupelnu. Když jsem se sprchovala, cítila jsem, jak se Rafaelovy myšlenky uklidňují a jak začíná pochybovat o svém přístupu. Rozhodla jsem se mu poslat v myšlenkách vzkaz.
Omluva se přijímá.
Rafael se jen v duchu usmál. Výborně, takže mír. Můžeš tedy stáhnout svojí blokádu koupelny?
Počkej. Bude chvíli trvat, než evakuuju vojska.

Nakonec jsem ale koupelnu vyklidila a přesně v osm jsme vyšli ze dveří. Dvě patra k pokoji Joeyho Breakenridge jsme vyšli pěšky a už z poloviny chodby jsme slyšeli dunivou hudbu a smích. Když jsme zaklepali, otevřel nám sám Joey, celkem sympatický, i když trochu lehkomyslný čtvrťák.
"Tak pojďte," zasmál se a gestem nás pozval dál.
Zábava už zřejmě začala, protože se v místnosti vznášel cigaretový kouř a slabý odér piva. Dominic mě přišel nadšeně přivítat a snažil se mi vecpat do ruky plechovku, ale odmítla jsem ji. Přece jen jsem Rafaelovi něco slíbila.
April dorazila chvilku po nás, ale kupodivu bez Jess.
"Kde je?" zeptala jsem se.
"Se svojí sestrou," odpověděla tónem, který napovídal, že se o tom nechce bavit.
Tak ony se neznají a nestýkají? napadlo mě.
Prohlédla jsem si další účastníky party, ale nikoho jsem neznala. Dokonce ani Ryan, Dominicův kožoměnec, nebyl nikde vidět. Až jsem v rohu zahlédla tvář, kterou jsme všichni velmi dobře znali, ale málokdo s tímhle upírem mluvil. Jmenoval se Austen Reed a patřil ke Ztraceným.
Byl to Joeyho dobrý kamarád. Někdy koncem minulého semestru se ale ošklivě vyboural v autě. Jeho kožoměnec tu nehodu nepřežil a Austen vyvázl s ochrnutýma nohama. Trauma z téhle události mu sebralo jeho dar. Austen to dřív uměl s počítači, patřil k těm typům, kteří dokázali křemíkové zázraky. Co jsem slyšela, tak se od té nehody na jeho počítači objevily snad všechny problémy, které mohly, a Austenovi se nikdy nepovedlo je opravit.
Seděl tam v koutě sám a říkala jsem si, jestli bych si k němu neměla přisednout, ale v tu chvíli se odněkud objevil Dominic a začal si s Austenem povídat.
Podívej se na tohle, šťouchla jsem mentálně do Rafaela. Třeba to není jen ten povrchní hezounek, za kterýho ho máš.
Možná ne, uznal Rafael, ale moc přesvědčeně to neznělo.
Zábava pokračovala. Upíři a kožoměnci, kteří se ve škole potkávali jen občas, využívali možnosti pořádně si popovídat, pivo a víno teklo proudem a kolem desáté někdo vytáhl whisky. Bylo kolem půl jedenácté, když se Joey omluvil, že jde pomoct Austenovi do postele, protože Austenův nově přidělený kožoměnec chtěl na party ještě zůstat.
Já jsem hrála karty s Dominicem, Ethanem a jednou upírkou. Až do chvíle, kdy Zac, Joeyho kožoměnec, hrozně vykřikl. Na ten jekot nikdy nezapomenu. Znělo to, jako by mu zaživa trhali srdce z těla. Všichni okamžitě ztichli.
"Co se děje?" zeptal se ostře Dominic.
"Joe... Austen..." vyhrkl Zac a než se kdokoliv stačil zeptat na cokoliv dalšího, přeměnil se a vyběhl ze dveří. Všichni jsem se jako na povel otočili k Austenovu kožoměnci. Ten měl ve tváři výraz nelíčené hrůzy.
"Něco se děje... já ho neslyším..."
Víc jsem nepotřebovala. S Ethanem jsme se přeměnili a vyběhli z pokoje téměř ve stejnou chvíli. Pro citlivý vlčí nos nebyl problém sledovat Zacovu čerstvou stopu až k otevřeným dveřím jednoho pokoje v přízemí. Tam se nám naskytl hrozný pohled.
Austenův vozík se válel převržený v koutě. Na otevřeném okně vlála záclona. A uprostřed pokoje leželo Joeyho tělo. Obličej měl zkřivený hrůzou a bolestí a zdál se mi nepřirozeně bledý. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, co znamená temná skvrna na Joeyho krku. Všechno bylo úplně jasné.
Austen z Joeyho vysál krev.
Nejstrašnější zločin ze všech.
Austen neunesl tíhu toho, že je Ztracený, a stal se raději Prokletým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 30. května 2010 v 18:31 | Reagovat

No, možná bych pochopila, proč se Austen stal Prokletým. Ale nějak nechápu, proč zabil svého kamaráda... Proč ne někoho úplně cizího?

2 Lomeril Lomeril | 30. května 2010 v 19:08 | Reagovat

[1]: Myslím, že to tam bude ještě vysvětlené. Dalo by se to označit za takové chvilkové šílenství. V podstatě by nedostal lepší příležitost. Nebyl tam nikdo, kdo by ho zastavil - ani jeho kožoměnec, ani Joeyho kožoměnec.

3 Eillen Eillen | 30. května 2010 v 19:52 | Reagovat

[2]: Jasně, chápu to. Já reaguji jako myslící člověk. Nevím, co se mu honilo hlavou. Jen si říkám, že bych snad nikdy nezaútočila na svého kamaráda, ale radši na někoho cizího... Tedy, doufám v to. Jistá si tím nemůžu být, že?

4 babley babley | Web | 30. května 2010 v 23:00 | Reagovat

Wow, páni :) hezky jsem se do toho začetla. Zatim se ti daří opravdu skvěle zachytit studentský život ;) i se mi moc líbí ten příběh, postavy.. Těším se na pokračování ;)

5 Colleen Colleen | 20. června 2010 v 22:43 | Reagovat

Pozdě, ale zase si nechávám komentář, abych se v tom pak lépe vyznala.
Za chvíli to už doženu a budu ti nechávat komenty normálně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama