3. Drby

22. května 2010 v 16:46 | Lomeril |  Lovci Prokletých
Avatar Nancy
Další kapitola příběhu Nancy a Rafaela je tady.
Seznámíme se s děvčaty, které Nancy viděla v jídelně, a do příběhu vstoupí další důležitá postava: Dominic Bells. Zatím sice nepoznáte, jak ovlivní Nancyin život, ale můžu vám slíbit, že to bude dost.


Asi týden po incidentu v jídelně, kdy už celá univerzita věděla, že Cherry Travenová a Lois Drakeová byly na koberečku kvůli útoku na dvě středoškolačky, jsem šla do knihovny, která stála na pozemcích střední školy.
Přemýšlela jsem o tématu na seminární práci a proto jsem si jí všimla až ve chvíli, kdy jsem do ní skoro vrazila. Kožoměnkyně z jídelny se mračila jako kakabus a zřejmě mě hned nepoznala. Já jsem ji ale zastavila.
"Hej, pamatuješ si na mě?"
Pečlivě si mě prohlédla. "Ta holka z jídelny, co? Zapomněla jsem ti poděkovat, podle toho, co jsem pak slyšela o tý druhý, jsi mi zachránila kůži."
"Není zač," pokrčila jsem rameny. "Nancy Rabnottová," podala jsem jí ruku.
"Petra Yarrowová. Nějak jsem v tom zmatku nepostřehla tvojí upírku."
"Nemám upírku, ale upíra," opravila jsem ji.
Petřiny oči se rozšířily údivem. Ne že by přidělení k upírovi opačného pohlaví bylo neslýchané, ale nedělo se to zrovna často.
"Fíha. A chodíte spolu?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"A máš aspoň někoho známýho? Nějaká dobrá rodina?" vyptávala se dál.
"Obdarovaný," odpověděla jsem krátce. Tak se říkalo upírům, kteří se tak nenarodili, ale byli přeměněni. "A co ty? Co ti udělali za tu bitku?"
"Podmínka. Udělám jeden průšvih a letím," řekla. "Já jsem vážně nechtěla, ale měla jsem zrovna konec přestávky a ta poznámka mě vážně vytočila."
Přestávka byl jeden měsíc v roce, kdy se upír musel obejít bez krve svého kožoměnce. Většinou se živil z krevních konzerv, které dávali nepřidělení kožoměnci, protože kdyby kousnul někoho jiného, snížil by se ke statutu prodejné krve. Kožoměnec měl tenhle měsíc na to, aby se dal zdravotně do pořádku a mohl živit upíra po zbytek roku. Problém bylo, že na konci přestávky byli kožoměnci obzvláště netýkaví a často ztráceli sebeovládání.
"Tak když nic horšího. Ale proč ti Cherry řekla, že jsi... ty víš, co..." V téhle souvislosti jsem ze sebe spojení prodejná krev prostě nevypravila.
Petra sklopila pohled a začervenala se. "Já mám kluka upíra. A víš, že o takových se to občas říká."
No, v tomhle měla pravdu. Když si spolu začali upír a kožoměnec, zákonitě se o nich brzy rozšířila spousta drbů.
"No jasně, ale proč ti to vmetla do ksichtu?" Tohle mi vrtalo hlavou celou dobu. "Proč má Cherry potřebu začínat si s někým mladším?"
Petra se temně ušklíbla. "Naši tátové se nějak nepohodli. Táta je upír a zná se s panem Travenem. A nemají se moc rádi."
Teď došla řeč mně. Upřímně, když už si upír a kožoměnec začali, málokdy to vydrželo. Aby se vzali a měli děti, jak Petra naznačovala, to bylo velice neobvyklé. V takových případech, když byl otec upír a matka kožoměnec, byli synové upíři a dcery kožoměnkyně. A kožoměnci z takových manželství bývali ti nejlepší.
"Ahoj, Gail!" zamávala najednou na někoho za mými zády. Ohlédla jsem se a uviděla jsem Petřinu upírku.
"Gail, tohle je Nancy Rabnottová. Nancy, tohle je Gail Allenbergerová, moje upírka," představila nás Petra.
"Jo, zapomněly jsme ti poděkovat," kývla Gail.
"Nemáte za co. Jen se příště držte zpátky," doporučila jsem jim.
"Neboj, za rok už budou boje v univerzitním kampusu," zazubila se Petra.
"Vy už letos maturujete?" zvedla jsem obočí. Rozhodně vypadaly mladší.
"Je to tak," pokývala Gail s hranou vážností. "Čas letí."
"Jo a já bych měla taky letět. Mějte se, holky," pozdravila jsem je a vydala jsem se do té knihovny. Pozítří měly přijet královny a tak jsem hodlala zítra ráno nakrmit Rafaela a zůstat celý den v posteli. Na to jsem se ovšem musela vybavit dobrým čtivem. Rozhodně jsem se nehodlala dostat někam poblíž příprav na příjezd vzácné návštěvy.
Došlo mi to někde u regálu se špionážními thrillery.
Naši tátové se nějak nepohodli.
To bylo poprvé, kdy jsem vůbec slyšela, že Cherry nějakého tátu má. Hodně se mluvilo o jejich matce - Ciara Travenová byla mezi upíry důležitá osobnost - ale o jejich otci nepadlo ani slovo. Na všech dobročinných akcích, na všech politických mítincích, všude byla Ciara Travenová sama. Všichni věděli, že Travenová není její dívčí jméno, ale tak nějak se předpokládalo, že buď ovdověla, nebo, což všichni považovali za pravděpodobnější, jí manžel utekl.
A najednou Cherry kvůli svému tátovi nazve někoho prodejnou krví.
Něco tu zásadně nehrálo. Napadlo mě, že bych si mohla zapátrat ve školních drbech, ale nakonec jsem to pustila z hlavy. Rozhodně jsem měla víc námětů na přemýšlení. Přece jen, návštěva královen byla za dveřmi.
Vklouzla jsem do našeho kolejního pokoje a dost mě překvapilo, když jsem zjistila, že Rafael není sám. Ty dva kluky jsem párkrát zahlédla, ale nikdy jsem s nimi pořádně nemluvila. Ovšem ten upír byl vážně pěkný. Měl nevinné šedé oči, hnědé vlasy a okouzlující úsměv. Takový, který by mohl z fleku natáčet reklamy na zubní pastu. Jeho kožoměnec byl tak nevýrazný, že jsem si byla jistá, že jeho obličej zapomenu, jakmile vyjde ze dveří.
"Nancy, tohle je Dominic Bells a jeho kožoměnec Ryan Felton. Dominic se mnou dělá projekt na dějepis," představil mi je Rafael rychle.
Nechápala jsem, co tam v tom případě dělá Ryan, ze kterého nuda vyzařovala přes celý pokoj, ale nijak jsem to nekomentovala.
"Teda, Rafe, to ses nezmínil, že máš takovou pěknou kožoměnkyni," popíchl ho Dominic dost nahlas, abych to slyšela i já.
Měla jsem štěstí, protože jsem zrovna hledala v ledničce něco k jídlu a Dominic mi neviděl do tváře, protože jsem prvotřídně zrudla. Moc kluků mi komplimenty neskládalo, a upíři už vůbec ne. Nebyla jsem si jistá, co si o tom mám myslet, ale části mojí mysli se to líbilo. Hodně líbilo.
Klidni se, ozval se mi v hlavě Rafael. Dominic je největší playboy ročníku. Rozdává poklony stejně snadno jako pozdravy. A nejen poklony.
Opatrně jsem prozkoumala Rafaelovy pocity ohledně Dominica. Na jednu stranu absolutně neschvaloval jeho zacházení s děvčaty, ale na druhou stranu byl Dominic celkem chytrý a příjemný společník. Rafael nechápal, proč si na projekt vybral zrovna jeho, když spolu nikdy předtím nemluvili.
"Co děláte za projekt?" zeptala jsem se zvědavě.
"O Prokletých," odpověděl Rafael suše.
Polkla jsem. Prokletí byli v naší společnosti tak trochu kostlivec ve skříni. Každý upír měl své kouzelné schopnosti, které se lišily rozsahem a druhem kouzel, ale něco uměl dělat každý. Jen občas, když upír prošel opravdu zásadní změnou nebo velkým traumatem, se jeho schopnosti obrátily proti němu. Mohl je ztratit nebo z něj magie tryskala v nepředvídatelných proudech nebo dokonce napadala jeho samého. Takovým se říkalo Ztracení.
Samo o sobě to umělo znepříjemnit život, ale nebyla to zas taková tragédie. Kdyby někdo ze Ztracených nepřišel na to, jak kouzla získat zpátky. Způsob, jak to provést, byl natolik odporný, že i když Ztracený získal magii, prý ztratil svou duši. Stal se z něj Prokletý.
Smutným faktem bylo, že v posledních padesáti letech Ztracených zřejmě přibývalo, což znamenalo, že přibývalo i Prokletých. To, že už se stali tématem školního projektu, znamenalo, že se o nich konečně začínalo mluvit, což bylo jedině dobře. Proto jsem kluky dál nerušila.
Vzala jsem si knížku a uvelebila jsem se na své posteli. Napadlo mě, že bych se mohla věnovat Ryanovi, ale ten nevypadal, že o mou pozornost stojí. Takže jsem otevřela horror ze své oblíbené série a ponořila jsem se do příběhu.
Do reality jsem se vrátila až ve chvíli, kdy naši návštěvníci odcházeli. Dominic se ještě ve dveřích otočil a věnoval mi oslnivý úsměv. Páni, pokud se tady tenhle kluk bude pohybovat častěji, měla bych si pořídit sluneční brýle.
"Nancy?" ozval se Rafael opatrně. Moc dobře jsem tenhle provinil tón znala. Rafael se stal upírem, když mu bylo třináct a doteď se s tím tak úplně nesrovnal. A upřímně nesnášel, když se musel dívat, jak je mi po kousnutí zle, jenomže hlad byl hlad.
"Tak pojď," řekla jsem odhodlaně a položila jsem se na postel. Shrnula jsem si vlasy na stranu a nechala jsem ho, aby mi zabořil tesáky do krku.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 28. května 2010 v 9:16 | Reagovat

Tak jsem našla chvilku a začetla jsem se. Zatím se mi to líbí. Hlavně to, jak jsou na sobě upíři a kožoměnci.
Jsem zvědavá jak se bude příběh dál vyvíjet.

2 Lomeril Lomeril | 28. května 2010 v 9:51 | Reagovat

Děkuji za komentář, jsem ráda, že sis na to chvíli našla. Vztah upírů a kožoměnců je jeden z těch vzácných nápadů, které se objeví skoro odnikud... no dobře, tohle nebylo odnikud, ale pst.
První díl Lovců mám v šuplíku hotový. Druhý díl, nazvaný Lovci temnot se právě píše.

3 Colleen Colleen | 11. června 2010 v 21:56 | Reagovat

Konečně jsem trochu postoupila. Nečekala jsem to, ale je to pravdu zajímavý a líbí se mi to, takže tě snad brzy doženu :)
Komentuju tu, abych věděla, kde pokračovat, kdybych to na pár dní zase odložila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama